Bydžovská, Srp 2006#, s. 29-30, obr. 14. Havlíková 2008. and Ve 20. a 30. letech 20. století byly narážky na antiku předmětem zájmu avantgardních umělců. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.Antickou inspiraci F. Šímy lze nalézt i v dílech, která zdánlivě na antickou ikonografii nenavazují. V tomto případě je tu odkaz na román Philippe Soupaulta - Negr (1927), jehož hlavní hrdina zabíjí prostitutku, kterou pojmenoval Evropa. Později mrtvé ženě posílá milostný dopis. Obraz je patrně reakcí na tento dopis (srv. též F. Šíma/P. J. Jouva, Kurva z Barcelony a J. Šíma, Torzo, 1927).
Kresba: fantazijní krajina do níž je vkomponována antická stavba z Hadriánovy vily v Tivoli (chrámek vlevo), Kotalík 1982#, s. 97, č.k. 83, and Sadeler pobýval v Itálii v první polovině 90. let 16. století, v roce 1593 byl v Římě. Jeho série pohledů na antické památky (Sadeler 1606) však byla vytvořena podle cizích předloh. V tomto souboru se na s. 41 objevuje stejný chrámek jako na této kresbě.
Kresba (průměr 17, 2 cm): Kefalos (Antikizující oděv, toulec přes rameno, boty) jde doleva a otáčí se dozadu, kam vystřelil z luku. Nad Kefalovou hlavou pták, za ním je les, v němž dole leží na zemi mrtvá Prokris, z níž je vidět jenom hlava a bezvládná ruka. V průhledu lesem je vidět střecha domu.
Kresba (26,9 x 21,1 cm): Malířství (odhalená ňadra, paleta se štětci) je uváděna Minervou (přilba) k Apollónovi, který sedí nalevo a hraje na lyru. Za Apollónem a v popředí napravo múzy hrající na hudební nástroje. Nad Malířství se snáší putto s věncem a palmovou ratolestí. V pozadí nalevo antický korintský chrám, vedle něj socha, napravo v popředí kanelovaný antický sloup. V pozadí brána v iónském stylu., Fučíková 1997#, I/146., Fusenig 2010#, č. 50., and Kresba je patrně studie pro obraz se stejným námětem, jenž je glorifikace mecenášství císaře Rudolfa II., který Majestátem z roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Stejné téma však Aachen zpracoval v díle věnovaném bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I (Wien, Albertina, Sadeler, Minerva uvádí malířství mezi svobodná umění).
Kresba perem (134 x 181 mm). Figura v krajině pod kmenem stromu sedí mladá žena, Ceres, v klíně ovoce, pravici má položenou na kupoli kruhového chrámku. Na klín Ceres klade putto ovoce, druhý putto sedí na zemi u koše s ovocem, po levici Ceres snop obilí a plody. and Volrábová 2007#, 148-149 (Venuše).
Kresba perem v hnědém tónu (270 x 180 mm). V hustém lese (exotické stromy, palma) sedí nahá Venuše na drapérii. Levá noha pokrčená, Venuše si vyndává trn z nohy, u jejích nohou zajíc. V průhledu řeka a několik budov., Zlatohlávek 1997#, 54, č. IV., and Sbírka Skutezky, od r. 1938 Moravská galerie v Brně. Podle kresby z Raffaelovy školy zobrazující nástěnnou malbu ve vatikánském paláci z doby okolo roku 1516 (Stufetta Bibbiena). Výjev je dáván do souvislosti s Bionovou básní Žalozpěv na Adonida.
Kresba perem (187 x 273 mm). Scéna v krajině s architekturou. V popředí stojí voják, antikizující zbroj a prapor, za vojákem vpravo obelisk., Volrábová 2007#, 124-125., and A. Volrábová považuje za autora německého mistra tvořícího ve stylu Tobiase Stimmera. Scéna naznačuje, že se jedná o nějaké antické město, patrně Řím, což naznačuje motiv obelisku.
Kresba perem (433 x 325 mm). Návrh na okenní vitraj. Scéna v městské zástavbě, v popředí sloupy, nad jejich hlavicemi dvě figury polonahých válečníků (štít), mezi sloupy dva medvědi s erbem. Uprostřed scény, mezi domy, vůz přejíždí mrtvé tělo krále, jeho koruna leží na zemi pod koňskými kopyty. Ve voze žena (Tullia) a muž (Tarquinius)., Volrábová 2007#, 14-15., and Příběh je zařazen, jako příklad špatného nelidského jednání, do emblematického díla Aneau, Barthélemy: Imagination poétique (Contr'amour), 1552.
