Mědiryt (189 x 310 mm). Scéna ve Vulkánově dílně. Uprostřed kovadlina, na ní šíp, jehož hrot kove Vulkán (v pozdvižené pravici kladivo) sedící na obraze vlevo na drapérii. Vedle něho tři kladiva a šípy. Šíp z pravé strany přidržuje Venuše, za ní malý Amor (toulec se šípy). Za kovadlinou v půhledu hořící pec, a dva putti (jeden dmychá oheň, druhý drží šíp)., Zlatohlávek 1997#, 177, č. 100., and Ve sbírce NG od roku 1949, převedeno z NM v Praze. Rytina podle Perina del Vaga. Vulkán, Venušin choť, zhotovující zbraně pro jejího syna Aenea, zatímco bohyně doprovázená malým Amorem čeká na jejich zhotovení, je častým ikonografickým námětem ilustrujícím jednu epizodu z Vergiliovy Aeneis. Většinou jsou přítomny další atributy - štít, brnění.
Olej na dubovém dřevě (60 x 103 cm)., Slavíček 1993#, 200-201., and Jedno z mnoha zobrazení populárního verše z antické komedie (Terentius, Eunuch): Sine Cerere et Libero, Bacchus Friget Venus (Bez jídla (Cérés) a pití (Bakchus) se nedaří ani lásce (Venuše)). Námět byl ve velké oblibě po roce 1600 v Nizozemí.Tento obraz je patrně dílenským opakováním prototypu vytvořeného ve spolupráci obou autorů kolem roku 1618 (Slavíček 1985, 8), byl zpracován v několika kompozičně odlišných verzích. Obray možná pochází ze sbírkz Františka Antonína
Bronzový odlitek (v. 27, 8 cm), akt stojící Venuše, v pravé ruce, kterou má za zády, drží jablko., Chlíbec 2006#, 182-183, č. 84, obr. s. 183., and Pochází ze sbírky Rohanů ze zámku Sychrov.
Malba olejem na plátně (114, 5 x 158, 5 cm): Vestálka Claudia Quinta obětuje u sochy Kybele., Vlnas 2005#, 49., and Obraz patří do série obrazů s námětem ctnostných římských žen. Klaudia Quinta se proslavila svou sebedůvěrou, smělostí a odvahou. Do Říma byla transportována socha Kybelé, ale uvízla v ústí Tibery a ani silní muži nebyli schopní loď uvést do pohybu. Matrona Claudia Quinta oslovila bohyni modlitbou a bohyně způsobila zázrak, když Claudia loď uchopila za lano a loď uvolnila.
Kresba perem na papíře (287 x 205 mm). Dva muži běží s lampami v prostředí naznačeném architekturou sloupů. Na soklu jednoho z nich latinský nápis., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 8-10, 108-109., and Autor se inspiroval antickými pochodňovými závody, jakési štafety, při níž si běžci předávali hořící pochodeň. Literárně je téma zpracováno v Lucretiově díle O přírodě. Výjev bývá interpretován jako střídání generací, kdy si zúčastnění předávají pochodeň života.
Kresba (168 x 139 mm). Nahá mužská postava zády otočená k divákovi, sedí na hřbetě koně., Zlatohlávek 1997#, 214-215, č. XXII., and Do sbírek NG převedeno roku 1962 ze Státní banky Československé.
Kristus Trpitel mezi P. Marií a sv. Bartolomějem, sv. Petrem a archandělem Rafaelem, napravo dole klečí donátor se znakem Švihovských. Donátor je již zobrazen téměř ve stejném měřítku jako hlavní postavy výjevu. and Pešina 1950#, č. 238.
Kresba perem a štětcem (144 x 96 mm). Figura nahého muže, kolem beder drapérie, levá ruka přidržuje kus železa na kovadlině, pravá s kladivem pozdvižená vzhůru. and Volrábová 2007#, 50-51.
Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).