Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Zadní vchod - průčelí. Boční nika: postava nahé dívky, přes záda jí splývá drapérie, v pravé ruce drží nádobu na vodu (Danaovna).Vstupní schodiště, po stranách delfín na zádech mu sedí puto troubící na mořskou mušli, vlevo i vpravo na soklu stojící nahá dívka s drapérií přehozenou kolem beder (alegorie Krásy, Venuše). Zadní vchod - vstupní hala, interiér. Naproti vchodu po levé straně nika se stojící postavou nahé dívky, přes klín přehozená drapérie, levá ruka pozdvižená na čelo, levá noha se opírá o nádobu (Venuše). Na zdi proti vchodu po levé straně štukový reliéf - uprostřed na vlnách stojící Neptun s drapérií přehozenou přes rameno, v pravé ruce trojzubec, po jeho obou stranách puto na delfínu, jeden troubí na mušli, druhý se drží trojzubce. Na zdi proti vchodu po pravé straně štukový reliéf - uprostřed Venuše vystupující z mušle, po jejích obou stranách puto na delfínu, jeden hraje na kytaru, druhý na loutnu. Po pravé straně vchodu druhá nika se stojící postavou nahé dívky upravující si vlasy do uzlu (Venuše).Na okraji delší strany venkovního bazénu, proti vchodu do areálu, jsou umístěna tři sousoší. Uprostřed Venuše vystupující z mušle, obklopená vodními nymfami, po stranách dva delfíni s Tritóny na hřbetech. Na kratší straně vpravo od vchodu sousoší Lédy s labutí., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Všechny výjevy jsou inspirovány antickou mythologií, některá díla jsou přímo odvozena od antických sochařských typů. Dívku s nádobou nesoucí vodu do lázně, je možné interpretovat také jako bájnou nosičku vody - Danaovnu. Báje vypráví o padesáti královských dcerách krále jménem Danaos, které spáchaly vraždu a za trest musily v podsvětí nabírat vodu do bezedného sudu. Téma bylo velmi oblíbené v 19. století a v secesním sochařství a malířství.Postavy několika nahých dívek před vchodem do lázní je možné spojovat s postavou Venuše. Postava Venuše je také několikrát zopakována v reliéfu i jako volná plastika. Obě dívky v nikách jsou inspirovány antickými zobrazeními odpočívající Venuše, nebo Venuše v lázni, někdy s gestem úpravy vlasů.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Zadní vchod - průčelí. Boční nika: postava nahé dívky, přes záda jí splývá drapérie, v pravé ruce drží nádobu na vodu (Danaovna).Vstupní schodiště, po stranách delfín na zádech mu sedí puto troubící na mořskou mušli, vlevo i vpravo na soklu stojící nahá dívka s drapérií přehozenou kolem beder (alegorie Krásy, Venuše). Zadní vchod - vstupní hala, interiér. Naproti vchodu po levé straně nika se stojící postavou nahé dívky, přes klín přehozená drapérie, levá ruka pozdvižená na čelo, levá noha se opírá o nádobu (Venuše). Na zdi proti vchodu po levé straně štukový reliéf - uprostřed na vlnách stojící Neptun s drapérií přehozenou přes rameno, v pravé ruce trojzubec, po jeho obou stranách puto na delfínu, jeden troubí na mušli, druhý se drží trojzubce. Na zdi proti vchodu po pravé straně štukový reliéf - uprostřed Venuše vystupující z mušle, po jejích obou stranách puto na delfínu, jeden hraje na kytaru, druhý na loutnu. Po pravé straně vchodu druhá nika se stojící postavou nahé dívky upravující si vlasy do uzlu (Venuše).Na okraji delší strany venkovního bazénu, proti vchodu do areálu, jsou umístěna tři sousoší. Uprostřed Venuše vystupující z mušle, obklopená vodními nymfami, po stranách dva delfíni s Tritóny na hřbetech. Na kratší straně vpravo od vchodu sousoší Lédy s labutí., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Všechny výjevy jsou inspirovány antickou mythologií, některá díla jsou přímo odvozena od antických sochařských typů. Dívku s nádobou nesoucí vodu do lázně, je možné interpretovat také jako bájnou nosičku vody - Danaovnu. Báje vypráví o padesáti královských dcerách krále jménem Danaos, které spáchaly vraždu a za trest musily v podsvětí nabírat vodu do bezedného sudu. Téma bylo velmi oblíbené v 19. století a v secesním sochařství a malířství.Postavy několika nahých dívek před vchodem do lázní je možné spojovat s postavou Venuše. Postava Venuše je také několikrát zopakována v reliéfu i jako volná plastika. Obě dívky v nikách jsou inspirovány antickými zobrazeními odpočívající Venuše, nebo Venuše v lázni, někdy s gestem úpravy vlasů.
Uprostřed vstupního křídla ve 2. patře zámku (nad průjezdem) v tzv. Paarovském pokoji, malovaná výzdoba s mytologickým námětem doplněná portréty majitelů v podobě antických božstev. Josef Ignác Paar jako Neptun, Marie Ant. Frant. z Valdštejna jako Venuše. (autor Ondřej Kubíček, Kubietzky), Tři obrazy Námluvy Neptunovy (členové rodiny Paarů). and Samek 1994#, s. 300-302.
Leda kopulující s labutí., Knauer 1969#., and Příběh o Jupiterovi a Lédě se v antice nikdy nedočkal podrobnějšího zpracování. Zmiňuje se o něm už v 5. století př. Kr. Eurípidés (Helena 16-21: Jupiter v podobě labutě vlétl do Lédiny ložnice), Ovidius v Proměnách (met. 6, 109), Hyginus ve svých Bájích (fab. 77: spojení situuje na břeh řeky) a celá žada dalších autorů. Antická řecká zobrazení Lédy s labutí pocházejí ze 4.-3. století př. Kr., v antickém římském umění bylo téma velmi populární. V renesanci bylo známo několik antických exemplářů obou hlavních typů, se stojící a se sedící Lédou, nejznámější exemplář se stojící Lédou je dnes v Britském muzeu, další jsou v Athénách, Benátkách (A) a v Seville (B). Reliéf v Seville byl v šestnáctém století pravděpodobně v Římě. Je známý z šesti renesančních kreseb a drobné rozdíly mezi nimi možná ukazují na to, že tehdy bylo známo několik variant tohoto typu (D, E). Renesanční umělci však dávali přednost sedící Lédě. Na dveřích vatikánské baziliky sv. Petra Filarete v letech 1438-45 Lédu zobrazil, jak sedí na oltáři, aby zdůraznil symbolický význam výjevu (C). Na antických sarkofázích se často objevuje láska bohů a smrtelníků, jež v tomto kontextu symbolizovala vítězství nad smrtí. Na kresbě z poloviny 16. století podle antického sarkofágu (F), který byl v renesanci na Quirinalu v Římě, jsou například po stranách geniové smrti s vyhaslými pochodněmi života, nalevo Jupiter a Ganymédés, napravo Jupiter a Léda (Codex Pighianus f. 301). Na tom byl založen také renesanční výklad Jupiterových lásek. Smrt polibkem („mors osculi“, „morte di bacio“) byla předpokladem nanebevzetí a nesmrtelnosti, což byla klíčová koncepce renesanční novoplatónské filosofie lásky.
Nástěnná malba: v malé kartuši pod scénou s Pánem a Syrinx je Léda s labutí (Jupiter)., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev v trojúhelníkové kartuši je přemalován nebo dokonce navržen F. Přečkem a jeho pomocníkem G. Schmidtem až v letech 1900-1903.