Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Tepané stříbro (průměr 20, 3 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, II, č. 530 s. 61-62., and Přípravná kresba z doby před rokem 1607 je v Paříži (École des Beaux-Arts inv. n. M 705).
Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Nástropní freska ve štukovém rámu (poškozená). Figurální scéna v oblacích, v popředí sedí Minerva ve zbroji (sova, přilba, kopí), vpravo Paris vztahuje ruku se zlatým jablkem k nahé sedící Venuši, za ní Amor střílící z luku na Parida, nad Venuší sedí Juno (páv) se vzdutou drapérií nad hlavou, vedle ní zleva putto s věncem, dole po pravici Venuše sedí nymfa., Vlček 2001#, 202., and Ryšavý 2005#.
Figurální scéna v krajině. Střed kompozice tvoří postavy Venuše s Amorem a Paris se zlatým jablkem v pravé ruce, za Paridem Merkur. V popředí zleva za závěsem bohyně Eris, v ruce drží srdce, dále postavy bohyně Juno a Minerva, sedí zády k divákovi, u jejích nohou štít s tváří Medúzy, v ruce kopí. Vpravo ležící socha - postava vodního božstva se džbánem, z něhož vytéká voda, patrně personifikace Cebrena., Radostová, 2017, I/1, s. 243-246., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (118 x 160 cm). Scéna v krajině, v popředí vpravo ležící socha říčního boha, vlevo štít s hlavou Medúzy. Vpravo nad sochou Paris, Venuše a Merkur, vlevo Minerva a Juno, za ní Eris s jablkem., Vacková 1989, 176-177, 213., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Nástěnná malba ve štukovém rámu. Uprostřed stojí trojice nahých bohyň: Venuše, Juno, Minerva, vpravo Paris se zlatým jablkem v ruce., Audyová 2005#, 52-75, and Togner 2010#, 64
Olej na plátně (8 x 11,5 m.): Nalevo Paridův soud, Merkur (okřídlená čapka), sedící Paris s jablkem a Juno, nahá Venuše a Minerva ve zbroji s kopím a štítem. Napravo svatební tabule Pelea a Thetis s Neptunem (trojzubec) a Jupiterem (koruna, orel) před palácem, seshora slétá Eris (had). Vpravo dole vůz Juno s pávem., Togner 1999#, č. 10., and První ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ jenom ctnost dělá vznešeného muže".