Hyperparatyreóza (HPT) patří k onemocněním, jejichž incidence stoupá. Převážnou většinu primárních hyperparatyreóz (asi 80 %) tvoří adenomy. Karcinom příštítných tělísek je velmi vzácný. K lokalizaci adenomů příštítných tělísek se standardně používá ultrasonografie, scintigrafie, nejčastěji 99mTc-MIBI a CT. Při stanovení diagnózy primární hyperparatyreózy je operační výkon standardním léčebným postupem. Nezastupitelné postavení má peroperační ultrasonografie. V průběhu tří let bylo na našem pracovišti operováno celkem 21 pacientů s diagnózou adenom příštítného tělíska, který byl histologicky potvrzen u 19 pacientů. Náš malý soubor operovaných pacientů vykazuje úspěšnost 90,5 %., Hyperparathyreosis is one of the diseases whose incidence has been increasing. Vast majority of hyperparathyreosis (about 80 %) is made up by adenomas. Carcinoma of parathyroid glands is very rare. Ultrasonography, scintigraphy, most frequently 99mTc-MIBI and CT are standardly being used for localization of the adenomas of parathyorid glands. Operation is a standard medical method in the process of determinating the diagnosis of primary hyperparathyreosis. Peroperative ultrasonography has irreplaceable position. 21 patients with diagnosis of adenoma of parathyroid glands which was histologically confirmed in 19 patiens have been operated in our workplace during three years. Our small aggregate of operated patients shows success rate 90,5 %., Luděk Hnízdil, Iva Procházková, Václav Jedlička, Jan Žák, Jan Kalač, Jan Wechsler, Ivan Čapov, and Literatura
Four mouse bone marrow or thymus cell populations, namely granulopoietic/monocytopoietic, erythropoietic, B-lymphopoietic, and T-lymphopoietic precursor cells have been assayed by RTPCR technique for the presence and relative amounts of adenosine A1, A2a, A2b, and A3 receptor mRNA. It has been found that (i) all four populations studied express all four adenosine receptor subtypes, (ii) the A1 receptor is the least expressed in all populations studied, (iii) the A3 receptor is markedly expressed in the populations of granulopoietic/monocytopoietic and erythropoietic cells, (iv) the A2a receptor is markedly expressed in the populations of B-lymphopoietic and T-lymphopoietic cells, and v) the A2b receptor does not predominate in any of the precursor cells studied. Our data offer a new possibility for the assessment of the readiness of these cells to respond, by receptor-mediated mechanisms, to adenosine or its analogs present in the tissues as a result of endogenous processes and/or following their administration., D. Štreitová ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Expression of mRNA for adenosine receptor subtypes A1, A2a, A2b, and A3 in normal and lipopolysaccharide (LPS)-activated murine RAW 264.7 macrophages has been investigated using the method of quantitative real-time polymerase chain reaction. The results have shown a very low, unquantifiable expression of adenosine A1 receptor mRNA in both normal and LPS-activated macrophages. The other three adenosine receptor mRNAs have been found to be expressed at various but always quantifiable levels. Activation of the macrophages by LPS induced upregulation of the expression of adenosine receptor A2a and A2b mRNA, whereas the expression of adenosine receptor A3 mRNA was downregulated. Unstimulated macrophages exhibited a high expression of the A2b adenosine receptor mRNA. The findings are discussed from the point of view of the antiinflammatory and hematopoiesis-stimulating roles of the adenosine receptor signaling., D. Štreitová ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The aim of the studies was to ascertain if adenosine is able to co-operate with selected hematopoietic growth factors and cytokines, namely with granulocyte colony-stimulating factor (G-CSF), granulocyte-macrophage colony-stimulating factor (GM-CSF), stem cell factor (SCF), interleukin-3 (IL-3), and interleukin-11 (IL-11), in inducing the growth of colonies from hematopoietic progenitor cells for granulocytes and macrophages (GM-CFC) from normal bone marrow cells in vitro. Adenosine was found not to produce any colonies when present in the cultures as the only potential stimulator. All the tested cytokines and growth factors were observed to induce the growth of distinct numbers of GM-CFC colonies, with the exception of IL-11. When suboptimal concentrations of the evaluated cytokines and growth factors were tested in the cultures in which various concentrations of adenosine were concomitantly present, mutually potentiating effects were found in the case of IL-3 and SCF. These results confirm the role of adenosine in regulation of granulopoiesis and predict IL-3 and SCF as candidates for further in vivo studies of their combined administration with adenosine.