Kresba štětcem a rudkou (200 x 268 mm). Figurální scéna, skupina mužů a žen, vpravo Herkules s přehozenou lví kůží, nad hlavou drží batole., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 98-99., and Studie, modello, pro obraz (Mnichov, Alte Pinakothek, inv. č. 490), který tvoří protějšek pro obraz s názvem Herkules a Omfalé (Mnichov, Alte Pinakothek, inv. č. 496).
Zlaté náušnice lunetového tvaru s řetízkovými závěsky., Niederle 1930#, 140-143., and Archeologický nález z lokality Staré Město Na Valách u Uherského Hradiště, hrob č. 106. Technika zdobení náušnice filigránem je inspirována antikou. Také tvar je původně antický. Lunicová forma náušnice (na spodní části kruhu destička v podobě půlměsíce s řetízkovými třásněmi), původně řecká, ale ovlivněná syrskými šperky, přešla do byzantské industrie, kde se udržela do 10. století. Nejvíce náušnic těchto tvarů bylo objeveno v koptských hrobech v Egyptě.
Montfaucon, Bernard de, (1655-1741), L’Antiquité expliquée et représentée en figures...Paris 1719 and Mnohadílná publikace benediktinského mniha Bernarda de Montfaucon s četným ilustracemi (1120 mědirytin) je jedním z prvních děl klasické archeologie. Exemplář měl ve svojí knihovně Friedrich hrabě von Silva-Tarouca (1816-1881), významný moravský mecenáš umění.
Betonová armovaná plastika na nárožní atice nájemního domu. Stojící postava nahého mladíka, kolem těla drapérie, v pravé ruce pozdvihuje pochoděň, kolem hlavy sluneční záře, v levé ruce drží lyru. Na zemi u mladíkových nohou sluneční disk, u podstavce na zemi sedí dva putti. and http://www.mojebrno.wz.cz/inka.html (13. 12. 2012).
Kresba perem (583 x 424 mm). Návrh na okenní vitraj pro norimberskou radnici., Volrábová 2007, 24-25., and Jeden ze čtyř výjevů - Concordia, Politia, Smíření čtyř ctností a Iustitia. V tomto případě je dominantní Šalamounův soud jako alegorie spravedlnosti.
Kašna na nádvoří Nové radnice s alegorickými postavami dvanácti měsíců roku., Samek 1994#, 136-138., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=891&qt=&qc= (27. 1. 2013))., and Kašna původně vyrobena pro výstavu Soudobá kultura v Československu, která se konala v Brně. Po skončení výstavy věnována městu a instalována na nádvoří radnice roku 1935.
Na hlavním průčelí vstupního křídla dva portály se sochařskou výzdobou. Portál do průjezdu vlevo: nad obloukem portálu uprostřed orel s rozepjatými křídly, postranách putti a ženské figury, vlevo s lyrou, vpravo s hadem. Portál do průjezdu vpravo: uprostřed orel s rozepjatými křídly, po stranách alegorické figury., Samek 1994#, 136-138., and Valeš 2008#, 101-108.
Sluneční hodiny nad portály na nádvoří radnice, s figurální malovanou výzdobou. Na východní zdi dva sluneční kalendáře: se znameními zvěrokruhu, latinskými nápisy, Jupiterem (orel, blesky) a Famou (trumpeta). Freska na jižní straně nádvoří: Heliův vůz, dva latinské nápisy s chronogramem, datum 1728. Nápis v překladu: „Nebem podpírána opírajíc se o zem vytrvám“ a „Zde očekává moravské stavy šťastná hodina“., Samek 1994#, 136-138., and Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=890&qt=&qc= ( 27. 1. 20013)).
Bronzová plastika sedícího nahého muže, levou rukou drží knihu, u nohy balík a kotva, v pravé ruce drží věnec (doplněn dodatečně)., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=600 (27. 1. 2013))., and Plastika byla původně součástí podstavce pomníku císaře Josefa II. (původně v parku na Lažanském, dnešním Moravském, náměstí v Brně). Pomník byl zrušen roku 1918, roku 1958 socha umístěna v Denisových sadech, dnes v parku Lužánky.
