Úvod: Projekt PROROK (Prospektivní observační projekt významu diference glykemie nalačno a postprandiální glykemie pro odhad úspěšnosti terapie diabetu 2. typu) měl charakter neintervenčního, prospektivního, multicentrického observačního projektu s délkou trvání 6 měsíců, jehož cílem byla kvantifikace významu rozdílu mezi glykemií nalačno a postprandiálně pro úspěšnost léčby agonisty pro GLP1 resp. léčby inzulinem bazálním, premixovaným, nebo kombinací bazálního a bolusového inzulinu. Lékaři vybírali léčbu pro neuspokojivě kompenzované pacienty dle vlastního uvážení, zařazeno bylo celkem 4 972 pacientů. Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení rozdílů v základních antropometrických a biochemických parametrech mezi skupinami pacientů zařazených do projektu PROROK se zřetelem k volbě terapie ošetřujícím diabetologem. Metodika a výsledky: Pacienti léčení agonisty receptoru GLP1 byli významně mladší, trpí diabetem kratší dobu a zároveň byli obéznější a měli nejvyšší koncentraci triacylglycerolů. Pacienti, u nichž byla volena terapie bazálním inzulinem, měli nejvyšší glykemii nalačno. Pacienti, u nichž byla volena terapie premixovaným inzulinem nebo režimem bazálního a bolusového inzulinu, měli nejvyšší glykemii postprandiálně, pacienti s režimem bazálního a bolusového inzulinu měli nejvyšší vstupní glykovaný hemoglobin. Rozdíl mezi glykemií nalačno a postprandiálně byl nejmenší ve skupině, u níž byla volena terapie bazálním inzulinem a nejvyšší ve skupině vybrané k terapii premixovaným inzulinem resp. kombinací bazálního a bolusového inzulinu. Průměrné zlepšení glykovaného hemoglobinu bylo v celém souboru 1,6 %, medián výsledného glykovaného hemoglobinu byl 5,9 % resp. 5,8 % (léčení agonisty receptoru pro GLP1). Všechny rozdíly p < 0,001. Závěr: Při vědomí skutečnosti, že rozdíly nalezené v parametrech popisujících soubory jsou sice statisticky významné, ale klinicky jsou méně relevantní, považujeme za důležitou skutečnost, že výběr terapie je v konkordanci se základními poznatky o patofyziologii diabetu 2. typu a možnostmi individuálně volené cílené intervence antidiabetickou terapií. Lékaři účastnící se v projektu PROROK tedy volí většinou terapii racionálně., Introduction: The PROROK project (A prospective observation project to assess the relevance of the difference between fasting glycemia and postprandial glycemia to estimation of success of type 2 diabetes therapy) had a character of a non-interventional, prospective, multicentric observation project conducted for a period of 6 months, whose aim was to quantify the relevance of the difference between fasting and postprandial glycemia to the success of GLP1 receptor agonist treatment, or insulin therapy with basal or premixed insulin, or a combination of basal and bolus insulin. Physicians chose therapy for inadequately compensated patients at their own discretion, with 4 972 patients included. Aim: The study aimed at the assessment of the differences in basic anthropometric and biochemical parameters between the patient cohorts included in the PROROK project with regard to the therapy selected by the treating diabetologist. Methodology and results: The patients treated with GLP1 receptor agonists were quite young, they have suffered from diabetes for a shorter period of time and at the same time were more obese and had the highest concentration of triacylglycerols. The patients who underwent basal insulin therapy, had the highest fasting glycemia. The patients for whom premixed insulin therapy or basal/bolus insulin regimen were chosen, manifested the highest postprandial glycemia, those with basal/bolus insulin regimen had the highest initial glycated haemoglobin. The difference between fasting and postprandial glycemia was the smallest in the cohort for which basal insulin therapy was chosen and the greatest in the cohort chosen for the therapy with premixed insulin, or with the basal/bolus insulin combination. Average improvement in glycated haemoglobin values reached 1.6 % within the whole cohort, a median of the resulting glycated haemoglobin reached 5.9 % or 5.8 % (GLP1 receptor agonist treatment). All the differences amounted to p < 0.001. Conclusion: Bearing in mind that the differences established in the parameters describing the cohorts, although statistically relevant, are of smaller clinical relevance, we regard as an important finding that the choice of therapy is in accordance with the basic knowledge about the pathophysiology of type 2 diabetes and possibilities of an individually chosen targeted intervention with antidiabetic therapy. We may conclude that most of the physicians participating in the PROROK project choose their therapy in a rational manner., and Denisa Janíčková Žďarská, Pavlína Piťhová, Tomáš Pavlík, Milan Kvapil
