Cíl práce: Porovnání přesnosti (precision) za podmínek opakovatelnosti na dvou kontrolních materiálech (rekonstituovaných lidských sérech) na 4 analytických systémech (Kone, Spotchem, Piccolo a Vitros) pro 12 základních biochemických analytů (albumin, ALP, ALT, AMS, AST, bilirubin, močovina, vápník celkový, cholesterol, kreatinin, glukóza, celková bílkovina). Posouzení kompatiblity výsledků pocházejících ze systémů různého typu (Piccolo – „mokrá chemie“, menší POCT biochemický analyzátor, Spotchem – „suchá chemie“, menší POCT biochemický analyzátor, Vitros 950 – „suchá chemie“, laboratorní biochemický analyzátor, Konelab 60 – „mokrá chemie“, klasický velkokapacitní biochemický analyzátor). Materiál a metody: Stanovení byla provedena pomocí výše uvedených analytických systémů originálními postupy podle výrobce. Za účelem zjištění opakovatelnosti byly analyzovány komerční kontrolní materiály – rekonstituovaná lyofilizovaná lidská séra. Výsledky: Opakovatelnost jako variační koeficient byla typicky kolem 2,5 % s maximem 5 % s výjimkou následujících případů. ALP/Spotchem (14,9 % a 8,1 %) – trend v datech, ALT/Piccolo (18,0 %) – odlehlá hodnota, močovina/Piccolo (7,4 %) – celkově velký rozptyl, cholesterol/Piccolo (7,6 % a 6,0 %) – nenormalita dat a odlehlá hodnota. Reprodukovatelnost jako variační koeficient byla typicky do 7 %, vyšší (7–11 %) vykazuje ALT/Piccolo, bilirubin/Kone, močovina/Kone, Ca/Kone, kreatinin/Kone. Vychýlení bylo možno počítat pouze pro vápník, cholesterol, glukózu a kreatinin. Statisticky významné vychýlení (hladina významnosti 0,05) vykazuje Ca/Spotchem (-12 % a -15 %), cholesterol/Vitros (+5 %), glukóza/Kone (+5 %), glukóza/Spotchem (-12 %), kreatinin/Piccolo (+8 %), kreatinin/Vitros (+15 % a +14 %). Vzájemné porovnání výsledků z plazmy i séra od pacientů na všech analyzátorech je patrné z obrázků. Závěr: Opakovatelnost byla dobrá – variační koeficient byl maximálně 5% – až na výjimky, které byly způsobeny odlehlými hodnotami nebo nenormálním rozdělením (variační koeficienty 18,0 – ALT/Piccolo, 7,5 % a 13,6 % – cholesterol/Piccolo, 5,3 % – AMS/Spotchem) a trendy v datech (variační koeficienty 14,9 % a 8,1 % – ALP/Spotchem). Pouze v jediném případě byl při zachované homoskedasticitě celkově příliš velký rozptyl (variační koeficient 7,4 % – močovina/Piccolo). Reprodukovatelnost jako variační koeficient byla do 7 %, výjimečně do 11 %. Z důvodu malého počtu dat (n = 3–5) je třeba ji posuzovat obezřetně. Každý ze čtyř analytů (celkový vápník, cholesterol, glukóza, kreatinin), pro něž bylo možno hodnotit vychýlení, vykázal alespoň na jednom analyzátoru statisticky významný bias v rozmezí od -15 % do +16 %. Při vzájemném porovnávání byly nápadně nesrovnatelné výsledky získány v následujících případech: ALT/Piccolo/plazma – proporcionální negativní odchylka (nevhodná kalibrace ?); AMS ve všech pěti případech – celkově špatná srovnatelnost (metodická nejednotnost ?); bilirubin ve všech sedmi případech – v oblasti 5–15 µmol/l špatná srovnatelnost (malá citlivost ?); glukóza/Spotchem/plazma i sérum nevelká, ale zřetelná záporná aditivní odchylka (nevhodný blank?); celková bílkovina/Kone a Vitros v séru má malou ale zřetelnou zápornou aditivní odchylku vůči hodnotám na Kone a Vitros v plazmě (fibrinogen?)., Objective: The aim of the work was the comparison of precision under conditions of repeatability two reconstituted control human materials from 4 different analytical systems (Kone – Konelab 60, Arkray – Spotchem EZ, Abaxis – Piccolo and Ortho-Clinical Diagnostics – Vitros 950). At these analyzers was estimated 12 basic biochemical analytes (albumin, ALP, ALT, AMS, AST, bilirubin, urea, total calcium, cholesterol, creatinine, glucose, total protein). Judgment of comparability of results coming through different analytical systems (two small POCT analysers: Piccolo – “wet