Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém párem jednorožců jede Cudnost-Laura, v pravici drží zrcadlo, v levici palmový list. U nohou Cudnosti sedí spoutaný Amor. Před jednorožci jde muž s praporem, na němž je slon. Za jednorožci je pět blíže neurčených ženských postav s palmovými listy a jedna mužská, jež je na dřevorytu identifikována nápisem jako Josef, jenž příkladně odolal svodům Putifarovy ženy. V popředí vlevo muž spaluje na ohni Amorovy zbraně (luk, toulec) a palmové listy. V pozadí je krajina, nalevo město, které je pyramidou charakterizováno jako Řím. Nad reliéfem je zobrazen sedící anděl se srdcem a holubem., Irmscher 1999#, 145-148., and Zrcadlo v ruce Cudnosti podle rytiny zobrazující Triumf Pýchy (Cornelis Cort podle Maartena van Heemsckerck, 1564), podle ní rovněž jednorožci. Postava Amora převzata z vydání Alciatových emblémů z roku 1558, kde je komentář, který osvětluje také smysl Amora na Jamnitzerově reliéfu: jedná se o nebeského Amora, který v lidech nezapaluje tělesnou lásku, ale moudrost. Postava muže zapalujícího Amorovy zbraně byla převzata z rytiny Marcantonia Raimondi (podle Baccia Bandinelli) zobrazující umučení sv. Vavřince. Přípravná kresba se od realizace liší v tomto detailu (původně byla plánována ženská postava), dále místo slona je na kresbě na praporu Cudnosti hranostaj.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém slony jede Sláva (dlouhý oděv, na křídlech oči, nad hlavou plamen), na jednu troubu troubí, druhou drží v ruce. Před slony muž v antikizujícím brnění (přilba s orlem) se štítem a kopím, Konstantin Veliký (?). Za slony muž s praporem, na němž jsou oči, ústa, ucho a dvě překřížená psací pera, symboly smyslových orgánů a nástrojů šíření slávy. Na pravé straně jsou slavní umělci (vita contemplativa), zleva doprava: Raffael, Pietro Bembo, Giambologna, Petrarca, Michelangelo, Dürer, Hans von Aachen (?), Wenzel I Jamnitzer a Johann I Neudörfer. Na levé straně jsou slavní válečníci (vita activa), první zleva je Julius Caesar (antická zbroj, vavřínový věnec), který je na dřevorytu u Federmanna označený jako "Iulius". Další tři válečníci představitelé zbývajících tří světových říší z Danielova proroctví: Alexandr Veliký (řecká říše), Kyros (perská říše) a Ninus (babylónská říše). V pozadí je panorama Norimberka. Nad reliéfem postava anděla s jednou rukou na lebce (Vanitas)., Irmscher 1999#, 151-160., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale postavy okolo vozu jsou jiné. Na dřevorytu je nalevo "Josua", "Mose" a "Plato", Jamnitzer tyto postavy nahradil umělci, mezi nimiž jsou zastoupeni i představitelé záalpské renesance. Ve skupině napravo se Jamnitzerův výber shoduje s dřevorytem pouze v postavě Caesara.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze z kostí taženém párem volů (rohy se špicemi obrácenými dozadu) jede Smrt, kostlivec s hady místo vlasů, a ohání se kosou. Smrt právě skosila Lauru, která padá na zem. Okolo vozu další oběti Smrti, před vozem kostlivec s praporem, na němž lebka a zkřížené hnáty. V pozadí krajina s městem na břehu moře, u vody sedí rybář, kterého kosí smrtka. Napravo se potápí loď, z jejíž paluby skákají lidské postavy., Irmscher 1999#, 148-151., and Přípravná kresba se od realizace liší ve významném detailu: oběti Smrti nejsou u Jamnitzera nijak blíže charakterizováni, takže chybí sociálně kritický tón, který běžný u tohoto typu zobrazení. Zjevně to byl záměr objednavatele.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém dvouspřežím jelenů jede nahý Chronos, v pravé ruce okřídlené přesýpací hodiny, v levé prapor, na němž symboly času: kružítko, sklápěcí sluneční hodiny, slunce a měsíc a hořící svíčka. Nalevo nahoře Noe nebo Tuiscon, dále Chlodovík I., Karel Veliký a císař Karel V., v popředí prorok Daniel. Napravo Rudolf II. (vavřínový věnec, tunika a "toga") s knihou pod paží. Předním muž s globem a slunečními hodinami, symboly času. Na obloze Helios na slunečním voze, symbol ubíhajícího času., Irmscher 1999#, 160-212., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale doprovodné postavy zaměněny za sérii vladařů, která shrnovala habsburskou genalogii, završenou Rudolfem II. Poslední císař železného věku je současně prvním císařem mírového Zlatého věku, proto je Rudolf II. charakterizován jako "rex philosophus".