Cíl: Průzkumné šetření zjišťovalo schopnosti spolupráce nemocných při léčbě Warfarinem a dodrţování léčebného reţimu v průběhu dlouhodobé antikoagulační terapie Warfarinem. Konkrétně byla mapována a vyhodnocena úroveň edukace sestrou, informovanost a adherence k léčbě u pacientů léčených Warfarinem. Metodika: Průzkumný soubor tvořilo 108 pacientů evidovaných v ambulantním léčení interní a kardiologické ambulance při interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Průzkumné šetření probíhalo v prosinci roku 2010 a lednu roku 2011. Pro sběr dat byla vyuţita metoda dotazníkového šetření. Výsledky: Výsledky průzkumného šetření ukazují, ţe naprostá většina pacientů léčených Warfarinem se aktivně podílí na léčebném procesu. Nemocným se od zdravotníků dostává poučení o léčbě, sestry se na edukaci podílejí v 75 %. Většina dotázaných dochází na pravidelné kontroly a zná zpaměti uţívanou dávku léku. Čtvrtina nemocných však není schopna uvést krvácení jako hlavní riziko léčby. Převáţná většina respondentů si je vědoma skutečnosti, ţe účinek léčby můţe být ovlivněn sloţením přijímané potravy, méně neţ polovina respondentů zná interakci Warfarinu s jinými léky či doplňky stravy. Nemocní mají na zřeteli, ţe je nutno informovat kaţdého lékaře o této léčbě, jen polovina respondentů však informuje i lékárníka. Závěr: Adherence k léčbě ze strany pacienta je základem úspěšné a bezpečné terapie Warfarinem. Cílem všech zdravotníků by měla být snaha o kvalitní a efektivní komunikaci s nemocnými, snaha o dosaţení co nejvyšší úrovně spolupráce, ochoty a schopnosti pacientů řídit se pokyny zdravotníků. Tím se výrazně zvýší úspěšnost léčby a eliminuje se riziko moţných komplikací léčby., Aim: Exploratory investigation ascertained capabilities of cooperation of patients when treated with warfarin and adherence to treatment regimen during long term anticoagulant therapy by warfarin. Specifically was mapped and assessed the level of education by nurse, foreknowledge and adherence to treatment in patients treated with warfarin. Methods: The exploratory set consisted of 108 patients, who were registered in ambulant treatment of internal and cardiac ambulance at internal department of Hospital in Frydek-Mistek. Exploratory investigation took place in December 2010 and January 2011. For data collection was used method of questionnaire survey. Results: The results of questionnaire survey show, that absolute majority of patients treated with warfarin is actively participating in the treatment process. The patients receive from the health care providers education about the treatment, nurses are participating in education in 75%. Majority of respondents have regular check ups and knows by heart the dose of the drug. A quarter of patients is not able to state bleeding as the main risk of treatment. The vast majority of respondents are aware of the fact, that the treatment effect may be influenced by the composition of the diet, less than half of the respondents know the warfarin interactions with other medication or supplements. Patients have in mind that every doctor should be informed about this treatment, only half of the respondents, however, informs as well the pharmacist. Conclusion: Adherence to treatment by the patient is the foundation of a successful and safe warfarin therapy. The goal of all health professionals should be to aim for quality and effective communication with patients, effort to achieve the highest level of cooperation, willingness and ability of patients to follow medical instructions. This greatly increases the effectiveness of treatment and eliminates the risk of potential complications of treatment., Michaela Teperová, Lucie Sikorová, and Literatura 8
Cíl: Nepravidelné dávkování inzulinu je jedním z hlavních problémů spojených s inzulinovou terapií u pacientů s diabetem 2. typu; jeho skutečný rozsah však není přesně znám. Cílem průzkumu provedeného v ČR v rámci mezinárodního projektu GAPP2TM – Globální přehled přístupů pacientů a lékařů (Global Attitudes of Patients and Physicians) proto bylo ověřit, jaký je výskyt a dopad nepravidelného užívání bazálních inzulinových analog u pacientů s diabetem 2. typu, jakým způsobem a z jakých důvodů k těmto nepravidelnostem dochází, a jakým způsobem zdravotníci o nepravidelné aplikaci inzulinu s pacienty diskutují. Metodika: Projekt GAPP2TM je mezinárodní průřezovou studií provedenou on-line formou dotazníku prostřednictvím internetu u pacientů s diabetem 2. typu léčených inzulinovými analogy a u lékařů a zdravotníků, kteří tyto pacienty ošetřují. Průzkum proběhl ve dvou vlnách v celkem 17 zemích světa; do první vlny, která byla dokončena začátkem roku 2012, bylo zahrnuto 6 zemí, do druhé, dokončené v roce 2014, pak dalších 11 zemí včetně České republiky. Průzkum měl za cíl získat data o pohledech pacientů a lékařů na některé aspekty léčby diabetu 2. typu inzulinem a o přetrvávajících problémech v této oblasti v reálné každodenní praxi. Zabýval se zejména incidencí a zvládáním lehkých hypoglykemií a nepravidelnostmi v aplikaci inzulinu. V části zaměřené na adherenci k aplikaci bazálního inzulinu byly sledovány 3 typy nepravidelností v léčbě inzulinem: vynechání dávky, časový posun dávky (? 