Článek popisuje terapeutické spektrum možností a jeho specifika u gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST) se zaměřením na adjuvantní léčbu. V jeho úvodní části se věnuje obecným poznatkům o GIST – epidemiologii, histopatologii či symptomatologii. Vzhledem k faktu, že GIST patří mezi radiorezistentní a chemorezistentní tumory, účinnost imatinib mesylátu (Glivec®), selektivního inhibitoru tyrozinkinázových domén receptorů c-kit, PDGFRA-alfa a bcr-abl, znamenala výrazný průlom v terapii tohoto nádoru. V další části proto článek shrnuje současné poznatky o indikacích imatinibu a popisuje determinaci rizika rekurence – pro GIST dlouho nebyla vytvořena TNM klasifikace, míra rizika recidivy byla tedy stanovována na základě několika kritérií, jako je velikost tumoru, počet mitóz na 50 patologických polí při histologickém vyšetření nádoru, lokalizace a ruptura tumoru, z nichž také nová TNM klasifikace vychází. Současně článek přináší přehled zásadních klinických studií pro adjuvantní podávání imatinibu a zmiňuje se i o možnostech terapie pro pacienty s metastatickým či pokročilým onemocněním, resp. o další linii biologické léčby, sunitinibu (Sutent®)., The paper describes the spectrum of therapeutic options and its specific features in gastrointestinal stromal tumour (GIST) with a focus on adjuvant therapy. The introduction deals with general information related to GIST, i. e. epidemiology, histopathology and symptomatology. Given the fact that GIST is among radioresistant and chemoresistant tumours, the efficacy of imatinib mesylate (Glivec®), a selective tyrosine kinase inhibitor of c-kit, PDGFRA-alpha and bcr-abl, has been a significant breakthrough in the treatment of this tumour. Therefore, the paper also summarizes the current knowledge of the indications for imatinib treatment and describes the assessment of the risk of recurrence – there had been no TNM classification for GIST for a long time; therefore, the risk of recurrence was established based on several criteria, including the tumour size, the number of mitoses per 50 high-power fields on the histological examination of the tumour, and the tumour site and rupture, criteria which are also used in the new TNM classification. Additionally, the paper presents an overview of clinical trials essential for adjuvant imatinib treatment and deals with the treatment options for patients with metastatic or advanced disease as well as with another line of biological therapy, sunitinib (Sutent®)., Michaela Zezulová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 13
U onkologických pacientů, léčených chemoterapií, je velmi častý výskyt anémie. U těchto pacientů jsou při léčbě anémie účinné preparáty stimulující erytropoézu (ESA), avšak existuje možnost vyššího rizika trombovaskulárních příhod. V posledních randomizovaných klinických studiích byly dosaženy odlišné výsledky týkající se dopadu ESA na celkové přežití a mortalitu. V tomto přehledu je provedeno porovnání studií, uvádějících vyšší mortalitu spojenou s aplikací preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) a studií, které vyšší mortalitu spojenou s aplikací preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) neuvádějí. Tento přehled pojednává o aktuálním pohledu na léčbu anémie u pacientů s nádorovým onemocněním. Předběžné výsledky současné metaanalýzy nezávislých údajů o pacientech zaměřené na úmrtí během studie a celkové přežití u pacientů léčených chemoterapii (jediná onkologická populace, u které je v současné době indikována terapie preparáty stimulujícími erytropoézu (ESA)) neukazují statisticky významný rozdíl mezi skupinami pacientů léčených preparáty stimulujícími erytropoézu (ESA) a kontrolními skupinami (riziko úmrtí během studie (HR): 1,10; 95% interval spolehlivosti (CI), 0,98–1,24; celková pravděpodobnost přežití: 1,04; 95% CI: 0,97–1,11, ve srovnání s kontrolní skupinou). V tomto článku jsou diskutovány možné příčiny, které by výsledky studie mohly ovlivnit. Neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že by preparáty stimulující erytropoézu (ESA) stimulovaly růst tumorů. Preparáty stimulující erytropoézu (ESA) snižují potřebu transfuzí RBC, dosahují zvýšení