Obezita je v kombinaci s dalšími složkami syndromu inzulinové rezistence výrazným rizikovým faktorem aterosklerózy a jejich komplikací. Přesné mechanizmy propojení uvedených onemocnění jsou dosud objasněny pouze zčásti. Jedním z možných pojítek je porucha endokrinní funkce tukové tkáně, která při obezitě produkuje zvýšené množství prozánětlivých a proaterogenních hormonů a cytokinů a méně faktorů protektivních. Prakticky jediným z hormonů tukové tkáně s prokázaným protizánětlivým a antiaterosklerotickým účinkem je hormon adiponektin. Tento hormon je produkován převážně adipocyty a jeho hladiny jsou sníženy právě u pacientů s obezitou, inzulinovou rezistencí a aterosklerózou. Cílem tohoto článku je shrnout současné experimentální a klinické poznatky o vztahu adiponektinu k ateroskleróze a diskutovat možné využití tohoto hormonu v predikci aterosklerózy a případné perspektivy jeho využití v prevenci a léčbě tohoto onemocnění., Denisa Haluzíková, T. Roubíček, Martin Haluzík, and Lit. 39
High -energy intake which exceeds energy expenditure leads to the accumulation of triglycerides in adipose tissue, predominantly in large -size adipocytes. This metabolic shift, which drives the liver to produce atherogenic dyslipidemia, is well documented. In addition, an increasing amount of monocytes/macrophages, predominantly the proinflammatory M1- type, cumulates in ectopic adipose tissue. The mechanism of this process, the turnover of macrophages in adipose tissue and their direct atherogenic effects all remain to be analyzed., R. Poledne, I. Králová Lesná, S. Čejková., and Obsahuje bibliografii
Excessive LDL cholesterol concentration together with subclinical inflammation, in which macrophages play a central role, are linked pathologies. The process starts with the accumulation of macrophages in white adipose tissue and the switch of their polarization toward a pro-inflammatory phenotype. The proportion of pro-inflammatory macrophages in adipose tissue is related to the main risk predictors of cardiovascular disease. The cholesterol content of phospholipids of cell membranes seems to possess a crucial role in the regulation of membrane signal transduction and macrophage polarization. Also, different fatty acids of membrane phospholipids influence phenotypes of adipose tissue macrophages with saturated fatty acids stimulating pro-inflammatory whereas ω3 fatty acids antiinflammatory changes. The inflammatory status of white adipose tissue, therefore, reflects not only adipose tissue volume but also adipose tissue macrophages feature. The beneficial dietary change leading to an atherogenic lipoprotein decrease may therefore synergically reduce adipose tissue driven inflammation.
For a given bi-continuous semigroup $(T(t))_{t\geq 0}$ on a Banach space $X$ we define its adjoint on an appropriate closed subspace $X^\circ $ of the norm dual $X'$. Under some abstract conditions this adjoint semigroup is again bi-continuous with respect to the weak topology $\sigma (X^\circ ,X)$. We give the following application: For $\Omega $ a Polish space we consider operator semigroups on the space ${\rm C_b}(\Omega )$ of bounded, continuous functions (endowed with the compact-open topology) and on the space ${\rm M}(\Omega )$ of bounded Baire measures (endowed with the weak$^*$-topology). We show that bi-continuous semigroups on ${\rm M}(\Omega )$ are precisely those that are adjoints of bi-continuous semigroups on ${\rm C_b}(\Omega )$. We also prove that the class of bi-continuous semigroups on ${\rm C_b}(\Omega )$ with respect to the compact-open topology coincides with the class of equicontinuous semigroups with respect to the strict topology. In general, if $\Omega $ is not a Polish space this is not the case.
Using the concept of the $ {\mathrm H}_1$-integral, we consider a similarly defined Stieltjes integral. We prove a Riemann-Lebesgue type theorem for this integral and give examples of adjoint classes of functions.
