Článek popisuje terapeutické spektrum možností a jeho specifika u gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST) se zaměřením na adjuvantní léčbu. V jeho úvodní části se věnuje obecným poznatkům o GIST – epidemiologii, histopatologii či symptomatologii. Vzhledem k faktu, že GIST patří mezi radiorezistentní a chemorezistentní tumory, účinnost imatinib mesylátu (Glivec®), selektivního inhibitoru tyrozinkinázových domén receptorů c-kit, PDGFRA-alfa a bcr-abl, znamenala výrazný průlom v terapii tohoto nádoru. V další části proto článek shrnuje současné poznatky o indikacích imatinibu a popisuje determinaci rizika rekurence – pro GIST dlouho nebyla vytvořena TNM klasifikace, míra rizika recidivy byla tedy stanovována na základě několika kritérií, jako je velikost tumoru, počet mitóz na 50 patologických polí při histologickém vyšetření nádoru, lokalizace a ruptura tumoru, z nichž také nová TNM klasifikace vychází. Současně článek přináší přehled zásadních klinických studií pro adjuvantní podávání imatinibu a zmiňuje se i o možnostech terapie pro pacienty s metastatickým či pokročilým onemocněním, resp. o další linii biologické léčby, sunitinibu (Sutent®)., The paper describes the spectrum of therapeutic options and its specific features in gastrointestinal stromal tumour (GIST) with a focus on adjuvant therapy. The introduction deals with general information related to GIST, i. e. epidemiology, histopathology and symptomatology. Given the fact that GIST is among radioresistant and chemoresistant tumours, the efficacy of imatinib mesylate (Glivec®), a selective tyrosine kinase inhibitor of c-kit, PDGFRA-alpha and bcr-abl, has been a significant breakthrough in the treatment of this tumour. Therefore, the paper also summarizes the current knowledge of the indications for imatinib treatment and describes the assessment of the risk of recurrence – there had been no TNM classification for GIST for a long time; therefore, the risk of recurrence was established based on several criteria, including the tumour size, the number of mitoses per 50 high-power fields on the histological examination of the tumour, and the tumour site and rupture, criteria which are also used in the new TNM classification. Additionally, the paper presents an overview of clinical trials essential for adjuvant imatinib treatment and deals with the treatment options for patients with metastatic or advanced disease as well as with another line of biological therapy, sunitinib (Sutent®)., Michaela Zezulová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 13
Minidávka kyseliny acetylsalicylové (ASA) je významným rizikovým faktorem změn žaludeční a dvanáctníkové sliznice i u osob, které v anamnéze neměly nikdy žádnou symptomatologii onemocnění žaludku nebo jiný rizikový faktor. Měsíční terapie minidávkou ASA vyvolala u osob léčených ASA z důvodů kardiologické nebo neurologické indikace změny sliznice žaludku a dvanáctníku ve 43,7 %. Změny ve smyslu především erozí byly lokalizovány zvláště na sliznici žaludeční, přitom bez známek aktivního krvácení. Jestliže byla minidávka ASA podávána po dobu 1 měsíce společně s blokátorem protonové pumpy omeprazolem, došlo ke statisticky významně nižšímu výskytu slizničních změn, které byly nalezeny, pouze v 27,6 % ? rovněž bez známek čerstvého krvácení. Role přítomnosti Helicobacter pylori není zřejmě zásadní, protože u osob se slizničními změnami byl Helicobacter pylori přítomen jen u 34,1 % osob. Osoby, které musí být léčeny minidávkou ASA, zvláště pak osoby s rizikovými faktory, je nutno v průběhu terapie ASA zabezpečit léky s protektivním vlivem na žaludeční a dvanáctníkovou sliznici, v daném případě podáváním blokátorů protonové pumpy. Jestliže zvážíme přínos versus komplikace léčby nízkými dávkami ASA, léčba by neměla být indikována u osob s nízkým rizikem kardiovaskulárních nebo cerebrovaskulárních komplikací, ale byla rezervována pro léčbu nemocných s rizikem vysokým., Jiří Ehrmann, Vlastimil Procházka, M. Konečný, and Lit. 27