hladiny hemoglobinu na cílové hodnoty a tento léčebný efekt preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) nemá průkazný dopad na celkové přežívání nebo mortalitu, pokud jsou preparáty stimulující erytropoézu (ESA) užívány podle aktuálních indikačních doporučení. Nicméně je na základě aktuálně dostupných údajů a metaanalýz nutno použití preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) pečlivě posuzovat z hlediska možného nebezpečí vyšší mortality., Anemia commonly occurs among cancer patients receiving chemotherapy. In these patients, erythropoiesisstimulating agents (ESAs) are effective in managing anemia but there is an increased risk for thrombovascular events. In more recent randomized clinical trials, there have been differing results regarding the impact of ESAs on overall survival and mortality. The balance between studies that show higher ESA-associated mortality and those that don’t show ESA-associated mortality is examined in this review. This review discusses where we stand today on anemia management in cancer patients. Preliminary results from a recent independent patient data meta-analysis for on-study deaths and overall survival in patients receiving chemotherapy (the only oncology population for which ESA treatment is currently indicated) showed no statistically significant difference between the ESA and control groups (onstudy deaths hazard ratio [HR], 1.10; 95% confidence interval [CI], 0.98 –1.24; overall survival HR, 1.04; 95% CI, 0.97–1.11, compared with controls). Possible factors that could influence study results are discussed in this review. There are no convincing data to support ESAinduced tumor stimulation in patients. ESAs decrease RBC transfusion needs and sustain targeted hemoglobin levels, and this ESA response does not significantly impact overall survival or mortality when ESAs are used within guidelines and labeling. However, based on the currently available data and meta-analysis, the use of ESAs has to be carefully balanced against any possible risk for higher mortality., Matti Aapro, Jerry L. Spivak, and Lit.: 37
Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) tvoří jednu čtvrtinu dětských nádorů a je tak nejčastějším maligním nádorovým onemocněním v dětském věku. Jedná se o heterogenní onemocnění, jehož biologie je odlišná od ALL dospělých. Medián věku při diagnóze dětské ALL je 5 let, nejčastějšími chromozomálními abnormitami jsou fúzní gen TEL-AML a hyperdiploidie nad 50 chromozomů. Pravděpodobnost přežití bez selhání (EFS) je při aplikaci kombinované chemoterapie lišící se dle rizika nepříznivého průběhu více než 75 % a pravděpodobnost vyléčení je 85 %. Relaps postihuje 15–20 % dětí s ALL a v jeho léčbě hraje významnou roli transplantace kostní dřeně. Akutní myeloidní leukemie (AML) tvoří 15 % leukemií v dětství. Nejčastějším genetickým podtypem AML je monocytární leukemie s přestavbou MLL genu na dlouhém raménku 11. chromozomu (20–25 % dětí s AML), která má intermediární prognózu. Prognosticky příznivé podtypy akutní promyelocytární leukemie s t (15; 17), myeloidní leukemie s t (8; 21) a myelomonocytární leukemie s inv (16) se nachází u 30–40 % dětí s AML s šancí na vyléčení 70 %. Celkové výsledky léčby AML se u dětí stále zlepšují s šancí na dosažení remise více než 90 % a pravděpodobností přežití více než 60 %., Acute lymphoblastic leukemia (ALL) represents 25 % of childhood tumors being the most frequent childhood cancer. ALL is a heterogeneous disease, biologically different from the same disease in adults. Median age at diagnosis is 5 years, the most frequent chromosomal abnormalities are fusion gene TEL-AML1 and hyperdiploidy over 50 chromosomes. Event-free-survival is over 75 % and overall survival 85 % in children treated with combined chemotherapy intensified according to the risk group. The incidence of relapse is 15–20 % and bone marrow transplantation is the important treatment modality in such situation. Acute myeloid leukemia (AML) represents 15 % of childhood leukemias. The most frequent genetic subtype is monocytic leukemia with MLL rearrangement at the long arm of chromosome 11 (11q23) (20–25 % of all AML) with intermediate prognosis. Subtypes with good prognosis – acute promyelocytic leukemia with t (15; 17), myeloid leukemia with t (8; 21) and myelomonocytic leukemia with inv (16) represent 30–40 % of AML with overall survival 70 %. Total treatment results are steadily improving with a chance to achieve remission over 90 % and overall survival over 60 %., Jan Starý, and Lit.: 20