Kvantitativní stanovení volných lehkých řetězců imunoglobulinů (FLC) v séru a jejich poměru ?/? se stává součástí souboru vyšetření při diagnostice a diferenciální diagnostice monoklonálních gamapatii. Patologický poměr ?/? v séru je projevem dysregulace syntézy imunoglobulinů a může být časným laboratorním nálezem u lymfoproliferativního onemocnění. Koncentrace volných lehkých řetězců imunoglobulinů v séru je významně závislá na funkci ledvin, zejména na glomerulární filtraci. Ve sdělení uvádíme změny koncentrací volných lehkých řetězců a poměru ?/? u nemocných se sníženou glomerulární filtrací ve vztahu k velikosti její redukce., The quantitative measurement of free light chains of immunoglobulins (FLC) in serum and their ?/? ratio have been integrated into the diagnostics of monoclonal gammopathy. The pathological ?/? ratio in serum is a sign of dysregulation of immunoglobulin synthesis and can be an early manifestation of B cell proliferative disorders. The FLC concentrations in serum are dependent significantly on the kidney function, mainly on the glomerular filtration rate (GFR). In our report the changes in concentration of FLCs and the ?/? ratio in patients with reduced GFR are demonstrated in dependence on the degree of GFR reduction., Granátová Jana, Bolková M., Fantová L., Hornová L., Mašková Z., Horák J., Lánská V., and Lit.: 10
Z mnoha teorií multifaktoriálního procesu stárnutí patří k nejdůležitějším i volně radikálová teorie. Vysvětluje etiologii a patogenezu některých chorob a poruch během stárnutí. Volné radikály poškozují lipidy, proteiny, glycidy a DNA. Ve stáří klesá antioxidační obrana tvořená zvláště redukovaným glutationem, glutationperoxidázou, katalázou, karotenoidy, estrogeny. Mg, Se, Zn a podobně se snižuje i schopnost opravovat poškozené biomolekuly. Naopak stoupá intracelulární vápník, oxidované nebo modifikované LDL, produkty lipoperoxidace, aldehydy, oxidované proteiny, homocystein a ferritin. Volné radikály se podílejí na vzniku a průběhu mnoha onemocnění, jako jsou např. diabetes mellitus, zhoubné nádory, ateroskleróza, katarakta, makulární degenerace, choroby kůže, zubů, uší, degenerativní choroby mozku - Alzheimerova a Parkinsonova choroba, amyotrofická laterální skleróza, roztroušená skleróza, ale i na revmatoidní artritída a další. Volné radikály mohou mít vliv i na osteoporózu a snižují také imunitu. Ještě není dostatečně prokázáno, zda antioxidanty prodlužují život, ale určité chrání před předčasnou smrtí. Budoucí výzkum různých směsí antioxidantů a jejich preventivní používání pravděpodobně přispěje i k prodloužení života., There are many theories of the multifactorial processes of aging. One of the most important represents the free radical theory. It explains at least several diseases and disturbances during aging. Free radicals destroy lipids, proteins, sacharides and DNA. Antioxidant defence decreases with age, especially are reduced glutathion, glutathion peroxidase, catalase, carotenoids, estrogens, Mg, Se, Zn and others, as well as the abiUty to repair the injured biomolecules. On the other hand there is increasing of intracellular calcium, oxidized or modified LDL, products of lipoperoxidation, aldehydes, oxidised proteins, homocystein, ferritin. Free radicals take part in the etiology and pathogenesis in many diseases, especially in diabetes mellitus, malignant tumors, atherosclerosis, cataract, macular degeneration, in the diseases of skin, teeth, ears, in degenerative diseases of brain like Alzheimer's and Parkinson's diseases, amyotrophical lateral sclerosis, sclerosis multiplex, in rheumatoid arthritis and the others. Free radicals may take part also in the pathogeny of osteoporosis, they also decrease immunity. It is not yet satisfactory demonstrated, that antioxidants prolong the live, but they protect against premature death. The future research of different mixtures of antioxidants and their preventive use may lead also to the extension of the life span., Václav Holeček, Richard Rokyta, and Lit. 39
V práci je prezentovaná problematika tvorby vol'ných radikálov kyslíka, ich elektrónovej štruktúry, vlastností a metódy detekcie. Pozornosť je venovaná poškodzujúcemu účinku vol'ných radikálov na nukleové kyseliny, proteíny a biologické membrány., The article is dealing with the topic of oxygen-containing free radicals, their electronic structure, properties and methods of detection. Attention is paid to chemical and biochemical aspects of these free radicals, i.e., the sources of their generation, the metal-mediated formation of the reactive species and the damage to lipids, proteins and nucleic acids initiated by them., Klaudia Jomová, Ľubomír Zelenický, Vlasta Brezová, Marián Valko., and Obsahuje bibliografii