chemistry“ and Spotchem – “dry chemistry “ and two big biochemical analyzers with big capacity: Vitros 950 – “dry chemistry analyser“ and Konelab 60 – classical “wet chemistry“ analyser. Material and Methods: All estimations were conducted according to producer recommendations and using the original producer recommended reagents. For evaluation of repeatability were analysed commercial control materials (lyophilized human sera after reconstitution). Results: Repeatability expressed as coefficient of variation achieved typical value about 2.5% with maximum 5% with exceptions as follows: ALP/Spotchem (14.9% and 8.1%) – trend in data, ALT/Piccolo (18.0%) – outlier, urea/Piccolo (7.4%) – generally great variance of values, cholesterol/Piccolo (7.6% and 6.0%) – abnormality of data and outlier. Reproducibility expressed as coefficient of variation was typically to 7%, higher values (7–11%) were found as follows: ALT/Piccolo, bilirubine/Kone, urea/Kone, Ca/Kone, kreatinin/Kone. The bias value was posible count only for calcium, cholesterol, glucose and creatinine. Statistical significant bias (significance level 0,05) indicates Ca/Spotchem (-12% and -15%), cholesterol/Vitros (+5%), glucose/Kone (+5%), glucose/Spotchem (-12%), creatinin/Piccolo (+8%), kreatinin/ Vitros (+15% and +14%). Results comparison of patiens plasma and serum in all analysers is demonstrated at figures. Conclusion: Repeatability was good, coefficient of variation was max. 5%. Reasons of exceptions were caused by outliers or abnormal distribution (coeff. of variation 18% – ALT/Piccolo, 7.5% and 13.6% – cholesterol/Piccolo, 5.3% – AMS/ Spotchem) and by trends of data (coeff. of variation 14.9% and 8.1% – ALP/Spotchem). Only in one case (e.g. urea/Piccolo) was generally very large values distribution – coeff. of variation 7.4%. Reproducibility as coefficient of variation was found up to 7%, exceptionally up to 11%. Because of the reason of the small cohort of data (n = from 3 to 5) it is neccessary to evaluate reproducibility very carefully. Each of four analytes (total calcium, cholesterol, glucose, creatinine) for which was possible to evaluate bias appeared minimally on one analyte, at least in one of four compared analyzers, statistically significant bias in range from -15% up to +16%. In random cross comparison of achieved results were remarkably incomparable results in following cases: ALT/Piccolo/plasma – proportional negative bias (influence of calibration?); AMS at all 5 cases – generally poor comparability (methods heterogeneity?); bilirubine at all 7 cases – in range from 5 up to 15 µmol/l was generally found bad comparison (low sensitivity?); glucose/Spotchem/plasma and serum – not big but significant negative additive bias (blank?); total protein/Kone and Vitros in serum indicates no big, but significant additive bias against values measured on Kone and Vitros in plasma (influence of fibrinogen?)., Luděk Dohnal, Marie Kloudová, Petr Čechák, and Lit.: 6
Cíl studie: Porovnat odhady glomerulární filtrace (GF) ze sérové koncentrace kreatininu vypočtené podle zjednodušené rovnice MDRD a podle rovnice Lund-Malmö s odhadem glomerulární filtrace ze sérové koncentrace cystatinu C podle Grubbeho rovnice. Název a sídlo pracoviště: Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Materiál a metody: Byl zpracován soubor 449 pacientů z nefrologické ambulance, u kterých byly k dispozici výsledky kreatininu stanoveného enzymově a cystatinu C z jednoho vzorku krve. Testován byl rozdíl mezi odhady GF podle rovnic Grubbeho a MDRD a mezi odhady GF podle rovnic Grubbeho a Lund-Malmö, přičemž nulová hypotéza byla, že průměrné diference mezi porovnávanými odhady GF se statisticky významně neliší od nuly. Ke statistickému hodnocení dat byl použit párový t-test a test podílu rozptylů (F-test). Výsledky: V souborech mužů i žen s hodnotami