a1_Studie analyzuje a hodnotí změny základních principů a priorit zahraniční kulturní politiky Spolkové republiky Německo od poválečné doby do současnosti, a to na základě komparace tří klíčových koncepčních dokumentů z let 1977, 2000 a 2011 a jejich zasazení do širšího kontextu německého politického a společenského vývoje. Hledá odpověď na otázku, co sledované změny vypovídají o celkovém vývoji německé zahraniční politiky i německé společnosti, jejího vnímání sebe sama a vyrovnávání se složitou minulostí. Výklad věnovaný jednotlivým koncepcím přitom prokládá stručný nástin a zhodnocení jejich důsledků pro vývoj česko(slovensko)-německých kulturních vztahů. Studie se inspiruje politologickými přístupy, tématu se ovšem věnuje z pohledu historika. Je možné ji zařadit k proudu, který je někdy označován jako „moderní“ nebo „nové“ politické dějiny. V provedeném rozboru autorka ukázala, že principy, jež se v západoněmecké zahraniční kulturní politice prosadily během šedesátých a sedmdesátých let (rozšířené pojetí kultury, kultura jako „nabídka pro všechny“, důraz na rovnocennou vzájemnou výměnu), byly do značné míry obsaženy ještě v koncepci z roku 2000. V posledních letech však od nich Německo do určité míry ustupuje nebo je vykládá odlišně, což velmi zřetelně odráží koncepce německé zahraniční kulturní politiky z roku 2011. Výrazně vzrostl především důraz na německé národní zájmy, čímž se německý přístup přiblížil francouzskému a britskému. Studie tak podporuje tezi o „normalizaci“ německé zahraniční politiky v jednadvacátém století., a2_Historický vývoj mezinárodních vztahů a také rostoucí vliv hospodářských zájmů na oblast zahraniční kulturní politiky zrcadlí mimo jiné i proměna regionálních priorit od jednoznačné orientace na Západ přes pozornost věnovanou transformující se střední a východní Evropě ke zvýšenému zájmu o hospodářsky se rozvíjející mimoevropské země., b1_This article analyses and assesses changes in the basic principles and priorities of the cultural diplomacy of the Federal Republic of Germany from the post-war period to the present. It does so by comparing three central documents related to general conceptions, from 1977, 2000, and 2011, and considering them into the broader context of German political and social developments. The article seeks to explain what these changes say about the overall development of German foreign policy and German society, its perceptions of itself, and coming to terms with its complicated past. The interpretation of the individual conceptions is accompanied by a brief outline and an assessment of their consequences for the development of Czech(oslovak)-German cultural relations. The article draws on approaches taken in political science, while considering the topic from the position of an historian. It can reasonably be said to be part of the trend sometimes called ‘modern’ or ‘new’ political history. In her analysis, the author seeks to demonstrate that the principles which were promoted in West German cultural diplomacy during the 1960s and 1970s (namely, an expanded conception of culture, culture as ‘something for everyone’, and emphasis on equal mutual exchange), were to a considerable extent still part of the conception of 2000. In recent years, however, Germany has somewhat retreated from them or interprets them differently, which is distinctly reflected in the conception of German cultural diplomacy from 2011. Mainly the emphasis on German national interests has increased, whereby the German approach has begun to resemble those of the French and the British. The article thus supports the thesis about the ‘normalization’ of German foreign policy in the twenty-first century., b2_The historical development of international relations and also the growing influence of economic interests on the area of cultural diplomacy are reflected in, among other things, the change in regional priorities from a straightforward orientation to the West, then to attention to central and eastern Europe in transformation, and eventually to an increased interest in economically developing non-European countries., Petra Baštová., and Obsahuje bibliografii
Na práci Julia Sachse navázali v českém prostředí již v 19. století svými pokusy František Farský a Julius Stoklasa. Velký význam pro uchování paměti na Julia Sachse měl také profesor botaniky na české univerzitě v Praze Ladislav Josef Čelakovský, který stejně jako Sachs žil v domácnosti Jana E. Purkyně. Nejvýznamnějším pokračovatelem v díle J. Sachse a zároveň osobností, která udržovala povědomí o této osobnosti v českém prostředí i ve 20. století, byl Bohumil Němec. Ten se inspiroval Sachsovými výzkumy např. i při svém objevu rostlinných statolitů. Zdůrazňoval také Sachsovy zásluhy o prosazení experimentální metodologie a vysoce ocenil stylistiku jeho prací. S J. Sachsem ho spojoval rovněž zájem o dějiny oboru. S rozpaky ovšem vnímal okolnosti soužití J. Sachse s J. E. Purkyněm v Praze, když Sachsovo jednání vůči českému přírodovědci, který ho učinil prakticky členem své rodiny, interpretoval jako nevděčnost a následek problematických stránek Sachsova charakteru., Several distinguished scientists of the 19th century built on the experimental work of J. Sachs, including František Farský, Julius Stoklasa, and Ladislav Josef Čelakovský. His most prominent successor was Bohumil Němec who emphasised the importance of Sachs’s experimental approach and admired his art of writing. Němec also shared his interest in the history of the field but was disappointed by Sachs’s attitude to his former friend Jan Evangelista Purkyně., and Martin Franc.
The study introduces the figure of Jan Železný - the bishop of Litomyšl (1388-1418) and Olomouc (1416/18-1430), administrator of the Prague diocese (1421-1430) and Cardinal Priest of the Title of St Cyriac (1426-1430), who is one of the most famous Bohemian opponents of Master Jan Hus and the Bohemian Reformation. Emphasis is placed on following the relationship of Jan Železný to King of Hungary, later of the Romans and Bohemia, Sigismund. This relationship began deep in the reign of Wenceslas IV, when Jan Železný was among the noble opposition to Wenceslas and therefore cooperated with the King of Hungary, but it acquired a new intensity in the context of the death of Jan Hus and particularly in connection with the wars of Sigismund against the Hussites. In the first half of the 1420s, Jan Železný was an important link in Sigismund´s military coalition, but in the second half of the 1420s he had to go into exile at Sigismund´s court and following the intentions of Pope Martin V he attempted to stop the new course of Sigismund´s Hussite policy., Petr Elbel., and Obsahuje seznam pramenů a odkazy pod čarou
The article is devoted to the ways of determining the directions in the texts from the Czechlands written between the 12th and 14th centuries and focuses on an analysis of two types of texts of different character and purpose - chronicles and charters. It first describes the symbolic meaning of the cardinal directions in medieval culture and traces its reflection in the texts from the Czech milieu. It follows the loss of the symbolic meaning of the cardinal directions in the later period and vulgarisation of the usage of their titles, which is manifested in the function of the descriptions of detailed situations dealing with everyday life. The author further deals with the other ways of marking certain directions, the most natural of which is perhaps marking according to the right and left hands. and Tomáš Klimek.