Bronzová plastika: sedící žena v levé ruce drží štít s rukou v ruce a nápisem CONCORDIA // RELIGIONUM, v pravici pochodeň., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=600 (27. 1. 2013))., and Plastika byla původně součástí podstavce pomníku císaře Josefa II. (původně v parku na Lažanském, dnešním Moravském, náměstí v Brně). Pomník byl zrušen roku 1918, roku 1958 socha umístěna v Denisových sadech, dnes v parku Lužánky.
Městský park, pavilon, na zahradním průčelí dvě kariatydy, ženské figury s vavřínovým věncem na hlavě, antikizující oděv. Figura vlevo má přes hlavu přetaženou lví kůži, v levé ruce drží věnec. Figura vpravo, v pravé ruce vavřínový věnec, v levici klasy.
Vídeňský architekt neorenesanční soubor budov, pozoruhodný, budovu si dal v letech 1873- 1874 postavit politik Judr. Alois Pražák (1820-1901) ve stylu severoitalské renesance, připomíná pevnostní paláce.
tzv. Schwanzův palác (stavebníkem Kryštof Schwanz z Retzu od 1589), Dům pánů z Lipé až od 19. stol., původně renesanční palác stavitel Antonio Gabri, sochy Giorgio Gialdi (1575-1608 v Brně). Dnes obchodní středisko, zdcela přestavěn 2000-2001, zachovány patrové arkády dnes již zakrytého dvora, ostění oken (z uchy a výzdobou), na fasádě sgrafita (1882 E. Pirchan novorenes).Na půlkruhových arkýřich sochař figurální výzdoba (vinobraní?)a roslinné rozviliny, portál s hermovkami? Dvoukřídlý arkádový ochoz na toskánských sloupech, uliční křídlo sochy,, Míčka J., Arkádový dvůr: zastřešit?, Architekt 2000, č. 12, s.74-75; Flodrová Milena, Dům pánů z Lipé, Rovnost, 12, č. 173, 2002, s. 21, and Renesanční přestavba domu Čeňka z Lipé obohatila fasádu - portál a dva válcovité arkýře - o sochařskou výzdobu. Stavebník obchodoval s vínem.
Na půlkruhových arkýřich sochař figurální výzdoba: tři reliéfy s balchickými výjevy - Silén, Bakchus na oslu, podpírají jej fauni. Portál se zdvojenými hermovkami, dvojice muže a ženy, ve cviklesch reliéfy - vlevo Spravedlnost (meč, váhy), vpravo Naděje (kotva). Uliční křídlo sochy,, Míčka J., Arkádový dvůr: zastřešit?, Architekt 2000, č. 12, s.74-75; Flodrová Milena, Dům pánů z Lipé, Rovnost, 12, č. 173, 2002, s. 21, and Renesanční přestavba domu Čeňka z Lipé obohatila fasádu - portál a dva válcovité arkýře - o sochařskou výzdobu. Stavebník, Kryštof Schwanz z Retzu, obchodoval s vínem, s tím patrně souvisí i ikonografický program sochařské výzdoby průčelí. Najít.......Dřímal, J., Dům pánů z Lipé a sochař Jiří Gialdi, in: Družstevní dům v Brně (bývalý palác pánů z Lipé), uspořádal Fr. Zapletal, Brno 1939, s. 11-30.Sochor, S., "Konservace domu pánů z Lipé v Brně", in: Družstevní dům v Brně (bývalý palác pánů z Lipé) , uspořádal Fr. Zapletal, Brno 1939, 33-47.Kroupa, P., Bílý, J., Brněnští sochaři, kameníci a zedníci v letech 1570-1620, Brno 1987.Hanák, L., Hanáková, A., "Brno historické jádro. Stavebně historický průzkum. Blok 28 - nám. Svobody 15-17" SÚPMO, Brno 1987.
Bronzový odlitek, pozlacený (v. 18cm včetně soklu). Nahý vousatý Neptun, kolem beder drapérie (v rukách původně držel trojzubec), stojí na pravé noze, levá spočívá na zádech mořského koně., Chlíbec 2006#, 150-151, č. 65, obr. 151., and Jeden z typických atributů, trojzubec, chybí. Soška vznikala v řadě replik v okruhu A. Vittoria na přelomu 16. a 17. století.