GF ≤ 1,0 ml/s vypočtenými z cystatinu C podle rovnice Grubbeho byly tyto výsledky v lepší shodě s odhady GF podle rovnice Lund-Malmö (p > 0,23) než s odhady GF podle rovnice MDRD (p ≤ 0,0169). Rovněž pro oblast hraničních hodnot GF 0,8–1,2 ml/s vypočtených podle rovnice Grubbeho odpovídal odhadu GF z cystatinu C lépe odhad GF podle rovnice Lund-Malmö (p = 0,448) než odhad GF podle rovnice MDRD (p = 0,0015). V souborech mužů i žen s hodnotami GF podle rovnice Grubbeho > 1,0 ml/s byly tyto hodnoty v lepší shodě s odhady GF podle rovnice MDRD než s odhady podle rovnice Lund-Malmö. Závěr: V oblasti hraničních a snížených hodnot glomerulárních filtrací byl odhad podle rovnice Lund-Malmö v lepší shodě s odhadem podle rovnice Grubbeho než odhad podle MDRD rovnice., Objective: The aim of the study was to compare the results of estimating glomerular filtration (GF) obtained from creatinine, based on the 4-variable MDRD equation and the Lund-Malmö equation, with the results of glomerular filtration estimates obtained from cystatin C based on the Grubb equation. Settings: Department of Clinical Biochemistry St. Anne’s University Hospital Brno. Material and methods: Single samples were taken from a set of 449 patients at the nephrology outpatients’ department, in which both serum creatinine and cystatin C concentration were analysed. Differences between GF estimates calculated by Grubb and MDRD equations and between GF estimates calculated by Grubb and Lund-Malmö equations were tested. The null hypothesis was that the mean difference between compared GF estimates was statistically significantly different from zero. The calculated estimates of GF were evaluated by paired samples t-test and by variance ratio test (F-test). Results: In the groups of men and women with GF ≤ 1.0 ml/s calculated by Grubb equation, the results were in better agreement with estimates of GF obtained from the Lund-Malmö equation (p > 0.23) than with estimates of GF obtained from the MDRD equation (p ≤ 0.169). Further, in groups of men and women with GF 0.8–1.2 ml/s calculated by Grubb equation, results were in better agreement with GF obtained from the Lund-Malmö equation (p = 0.448) than with GF results obtained from the MDRD equation (p = 0.0015). In groups of men and women with GF > 1.0 ml/s (Grubb equation) these estimates were in better agreement with those obtained from the MDRD equation than results obtained from the Lund-Malmö equation. Conclusion: In the threshold-to-reduced interval values for GF estimates calculated by Grubb equation, results were in better agreement with estimates calculated by the Lund-Malmö equation than with those calculated by the MDRD equation., Dobrovolná H., Soška V., and Lit.: 16
Úvod: Radiofrekvenční ablace (RFA) je etablovaná metoda využívaná k paliativnímu ošetření neresekabilních tumorů jater. Na našem pracovišti využíváme k ošetření metastáz kolorektálního karcinomu (CLM) otevřený či perkutánní přístup. Metoda: V retrospektivní studii (1/2001−1/2015) jsme vyhodnotili klinická data u pacientů podstupujících perkutánní nebo otevřenou RFA pro neresekabilní CLM. Cílem bylo zhodnotit faktory ovlivňující celkové přežití (OS), bezpříznakové období (NED) a nonablaci ložisek ve vztahu k velikosti a počtu ložisek, typu přístupu a typu použité sondy. Výsledky: RFA podstoupilo 147 pacientů s průměrným věkem 65 let. Celkem bylo provedeno 168 RFA výkonů. Celkové přežití bylo ovlivněno vysokým počtem cenzorů. Roční a tříleté OS bylo 96,3 % a 61 % bez statisticky významného rozdílu mezi perkutánním a otevřeným přístupem. NED bylo statisticky významně kratší u pacientů s perkutánním výkonem. NED nebylo ovlivněno ani velikostí, ani počtem ložisek. Vyšší riziko nonablace bylo pozorováno u větších ložisek, ale výsledek nebyl statisticky signifikantní. Perkutánní výkony měly kratší dobu hospitalizace a