V súčasnosti jednu z nových vzrušujúcich perspektív v onkológii predstavuje antiangiogénna liečba. Ide o liečbu zameranú na potlačenie uvoľňovania proangiogénnych faktorov, ktoré sa produkujú v bunke alebo voči receptorom pre angiogénne faktory na bunkách endotelu. Tento článok vysvetľuje princípy a aktuálne otázky antiangiogénnej terapie., Antiangiogenic therapy currently represents one of the new exciting prospects in oncology. It is a treatment that is focused on suppression of the release of proangiogenic factors produced in the cell or directed against the receptors for angiogenic factors on endothelial cells. This paper explains the principles and current issues of antiangiogenic therapy., Peter Kružliak, Jana Benkovičová, Ján Šlapák, and Lit.: 9
Antracykliny patřily dlouhou dobu mezi základní léky v adjuvantní, neoadjuvantní i paliativní terapii karcinomu prsu. Jejich indikace byla založena na vysoké účinnosti. V posledních letech se však objevuje řada skutečností, které zcela mění pohled na postavení antracyklinů. Především jsou to obavy z významné kardiotoxicity, incidence sekundárních malignit – leukemií a neúčinnost u pacientek s HER2 a TOPO2 negativními tumory. Pro a proti užití antracyklinů u karcinomu prsu jsou shrnuty v následujícím článku., Anthracyclins ranked among the basic drugs used in the adjuvant, neoadjuvant as far as in paliative treatment of breast cancer for a long time. Their indication was based on a high eficacy. However, lot of circumstances appeared within the last years which totally change our view on the anthracyclins position. First of all there is a fear of significant cardiotoxicity, the incidence of secondary malignancies – leucemias and ineffectivnes in patients with HER2 and TOPO2 negative tumors. Pros and cons of the anthracycline use in breast cancer are summarised in the following article., Tomáš Svoboda, and Lit.: 12
Viac ako 50 % pacientov s malignitami je diagnostikovaných vo veku nad 65 rokov. Malígne ochorenia u seniorov predstavujú často náročné medicínske a psychosociálne problémy, ktoré ovplyvňujú možnosť optimálnej liečby. Títo pacienti bývajú často nedostatočne liečení. Navyše sú veľmi často vylúčení z účasti v klinických štúdiách, čo tiež neprispieva k náležitej stratégii liečby. Pre úspešne zvládnutie týchto ochorení je bezpodmienečne nutná náležitá stratégia a taktika liečby založená na znalosti rozsahu ochorenia, fyziologických rezerv, predpokladaného života pacientov, ale tiež analýzy nákladov a prínosu liečby., More than 50 % of cases of cancer are diagnosed in patients older than age 65. Elderly patients with cancer often present with medical and physiological challenges that make the selection of their optimal treatment daunting. Unfortunately as a result, these patients are often undertreated. Elderly are often excluded from participation in clinical trials and receive untested or inadeguate treatment. Targeted therapy, characterized by a low toxicity profile, are potential treatment option for elderly patients. The key of successful management is to define appropriate goals (cure or palliation) based on the natural history and extent of disease, physiology and life expectancy of the patients, and cost benefit ratio of treatment options., Mária Wagnerová, and Lit.: 34