Enkaustika na plátně, na zadní straně opatřeno štítkem: Sbírky Mojmíra Helceleta čís.9394. Figurální scéna v krajině. Zleva sedící postava mladíka (Paris), za ním stojí Merkur. Paris podává jablko Venuši, u jejích nohou stojí malý Amor. V pravé části obrazové plochy další dvě bohyně (Minerva, Juno) se svými atributy., Aukční dům Zezula, aukce č. 24., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Téma je zpracováno podle tradičního ikonografického schematu.
Bronzový odlitek (v. 57 cm). Akt stojící Venuše, v pravé ruce drží kytici růží, kterou trestá malého Amora připoutaného ke stromu (zavěšený toulec)., Chlíbec 2006#, 296-297, č. 140., and Často opakovaný námět inspirovaný antikou. Susiniho soška existuje ve více exemplářích (e. g. Metropolitan Museum of Art, kol. 1635-1640).
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, šest nik. V nikách malovaná iluzivní sochařská výzdoba. Postava stojícího muže v krátké tunice, za ním lev, v pravici drží meč SERENITAS. Postava muže, sedí na skalisku s reliéfem, čte v knize, na zemi kniha a svitek AEQVITAS. Muž v pastýřském oděvu, hůl, dvě ovce MODERATIO. Muž s rohem hojnosti BONITAS. Stojící žena (Minerva ?) s pochodní a ovčí kůže?zvířetem ? INQVISITIO. Stojící žena, liktorské pruty, svitek s bulou, klíče?, hlava boha Jana ? a brněnský městský znak, husy? CONSILIVM., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108. pozn. 375., and Malby objeveny v roce 1951, v 19. století zabíleny, patrně dříve přemalovány.
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Po stranách niky vždy dvě a dvě postavy držící se za ruce, mužská drží kyj, obě ženské postavy ukazují směrem k nápisu FVNDAMENTVM nad nikou (původně s portrétem císaře Josefa II.)., Samek 1994#, 144., and Valeš 2008#, 101-108.
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Nad nikou, původně v ní měl být portrét Josefa II., nápis (FVNDAMENTVM), uprostřed stěny proti vchodu, malované alegorie: uprostřed globus, vlevo alegorie Míru (olivová ratolest, knihy, lyra) a Spravedlnosti (liktorské pruty, knihy zákonů)., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108., and Výjev je ilustrací biblického žalmu (Ž 85, 11) .
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. V nikách alegorické figury související s právními úkony. Nad velkou nikou uprostřed stěny proti vchodu alegorie Míru a Spravedlnosti., Samek 1994#, 144., and Valeš 2008#, 101-108.
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Nad konzolami latinský nápis., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108., and Motto používané Marií Terezií (mince).
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Na levé straně vedle niky medailon, v něm muž a žena v objetí, jsou lemováni nápisem PAX ABVNDANTIAM PARIT., Samek 1994#, 144., and Valeš 2008#, 101-108.
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Podle písemných pramenů znázorňovaly čtyři alegorie, patrně ctnosti. Nade dveřmi zachovány postavy dvou geniů, jeden drží pouta, hůl a oprátku, druhý vavřínový věnec., Samek 1994#, 144., Valeš 2008#, 101-108., and Inspirace patrně Johann Georg Bergmüller (Dar Rozumu, Dar Rady, Dar Vědy a Dar Moudrosti )
Interiér hlavního sněmovního sálu bývalé zasedací síně, je vyzdoben na stěnách i na stropě figurálními freskami. Stěny člení iluzivní architektura, pilastry, niky. Na levé straně vedle niky medailon, v něm Poprava Brutových synů, Samek 1994#, 144., and Valeš 2008#, 101-108.
Nad gotickým portálm po straně sochy heraldů, na konzole pod heroldem vlevo dva putti., Chamonikola 1999#, 73-74., and Jedny z prvních sochařských zobrazení putti v českých zemích. Roku 1900 byli putti v roli hudebníků a zpěváků, kteří původně zdobili konzoly pod heraldy, v rámci regotizace památky odstranění.
Průčelí budovy s figurální sochařskou výzdobou ( Antonín Pilgrim, 1510-1511), uprostřed mezi postavami heroldů a měšťanů alegorická postava Spravedlnosti (na hlavě koruna, v levé ruce váhy, v pravici meč). and Socha pochází patrně z doby po švédských válkách, kdy byla radnice poškozena. Opravy byly dokončeny roku 1660.