2 hodiny oproti předepsanému času) a snížení dávky, ve všech v případech během uplynulých posledních 30 dnů před vyplněním dotazníku. Dále bylo zkoumáno chování pacientů ve vztahu k této problematice a jejich vnímání těchto problémů. Výsledky: Výsledky průzkumu ukázaly, že nepravidelné dávkování inzulinu je v České republice méně časté než v ostatních zemích, v nichž probíhal výzkum GAPP2TM. I tak se ovšem týká cca pětiny všech nemocných s DM 2. typu léčených inzulinovými analogy v režimu bazál-bolus nebo pouze bazál. Při poslední nepravidelné aplikaci bazálního inzulínu se jednalo o záměr pacienta při úplném vynechání dávky ve 13 % případů, posun aplikace byl záměrný ve 23 % a snížení dávky inzulínu v 61 % případů. Nejčastěji hlášenými důvody bylo snížení rizika hypoglykemie a dodržování doporučení zdravotníků. Obavu z vynechání dávky bazálního inzulinu má 40 % českých pacientů a 35 % by mělo pocit viny, pokud by svou dávku bazálního inzulinu vynechali (u pacientů s intenzivním inzulinovým režimem je to 47 %). Pouze 60 % pacientů si uvědomuje, že vynechávání dávek bazálního inzulinu může mít negativní dopad na jejich dlouhodobý zdravotní stav. Dotazovaní lékaři měli podezření, že během pravidelných kontrol hlásí nižší počet vynechaných dávek bazálního inzulínu nebo vynechávání zcela zatajuje přibližně třetina pacientů. Tuto skutečnost však připustilo jen 11 % pacientů užívajících bazální inzulin a 15 % pacientů léčených intenzifikovaným režimem. Čtvrtina předepisujících lékařů navíc uvádí, že se svými pacienty nepravidelné užívání bazálního inzulinu během kontrol běžně neprobírá. Závěry: Ačkoli pacienti s diabetem 2. typu dodržují v České republice předepsané schéma léčby bazálním inzulinem častěji než v jiných zemích účastnících se průzkumu GAPP2TM, vynechání, časový posun a snížení dávky inzulinu je poměrně časté a ze strany zdravotníků si zasluhuje během pravidelných kontrol více pozornosti a cílenou edukaci., Objective: Irregular insulin dose is one of the main problems associated with insulin therapy in patients with type 2 diabetes; its extent is not known precisely. The aim of survey conducted in the Czech Republic in the international project GAPP2™ – Global Attitudes of Patients and Physicians was to determine the incidence and the impact of irregular use of basal insulin analogues in patients with type 2 diabetes, to point out the reasons for these irregularities and to focus on how physicians discuss irregular application of insulin with patients. Methods: The project GAPP2™ is an international cross-sectional study performed on-line via the Internet using a questionnaire filled by diabetic patients treated with insulin analogues and physicians who treat these patients. The survey was conducted in two steps in 17 countries; the first step included 6 countries and was completed in the beginning of 2012, the second step involved 11 other countries including the Czech Republic with termination in 2014. The survey was designed to obtain the views of patients and physicians on certain aspects of insulin treatment and persistent issues in this field in the real daily practice. Special focus was on the incidence and management of hypoglycaemia as well as on irregularities of insulin application. In the part dedicated to adherence to basal insulin application were observed three types of irregular insulin therapy: missed dose, time imprecision of dose (? 2 hours vs. the prescribed time) and dose reduction in all cases in the past 30 days before completing the questionnaire. In addition, it was investigated the attitude and relation of patients to these issues. Results: The results have shown that irregular insulin dose in the Czech Republic is less frequent than in other countries involved in the GAPP2™ research. Nevertheless, approximately one fifth of diabetic patients using insulin analogues in basal-bolus or only basal therapy regimen is related to this problem. The last irregular insulin application was due to missed dose in 13% of cases, time imprecision in 23% and reduction of dose in 61% of cases. The most commonly reported reason was risk reduction of hypoglycaemia and the recommendations of health professionals. Fear of missed dose is present in 40% Czech patients and 35% would feel guilty