Optimální léčba lokalizovaného karcinomu prostaty není přesně definována. Je možné použít radikální prostatektomii, zevní radioterapii, brachyterapii nebo v některých případech taktiku aktivního sledování. Intersticiální brachyterapie je jedním z přístupů, který se v posledních letech velmi rychle rozvíjí vlivem rozvoje ultrazvukem navigované technologie, nových radioizotopů a dokonalejšími plánovacími systémy. Je vynikající metodou k dodání vysoké dávky do prostaty při velmi nízkém procentu vážných komplikací. Brachyterapie může být provedena technikou trvalého zavedení radioizotopů do prostaty (permanentní aplikace) nebo technikou vysokodávkové dočasné brachyterapie. Obě metody je možné a v některých případech i vhodné kombinovat se zevní radioterapií. Nejlepší technika brachyterapie však není známá a její výběr závisí značně i na zkušenostech pracoviště. Kromě léčebných výsledků je velmi důležité znát i možné nežádoucí účinky léčby s ohledem na kvalitu života pacientů., The optimal treatment for localized prostate cancer has not been clearly defined. It is possible to use radical prostatectomy, external radiotherapy, brachytherapy or, in some cases, the strategy of active surveillance. In recent years, interstitial brachytherapy has been advancing rapidly due to the development of ultrasound-guided techniques, new radioisotopes and more advanced planning systems. It is an excellent method for high-dose delivery within the prostate with a very low rate of serious complications. Brachytherapy can be performed by permanent implantation of radioisotopes into the prostate or by using high-dose rate temporary brachytherapy. Both methods can and, in some cases, should be combined with external radiotherapy. However, the best technique for brachytherapy has not been determined and the selection largely depends on the expertise of the staff. In addition to treatment outcomes, it is of major importance to be aware of the possible adverse effects of treatment with respect to the quality of life of patients., Renata Soumarová, and Lit.: 29
Gastrointestinální stromální tumory (GIST) jsou nejčastějším mezenchymálním nádorem trávicího traktu s incidencí kolem 7–19 případů na 1 milion. Vyskytují se v celém zažívacím traktu, s predilekční lokalizací v žaludku (65 %), tenkém střevě (25 %), tlustém střevě a konečníku (5–10 %) a výjimečně v jícnu a jiných lokalizacích (5 %). Incidence v České republice není přesně známa, ale odhaduje se na 300–350 nových případů za rok. Jejich léčba je primárně chirurgická. Na rozdíl od zhoubných epiteliálních nádorů GIT, které mají vysokou tendenci k metastazování a vyžadují kromě radikálního odstranění i velmi radikální spádovou lymfadenektomii, chirurgická léčba GIST je ve většině případů omezena na radikální odstranění nádoru do zdravé tkáně. Rozsáhlá ložiska někdy vyžadují multiorgánové resekce, ale základní podmínkou úspěchu je jejich odstranění bez porušení celistvosti. Způsoby chirurgické léčby jsou dány zkušenostmi pracoviště a zahrnují jak klasický otevřený přístup, tak stále častěji používané miniinvazivní laparoskopické metody. Prognóza onemocnění se odvíjí od radikality operace a maligního potenciálu, který je dán velikostí nádoru a mitotickým indexem. Adjuvantní léčba GIST je v kompetenci specializovaného onkologického oddělení a ve většině případů spočívá v podávání molekulárně cílené biologické terapie. Zavedení cílené biologické léčby v podobě imatinib mesylátu představuje obrovský pokrok s dramatickým zlepšením výsledků přežívání i pokročilých a metastatických forem onemocnění. V současné době jsou k dispozici i další tyrozinkinázové inhibitory jako sunitinib malát, sorafenib, nilotinib, masitinib aj. Ačkoli jsou silné indicie proto, že by neoadjuvantní léčba mohla mít přínos v léčbě pokročilých stadií GIST, k dispozici zatím nejsou „evidence based“ údaje, které by opravňovaly její použití. V současné době probíhají v Německu a Kanadě studie fáze 2., které na tyto otázky přinesou odpověď., Gastrointestinal stromal tumours (GISTs) are the most common gastrointestinal mesenchymal tumours with an incidence of about 7–19 cases per one million population. They occur in the whole gastrointestinal tract; the predilection sites include the stomach (65 %), small intestine (25 %), large intestine and rectum (5–10 %) and rarely the oesophagus and other sites (5 %). The incidence in the Czech Republic is not exactly known but it is estimated to be 300–350 new cases per year. The treatment is primarily surgical. Unlike malignant epithelial GIT tumours that are very likely to metastasize and require, in addition to being removed radically, a very radical sentinel lymphadenectomy, the surgical treatment for GIST is mostly restricted to radical