Edikulový portál s pravoúhlým ostěním. V pilastrech po stranách kandelábrová ornamentika přerušená štítky s monogramem kameníka (MB). V nadpraží dva gryfové a mezi nimi polopostava měšťana s nápisem "Skrzitek" a štítkem s krejčovskými nůžkami. V zalomeném kladí nad pilastry postavy ženy (nalevo) a muže (napravo), uprostřed pernštejnský znak a znak města lemují nápisovou desku nesenou andělem. V římse rozvilina. Portál byl do podloubí osazen druhotně., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 65, obr. s. 152., and Portál je součástí série vytvořené ve čtyřicátých letech místními kameníky jako ohlas portálů Stanislava Thurza, Jana z Pernštejna a portálů v Olomouci a Prostějově.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Portál má pravoúhlý rám s vyžlabeným profilem, ve cviklech jsou medailony s hlavami v profilu. Edikulu tvoří štíhlé polosloupy odsazenými baňkami v dolní části, mají korintské hlavice a jsou na soklech. Sloupy nesou zalamovanou římsu, na níž je nástavec s dvoudílným okénkem Po stranách okénka jsou pilastry s vyžlabeným tělem a listovými hlavicemi, nesou zalamovanou římsu, nad níž je oblý štít zakončený na obou stranách volutami s rozetami uprostřed. Voluty jsou rovněž na vnější straně, ve volutách jsou nahoře akantové obličeje, dole groteskní hlavy se třemi obličeji., Šamánková 1961#, s. 23, obr. 30; Poche 1977-1982, 1, s. 564., and Edikulový portál vykazuje stejné znaky jako další portály na kostele sv. Jáchyma a ve městě, jež bylo založeno roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útlými sloupky a kladím bez architrávu. Podle Šamánkové byly tyto portály inspirovány saskou renesancí.
Na vstupním průčelí je velký edikulový portál tvořený iónskými polosloupy s píšťalami v kanelování (nahoře i dole).Sloupy jsou na soklech, mezi jejich hlavice a kladí jsou vloženy konzoly. Na kladí je ornamentální vlys přerušený třemi vysutými konzolami nesoucími balkón. Archivolta ostění je zdobena rozetami v kazetách, ve vrcholu volutový klenák. Další dva portály jsou v interiéru, na jednom z nich portrétní medailony, patrně stavebník a jeho žena., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 85, obr. s. 171., and Stejný kameník vytvořil další portály, viz Bílá Lhota, portál domu Václava Haugvice a Dlouhá Loučka, portál.
Jako portrét Jana z Pernštejna sekundárně použit portrét Johanna von Epstein, medaile individualizována pouze pernštejnským znakem a nápisem na rubu. and Hrubý 2003#, 179.
Na východní straně byl parapet mostu opatřen reliéfním vlysem, datum dokončení mostu je na destičce, kterou drží okřídlený putto umístěný na nalevo (tedy na východní straně) od vstupního portálu. Na první desce zleva je lev bojující s groteskním delfínem, dva groteskní delfíni jsou rovněž na třetí desce. Na osmé desce je groteskní muž (Tritón). and Hrubý 2003#, 150-154.
Mědirytina (118 x 156 mm). Na oblaku sedí Léda, obcuje s labutí, za ní putto., Zlatohlávek 1997#, 128, č. 60., and V roce 1945 převedeno do sbírek NG ze zámku Libochovice. (vydal Antonio Salamanca ?). Variace na ztracené dílo Michelangela pro Alfonso d'Este ve Ferraře (srov. též Cornelis Bos, 1537, British Museum, London).
Mědirytina (174 x 150 mm), Uprostřed kompozice sedí múza (vavřínový věnec, lyra, kniha), po obou stranách putto s nápisovou deskou., Zlatohlávek 1997#, 49, č. 22., and V NG od 1958 (z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Rytina podle ztracené Raffaelovy kresby, pro jedno z tond, která dnes vyobrazují čtyři personifikace na stropě jedné z místností ve Vatikánu (Poesis, Theologia, Justitia, Philosophia, Stanza della Signatura, 1508-1511). Ženské alegorické figury jsou obklopené putti držícími nápisové tabulky. S Rafaelovou malbou z r. 1509-1511 však koresponduje pouze postava sedící múzy a gramaticky pozměněný nápis na tabulce, kterou drží putto vpravo, citující sibylskou věštbu v podsvětí z Vergiliovy Aeneis VI, 50: "NVMINE AFFLATUS" ("adflata est numine quando iarn propiore dei"), o božské inspiraci poesie.
Mědiryt (205 x 130 mm). V architektonickém rámci loggie, v průhledu krajina, stojí Lukrécie, levou rukou se chystá zaboudnout dýku do hrudi., Zlatohlávek 1997#, 126, č. 58., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Raffaelovu kresbu Lukrécie (1510), ovlivněnou archeologickými nálezy antických soch, přepracoval Marcantonio Raimondi (1510-1511, postava je podle Raffaela, krajina podle Lucase van Leydena), podle něhož pak Vico vytvořil mědirytinu.
Malovaný talíř (průměr 25 cm): vlevo stan, v něm lůžko, na něm sedí císař Konstantin (vousy, zbroj), opírá se o podušku, spí. Uprostřed talíře most, po něm jede císař na vzpínajícím se běloušovi (helma, štít, meč ?). Vpravo skupina ozbrojených bojovníků. Nad celým výjevem se vznáší anděl, v pravici drží kříž, v levé ruce nápisovou pásku (In hoc signo vinces)., Přibyl 2006#, 71, č. 17., and Talíř byl získán v roce 1945 ze sbírky hrabat Thun-Hohensteinů na zámku Klášter nad Ohří. Námětem je událost před rozhodující bitvou o Řím, v níž Konstantin zvítězil nad císařem Maxentiem I. (306-312). Nápis "V tomto znamení (kříže) zvítězíš" naráží na sen, který měl císař v předvečer bitvy.