Skull-base osteomyelitis is a rare disease affecting predominantly patients with diabetes mellitus or with immune dysfunction. The major symptoms include intensive local pain and usually unilateral cranial neuropathy. Pseudomonas aeruginosa or Staphylococcus aureus are the leading causative agents. The diagnosis is confirmed with magnetic resonance imaging (MRI) or single-photon emission tomography (SPECT), eventually combined with computer tomography (SPECT/CT). Broad-spectrum antibiotic treatment with effective pharmacokinetics to bone structures over several weeks is needed. The authors present a case report of a 75-years-old woman with skull-base osteomyelitis who was erroneously treated for neuroborreliosis. The MRI showed an extensive destructive process of the skull-base affecting clivus, left mandible and the first 3 cervical vertebrae. The 14 days lasting treatment with meropenem and subsequent long-term combination treatment with rifampicin/co-trimoxazole led to remission of the disease., Osteomyelitida baze lební je vzácné onemocnění postihující především pacienty s diabetes mellitus 2. typu a s porušenými funkcemi imunitního systému. Klinické projevy zahrnují intenzivní lokální bolest a postižení různých hlavových nervů. Nejčastějším vyvolávajícím agens je Pseudomonas aeruginosa nebo Staphylococcus aureus. Diagnózu lze potvrdit provedením vyšetření hlavy magnetickou rezonancí (MR) nebo jednofotonovou emisní tomografií (SPECT), případně kombinovanou s počítačovou tomografií (SPECT/CT). Léčba vyžaduje několikatýdenní podávání širokospektrých antibiotik pronikajících do kosti. V předkládané kazuistice prezentují autoři případ 75leté ženy s osteomyelitidou baze lební, která byla mylně léčena pro neuroborreliózu. Pomocí MR byl prokázán rozsáhlý destruktivní proces celé baze lební s přestupem na clivus, na mandibulu vlevo a na první tři krční obratle. Léčba meropenemem po dobu 14 dní a dlouhodobá udržovací terapie kombinací rifampicin/kotrimoxazol vedla k remisi obtíží. Key words: osteomyelitis – skull base – Pseudomonas aeruginosa The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and P. Polák, P. Husa, Š. Bohatá
Na osteoporózu, průvodní problém postmenopauzálního období je třeba pohlížet spíše jako na „perignózu“ a chápat ji komplexněji v souvislosti se sarkopenií jako projev stárnutí organizmu. Tuto skutečnost se snaží postihnout nový termín „syndrom dysmobility“. Hlavním léčebným opatřením musí být vedle suplementace kalciem a vitaminem D a podávání antiosteoporotik především zajištění vhodné a dostatečné fyzické aktivity., Osteoporosis, an accompanying problem of the postmenopausal period, needs to be rather considered as “perignosis“ and understood more broadly in relation to sarcopenia as a symptom of ageing of the organism. A new term “dysmobility syndrome“ attempts to reflect this factor. The main therapeutic measure, apart from supplementing vitamin D and administering osteoporotic preparations, must be the provision of appropriate and sufficient physical exercise., and Jiří Jenšovský
U 68letého pacienta s metastatickým nádorem ledviny, současně léčeného kortikoidy pro idiopatickou trombocytopenickou purpuru (ITP), bylo dosaženo podáním sunitinibu stabilizace stavu po dobu zatím 70 měsíců, bez nutnosti hospitalizace či ATB terapie, nebo krevních substitučních derivátů. Toxicita systémové léčby může být u pacientů s nádorem ledviny závažným a někdy i limitujícím problémem. U tohoto pacienta i při závažné komorbiditě podání sunitinibu vedlo k významnému klinickému účinku bez závažné toxicity., In a patient with metastatic renal cell carcinoma, concomitantly treated with corticoids because of idiopathic thrombocytopenic purpura (ITP), an unusually long survival of 70 months with minimal toxicity has been achieved using sunitinib. In patients with renal cell cancer toxicity of systemic therapy could be a serious and limiting factor. In this patient with serious comorbidity, therapy with sunitinib resulted in significant clinical result without any major toxicity., Dagmar Brančíková, Zdeněk Mechl, Yvona Brychtová, and Literatura