Gabrielová, B., K dějinám Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně, Brno 2003. and Novorenesanční inspirace římskými nástěnnými malbami (Domus Aurea).
Opis díla Cicero, De oratore. Původní objednatel byl patrně z okruhu pražské univerzity. Čistě provedená kopie italské renesanční předlohy (písmo a titulní obrázek učenců a žáků při disputaci v krajině)., Kotalík 1982#, s. 84, č.k. 56., and Na základě studia Ciceronova díla De oratore a dalších antických pramenů (především Horatius, Ars poetica) byla v Itálii vytvořena nová koncepce narativního obrazu (istoria), která měla zásadní význam pro další vývoj malířství a sochařství.
Podle záznamu o ceně ("emi Brunae Moravorum viginti sex cruciferis 16/09?") byl exemplář v Brně již na začátku 17. století. Srov. Dokoupil, Vobr 1963, č. 1322 (exemplář z knihovny augustiniánů ve Starém Brně), Dokoupil, Vobr 1970#, 540-541. č. 2046., and Exemplář je zajímavý tím, že je to druhý nejstarší výtisk Vitruvia, o němž víme, že byl v českých zemích.
Budova novorenesanční vídeňští architekti, projekt, určena pro zasedání moravského zemského sněmu., arkádové vnitřní nádvoří, dvoupodlažní sál s galeriemi, moravské znaky v průčelí vytesal Adolf Loos.Dnes Ústavní soud
Gotická brána byla vyzdobena groteskními tvářemi, mezi něž byl začleněn autoportrét Antona Pilgrama a patrně též jeho pomocníka. Na atice brány byly po stranách dvě nahé postavy, nalevo byl Herkules charakterizovaný kyjem., Chamonikola 1999#, 71-73., and Nejstarší doklad umístění sochy Herkula na městskou bránu v českých zemích, jedny z nejstarších sochařských autoportrétů.
Hlavní oltář, edikula se zdvojenými volně stojícími toskánskými sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích i v pásu mezi nimi reliéfy. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách nesoucích sochy, nahoře prořezávané stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované dórské kladí s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Zmrtvýchvstání, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře attika zakončená čtyřikrát prolamovaným dórským kladím, na ní socha sv. Gotharda., Poche 1977#, obr. s. 132., and Doklad respektování teorie o vhodnosti užití architektonických řádů (decorum), dórský řád podle zásad antické estetiky doporučován pro mužské světce.
Epitaf se zobrazením rodiny zesnulého. Edikula s korintskými volně stojícími sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích ornament, na poli mezi nimi nápis. Dole uprostřed zavěšený reliéf v polokruhovém rolverkovém rámu. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách, nahoře stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Vjezdu Krista do Jeruzaléma, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře trojúhelníkový tympanon, na vrcholu socha. and Poche 1977#, obr. s. 132.
V prvním patře zámku se nacházel sál s bohatou štukovou a figurální malířskou výzdobou z let cca 1645-1652 (erbovní sál, Sál vjezdů), dnes je téměř zničena. Dochovala se pouze část štukové výzdoby: erby, trofeje., Hosák, Zemek 1981#, s. 55-56., and Samek 1994#, 256-257.
V erbovním sále, tzv. Sále vjezdů, cyklus 11 rozměrných pláten od Karla Františka Teppera z let 1723 – 1724. Cyklus zachycuje vjezdy císařů do Brtnice (1630: Ferdinand II., 1638: Ferdinand III., 1679: Leopold I., 1701: Josef I., 1723: Karel VI.). V klenutém sále se štukovým stropem jsou nástěnné obrazy s místními historickými motivy, v sále předků obrazy předků rodu; ty vytvořil v l. 1723 - 1724 malíř Karel Töpper (1682 - 1738) stejně jako obrazy v císařském sále – celkem 11 obrazů, představujících vjezdy habsburských panovníků do Brtnice. Obrazy byly instalovány ve zvlášť upraveném sále, zvaném pak sál vjezdů., Hosák, Zemek 1981, 55-56., and Samek 1994#, 256-257.
