Návrh na dvě alegorické plastiky (kopie?), kresba perem (190x300mm). Vlevo stojící mužská figura, na hlavě okřídlená helma s chocholem, vpravo stojící mužská postava, na hlavě a na zádech náznak křídel (?)., Togner 2003#, 69-79, pozn. 5., and Ze souboru kresebných návrhů na výzdobu zahrady a sala terreny v Kroměříži od A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou jeho autorskými díly. V tomto případě se patrně jedná o kopii jeho návrhu.
Kresba perem (190x300mm). Tři stojící postavy - zleva muž s okřídlenou čapkou na hlavě, štěpařský nůž v pravé ruce, v levici hůl ukončenou větévkami (Ars), žena se zdůrazněnými ňadry, korunou na hlavě a se dvěma putti u nohou (Natura), žena držící v levé ruce trs rostlin, v pravici motyka (?), u pravé nohy nástroj (Industria)., Togner 2003#, 69-79, pozn. 5., and Kresba byla součástí (list č. 40/31) souboru návrhů na výzdobu zahrady a sala terreny v Kroměříži od A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou jeho autorskými díly. Alegorie - Umění (zahradnické) upravuje, Příroda rozvíjí, Přičinlivost dokončuje.
Olej na plátně. Scéna v krajině, u skály je připoutána za levou ruku Andromeda, přes skalisko je přehozena drapérie. Z moře se vznořuje drak. V oblacích Perseus na okřídleném koni. and Togner 2010#, 121-122.
Kresba perem (180x180mm). Zleva (A) stojící ženská postava - Venuše, u jejích nohou dítě - Amor, vpravo mužská figura padající do sudny, hlava ponořena, jeho nohy se již mění v květinu., Togner 2003#, 69-79, pozn.4; Daniel, Perůtka, Togner 2009, 81-83., and Ze souboru kresebných návrhů A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou prokazatelně jeho autorskými díly. Oba tyto návrhy sousoší byly realizovány a dnes stojí v prostorách sala terreny v Kroměříži. Venuše zraněná trnem růže a Narcis topící se ve studni (sochař Fedele, 1688-1692).
Románská budova přiléhala na severní straně ke kostelu, nejdůležitější částí byl dvoupodlažní reprezentační objekt se dvěma vchody nad sebou v jižním průčelí. V obou patrech byly rozlehlé místnosti s trámovým stropem, v menších západních místnostech obou pater byl koutový krb (údajně bohatě zdobený). V patře dochována sdružená okna - arkády, s bohatou výzdobou., Bažant 2003#, 49-53., and Kapitulu při kostele sv. Václava dal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík (v úřadě v letech 1126 - 1150). Řemeslníky přivedl z ciziny. Vznikl nový typ reprezentačního sídla, kapitulní dům. Velkorysé otevření architektury do okolního prostoru prozrazuje středozemní inspiraci. Stavebník se s takovým typem staveb seznámil během svých diplomatických cest (Jeruzalém, Řím). Antická inspirace je tu patrná v celku i v detailech stavby. Okna-arkád, kde nacházíme rysy odvozené přímo z antických římských staveb . Krycí desky hlavic sloupů nejsou čtvercové, jak bylo doposud v českých zemích zvykem, ale po antickém způsobu jsou konkávně vykrojeny, přičemž uprostřed vykrojení je plastická roseta, navíc mají desky po antickém vzoru okosené rohy. Spojení hlavic s vysokými náběžníky, motivy na sloupcích a ostěních a celkové provedení bylo odvozováno z jižní Francie, nebo z klasicizujího proudu porýnské provenience. Otevřeně antikizující stavební články podobné olomouckým se poprvé objevují okolo 1100 v Emilii, především v Modeně, a vyznačují se tím, co je charakteristické i pro Olomouc - článkoví je zpracováno téměř jako volná plastika, jeho objem je do hloubky silně narušen. Z Emilie se nový styl dostal do Lombardie a brzy se ze severní Itálie rozšířil do záalpské Evropy, tedy i do Francie, Porýní a zejména do Saska, kde převládl již během první poloviny 12. století. Nejstarším dokladem jeho rozšíření do záalpské Evropy je sochařská výzdoba Špýrského dómu (Špýr II). Množství dochovaných fragmentů reliéfů pocházejících patrně rovněž z huti činné na olomouckém dómu a kapitule dokazují bohatství původní výzdoby, nejpozoruhodnější je reliéf s knížetem a biskupem, možná sv. Václav a sv. Vojtěch, fragment reliéfu původně zobrazujícího patrně klanění tří králů a fragment reliéfu s řadou duchovních. Obdobné palmety jako v biskupském paláci v Olomouci pocházející snad ze stejné dílny byly nalezeny i v biskupském hradu Mělice a v kostele sv. Petra a Pavla v Bernarticích ve Slezsku.