Pády ve stáří jsou jedním z typických komplexních geriatrických symptomů a signalizují přítomnost často mnohočetné orgánové patologie, jsou nespecifickým příznakem řady onemocnění, jejich příčiny jsou mnohočetné a důsledky často velmi vážné. Vysoký věk a jej doprovázející polymorbidita, polypragmazie a dysabilita zvyšují riziko pádů. Všichni starší nemocní s anamnézou pádu jsou skupinou rizikovou, označovanou v anglosaském písemniaví jako at risk nebo též frail elderly (křehký, zranitelný) starý člověk. Screeningový test mobility umožňuje identifikovat rizikové faktory a činnosti a spolu s anamnézou je u více než 75 % nemocných klíčem ke klinické diagnóze a cílené intervenci. Vhodnou intervencí lze riziko opakujících se pádů významně omezit., Falls in elderly persons represent a typical complex geriatric syndrome. Often, they are a signal of multiple organ pathology and unspecific manifestation of many diseases. Causes of falls are multiple and falls sequelae often serious. Old age, polymorbidity, polypharmacy and disability are among the most important independent risk faaors. Population of elderly „fallers" must be seen as a risk group and often the terminology „frail elderly" is used in Anglo-Saxon terminology. The Mobility Screening Test (MST) enables to identify possible contriburing faaors and aaivities leading to falls. MST, careful medical history and physical exam help to diagnose more than 75 % of elderly „fallers" and to target the intervention programs for reducing the risk of repeated falls significantly., Jan Klán, Eva Topinková, Lit: 23, and Souhrn: eng
Pokročilá Alzheimerova choroba a ostatní progresivní demence jsou v podstatě terminálni nemoci, protože neexistuje žádná léčba, která by vyléčila pacienta nebo zastavila zhoršování nemoci. Proto je paliativní přístup, který se používá u pacientů s terminalní rakovinou, také vhodný u pacientů s pokročilou demencí. Paliativní přístup má jako hlavní cíl léčby komfort pacienta a omezuje léčení dlouhodobých rizikových stavů, resuscitaci, léčbu v nemocnici, léčení antibiotiky a výživu sondou., Advanced Alzheimer's disease and other progressive dementias can be considered terminal illnesses because there is no available therapy that would cure or stop progression of these diseases. Therefore, palliarive approach, similar to that used in patients with terminal cancer, is appropriate for patients with advanced dementia. Palliative approach has comfort as the main goal of care and limits therapy of long-term risks, cardiopulmonary resuscitation, transfer to a hospital, antibiotic therapy and tube feeding., Ladislav Volicer, Lit: 36, and Souhrn: eng
Panitumumab je první plně humánní anti-EGFR monoklonální protilátka, jež vykazuje velmi slibnou účinnost u nemocných s nemutovaným (wild) K-ras genem. Léčebný účinek panitumumabu v monoterapii byl prezentován ve stěžejních studiích III. fáze, ve kterých byl u nemocných léčených panitumumabem v monoterapii výrazně prodloužen čas do progrese ve srovnání s pacienty, jejichž onemocnění bylo rezistentní ke standardním chemoterapeutickým režimům a kteří dostávali podpůrnou léčbu. V následující klinické kazuistice je prezentován případ 70letého muže s metastazujícím kolorektálním karcinomem, u něhož bylo dosaženo dlouhodobé parciální remise při léčbě panitumumabem., Panitumumab is the first fully human anti-EGFR monoclonal antibody exhibiting very promising efficacy in patients with the unmutated (wild) K-ras gene. The therapeutic effect of panitumumab in monotherapy has been presented in crucial phase III trials in which the time to progression was prolonged significantly in patients treated with panitumumab in monotherapy in comparison with those who were resistant to standard chemotherapeutic regimens and were receiving supportive therapy. The case report presents a case of a 70-year-old man with metastatic colorectal cancer in whom long-term partial remission was achieved with panitumumab treatment., Luboš Holubec, Jindřich Fínek, and Literatura
