Kresba (30, 1 x 24 cm): Apollón (věnec, plášť sepnutý na rameni) hraje na violoncello uprostřed Múz zpívajících a hrajících nahudební nástroje. Zleva doprava: varhany, příčná flétna, trubka, bubínek, loutna, roh, třetí a poslední Múza je zobrazena s knihou v ruce. Vlevo v popředí říční bůh, vzadu Pegasos, výjev je umístěn do lesa., Prag um 1600#, II, č. 643 s. 174., and Patrně přípravná kresba pro malbu. Obdobná kompozice ze stejné doby, ale s Minervou, je ve Vídni (Albertina inv. n. 7995).
Bronzové sousoší: nahá Venuše sedí na draperii a snaží se oběma rukama zadržet Adónida, který od ní odchází, ve zdvižené pravicu drží lovecký roh. Mezi Adónidovýma nohama sedí na zemi pes.
Kresba: Danaé leží na posteli a odhaluje svůj klín, nad ní Jupiterova ruka, z níž směřují dolů paprsky. Napravo gestikulující služebná, nalevo putto., Kaufmann 1988#, 7.25., and Patrně přípravná kresba k obrazu, který byl v Rudolfově sbírce. Heintz se mohl inspirovat vídeňským Tizianovým obrazem na stejné téma, které bylo v pražské Rudolfově sbírce od roku 1600. Blíže než k Tizianově vídeňské Danaé však má Heintzova kresba k Tzianově variantě v Pradu, kde najdeme také Jupiterovu ruku v oblacích a akce služebné je obdobná (napíná oděv, aby do něj zachytila padající zlaté mince).
Kresba: nahá Venuše (plášť omotaný okolo obou paží, cíp zakrývá klín, náramek na noze) a Amor (luk a toulec) stojí na břehu moře, na hladině vůz s Neptunem (trojzubec)., Kaufmann 1988#, 20.10., and Kresba (patrně kopie Sprangerovy kresby, další je v Budapešti, Szépmüvészeti Múzeum inv. n. 58.212) ) je jediným dokladem o ztraceném obraze, který byl součástí pražské sbírky Rudolfa II.
Kvaš a akvarel na papíře (13, 7 x 17, 6 cm): pod stanem sedí na posteli Venuše a Vulkán (kladivo přes rameno), oba jsou polonazí. před nimi dva Amorové s luky, další Amor na posteli. V pozadí krajina s městem., Kaufmann 1988#, 11.5., and Hoffman se v roce 1585 přestěhoval do Prahy, kde se byl císařským dvorním malířem, v Praze zemřel v roce 1592. Kopie podle Hoffmanna, který se ve figurální scéně inspiroval rytinou (G. Ghisi).
Věžní hodiny zasazeny do obdélného rámu s malovanou figurální výzdobou. Ciferník je zasazen do koruny stromu, pod ním vlevo postava sedícího boha Času, křídla, hůl s hadem, přesýpací hodiny, vpravo sedí Parka s přeslicí a vřetenem - přede nit života. Nad figurami Boží oko. and Poche 1977#, 63-66.
Přestavby bašty v severní hradbě a na východě obdélná bašta na skále, okno patrně podle návrhu Giovanni Battista Pieroniho (1628-1632)., Poche 1977#, s. 71., and Durdík 1995#, s. 58-59.