One hundred years ago Heike Kamerlingh Onnes arrived to one of the most important breakthroughs of 20th century physics - he discovered superconductivity. His finding as in many other cases in the history of science had been a result of use of a very new experimental technique. He used the cryogenic equipment in his Leiden's laboratory with the liquid helium cryocooler and measured electrical properties of metals near the absolute zero temperature. When cooled down to extremely low temperatures, near 4 Kelvin, very pure mercury suddenly lost its electrical resistance completely. Many major physicists of 20th century, experimentalists as well as theorists, devoted their life efforts to exploration of the mysterious properties of superconductors. Superconductivity has been shown to be one of the rare cases where quantum physics is observed on a macroscopic scale. Many chemical elements and thousands of compounds have been found to be superconducting. Fifty years after the discovery important practical applications such as strong magnets for laboratories and magnetic-resonance-imaging in hospitals came to the market. But more than seventy five years the superconducting materials had been functioning only at extreme cold, below 23 K (-250°C). In 1986 the "hightemperature superconductor's" era started with materials superconducting at -100°C. This paper surveys the history and the latest research into one of today's most fascinating physics and promising technologies., Peter Samuely., and Obsahuje bibliografii
[František Věnceslav Jeřábek], Pozůstalost prof. Černého, sig. E0-1324, Přívazek k: Hána, aneb, Smíření Přemyslovců s Vršovci, př. č. 2012/16243, sign. E0-1324 CZ-HkSVK, and Přívazek k: Hána, aneb, Smíření Přemyslovců s Vršovci, př. č. 8527/68, sign. 313 935 CZ-HkSVK
Objasnění teoretických a idových východisek zednářského světonázoru pro širší veřejnost od Alfonse Muchy, jenž byl v letech 1922-1938 nejvyšším představitelem českých svobodných zednářů., Obsahuje "Výbor publikací Volné myšlenky ČSL", and Jednotlivá hnutí podle kulturních, náboženských, rasových a jazykových zaměření (svobodní zednáři, rosenkruciáni, Volná myšlenka, skinheads, hippies).
[František Věnceslav Jeřábek], Pozůstalost prof. Černého, sig. E0-1324, Pod názvem: vydáno péčí České akademie věd a umění, and Přívazek k: Hána, aneb, Smíření Přemyslovců s Vršovci CZ-HkSVK
Autorka se zabývá masovou akcí nacistických úřadů Kinderlandverschickung, která spočívala ve vysílání dětí na venkov, oficiálně z důvodu ochrany před nepřátelskými nálety, a v jejich dlouhodobém pobytu a výchově v uzavřených táborových společenstvích. Podle recenzenta je její monografie v české historiografii do jisté míry přelomová svým tématem i způsobem zpracování. Svůj zájem totiž obrací na dosud opomíjenou německou součást protektorátní společnosti a ve svém přístupu spojuje dějiny politické a sociální, výzkum každodennosti a kolektivní historické paměti. Podává bohatě dokumentovaný a plastický obraz celého průběhu i kořenů této akce, zasazuje ji do kontextu systému nacistické výchovy, snaží se sledovat, jak ji prožívali její účastníci, a nakonec věnuje pozornost formování a institucionalizaci paměti části těchto účastníků v době dávno poválečné. and [autor recenze] Jan Špringl.
Kniha americké historičky Pauliny Brenové je podle recenzenta přesně tím příspěvkem k české historii ze zahraničí, který musíme co nejradostněji uvítat. Obsahuje mimořádně zajímavé postřehy, originální uchopení celého neotřelého tématu, načrtnuté komparace a analogie nejen se sovětskou realitou a děním v dalších zemích východního bloku, ale i s vývojem v západní Evropě a Spojených státech. Na české poměry stále poněkud neobvykle je studie psána spíš esejistickým stylem, bez mohutné deskriptivní zátěže s množstvím dat. Důraz je položen na jednotlivé myšlenky a zcela chybí pozitivisticky těžkopádná snaha o syntézu všech faktů a faktíků k danému značně širokému tématu. To pak umožňuje vytvořit plynulý a poměrně strhující obraz, který ovšem plně zapůsobí až v dialogu s aktivním čtenářem. Jde o knihu, která neuzavírá diskusi, ale naopak ji zahajuje. A právě takové knihy v české historiografii, zejména pro oblast soudobých dějin, neustále chybějí. Nicméně v některých dílčích otázkách obraz načrtnutý autorkou odpovídá realitě pouze částečně a někdy se s ní dokonce míjí. To se týká z neznalosti hlubšího kulturního pozadí určitých převzatých klišé nebo mylných interpretací, ale i řady faktografických chyb, které mohla odstranit překladatelka nebo redakce. and [autor recenze] Martin Franc.