nižší počet komplikací. Závěr: RFA je alternativní metoda léčby neresekabilních CLM. Otevřený přístup měl v naší studii nižší riziko nonablace. Perkutánní výkony měly nižší riziko komplikací a kratší dobu hospitalizace., Introduction: Radiofrequency ablation (RFA) is a well-established method for palliative therapy of unresectable liver tumors. We use an open or percutaneous approach for the treatment of colorectal liver metastases (CLM). Method: Clinical data of patients undergoing percutaneous or open RFA for CLM between January 2001 and January 2015 were included in the retrospective study. We evaluated clinical factors for overall survival (OS), no evidence of disease (NED) and non-ablation in relation to tumor sizes and numbers, type of approach and type of used probes. Results: 147 patients underwent RFA for CLM in this time period. Mean age was 65 years. 168 RFAs were performed in total. OS was influenced by a high number of censors. OS for the first and third years was 93.6% and 61% with no statistical differences between the percutaneous and open approach. NED was significantly shorter in patients with the percutaneous approach. NED was not influenced neither by size nor number of the lesions. A higher risk of non-ablation was observed as statistically significant in patients with percutaneous RFA. A higher, although not statistically significant, risk of non-ablation was also observed for larger metastases. Patients with percutaneous RFA showed a shorter stay in the hospital and fewer complications. Conclusion: RFA is an alternative approach to the treatment of unresectable CLM. In our study the open approach was associated with a lower risk of non-ablation. Percutaneous RFA showed a lower risk of complications and a shorter stay in the hospital., and J. Brůha, V. Liška, R. Pálek, H. Mírka, P. Hošek, E. Korčáková, K. Bajcurová, J. Fichtl, T. Skalický, V. Třeška
Úvod. Karcinom prsu je nejčastěji diagnostikovaný zhoubný nádor u žen. V České republice se vyskytuje u 20% žen, které onemocní zhoubným nádorem. Ročně onemocní na karcinom prsu přes 5000 žen a kolem 1900 žen na něj zemře. Od zavedení celoplošného screeningu nádorů prsu v České republice v roce 2002 se očekávalo zvýšení podílu nádorů nižších stadií a snížení úmrtnosti žen na karcinom prsu. Po zavedení screeningu se i přes stoupající incidenci karcinomu prsu úmrtnost nezvyšovala, spíše stagnovala nebo se mírně snížila. Cíl. Zhodnotit na souboru pacientek s karcinomem prsu zjištěným v rámci screeningového a diagnostického vyšetření, zda screening snižuje úmrtnost žen na karcinom prsu. Metoda. V období od ledna 2003 do prosince 2009 byl ve Fakultní nemocni Královské Vinohrady v Praze diagnostikován karcinom prsu u 466 žen. Celkem bylo u těchto žen zjištěno 476 karcinomů prsu. Do screeningové skupiny pacientek s diagnostikovaným zhoubným nádorem prsu bylo zařazeno 160 žen ve věkovém rozmezí 45-74 let se 161 zhoubným nádorem. Jedna pacientka měla v době stanovení diagnózy oboustranný nádor. Do diagnostické skupiny pacientek se zjištěným zhoubným nádorem prsu byla zařazena 181 pacientka. U této skupiny se prokázalo 186 zhoubných nádorů, neboť u pěti žen byl ve sledovaném období diagnostikovaný bilaterální karcinom prsu. Všechny pacientky absolvovaly mamografii, ultrazvuk a core-cut biopsii z prsu. U obou skupin pacientek byla hodnocena průměrná velikost zjištěných nádorů a statisticky byla zhodnocena úmrtnost žen na karcinom prsu. ýsledky. Průměrná velikost zhoubného nádoru prsu ve screeningové skupině byla 15,3 mm a v diagnostické skupině 25,4 mm. Během více jak 7letého sledování zemřely na karcinom prsu tři ženy ze screeningové skupiny (160 žen) a 13 žen z diagnostické skupiny (181 žena). Při porovnání screeningové a diagnostické skupiny byla prokázána statisticky významně nižší úmrtnost ve screeningové skupině než v diagnostické