The evolution of Marxist theory in the course of the 20th century was characterized, among other things, by the opening up of Marxism to other currents of thought. One such confluence occurred between Marxism and existentialism. Thanks to their humanistic interpretations of Marxism, Jean-Paul Sartre and Karel Kosík are usually seen as leading representatives of this interface. Both emphasize the social situation of man in their theoretical approaches, but at the same time also give consideration to the uniqueness of his experience and practical relation to the world. This study will try to show that, though Sartre and Kosík share a number of motifs in their work, they cannot be said to belong to the same line of thought. They might converge, that is to say, but they started from opposite directions. Kosík opens Marxism up to ideas from existentialism while solving them on the soil of practical materialism; Sartre, though accepting Marxist social theory, still holds to existentialist assumptions in which the individual is situated against the world and their social environment. and Vývoj marxistické teorie se v průběhu 20. století vyznačoval mimo jiné otevíráním marxismu vlivu dalších myšlenkových proudů. K jednomu z takových setkání došlo mezi marxismem a existencialismem. Jean-Paul Sartre a Karel Kosík jsou díky jejich humanistickému výkladu marxismu obvykle vnímáni jako přední představitelé této interakce. Oba vycházejí z důrazu na sociální situovanost člověka, současně ale ve svých teoriích dávají prostor také jedinečnosti jeho zkušenosti a praktického vztahování ke světu. Tato studie se pokusí dokázat, že navzdory řadě shodných motivů v jejich díle nemůžeme Jeana-Paula Sartra a Karla Kosíka zařazovat do téže myšlenkové linie. Oba autoři totiž vycházejí k onomu sblížení z opačných pólů. Zatímco Kosík otevírá marxismus podnětům z existencialismu, ale současně je stále řeší na půdě praktického materialismu, Sartre navzdory přijetí marxistické sociální teorie stále drží existencialistické předpoklady, v nichž je jedinec postaven proti světu a svému sociálnímu prostředí.
The article primarily describes the original results of Czech research into interactions between ants and plants in Central Europe. The role of myrmecophily is illustrated by long-term case studies (mountain pastures, industrial deposits) at the ecosystem level. Facilitation and acceleration of spontaneous vegetation succession by the ants’ activity with their nest construction and seed dispersal can be used as a tool in assisted ecological restoration. and Pavel Kovář.
Ve fyzice i v technických oborech býváme postaveni před úkol řešit problémy, které jsou sice svou podstatou prostorové, avšak funkce popisující řešení úlohy jsou závuislé jen na souřadnicích x a y v rovině. Typickým příkladem je rozložení potenciálu elektrostatického pole velmi dlouhého válcového kondenzátoru nebo rozložení teploty mezi trubkami souosého potrubí. I tak však může být přímé řešení problému v rovině xy složité, nebo dokonce neschůdné. Konformní zobrazení umožňuje převést úlohu z definičního oboru D v rovině xy, kterou si představíme jako Gaussovu rovinu a ze souřadnic x a y sestavíme komplexní proměnnou z = x + iy opět do Gaussovy roviny pomocí zobrazení w = f(z) = u(x, y) + iv(x, y) vhodných vlastností, v níž se řešení může významně zjednodušit. Takové zobrazení popíšeme a ukážeme jeho účinnost na příkladech., Jana Musilová, Pavla Musilová., and Obsahuje bibliografické odkazy
In this article I deal with the general question of logical truth or, rather, with the question of what it means when we say that a sentence or a judgement is true for logical reasons. I tackle this question against the background of the most important milestones in the development of logic understood in the broadest sense that is, the projects (1) of Eleatic and Platonic dialectic; (2) Aristotle’s syllogistic approach; (3) Kant’s transcendental logic; and (4) the modern logic of Frege. In relation to the latter I indicate two kinds of influence which formed it, namely (a) the mathematical influence stemming from the problems surrounding the reformed calculus, and (b) the philosophical influence consisting in the rejection of Kant’s definition of mathematics as sciences depending on constructions in space and time. The overall result of the paper will be a critical view of the very idea of formal logic, i.e. of the canon of judgement which is applied quite generally, regardless of the given field, so influentially articulated by, for example, Descartes and Brouwer.