Úvod: Rozsah nádoru a kvalita jeho chirurgického odstranění patří k hlavním prognostickým faktorům v léčbě karcinomu rekta. Počet pooperačních lokálních recidiv závisí na úplnosti odstranění mezorekta – TME (total mesorectal excision) – a dosažení bezpečných resekčních okrajů bez nádoru. Provedení a kvalita operace záleží na předoperační diagnostice a detekci rizikových míst na rektu a mezorektu, na chirurgické schopnosti výkon správně provést a na patologickém vyšetření, hodnotícím úplnost odstranění nádoru v parametrech resekčních okrajů včetně cirkumferentního (CRO) a kompletnost mezorektální excize. Cílem práce bylo zavést a standardizovat metodu hodnocení kvality chirurgického výkonu − mezorektální excize – v léčbě karcinomu rekta hodnocením resekčních okrajů včetně CRO a kompletnosti excize. Metody: Studie měla dvě části. V první, retrospektivní části multicentrické studie byly v sestavě 288 pacientů analyzovány jednotlivé dílčí parametry diagnostiky, operací a histologického vyšetření karcinomu rekta, identifikována kritická místa a připraven jednotný protokol sledování. Ve druhé, prospektivní části studie byla v sestavě 600 pacientů tato data sledována parametricky a byla hodnocena kvalita TME ve vztahu k onkologickému výsledku léčby. Výsledky: V předoperační diagnostice se zvýšil podíl pacientů, kterým byl proveden restaging po neoadjuvantní léčbě z 60,0 % na 81,7 %. Podíl resekátů, u nichž nebyla hodnocena kvalita excize mezorekta, se snížil z 52,9 % v retrospektivní části na 22,8 % v části prospektivní. Podíl kompletních excizí mezorekta se zvýšil z 22,6 % na 26,0 %, podíl téměř kompletních excizí se zvýšil z 10,1 % v retrospektivní části na 24,0 % v prospektivní části studie. Závěr: Zavedení parametrického sledování do rutinní praxe zvýšilo kvalitu předléčebné a předoperační diagnostiky, vyšetření resekátu patologem a vlivem zpětnovazebné informace také kvalitu chirurgického výkonu., Introduction: Tumour size and the quality of its complete surgical removal are the main prognostic factors in rectal cancer treatment. The number of postoperative local recurrences depends on whether the mesorectum has been completely removed – total mesorectal excision (TME) – and whether tumour-free resection margins have been achieved. The surgery itself and its quality depend on the accuracy of preoperative diagnosis and detection of risk areas in the rectum and mesorectum, on the surgeon’s skills, and finally on pathological assessment evaluating whether complete tumour excision has been accomplished including circumferential margins of the tumour, and whether mesorectal excision is complete. The aim of our study was to implement and standardize a new method of evaluation of the quality of the surgical procedure – TME – in rectal cancer treatment using an assessment of its circumferential margins (CRO) and completeness of the excision. Methods: The study consisted of two parts. The first, multi-centre retrospective phase with 288 patients analysed individual partial parameters of the diagnosis, operations and histological examinations of the rectal cancer. Critical points were identified and a unified follow-up protocol was prepared. In the second, prospective part of this study 600 patients were monitored parametrically focusing on the quality of the TME and its effect on the oncological treatment results. Results: The proportion of patients with restaging following neoadjuvant therapy increased from 60.0% to 81.7% based on preoperative diagnosis. The number of specimens missing an assessment of the mesorectal excision quality decreased from 52.9% in the retrospective part of to the study to 22.8% in the prospective part. The proportion