skupině. Závěr. V průběhu více jak 7letého sledování skupiny pacientek s karcinomem prsu bylo prokázáno, že zavedený screening nádorů prsu snižuje úmrtnost na karcinom prsu. Dosažené výsledky podporují pokračování screeningového programu nádoru prsu v České republice., Introduction. Breast cancer is the most frequently diagnosed major cancer among women. In the Czech Republic it is found in 20% of women suffering with cancer. Annually, about 5.000 women ill with breast cancer and around 1900 women die. Nationwide breast cancer screening has been introduced in 2002 in Czech Republic and there was expected that it should increase the proportion of lower stage cancers and reduce the mortality of women with breast cancer. The introduction of screening has shown that despite the rising incidence of breast cancer, mortality did not increase, rather stagnated or slightly decreased. Aim. To evaluate the group of patients with breast cancer identified in the screening and diagnostic examinations, whether screening can reduce the mortality of women of breast cancer. Method. During the period from January 2003 to December 2009 in the Faculty Hospital Královské Vinohrady in Prague there were total found 476 breast cancers in 466 women. In the screening group of patients diagnosed with breast cancer were enrolled 160 women with 161 breast cancers. One patient had at the time of diagnosis bilateral carcinoma. To the diagnostic group were included 181 women with breast cancer, with a total of 186 tumours. Bilateral breast cancer was diagnosed in 5 women in the period. Mammography, ultrasound and core-cut biopsy from breast tissue were used in all patients with the breast cancer. In both groups of patients was also evaluated the average size of diagnosed tumors and statisticly was evalueted the mortality of breast cancer. Results. The average size of a malignant tumor in the screening group was 15.3mms and 25.4 mm in the diagnostic group. During more than 7 years of monitoring, 3 women from the screening group (160 women) died of breast cancer. In the diagnostic group (181 women) 13 women died of breast cancer. A comparison of screening and diagnostic group was confirmed statistically significantly lower mortality rate in the screening group than in the diagnostic group. Conclusion. During more than 7 years old follow up of patients with breast cancer has been shown that breast cancer screening can reduce mortality of breast cancer. Achieved results support the continuation of breast cancer screening program in the Czech Republic., Bílková A, Zemanová M, Janík V, Vránová J., and Literatura 19
Cíl. Cílem této retrospektivní studie bylo porovnat výsledky CT angiografie (CTA) srdce a perfuzní scintigrafie myokardu provedeného kombinovaným protokolem v klidu a zátěži u osob sledovaných pro ischemickou chorobu srdeční (ICHS) s recidivou klinické symptomatologie. Metoda. Celkem byla analyzována vyšetření 63 osob (47 mužů, průměrný věk 64,2, věkové rozmezí 37-84), kterým byla v krátké době provedena CTA srdce a perfuzní scintigrafie myokardu v klidu a zátěži technikou SPÉCT (99mTc-MIBI). V 42 případech se jednalo o osoby po chirurgické revaskularizaci, osm osob prodělalo v minulosti invazivní koronarografii s provedením PTA, 13 osob s diagnózou ICHS bylo doposud léčeno pouze medikamentózně. Hlavním cílem analýzy pomocí off-line fúze bylo v případě záchytu zátěží podmíněné ischémie nalézt korespondující stenózu nebo uzávěr koronární tepny či bypassu. Dále byla provedena srovnávací analýza detekce zátěží podmíněné ischémie a hemo dynamicky významných změn koronárních bypassů či vlastního koronárního řečiště mimo oblasti zásobené bypassy s cílem posoudit úspěšnost CTA. Výsledky. Všeobecná shoda nálezů obou modalit dosáhla 84,5 %. U osob s koronárními bypassy dosáhla shoda hodnoty 92,8 %. Senzitivita CTA v v průkazu korespondujících změn k perfuzním defektům byla 94, 8% (specificita 66,7%, pozitivní prediktivní hodnota 82,2% a negativní prediktivní hodnota 88,9 %). V podskupině osob s koronárními bypassy byla senzitivita 100%. U 46 osob (73,1%) byla CTA jedinou zobrazovací metodou bez nutnosti doplnění invazivní koronarografie. 