resection of the tumour from healthy tissue. Extensive foci sometimes require multiorgan resection but success is mainly determined by their removal without disrupting integrity. The methods of surgical treatment depend on the experience of the workplace and include both the classic open approach technique as well as the more increasingly used mini-invasive laparoscopic procedures. The disease prognosis depends on the radicality of surgery and the malignant potential which is determined by the size of the tumour and mitotic index. Adjuvant treatment for GIST is provided by a specialized oncological centre and, in most cases, consists in administering molecular-targeted biological therapy. The introduction of targeted biological therapy using imatinib mesylate represents a tremendous progress with a dramatic improvement in survival outcomes for both advanced and metastatic forms of the disease. Currently, other tyrosine kinase inhibitors, such as sunitinib malate, sorafenib, nilotinib or masitinib, are available. Although there are strong suggestions that neoadjuvant therapy might be beneficial in treating advanced stages of GIST, no evidence-based data are available to date that would warrant its use. At present, phase II trials are under way in Germany and Canada that will resolve these issues., Martin Oliverius, Martin Varga, Eva Honsová, and Lit.: 37
Jedním ze základních léčebných postupů u metastatického karcinomu prsu je hormonální léčba. U pacientek s pozitivními estrogenovými receptory by měla být zvažována jako první léčebná možnost, a to hlavně kvůli účinnosti a dobré toleranci. Viscerální metastázy by neměly být kritériem pro upřednostnění chemoterapie před hormonální léčbou. V první linii hormonální léčby postmenopauzálních pacientek je doporučován inhibitor aromatázy, a to hlavně kvůli dobré toleranci. Tamoxifen však zůstává akceptovatelnou možností. Výsledky nejnovějších klinických studií CONFIRM a FIRST podporují použití fulvestrantu v dávce 500 mg každé 4 týdny u pacientek po selhání předchozí hormonální léčby., One of the principal therapeutic procedures in metastatic breast cancer is hormonal therapy. In patients with positive oestrogen receptors, it should be considered as first-line therapy, particularly due to its efficacy and good tolerability. Visceral metastases should not be a criterion in favour of chemotherapy over hormonal therapy. Since they are well tolerated, aromatase inhibitors are recommended as first-line hormonal therapy in postmenopausal patients. However, tamoxifen remains an acceptable option. The results of the recent CONFIRM and FIRST clinical trials support the use of 500 mg fulvestrant every four weeks in patients in whom prior hormonal therapy failed., Katarína Petráková, and Lit.: 14
Chronická myelocytová leukémia (CML) je klonovou poruchou hemopoetickej kmeňovej bunky s jej diferenciáciou prevažne do myeloidného radu. Inhibítory tyrozínových kináz (TKI) (imatinib, dasatinib, nilotinib) sú v súčasnosti štandardom liečby CML. Okrem inhibície BCR/ABL onkoproteínu zasahujú i tzv. off-target kinázy (napr. c-KIT, SRC, TEC). Mnohé z nich zohrávajú dôležitú úlohu v imunitnej odpovedi. In vitro štúdie poukazujú na imunosupresívny účinok TKI, veľmi obmedzené sú však údaje z in vivo analýz. Súhrnom je možné konštatovať, že pri liečbe dasatinibom dochádza u časti pacientov k výraznej aktivácii imunitnej odpovede, ktorá vyžaduje intenzívne sledovanie pacientov., Chronic myeloid leukemia (CML) is a clonal myeloproliferative disorder of hematopoietic stem cell with myeloid differentiation predominantly. Tyrosine kinase inhibitors (TKI) (imatinib, dasatinib, nilotinib) are the current standard treatment in CML. In addition to the BCR-ABL oncoprotein, they also inhibit off-target kinases (e. g. c-KIT, SRC, TEC). Some of these kinases have physiological functions in immune responses. In vitro studies have implied immunosuppressive effects of TKI, but comprehensive data form in vivo analyses has been missing. In summary, in a distinct subgroup of dasatinib-treated patients, immune reactivity is significantly enhanced warranting careful follow-up., Peter Rohoň, Kimmo Porkka, Satu Mustjoki, and Lit.: 23