Stříbrná zlacená mísa (délka 64, 7 cm): na dně je reliéf s Triumfem Amora, na lemu jsou medailony se zvířaty symbolizujícímib čtyři říše proroka Daniela (Daniel 7), sošky čtyř světadílů a rytiny - čtyři mýtické příběhy (Apollón a Dafné, Plútos a Proserpina, Hippomenés a Atalanté, Venuše a Amor), ve cviklech jsou satyři. Konvice (v. 43, 5 cm): na noze jsou Fauni, na spodní části těla olympští bohové (Triumf Nesmrtelnosti), na těle jsou čtyři triumfy (Cudnosti, Smrti, Slávy a Času), nad nimiž jsou čtyři sošky géniů. Na víku je Venuše-Fortuna na labuti (Triumf Věčnosti)., Irmscher 1999#, and Trionfi-lavabo spolu s císařskou korunou byly nejprestižnější a umělecky nejvýznamnější zlatnické produkty dvorského umění Rudolfa II. Na míse je Triumf Amora, další triumfy jsou na konvici, která je tak s mísou provázána: prvním triumfem je zde Cudnost, která vítězí nad Amorem. Na těle konvice jsou čtyři reliéfy s triumfy (při uchu konvice směřujícím doprava, ve směru hodinových ručiček): Cudnost, nad níž vítězí Smrt, nad níž vítězí Sláva, nad níž vítězí Čas. Na spodní části konvice je shromáždění olympských bohů, Triumf Nesmrtelnosti, která vítězí nad Časem. Nad Nesmrtelností vítězí Věčnost, kterou představuje Venus Coelestis na víku konvice. Literární inspirací byly Jamnitzerovi "I trionfi" Francesca Petrarcy z let 1356-1374. Jako literární i výtvarná předloha Jamnitzerovi posloužil také německý překlad Petrarcových Trionfi doplněný dřevoryty (Federmann 1578). V sofistikovaném výzdobném programu, který musel navrhnout nějaký vzdělanec z pražského panovnického dvora (Ottavio Strada ?), dominuje oslava svaté říše římské, výzdoba ilustruje průběh lidského života (láska, smrt, sláva) a proměny lidské duše usilující o dosažení nejvyšší ctnosti, jež ztělesňuje císařství.
Bronzový reliéf (59, 5 x 84 cm): Rudolf II. v antické zbroji sedí na koni, v pravé ruce drží maršálskou hůl a palmovou ratolest, druhou rukou obdarovává nahé Malířství (paleta se štětci). Vedle ní Sochařství (kladivo a soška Fortuny) a Architektura (úhelník a kružítko), obě nahé. Za nimi oblečené personifikace svobodných umění: Poesie (kniha), Hudba (trumpeta), Úraníá, Múza hvězdářství (sférický astroláb), Filosofie (vousatý muž s vavřínovým věncem na koni). Vepředu nalevo Vltava - nahý muž s nádobou, z níž vytéká voda, opřený o lva, symbol českého království. Napravo nahá Fama se dvěma trubkami, pod kopyty Rudolfova koně leží Nevědomost. Nad Rudolfem orel s věncem, na pilastru v pozadí monogram R. II. s korunou. Nalevo v pozadí kruhový chrám se sochou (Minerva), nahoře znak Kozoroha. Napravo Herkules (kyj, lví kůže) pronásleduje Fauna, symbol požitkářství. Na pravém okraji voják s koněm., Prag um 1600#, II, č. 539, and Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění. Hlavním pramenem pro Augustovo spojení se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil.
Mědiryt (22, 0 x 13, 8): polonahá žena sedí na posteli, v ruce paletu a štětce, vedle jsou položené hudební nástroje a kniha. K ženě přistupuje Amor (toulec), u jeho nohou luk, nahoře přilétá Amor s maskou., Hollstein 1980# č. 184., Fusenig 2010# č. 54 s. 180., and Rytina podle nedochovaného obrazu Hanse von Aachen. Ženu lze chápat jako Venuši, která využívá různých uměleckých žánrů, aby mohla klamat.
Rytina (29, 5 x 39, 1 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 25 s. 140., and Rytina podle Aachenova obrazu v Douai z roku 1585.