16 osob (26,9%) bylo indikováno také k invazivní koronarografii, v 10 případech s implantací stentu. U dvou pacientů byla provedena na základě nálezů chirurgická revaskularizace. Závěr. Naše práce prokázala výhody sekvenčního provedení CTA a perfuzní scintigrafie metodou SPÉCT při vyšetřování osob s recidivou klinické symptomatologie ICHS. Zejména u osob po chirurgické revaskularizaci je CTA velmi vhodnou metodou k morfologickému posouzení případných perfuzních defektů myokardu. CTA dosáhla vysoké senzitivity u osob s nálezem zátěží podmíněné ischémie. CTA byla ve většině případů jedinou zobrazovací metodou bez nutnosti doplnění invazivní koronarografie., Aim. Aim of this retrospective study was to define the feasibility of coronary CTA (cCTA) in combination with stress/rest myocardial perfusion scan (MPS) in patients with recurrence of coronary artery disease (CAD). Method. We performed retrospective evaluation of 63 patients with known CAD (42 patients after bypass surgery - CABG, 8 patients after PTCA and 13 patients with conservative therapy). All patients underwent cCTA (dual source CT somatom Definition, Siemens, Germany) and stress/rest MPS (using (99mTc-MIBI) due to new-onset of CAD symptoms within a time period of 3 months. 37 patients underwent cCTA before MPS whereas 26 patients were indicated on the base of results of MPS. In analysis we concentrated on agreement between both methods, concretely if cCTA proved involvement (hemodynamic stenosis or complete occlusion) of coronary branch or CABG corresponding with localization of stress induced perfusion defect. Results. Generally agreement between methods was 84.5%, in the group of patients after CABG was almost 92.8%. In 46 patients (73.1%) was cCTA only imaging method and subsequent invasive coronary angiography (ICA) was not performed, 10 patients subsequently underwent the stent implantation and 2 patients were indicated to CABG. Sensitivity of cCTA in proving correspondent changes with perfusion defects was 94.8% (specificity 66.7%, PPV 82.2% and NPV 88.9%). In group of patient after CABG was sensitivity of cCTA 100%. Conclusion. Combination of cCTA and MPS is beneficial in patients with recurrent coronary artery disease. In our study cCTA proved excellent capability to define cause or predict stress induced myocardial perfusion defects in symptomatic patients., Jan Baxa, Jiří Ferda, Alexandr Malán, Jan Záhlava, Boris Kreuzberg, and Lit.: 12
Úvod: Měření podílu tělesného tuku je důležitým ukazatelem výživového a zdravotního stavu člověka. Na zvýšeném obsahu tělesného tuku se podílejí vedle faktorů genetických a hormonálních především výživa a pohybová aktivita. Existují různé metody na stanovení množství tělesného tuku, jejichž výsledky se mohou navzájem výrazně lišit. Cíl práce: Cílem této studie bylo srovnání výsledků různých metod zaměřených na zjištění množství a distribuce tělesného tuku. Metodika: Zkoumaný soubor tvořilo 86 žen (21–67 let). Byly měřeny parametry: tělesná hmotnost, výška, obvod pasu v polovině vzdálenosti posledního žebra a crista illiaca, vypočítán body mass index (BMI). Tělesné složení bylo zjišťováno pomocí kaliperace kožních řas metodami podle Pařízkové a podle Matiegky, bioelektrické impedance (BIA), duální rentgenové absorpciometrie (DXA). U 27 žen bylo provedeno stanovení abdominálního tuku pomocí CT ve výši L4–5. Výsledky: Jednotlivé námi použité metodiky navzájem velmi dobře korelují. Nejlepší korelace byla zjištěna mezi metodou DXA a BIA (r = 0,929) a metodou DXA a podle