It is well known that antagonists of N-type voltage-gated calcium channels inhibit the evoked quan tal release of acetylcholine in amphibian neuromuscular synapses. This, however, does not exclude the functional expression of other types of voltage-gated calcium channels in these nerve terminals. Using immunocytochemistry, we detected the expression of the α1A subunit of P/Q-type calcium channels (that is otherwise typical of mammalian motor nerve endings) in the frog neuromuscular junction. In addition, we demonstrated that the P/Q-type channel blocker ω-agatoxin IVA (20 nM) reduced the action potential- induced calcium transient and significantly decreased both spontaneous and evoked mediator release. Our data indicates the functional expression of P/Q-type calcium channels in the frog motor nerve ending which participate in acetylcholine release., L. F. Nurullin ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The vagal motor fibers innervating the esophageal striated muscle are essential for esophageal motility including swallowing and vomiting. However, it is unknown which subtypes of voltagegated sodium channels (NaV1s) regulate action potential conduction in these efferent nerve fibers. The information on the NaV1s subtypes is necessary for understanding their potential side effects on upper gut, as novel inhibitors of NaV1s are developed for treatment of pain. We used isolated superfused (35 °C) vagally-innervated mouse esophagus striated muscle preparation (mucosa removed) to measure isometric contractions of circular striated muscle evoked by electrical stimulation of the vagus nerve. NaV1 inhibitors were applied to the de-sheathed segment of the vagus nerve. Tetrodotoxin (TTX) applied to the vagus nerve completely abolished electrically evoked contractions. The selective NaV1.7 inhibitor PF-05089771 alone partially inhibited contractions and caused a >3-fold rightward shift in the TTX concentration-inhibition curve. The NaV1.1, NaV1.2 and NaV1.3 group inhibitor ICA-121431 failed to inhibit contractions, or to alter TTX concentration-inhibition curves in the absence or in the presence of PF-05089771. RT-PCR indicated lack of NaV1.4 expression in nucleus ambiguus and dorsal motor nucleus of the vagus nerve, which contain motor and preganglionic neurons projecting to the esophagus. We conclude that the action potential conduction in the vagal motor fibers to the esophageal striated muscle in the mouse is mediated by TTX-sensitive voltage gated sodium channels including NaV1.7 and most probably NaV1.6. The role of NaV1.6 is supported by ruling out other TTX-sensitive NaV1s (NaV1.1-1.4) in the NaV1.7-independent conduction.
The aim of the following study is to analyze Voltaire’s biography about Charles XII as an early part of Voltaire’s historiographical work and also to analyze the ideas of the Enlightenment the author used. The study also tries to answer the question which lesson a reader should get and which interpretations should be on the other hand avoided., Martin Liška., and Obsahuje bibliografické odkazy
Using a microelectrode with carbon filaments and the voltammctric technique, changes evoked in the catechol oxidation current (CA.OC) and multiple unit activity (MUA) by microinjection of 3-5 ¿ri 03 mol.I'1 KC1 were studied in the reticular formation (RF) of the medulla oblongata of anaesthetized rats; the effect of KC1 stimulation of the RF and corpus striatum (S) on the CA.OC in these structures was compared. The microinjection of KC1 in the vicinity of the working electrode in the RF caused depression of MUA which began 2-3 s after administration, persisted for up to 6 min after and then diminished, reaching control values within 9 min. The voltammctric signal was first recorded in the 1st min after microinjection, when there was an evident decrease in the CA.OC value (59 % of the control value); this effect reached its maximum 7 min after administration (a mean drop to 23 % of the control), while at the end of the experiment (i.e. after 24 min) CA.OC values had risen to 45-80 % of the control value. The response in the S had a biphasic character, however. Immediately after the microinjection (1st min), the mean CA.OC value rose to 626 % of the control, while in the second phase (3-10 min) it was seen to fall below the control values (means 21-63 % of the control). The differences in the changes evoked by K+ depolarization in the concentration of catecholamines in the RF and S microenvironment are discussed from the aspect of the existence of different pools of the transmitter and
other regional differences. The possibility of a relationship between considered.