Rukopis byl původně napsán pro Matyáše Korvína, z jeho knihovny jej získal humanista Augustin Olomoucký - Käsenbrot (1476-1513). Augustin nechal přemalovat na titulní straně Matyášův znak svým vlastním (vyskakujícím vlkem). Dokladem recepce Albertiho díla o malířství je Dubraviův úvod k Martianovi (viz Capella, De nuptiis Mercurii)., Hlobil, Perůtka 1999#, 49, no. 22., and Jedná se o vůbec nejreprezentativnější rukopis Albertiho stěžejního díla a první doklad recepce antické teorie architektury v českých zemích. Alberti knihu inspirovanou Vitruviem napsal roku 1452, vytištěna byla v roce 1485 jako vůbec první renesanční traktát o architektuře. Prvním architektem působícím v českých zemích, kterého Alberti ovlivnil, byl Ried, kterému jeho spis o architektuře zprostředkoval Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic.
Nástropní freska. Figurální scéna nad schodištěm terasy před kulisou paláce. Pod rozevlátou drapérií na levé straně scény je zobrazen trůn, na něm sedí mladý bezvousý panovník s korunou na hlavě (Alexandr), kolem něho dvořané. Před trůnem skupina mužských a ženských postav, starší klečící žena s hlavou zahalenou závojem, na něm koruna (Sisygambis), po její pravici mladík (Ochus ?), zcela vlevo na schodech klečí dvě princezny a královna s korunou na hlavě (Barsyne/Statira, Driperis, Statira). Kolem další vojáci a služebnictvo, v popředí žena se psem na vodítku, na jehož obojku je signatura malíře, druhý pes stojí na schodech. Zcela vlevo na balustrádě zábradlí terasy sedí voják (Fáma ?) s trubkou., Kudělka 1966#, 466–467., and Freska je interpretována jako Coriolanus před Římem (Chadraba 1979), nebo jako Dáreovova rodina před Alexandrem (Uhlíř 2002). Námětem je bezesporu šlechetnost Alexandra Velikého, malíř totiž doslova kopíruje části maleb Pietra da Cortona v Palazzo Pitti, Florencie. Malby byly vydány v grafické podobě tiskem De Rossim (několikrát, circa 1677-1693). Autor v olomoucké fresce sloučil předlohy zobrazující dva zcela rozdílné hrdiny z antických dějin, vojevůdce Alexandra Velikého (356-323 př. Kr) a zakladatele Perské říše Cyra Velikého (zemř. 529 př. Kr.), původně zobrazené v samostatných výjevech ve Venušině sále v Palazzo Pitti. Tepper pro zobrazení Alexandra převzal kompozici sedícího Cyra s jeho druhy, zatímco postavy příslušníků Dáreovy rodiny ponechal téměř bez změn. Oba zmínění hrdinové zastupují Řeky a Peršany a postava s trubkou před trůnem panovníka je připomínkou věhlasného hrdiny. Záměrem objednavatele fresky tedy patrně bylo zobrazení konfrontace Alexandra Velikého s rodinou perského vládce Darea po bitvě u Issu (333 př. Kr.), při níž prokázal svou velkorysost.
Na titulní straně pás s antikizujícím kandelábrovým ornamentem, do něhož vkomponován znak objednavatele, opata Pavla, ve vavřínovém věnci. Připojené nápisy v renesanční kapitále. Pás vykazuje charakteristické detaily rukopisu Mistra Cassianova rukopisu (činný v Budíně v letech 1489-1498): motiv ovocného zvonce, zlaté tepané úponky, visící zlaté řetězy s perlami. Ornamentální pás s vyspělou antikizující ornamentikou je začleněn do čistě gotického iluminovaného rukopisu. To odpovídalo dobové praxi, například dílenské produkci Francesca da Castello činného tehdy v Budíně (srov. Török 2002, 223)., Hlobil, Petrů 1992#, 123., and Hlobil, Petrů 1999#, 159.