Pařízkové (r = 0,925), horší korelace byla mezi metodou DXA a podle Matiegky (r = 0,870), a to jak pro váhové, tak pro procentuální vyjádření množství tuku. V absolutním množství tuku se jednotlivé metody v rámci celého souboru navzájem výrazně liší (p < 0,001). Metody DXA a BIA dávaly srovnatelné výsledky ve skupině obézních žen (p = 0,684). BMI koreloval velmi dobře s metodami DXA, BIA, metodami podle Pařízkové, Matiegky a s CT břicha (r = 0,920–0,812). Obvod pasu dobře koreluje s množstvím intraabdominálního tuku stanoveným pomocí CT (r = 0,737)., Introduction: Body composition is an important indicator of male nutrition and health state and depends on a number of factors. Nutrition and physical activity are primary determinants of body composition aside from heredity and hormonal aspects. We can use different methods for assessment of body composition. If the various methods are used the results can differ widely. Objective: The aim of this study was to compare selected methods for measurement of body fat and its distribution. Methods: Body composition was assessed in a group of 57 overweight adults (21–67 years old). The following parameters were measured: body height, body weight, circumference of waist (between the 12th rib and crista illiaca), weight/height ratio (BMI). These methods were used for determination of body composition: skin fold thickness measurement by Parizkova, skin fold thickness measurement by Matiegka, bioelectrical impedance (BIA), dual-energy X-ray absorptiometry (DXA). Abdominal computer tomography (CT) at L4–L5 was used for total abdominal fat assessment in a group of 27 women. Results: The results of these methods correlate very well. The best correlation was found with DXA and BIA methods (r = 0.929) and DXA and Parizkova method (r = 0.925). Worse correlation was found with DXA and Matiegka method (r = 0.870) for the total amount of body fat and body fat percentage. There were significant differences in body fat amount assessed by DXA and other methods (p < 0.001). The results for DXA and BIA methods were similar in the group of obese women (p = 0.684). BMI correlated with DXA, BIA, Parizkova, Matiegka and abdominal CT very well (r = 0.920–0.812). Good correlation was found between waist circumference and abdominal fat estimated by CT (r = 0.737)., Marek Bužga, Vladislava Zavadilová, Jana Vlčková, Zuzana Oleksiaková, Vít Šmajstrla, Hana Tomášková, Zdeněk Jirák, Jindra Kavková, and Literatura 19
Naším cílem bylo přispět k objasnění funkčních mozkových změn u pacientů trpících neuroboreliózou a porovnání těchto výsledků s nálezy u pacientů s definitivní roztroušenou sklerózou (RS). Pomocí zrakových evokovaných potenciálů (VEPs) jsme testovali paralelní subsystémy zrakového kortexu (ventrální a dorsální) aktivované anatomicky oddělenými vstupy (parvocelulárním a magnocelulárním), abychom zjistili úroveň jejich postižení při onemocnění neuroboreliózou. U 39 pacientů s definitivní RS a u 100 pacientů s diagnózou neuroborelióza jsme analyzovali VEPs zaznamenané při stimulaci reverzací struktury (R-VEPs) a VEPs vyvolané počátkem pohybu struktury (MVEPs). Z 25 pacientů s RS, u kterých jsme zjistili patologické prodloužení latence hlavního vrcholu R-VEPs (P100), bylo u 14 pacientů nalezeno také prodloužení latence hlavního vrcholu M-VEPs (N160). Naprosto opačnou tendenci jsem zaznamenali u pacientů s neuroboreliózou, kde ze 46 případů s patologickými M-VEPs jsme jen u 14 nalezli současné postižení R-VEPs. Naše studie prokázala funkční poškození zrakové dráhy u části pacientů s neuroboreliózou, které je narozdíl od RS charakterizováno převážným postižením magnocelulárního/dorsálního systému., Jana Szanyi, Z. Kubová, M. Kuba, J. Kremláček, J. Langrová, R. Taláb, K. Honegr, J. Szanyi, and Lit.: 28