Zlatým standardem léčby karcinomu endometria je chirurgická léčba. Adjuvantní radioterapie ve formě brachyterapie či zevní radioterapie je indikována u středně a vysoce rizikového karcinomu, kde snižuje zejména výskyt lokoregionální recidivy. U vysoce rizikového karcinomu jsou však pacientky ohroženy i generalizací onemocnění, což je důvodem pro zvažování zařazení adjuvantní chemoterapie do léčebného schématu. Chemoterapie může být použita současně s radioterapií jako konkomitantní chemoradioterapie nebo sekvenčně po skončení radioterapie. Článek popisuje výsledky prací, které použily adjuvantní chemoterapii. Výsledky nejsou zatím zcela jednoznačné, na závěry velkých studií stále čekáme. Přesto u vysoce rizikového karcinomu endometria již dnes v klinické praxi zvažujeme použití chemoterapie., Surgical treatment is the gold standard for treating endometrial carcinoma. Adjuvant radiotherapy in the form of brachytherapy or external radiotherapy is indicated in moderate and high-risk carcinoma where it particularly reduces the rate of locoregional recurrence. In high-risk carcinoma, however, patients are also at risk of disease generalization, which is the reason for considering the inclusion of adjuvant chemotherapy in the treatment regimen. Chemotherapy can be used concomitantly with radiotherapy as concomitant chemoradiotherapy or sequentially after radiotherapy termination. The article describes the results of papers that have utilized adjuvant chemotherapy. The results have not been entirely unequivocal so far, and the conclusions of large studies are yet to be published. Still, in high-risk endometrial carcinoma, the use of chemotherapy is currently taken into consideration in the clinical practice., Renata Soumarová, Markéta Těžká, Dana Vráblová, Lenka Teglová, Pavel Bartoš, Martin Trhlík, Robert Bučko, and Literatura
Článek popisuje terapeutické spektrum možností a jeho specifika u gastrointestinálního stromálního tumoru (GIST) se zaměřením na adjuvantní léčbu. V jeho úvodní části se věnuje obecným poznatkům o GIST – epidemiologii, histopatologii či symptomatologii. Vzhledem k faktu, že GIST patří mezi radiorezistentní a chemorezistentní tumory, účinnost imatinib mesylátu (Glivec®), selektivního inhibitoru tyrozinkinázových domén receptorů c-kit, PDGFRA-alfa a bcr-abl, znamenala výrazný průlom v terapii tohoto nádoru. V další části proto článek shrnuje současné poznatky o indikacích imatinibu a popisuje determinaci rizika rekurence – pro GIST dlouho nebyla vytvořena TNM klasifikace, míra rizika recidivy byla tedy stanovována na základě několika kritérií, jako je velikost tumoru, počet mitóz na 50 patologických polí při histologickém vyšetření nádoru, lokalizace a ruptura tumoru, z nichž také nová TNM klasifikace vychází. Současně článek přináší přehled zásadních klinických studií pro adjuvantní podávání imatinibu a zmiňuje se i o možnostech terapie pro pacienty s metastatickým či pokročilým onemocněním, resp. o další linii biologické léčby, sunitinibu (Sutent®)., The paper describes the spectrum of therapeutic options and its specific features in gastrointestinal stromal tumour (GIST) with a focus on adjuvant therapy. The introduction deals with general information related to GIST, i. e. epidemiology, histopathology and symptomatology. Given the fact that GIST is among radioresistant and chemoresistant tumours, the efficacy of imatinib mesylate (Glivec®), a selective tyrosine kinase inhibitor of c-kit, PDGFRA-alpha and bcr-abl, has been a significant breakthrough in the treatment of this tumour. Therefore, the paper also summarizes the current knowledge of the indications for imatinib treatment and describes the assessment of the risk of recurrence – there had been no TNM classification for GIST for a long time; therefore, the risk of recurrence was established based on several criteria, including the tumour size, the number of mitoses per 50 high-power fields on the histological examination of the tumour, and the tumour site and rupture, criteria which are also used in the new TNM classification. Additionally, the paper presents an overview of clinical trials essential for adjuvant imatinib treatment and deals with the treatment options for patients with metastatic or advanced disease as well as with another line of biological therapy, sunitinib (Sutent®)., Michaela Zezulová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 13