Zesnulý je zobrazen v nice, je ve zbroji, s rukou na rukojeti meče a štítu., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 270, obr. s. 378., and Obličej je individualizován fyziognomickými rysy i módním sestřihem vlasů a vousů.
V Tanečním sále nástěnné malby, pohledy na krajiny s antickými ruinami se zbytky sochařské výzdoby. and Vojvodík, J., Ruiny jako pokus o estetickou inscenaci vědomí přelomu epochy. Nástěnné malby Tanečního sálu na zámku v Bruntále (1899-1900), Umění XLVIII, 2000, 4, 231-255.
V parku 16 plastik s antickou tematikou - Hygeia (žena s hadem), Fides (žena se psem), Nereovna (žena s delfínem), Vulkán (muž opírajícíc se o kovadlinu), Neptun (muž s věncem na halvě, u nohou trs rákosu), Nereus (muž s turbanem na hlavě, v plášti lemovaném kožešinou, v ruce roh), Flora (žena s nádobou s květinami), Fortuna (žena s rohem hojnosti), Venuše (žena s holubicí). and Sochy vytvořeny pro velmistra řádu Evžena Habsburského, 1894, autor neznámý.
V budově Dolního zámku hlavní sál, prostupující dvěma patry, s nástěnnými malbami ve vrcholu klenby. Na zemi génius předávající nově vystavěný zámek hraběnce Anežce Eleonoře (z Colonna-Felsu) Petřvaldské, nad nimi v oblacích Štěstěna s rohem hojnosti, putti s květinami. V kartuších okolo centrálního výjevu alegorie Umění, Spravedlnosti, Nevinnosti a Statečnosti. Kromě hlavní stropní fresky zdobí stěny sálu několik medailonů s alegoriemi čtyř živlů a čtyř ročních období a štukové busty antických císařů., Samek 1994#, 310-314., and Autor se inspiroval dílem Simona Voueta. Najít: Mžyková, M.: K ikonografii výmalby hlavního sálu zámku Buchlovice. Grant 23-03, NPÚ, Praha 2004. Žďárský, Milan : Obrazy na hradě Buchlově a v zámku v Buchlovicích. České památky 14, 2003, č. 1, s. 3-6.
V zámecké zahradě dvojice protějškových sousoší: po stranách cesty dvě figury nahých žen, sedících na soklu, vlevo na soklu toulec se šípy, vpravo na soklu slunce., Samek 1994#, 310-314., and Obě sousoší přenesena do Buchlovic ze zahrady zámku v Bzenci.
Hlavní sál, prostupující dvěma patry, s nástěnnými malbami. Kromě hlavní stropní fresky zdobí stěny sálu na fabionu podpírajícím ochoz kruhového sálu několik medailonů s alegoriemi čtyř ročních období a čtyř živlů. Na stěnách pod ochozem štuková výzdoba, nad dveřmi štukové busty antických císařů. and Samek 1994#, 310-314.
Světadíly v podobě putti s různými atributy. Amerika: čelenka z peří, krokodýl. Asie: velbloud, kadidelnice, květiny. Afrika: roh hojnosti, lev. Evropa: model chrámu, tiára, roh hojnosti, na hlavě koruna., Samek 1994#, 310-314., and Plastiky představující čtyři světadíly byly zakoupeny na začátku 19. století ve Vídni, jejich autor je neznámý.
V průhledu průjezdu horního zámku, v nice při obvodní zdi, mramorová socha ženy. Stojící figura v antické říze, v levé ruce drží roh hojnosti, pravou rukou si přidržuje šat., Samek 1994#, 310-314., and Socha údajně přivezena z Itálie.
Grafický list ze zámecké sbírky: římské Koloseum., Samek 1994#, 310-314., and Jeden z grafických listů z konvolutu Le vedute di Roma. G. B. Piranesi na vedutách začal pracovat v roce 1748, na těchto grafikách pokračoval pak se svým synem Francescem. První kompletní soubor byl vydán v Paříži roku 1800, pak až do roku 1870. Umělecké sbírky na Buchlově a Buchlovicích začal budovat již hrabě Leopold I. Berchtold a dále rozšiřovali jeho potomci (Zikmund I. Berchtold, Leopold II a Zikmund II. Berchtold). Od roku 1848 byly sbírky, jako rodové muzeum, přístupné veřejnosti. (Srov. Grůza, A., Mistři grafiky: Katalog výstavy z grafické sbírky st. zámku v Buchlovicích : Uh erské Hradiště, květen-červen 1964).