of actually complete TMEs rose from 22.6% to 26.0%, and that of nearly complete TMEs from 10.1% to 24.0%. Conclusion: The introduction of parametric monitoring into routine clinical practice improved the quality of pre-treatment and preoperative diagnosis, examination of the tissue specimen, and consequently improved quality of the surgical procedure was achieved., and J. Hoch, A. Ferko, M. Bláha, A. Ryška, I. Čapov, L. Dušek, J. Feit, M. Grega, M. Hermanová, E. Hovorková, R. Chmelová, Z. Kala, D. Klos, R. Kodet, D. Langer, D. Hadži-Nikolov, J. Örhalmi, J. Páral, M. Tichý, I. Tučková, M. Vjaclovský, P. Vlček
Nejčastější příčinou parkinsonského syndromu (PS) ve vyšším věku je stále esenciální Parkinsonova nemoc, při netypickém obrazu, špatné odpovídavosti na dopaminergní léčbu je ale nutné pomýšlet i na ostatní příčiny jeho vzniku. Mezi nejdůležitější patří především polékový parkinsonský syndrom a parkinsonský syndrom při normotenzním hydrocefalu vzhledem k možnosti jejich ovlivnění. V našem článku jsme se pokusili o diferenciálně diagnostický rozbor všech základních příčin PS ve vyšších věkových kategoriích se zaměřením na základní rysy, pomocné znaky při jejich odlišení a jejich terapii., Parkinson's syndromes in geriatric practice: differential diagnosis algorithm, Jan Roth, Petra Havránková, and Lit.: 16
Pásový opar je vyvolán jedním z lidských herpetických virů. Jde o projev reaktivace viru, ke které dochází nejčastěji u starších osob. Příčinou může být těžké základní onemocnění, ale i přirozený pokles imunity, ke kterému dochází ve stáří. Pásový opar se však může objevit i u dětí a mladých lidí, jejichž imunita je narušena těžkým onemocněním či jeho léčbou., Shingles is caused by one of the human herpetic viruses. It is an expression of reactivation of the virus which mostly occurs in elderly people. Shingles can be caused by a severe underlying illness, as well as by natural decline in immunity brought about by the advancing age. However, herpes zoster can also occur in children or young people whose immunity has been compromised by severe illness or its treatment., and Hana Roháčová
Existuji věkové rozdíly jak v experimentální, tak v akutní a chronické bolesti. Charakteristikami bolesti ve stáři je zvýšení prahu bolesti, nižší tolerance bolestivých podnětů a poškozená schopnost diskriminovat mezi nadprahovými bolestivými podněty. Víme také, že starší pacienti mají menší schopnost reagovat na akutní bolest, zeména je nižší percepce pooperační bolesú. Intenzita vnímání chronické bolesti vrcholí ve středním věku, později klesá; přesto mnoho starých lidí vnímá chronickou bolest velmi intenzivně. Při vnímání bolesti ve stáří hrají velikou roli kognitivní komponenty. Rozdíl spočívá i v tom, že starší lidé reagují mnohem hůře na somatické bolesti, což u nich může zastírat některé patologické fenomény. V následujícím článku se pokusíme rozebrat některé patofyziologickě problémy bolestí ve stáří včetně léčebných výstupů., There exist age differences both in experimental and in acute and chronic pain. The features of pain in elder age are the pain threshold increase, lower tolerance of painful stimuli and damaged ability of discrimination between the painful stimuli. It is also known that elder patients have lower ability to react to the acute pain, especially there is a lower perception of postoperation pain. The intensity of chronic pain perception culminates in middle age, later it decreases; nevertheless many elder people perceive chronic pain very intensively. The cognitive components play an important role in pain perception in elder age. The difference lies in the fact that elder people react much worse to somatic pain which may conceal some pathological phenomena in some of them. In the following article we will attempt to analyse some pathophysiological problems of the pain in elder age including the therapeutical outputs., Richard Rokyta, Lit: 26, and Souhrn: eng