Cílem studie bylo zhodnotit vliv podávání imunoregulačního preparátu Immodin (Sevapharma, CZ) k ovlivnění imunoparalýzy u nemocných na JIP. Metodika: K tomuto účelu byla navržena dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie. Nemocní, u kterých byla během monitorace zjištěna imunoparalýza (CD14+ HLA-DR+ ? 40 %), byli randomizováni k podávání Immodinu (IM) nebo placeba (PL) ? léčba trvala 5 dní. Soubor: Do studie bylo zařazeno 45 nemocných (25 % všech monitorovaných) ? muži/ ženy 29/16, věk 60 (54; 65), z toho 25 z větve IM a 20 z větve PL). Výsledky: Nemocní se nelišili v JIP mortalitě ? ve větvi IM přežili 23 a 2 zemřeli; ve větvi PL 15 přežilo a 5 zemřelo (p = 0,214). Doba hospitalizace na JIP se také nelišila ? větev IM 11,6 dnů (8,2; 14,9) a větev PL 12,6 dnů (9,1; 16,1) ? p = 0,659 ? stejně jako počet nozokomiálních infekcí ? větev IM 4 z 25 nemocných a větev PL 4 z 20 nemocných (p = 0,776). Během 5denního intervenčního intervalu nebyl mezi skupinami pozorován rozdíl ve vývoji SOFA skóre (p = 0,954), dnů SIRS (p = 0,614), sepse a těžké sepse (p = 0,451 a p = 0,250). Nebyl také zaznamenán rozdíl ve vývoji základních imunologických parametrů (CD14+ HLA-DR+ ? p = 0,460, produkce TNF? ? p = 0,802, IL-6 ? p = 0,335 , IL-10 ? p = 0,226). Vývoj zánětlivých parametrů byl také stejný (CRP: p = 0,673, PCT: p = 0,711). Závěr: Efekt 5denního podávání Immodinu nemocným v intenzivní péči, u kterých se objeví známky imunoparalýzy, se neliší od placeba., Vladimír Šrámek, Lukáš Dadák, M. Štouračová, and Lit. 27
Sitagliptin, pod obchodním názvem Januvia, byl jako první a zatím jediný ze skupiny inhibitorů dipeptidyl peptidáz IV (DPP-IV) uveden do klinické praxe. Výsledky publikovaných klinických studií jednoznačně dokumentují jeho účinnost i bezpečnost jako perorálního antidiabetika. Sitagliptin kromě zvýšení hladin inzulinu současně snižuje hladiny glukagonu. Z klinického hlediska jsou nejdůležitějšími výhodami sitagliptinu: a) snižuje glykemie nalačno i po jídle a zlepšuje hodnoty HbA1c, b) nevede ke zvyšování hmotnosti, c) má významně nižší riziko hypoglykemií ve srovnání s deriváty sulfonylurey, d) nemocnými je dobře tolerován., Jindra Perušičová, and Lit. 23
Léčba osteoporózy je limitována kromě jiných faktorů i úzkým medikamentózním spektrem. Ibandronát, preparát ze skupiny aminobisfosfonátů, který byl uveden do klinické praxe v roce 2005, přinesl nové možnosti. Umožňuje intermitentní dávkování v 1měsíčním (perorální forma), resp. 3měsíčním (intravenózní forma) intervalu, a to při zachování vysoké účinnosti léčby a výhodném bezpečnostním profilu. Intermitentní dávkování významně zlepšuje adherenci pacientek k léčbě, což má kromě snížení rizika osteoporotické fraktury pozitivní dopad i na efektivní využití nákladů na léčbu. Navíc se zdá, že kolísání kostní remodelace v průběhu intermitentní léčby ibandronátem by mohlo mít pozitivní vliv na fyziologii kostní tkáně, a snížit tak některá rizika, doprovázející léčbu bisfosfonáty., Zdeněk Málek, and Lit. 26
Léčba sarkomů měkkých tkání by měla být vedena na základě rozhodnutí multioborového týmu. Standardní léčbou operabilních sarkomů je chirurgická léčba, v indikovaných případech doplněná radioterapií. Postavení chemoterapie není jednoznačně definováno. Paliativní chemoterapie má své místo v léčbě neresekabilního lokálně pokročilého nebo metastatického onemocnění., Multidisciplinary treatments planning is mandatory in all cases of soft-tissue sarcoma. Surgery is the standard treatment for all patients with adult-type, localised tumor, complemented by radiation therapy in selected cased. The role of chemotherapy is not clearly defined. Palliative chemotherapy may be added as an option in the treatment for unresectable locally advanced or metastatic disease., Dagmar Adámková Krákorová, and Lit.:24