Zámek 1710-38 podle vzoru Villa Colona u Neapole, štuky, malby ve štukových rámech. Sochy na sloupech plotu před průčelím, putti v parku. Kašna Satyr, konírna v parku sochy Flora, Apollon, Diana od Ignáce Lengelachera, dovezeny z Itálie., Hrady, zámky 1981. s. 259-261., and Samek 1994#, 310-314.
Pískovcová kašna na nádvoří zámku. Pod bazénem čtyři Sirény? (napůl ženy, napůl ryby), nad nimi hlavy vodních stvůr. V bazénu stojí postava Bakcha, který držív obou rukách měch s vínem.
Grisaille na dřevě (66 x 61 cm). V malovaném rámu, zdobeném hermovkami s festony, je scéna představující Marta odzbrojovaného Amorem a Gracií a Venuši, kterou svlékají dvě Grácie. V pravém dolním rohu si putti hrají s Martovým štítem a přilbou, dole uprostřed putto s Martovým mečem. Nahoře uprostřed rej šeti Amorů, střílející z luku a rozhazují růže a lilie, v pravém rohu znamení zvěrokruhu, váhy a štír (symbol rovnováhy)., Pujmanová 2008#, 383-384., and Malba byla v 17. století pravděpodobně ještě ve Fontainebleau, v roce 1931 byla v Arthur Kay Collection (Dodswell, Edinburgh), v roce 1946 na zámku v Koryčanech a od roku 1950 v Bučovicích. Malba imituje kresbu Rossa Fiorentina ze sbírek Louvre (srov. Rosso Fiorentino, Louvre, Cabinet des dessins, inv. no. 1575 ), kterou proslavila rytina (Jacob Binck ?, Paris, Bibliotheque Nationale, inv. no. Ba 12), podle které vznikla celá řada děl, mezi nimiž se ale jako jediná malba dochoval exemplář v Bučovicích. Rám je rovněž imitace dvorského umění krále Františka I. (styl Fontainebleau). Malba bývá interpretována jako alegorie násilí přemoženého láskou - bůh války Mars se zamiloval do Venuše, symbolický význam výjevu zdůrazňuje znamení zvěrokruhu, která přípravw na milostný akt dává kosmický rozměr.
Zámek ve stylu italské renesance "palazzo in fortezza" s arkádovým nádvořím (Jacopo Strada projekt, stavitel Gabri Pietro) s reliéfy: 90 sloupů, 540 reliéfů válečné trofeje, maskarony, kameníci Elia Canavale, Antonio Silva. .
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Nárožní nájemní dům, na soklu v přízemí umístěna zmenšenou kopie antické sochy Venuše Mélské. and Socha nahé dívky na podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě.
Kresba olůvkem (38, x 23, cm): uprostřed sedí nahé dítě (Nový rok ?), kterému okolní postavy dávají dárky. Napravo čtyři mužské postavy, personifikace ročních dob (Ver, Aestas, Autumnus, Hiems) ?, vedle dítěte, klečící žena, Venuše ?, za ní tři ženy, Grácie ?, Fučíková 1997#, I/198, and Verze stejného námětu je ve vídeňské Albertině (inv. no. 2217), další kresba je v Gdaňsku (Museum Narodowe inv. no. SD-866-R).
Kresba (19, 9 x 14, 8 cm): nahá žena s volskou kůží přes ramena běží od rozbouřeného moře s potápějícími se koráby. V ruce drží caduceus a olivovou snítku., Prag um 1600#, I, č. 217 s. 356., and Volská kůže znamená píli, caduceus kombinovaný s olivovou snítkou odkazuje na Hermathenu, ztělesnění ctností Merkura a Minervy.
Kresba (19, 9 x 19 cm): Mír (žena v dlouhých šatech s krátkými rukávy) sedí na antikizujícím soklu s vázou antického tvaru (oinochoe), v rukou má olivovou ratolest a pochodeň, kterou zapaluje před ní na zemi ležící brnění. and Prag um 1600#, I, č. 237 s. 375.
List do památníku (20,2 x 14,7 cm): nahá Phyllis sedí na oblečeném Aristotelovi (plešatý, vousy), v ruce drží bič., Fučíková 1997#, I/202., and Kresba je známá rovněž z kopie (Praha, NG, Günther, Aristoteles a Phyllis).
