Ve vlnách pluje Tritón (v pravé ruce drží kormidlo), na jeho zádech leží Nymfa, pravou rukou jej objímá na hrudi, levá spočívá na jeho levém rameni., Zlatohlávek 1997#, 62, č. 30., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Patinovaná sádra (návrh pro bronzovou plastiku, v. 238 cm). Stojící muž v tóze, ve vlasech stuha., Varcl 1978#., Kotalík 1982#, 127, č. k. 173., and Socha vznikla pro vídeňský parlament, je inspirována sochami římských občanů v togách (togatus) z pozdní římské republiky.
Kresba perem a štětcem (170 x 302 mm). Scéna v lesní krajině se sochou bohyně. Skupina nahých žen odhaluje Dianě těhotenství nymfy Kallistó. and Volrábová 2007#, 136-137.
Kresba perem (427 x 327 mm). Scéna v krajině. V popředí dole stádo ovcí, na travnatém terénu pod stromem sedí Polyfémos, má mnoho očí, drží hůl. Před ním prchá Odysseus, přes hlavu má závoj. V oblacích se vynáší ženská figura s pochodní - Ctnost. and Preiss 1979#, 52, č. k. 77.
Mědiryt: Faun s lidskýma nohama sedí, lesní nymfa (Oreada, kozí uši a kozí nohy, cvikr na nose) mu vyndavá trn z chodidla, malý Faun (Faunigena, kozí nohy) zraněnému drží nohu. Vzadu další Oreada, levici u obličeje na znamení obav a pravou rukou objímá rameno zraněného. Výjev se odehrává pod stromem, v pozadí je vidět, co operaci předcházelo: na obzoru se Faun a Oreada procházejí pod stromem, ve středním pásu Oreada nese Fauna na zádech., Fučíková 1997#, I/326., and Výjev měl patrně pobavit (cvikr na nose operující Oready), snad byl inspirován nějakým literárním dílem. Slavná antická socha, Spinario, zobrazuje pastýře, který si trn z nohy sám vyndavá. Motiv trnu, který musí poraněnému někdo vyndat, je znám z řecké bukolické poezie (Theokritos, Idyla 4).
Kresba perem (412 x 322 mm). Scéna v krajině, v popředí sedí šelmy, uprostřed Orfeus hrající na lyru, vedle něho jelen. Na struny, stoupající z Orfeovy lyry k oblakům, hraje múza Erató, za ní v oblaku alegorická postava lásky zdvíhající v pravici hořící srdce., Preiss 1979#, 52, č. k. 77., and Kresba (značeno IV), z cyklu návrhů na výzdobu sálu předků zámku Vranov nad Dyjí. Héraklés, (dále Orfeus, Perseus, Théseus a Odysseus), personifikují ctnosti a hrdinské činy Althannů.
Olej na plátně (199 x 167 cm): Orfeus (věnec, antikizující oděv) sedí a hraje na harfu, okolo shromáždění zvířat., Slavíček 1993#, 239-240; Vlnas 2002#, 366 č. II/3.50., and Reiner převzal postavu Orfea i podobu jeho hudebního nástroje z obrazu Michaela Willmanna z doby kolem roku 1670 (Národní galerie, Wroclaw).
Mědiryt (367 x 255 mm). Orion (oděný v kůži, vysoké zdobené boty, v pravé ruce oštěp, u pasu meč) nese na ramenou svou ochránkyni bohyni Dianu (luk, toulec se šípy). Lovec je obklopen zvířaty, v pozadí kráčí skupina mužských a ženských postav (Dianiny družky (?)- frigitské čapky, oštěpy, luky)., Zlatohlávek 1997#, 168, Č.91., and Pochází ze sbírky v Libochovicích, do NG převedeno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Lucy Penniho. Alegorie lovu.
Olej na plátně (171 x 108 cm). Ke skále je připoutaná stojící žena, nahá, v klíně přehozená drapérie, z moře připlouvá obluda. Z oblak se snáší Perseus na okřídleném koni (přilba)., Kotalík 1982#, 107, č. k. 97., and Antické téma je pojato jako křesťanský symbol. Spoutaná Andromeda symbolizuje lidskou duši, obluda znamená ďábla, Perseus supluje Krista. Formálně je patrná inspirace v Rubensovi.