if their insulin dose is missed (up to 47% in patients with intensified insulin regimen). Only 60% patients are aware of negative impact on their long-term health after missed dose of basal insulin. Questioned doctors have suspected that the patients report lower number of missed doses during regular medical check because one third of patients doesn´t admit missed dose. However, this fact conceded only 11% of patients on basal insulin and 15% of patients on intensified insulin therapy. Quarter of prescribing doctors admit that they usually don´t discuss with patients irregularities in basal insulin treatment. Conclusion: Although, type 2 diabetes patients in the Czech Republic follow prescribed basal insulin therapy scheme more often than patients in other countries participating in the survey GAPP2 ™, missed dose, time imprecision and reduction of dose is quite common and it deserves more attention from medical side during regular medical check together with appropriate education of patients., and Martin Prázný
Erythrocytes (RBC) from untrained male Wistar rats and rat glomerular endothelial cells (EC) were used to investigate the effects of acute exercise (speed: 20 m/min, slope: 0, duration: 1 hour) on RBC membrane protein oxidation and adhesion to cultured EC. Experimental animals were divided into juvenile (age 10 weeks) and adult (age 30 weeks) groups for these studies. Immediately following exercise, juvenile rat RBC membrane protein oxidation was significantly enhanced. Adult rat RBC showed significantly higher basal protein oxidation than juvenile RBC; but the level of adult rat RBC membrane protein oxidation was unaffected by exercise. Prior to exercise, adult rat RBC showed significantly higher adhesion to EC than RBC of juvenile rat. There was no difference in plasma fibronectin or fibrinogen levels following exercise. Only juvenile rat RBC showed a significant decrease in sialic acid residue content following exercise. These experiments show that there are changes in RBC-EC interactions following exercise that are influenced by animal age.
This review briefly outlines the history and possibilities of bone reconstruction using various types of artificial materials, which allow interaction with cells only on the surface of the implant or enable ingrowth of cells inside the material. Information is also provided on the most important properties of bone cells taking part in bone tissue development, and on diseases and regeneration. The most common cell types used for testing cell-material interaction in vitro are listed, and the most commonly used approaches to this testing are also mentioned. A considerable part of this review is dedicated to the physical and chemical properties of the materi al surface, which are decisive for the cell-material interaction, and also to modifications to the surface of the material aimed at integrating it better with the surrounding bone tissue. Special attention is paid to the effects of nanoscale and microscale surface roughness on cell behaviour, to material surface patterning, which allows regionally-selective adhesion and growth of cells, an d also to the surface chemistry. In addition, coating the materials with bioactive layers is examined, particularly those create d by deposition of fullerenes, hybrid metal-fullerene composites, carbon nanotubes, nanocrystalline diamond films, diamond-like carbon, and nanocomposite hydrocarbon plasma polymer films enriched with metals., M. Vandrovcová, L. Bačáková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Heroin addiction markedly affects the nutritional and metabolic status and frequently leads to malnutrition. The aim of our study was to compare circulating concentration of adipose tissue-derived hormones leptin, adiponectin and resistin in 12 patients with heroin addiction before and after one-year methadone maintenance treatment with the group of 20 age- and body mass index-matched healthy subjects. Basal serum leptin and adiponectin levels in heroin addicts were significantly decreased (3.4±
0.4 vs. 4.5±0.6 ng/ml and 18.9±3.3 vs. 33.9±3.1 ng/μl, respectively; p<0.05) while serum resistin concentrations were increased compared to healthy subjects (10.1±1.2 vs. 4.6±0.3 ng/ml; p<0.05). Moreover, positive correlation of serum leptin levels with body mass index was lost in the addicts in contrast to control group. One year of methadone maintenance treatment normalized serum leptin, but not serum adiponectin and resistin concentrations. In conclusion, circulating concentrations of leptin, adiponectin and resistin are markedly altered in patients with chronic heroin addiction. These alterations appear to be relatively independent of nutritional status and insulin sensitivity.