Klinické doporučené postupy (KDP) jako „systematicky vytvářená stanoviska, pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“, jsou důležitým nástrojem klinického a manažerského rozhodování v procesu zdravotní péče. Mezi hlavní cíle KDP patří nejen pomáhat lékařům a pacientům rozhodovat o diagnostickém a terapeutickém postupu, ale také šířit nejlepší klinickou praxi založenou na systematicky hodnocených důkazech, snižovat míru nepřiměřené a zbytečné zdravotní péče, neospravedlnitelných rozdílů mezi jejími poskytovateli a zlepšovat její kvalitu. KDP také mohou významně přispět k řízení alokace omezených zdrojů ve zdravotnictví, ke zvyšování efektivnosti nákladů a snižovat riziko vzniku právní odpovědnosti v důsledku nesprávného postupu. KDP by měly být založeny na vysoce kvalitních důkazech,tedy posledních poznatcích lékařské vědy, a proces jejich tvorby a adaptace musí být systematický a vycházet z principů zdravotní péče založené na důkazech.Toho lze dosáhnout pouze využitím vysoce kvalitní metod evidence-based medicine pro jejich tvorbu, adaptaci, implementaci a evaluaci. Za tímto účelem v posledních letech vznikají doporučené postupy pro tvorbu KDP, obsahující všechny klíčové kroky nutné pro tvorbu KDP založeného na důkazech. Cílem této práce je podat přehled nejdůležitějších zahraničních metodických doporučených postupů pro tvorbu klinických doporučených postupů., Clinical practice guidelines (CPGs) are defined as “systematically developed statements to assist practitioner and patient decision about appropriate health care for specific clinical circumstances” and they are very important tool of clinical and managerial decision making. CPGs are developed for a variety of purposes such as to assist physicians and patients in their decision-making to disseminate best practice based on systematically appraised scientific evidence to improve quality of care and outcomes of patients and to decrease of inappropriate health care to decrease practice variation to decrease costs and improve cost-effectiveness. CPGs should be based on a recent scientific knowledge and high quality evidence and the process of their development and adaptation has to be systematic. The evidence-based health care principles are crucial as well as quality methods for the development, adaptation, implementation and evaluation of clinical practice guidelines. Various handbooks and guidelines for guidelines development have been developed recently and there is strong concordance between them on the key elements of an evidence-based CPG development process. The main goal of this study is to introduce the most important international and national guidelines and handbooks for CPG development., Radim Líčeník, Kateřina Ivanová, and Lit.: 29
Úvod: Rozsah nádoru a kvalita jeho chirurgického odstranění patří k hlavním prognostickým faktorům v léčbě karcinomu rekta. Počet pooperačních lokálních recidiv závisí na úplnosti odstranění mezorekta – TME (total mesorectal excision) – a dosažení bezpečných resekčních okrajů bez nádoru. Provedení a kvalita operace záleží na předoperační diagnostice a detekci rizikových míst na rektu a mezorektu, na chirurgické schopnosti výkon správně provést a na patologickém vyšetření, hodnotícím úplnost odstranění nádoru v parametrech resekčních okrajů včetně cirkumferentního (CRO) a kompletnost mezorektální excize. Cílem práce bylo zavést a standardizovat metodu hodnocení kvality chirurgického výkonu − mezorektální excize – v léčbě karcinomu rekta hodnocením resekčních okrajů včetně CRO a kompletnosti excize. Metody: Studie měla dvě části. V první, retrospektivní části multicentrické studie byly v sestavě 288 pacientů analyzovány jednotlivé dílčí parametry diagnostiky, operací a histologického vyšetření karcinomu rekta, identifikována kritická místa a připraven jednotný protokol sledování. Ve druhé, prospektivní části studie byla v sestavě 600 pacientů tato data sledována parametricky a byla hodnocena kvalita TME ve vztahu k onkologickému výsledku léčby. Výsledky: V předoperační diagnostice se zvýšil podíl pacientů, kterým byl proveden restaging po neoadjuvantní léčbě z 60,0 % na 81,7 %. Podíl resekátů, u nichž nebyla hodnocena kvalita excize mezorekta, se snížil z 52,9 % v retrospektivní části na 22,8 % v části prospektivní. Podíl kompletních excizí mezorekta se zvýšil z 22,6 % na 26,0 %, podíl téměř kompletních excizí se zvýšil z 10,1 % v retrospektivní části na 24,0 % v prospektivní části studie. Závěr: Zavedení parametrického sledování do rutinní praxe zvýšilo kvalitu předléčebné a předoperační diagnostiky, vyšetření resekátu patologem a vlivem zpětnovazebné informace také kvalitu chirurgického výkonu., Introduction: Tumour size and the quality of its complete surgical removal are the main prognostic factors in rectal cancer treatment. The number of postoperative local recurrences depends on whether the mesorectum has been completely removed – total mesorectal excision (TME) – and whether tumour-free resection margins have been achieved. The surgery itself and its quality depend on the accuracy of preoperative diagnosis and detection of risk areas in the rectum and mesorectum, on the surgeon’s skills, and finally on pathological assessment evaluating whether complete tumour excision has been accomplished including circumferential margins of the tumour, and whether mesorectal excision is complete. The aim of our study was to implement and standardize a new method of evaluation of the quality of the surgical procedure – TME – in rectal cancer treatment using an assessment of its circumferential margins (CRO) and completeness of the excision. Methods: The study consisted of two parts. The first, multi-centre retrospective phase with 288 patients analysed individual partial parameters of the diagnosis, operations and histological examinations of the rectal cancer. Critical points were identified and a unified follow-up protocol was prepared. In the second, prospective part of this study 600 patients were monitored parametrically focusing on the quality of the TME and its effect on the oncological treatment results. Results: The proportion of patients with restaging following neoadjuvant therapy increased from 60.0% to 81.7% based on preoperative diagnosis. The number of specimens missing an assessment of the mesorectal excision quality decreased from 52.9% in the retrospective part of to the study to 22.8% in the prospective part. The proportion of actually complete TMEs rose from 22.6% to 26.0%, and that of nearly complete TMEs from 10.1% to 24.0%. Conclusion: The introduction of parametric monitoring into routine clinical practice improved the quality of pre-treatment and preoperative diagnosis, examination of the tissue specimen, and consequently improved quality of the surgical procedure was achieved., and J. Hoch, A. Ferko, M. Bláha, A. Ryška, I. Čapov, L. Dušek, J. Feit, M. Grega, M. Hermanová, E. Hovorková, R. Chmelová, Z. Kala, D. Klos, R. Kodet, D. Langer, D. Hadži-Nikolov, J. Örhalmi, J. Páral, M. Tichý, I. Tučková, M. Vjaclovský, P. Vlček