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67a
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67b
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67c
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67d
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67e
Ozdobný rám pro emblém. Autor používal otcovi kresby (vzorníky), které komerčně využíval, dal je překreslit do knih a prodával je. Přebíral také ilustrace z díla E. Vica. and Antické tradice, s.91, č.k. 67f
Olej na plátně (69, 2 x 52 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, průsvitná tunika, plášť, na zádech toulec). V pravici drží oštěp, levice na hlavě loveckého psa stijícího před ní. and Fučíková 1997#, I/92
Rytina (38, 1 x 51, 1 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Prag um 1600#, I, č. 303 s. 416., and Díky rytině Aegidia Sadelera byl obraz Diana a Aktaión nejčastěji kopírovaným Heintzovým dílem, podle jeho kompozice vznikaly rytiny, obrazy i reliéfy.
Kresba perem (14, 2 x 16, 7 cm): nahý Herkules si pravou nohou klekl na Kentaurova záda a pravou rukou mu sevřel krk a zdviženou levou ruku., Fučíková 1997#, 99, I/318, and Patrně příprava pro herkulovský cyklus v reliéfu. Nejedná se o Herkulův boj s Kentaurem Nessem známý s Ovidiových Proměn (9, 103-128), při němž hrdina koňočlověka zabil na dálku, střelou z luku.
Mědiryt (23, 8 x 16 cm), podle B. Sprangera: Herkules (nahý se lvíkůží přes pravou ruku, kyj přes rameno), vedle něj Minerva (přilba, aegis, dlouhá tunika) a Virtus (antická zbroj, meč a kopí). Všechny tři postavy se drží za ruce. Za Herklulem je nalevo v pozadí vidět skupina lidí holdující jídlu a lásce (muž se zdviženým pohárem, muž pijící z číše, objímající se dvojice). Herkulovu volbu naznačuje Amor s caduceem, který letí nad Herkulem a ukazuje na vrchol hory napravo, kde stojí chrám Ctnosti, k němuž se šplhají lidské postavy. Na vrcholu chrámi Victoria (věnec a palmová ratolest), ve dveřích chrámu Ctnost, před níž klečí člověk., Konečný 1998#., and Mýtus o Herkulovi na rozcestí je známý z Xenofontových "Vzpomínek na Sókrata/ Memorabilia" (60. léta 4. stol. př. Kr.) a z Ciceronova díla "O povinnostech/ De officiis" (43 př. Kr.) Do evropského povědomí mýtus uvedl Francesco Petrarca svým spisem De vita solitaria (1346-1356). Pod rytinou je latinský text, který doporučuje sledovat příklad nejen Herkula, ale také Scipiona mladšího, protagonistu slavné šesté knihy (známé také jako "Somnium Scipionis") Ciceronova spisu O státě. Text identifikuje letící postavičku jako Amora (Cupidine sane) a postavu napravo jako Virtus (virtutis ductu).
Kresba perem a štětcem (23, 9 x 16, 8 cm): Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty) se snáší na zem, kde sedí Aglaura (?) a objímá spící Hersé (?), aby k ní Merkur nemohl. Nalevo dvojice kráčejích dívek, první z nich je snad Hersé. Výjev je zasazen do krajiny, v pozadí město (Athény ?)., Fučíková 1997#, I/182, and Výjev není možné jednoznačně vyložit, jediná jednoznačně identifikovaná postava je Merkur. Kresba patrně evokuje historii Hersé z Ovidiových Proměn (Ov. met. 02, 708-832). Dvě dívky nalevo mohou připomínat průvod athénských dívek, který se právě vracel z Akropole v čele s Hersé, když Merkur letěl nad Athénami a do dívky se zamiloval (708-726). Napravo jsou dvě ženy (Prag um 1600, I, s. 346: mladík a žena), patrně Hersé objímající spící sestru, čímž mohlo být vyjádřeno, že Merkurovi zabránila, aby vstoupil do její ložnice (737-759).
Kresba: mladík kráčí vedle býka, ukazuje levicí dopředu, přes rameno má pedum, za býkem další postavy. Před býkem oltář s ohněm s obětníky. Nad oltářem letí Fama s věncem., Fučíková 1997#, I/220., and Patrně studie k výzdobě vídeňské vily Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách).