Pův. renesanční, barokizovaný, tzv. Italský pokoj - malby: Jiří Hisler- ve štukovém zrcadle na stropě Vulkánova dílna (fragment Hörtlovy signatury?)podle rytin J. Habermanna.Lovecký salon: trůnící Diana (J.G.Hörtl, nebo Hertl), zámecká obrazárna 111 obrazů též mythologické náměty., Poche 1978#, 411-414., and Klasicistní výzdoba jeviště.
Vstupní portál budovy zámku rámují dva Herkulové jako atlanti. Na obou stranách stojící muž s plnovousem na soklu zdobeném lví hlavou. Na levé straně portálu drží kyj v levé ruce a má jej položený na svém pravém rameni, lví kůži přetaženou přes hlavu. Postava na pravé straně, drží pravou rukou o zem opřený kyj, lví kůže je tlapami svázaná na jejím levém rameni. Nad portálem rodový znak Engelsflussů., Vlček 2001#, 372-373; Vlček 2004#, s. 75., and Budova zámku byla přestavěna po požáru v letech 1656 - 1672 družinou stavitele Carla Luraga, portál vytesal plzeňský mistr Sebastian Bossaert. Při obnově zámku v letech 1910-1911 byl však přetesán.
Kašna, litinová, ze železáren v Blansku. Kašna, na vrcholu socha dívky nesoucí na rameni nádobu na vodu- Hygie. Stejná jako v dalších moravských městech Blansko, Štramberk některé lité patrně ve slévárnách v Blansku.
Na boční fasádě obytného domu reliéf s alegorickým námětem. Postavy nahé, nebo oblečené do drapérie. Zleva muž, nahý do půl těla, ve vlasech má stuhu, před ním jde žena (nese ošatku) a dítě, které má v ruce stuhu. Uprostřed kompozice vousatý muž stojící u pluhu, vedle něho stojí žena se snopem obilí a druhá žena se srpem a nádobou na vodu. Proti ženám kráčejí dva muži, první muž vousatý, druhý muž mladík s lyrou. and Ráday 1998, s. 38, 313
V průčelí nad okny je sedm kamenných desek s latinskými a řeckými nápisy. and Uvnitř je velká místnost s krásnou hřebínkovou klenbou, zakončenou konzolami, s naučnými latinskými nápisy a jménem ředitele školy – Paulus Eckelius a datem 1566.
Stavebník Ladislav Černohorský z Boskovic (1455-1420). Z původního zámku dochován portál průjezdu do nádvoří s nápisem datovaným 1492, po demolici zámku přenesen do ohradní zdi na jihu. Edikulový portál s kanelovanými korintskými sloupy, antická forma zjednodušena: polosloupy bez entasis, kanelury narážejí přímo na hlavice, hlavice jen plošně dekorovány, kruhový záklenek se zařezává do pravoúhlého ostění. Architráv zastoupen pouze náběžníky. Nahoře římsa s vejcovcem. I nápis gotická residua (M v podobě H), přechodná raně renesanční podoba kapitály., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 99, s. 182., and Zjednodušená podoba portálu, jenž je ze stejné doby dochován v Tovačově.
Mramorový portétní medailon byl původně umístěn na průčelí zámku., Hlobil, Perůtka 1999#, 316-317., and Jeden z prvních dokladů recepce antického portrétního medailonu v českých zemích.
Mramorový portétní medailon byl původně umístěn na průčelí zámku., Hlobil, Perůtka 1999#, 316-317., and Jeden z prvních dokladů recepce antického portrétního medailonu v českých zemích.
Solarium (hodiny) na nádvoří zámku. Kamenný sloupek v podobě řečnického pultu. Sloupek s pěti svislými (severní, východní, spodní a horní jižní, západní) a jedněmi šikmými (rovníkovými) slunečními hodinami., Encyklopedie 1974#, 237; http://www.astrohk.cz/slunecni_hodiny.html, and Latinský název horologium je předchůdcem pro později běžně užívaný název orloj. Sluneční hodiny (solarium) jsou starověkým vynálezem. Za jejich vynálezce je sice považován Anaximandros (6. stol. př. Kr.), ale patrně je zali již Babyloňané. V hellenistickém období byly v řeckých městech zřizovány veřejné stavby, které ukazovaly čas (e.g. slavná Věž větrů, kombinace slunečních a vodních hodin, Athény, 1. stol. př. Kr.), v Římě bylo první solarium postaveno r. 263 př. Kr. (dovezeno, jako válečná kořist, ze Sicilie). Různé typy hodin popisuje Vitruvius.
Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).