Cíl: Porovnat zdravotní stav, nemocnost, pohodu a zdravím podmíněnou kvalitu života starší městské populace ve staré zemi EU (Finsko) a v nové zemi EU (Estonsko). Typ studie: Populační kohortová studie využívající dotazníků rozesílaných poštou. Umístění: Helsinky, Finsko, Tallin, Estonsko. Osoby zahrnuté do studie: Náhodně vybraná populace mužů a žen ve věku 80?86 let žijících v Helsinkách (n = 969) a v Tallinu (n = 289). Hlavní výsledné ukazatele: Subjektivní hodnocení fyzické a psychické pohody, uváděné nemoci, zdravím podmíněná kvalita života měřená nástrojem 15D (skóre 15D na stupnici 0?1 a profil o 15 dimenzích). Výsledky: Vzorky byly srovnatelné z hlediska věku, pohlaví, vzdělání a nikotinové závislosti. Procento sledované populace, které žilo v jednočlenné domácnosti, bylo podstatně vyšší v Helsinkách než v Tallinu. Obyvatelé Tallinu uváděli podstatně častější výskyt kardiovaskulárních nemocí; v prevalenci diabetu, plicních onemocnění a rakoviny nebyly významné rozdíly. Subjektivní hodnocení fyzické a psychické pohody bylo podstatně lepší v Helsinkách, stejně jako zdravím podmíněná kvalita života měřená nástrojem 15D. Skóre 15D bylo 0,812 (95 % CI 0,804?0,821) v Helsinkách a 0,767 (95 % CI 0,749?0,785) v Tallinu (p < 0,0001), rozdíl byl klinicky významný. Nejzřetelnější rozdíly v profilu 15D se týkaly těchto dimenzí: deprese, smutek, vitalita, sexuální a vyměšovací funkce, zrak a sluch. Rozdíly se prakticky nezměnily ani při porovnání etnických Estonců (s vyloučením estonských Rusů) s účastníky studie z Helsinek. Závěr: Výsledky studie ukazují jasné rozdíly mezi zdravotním stavem a zdravím podmíněnou kvalitou života starší populace ve staré a v nové zemi EU. Tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny zdravotní zátěží, psychologickými a socioekonomickými omezeními za sovětské éry v Estonsku., Objective: To compare health, diseases, wellbeing and health related quality of life of urban community-dwelling elderly in an old EU country (Finland) and a new EU country (Estonia). Design: A population based cohort study with postal survey. Setting: Helsinki, Finland, and Tallinn, Estonia. Subjects: 80-86 year old randomly selected community dwelling men and women in Helsinki (n = 969) and Tallinn (n = 289). Main outcome measures: Self reported health and psychological wellbeing, reported diseases, health related quality of life measured by the 15D instrument (both 15D score on a 0-1 scale and profile with 15 dimensions). Results: The samples were comparable as to age, sex, education, and smoking status. A significantly greater proportion lived alone in Helsinki than in Tallinn. The inhabitants of Tallinn reported significantly more cardiovascular diseases, whereas the prevalencies of diabetes, pulmonary diseases and cancer were not significantly different. The self reported health and psychological wellbeing were significantly better in Helsinki, as was the health-related quality of life measured by the 15D instrument. 15D score was 0.812 (95 % CI 0.804?0.821) and 0.767 (95 % CI 0.749?0.785) in Helsinki and Tallinn, respectively (p < 0.0001), the difference was clinically important. In the 15D profile clearest differences were observed in the following dimensions: depression, distress, vitality, sexual and elimination functions, seeing and hearing. The differences remained virtually unchanged when comparing only ethnic Estonians (excluding Estonian Russians) with participants in Helsinki. Conclusion: The findings demonstrate clear differences in elderly health and health related quality of life between an old and new EU country. These differences are probably due to both disease burden, and psychological and socioeconomic constraints during the Soviet era in Estonia., and T. E. Strandberg, K. Saks, A. Soots, K. H. Pitkälä, H. Sintonen, T. Huusko, R. S. Tilvis
Úvod: Melanóm je jedným z najmalígnejších nádorov kože a je najčastejšou príčinou úmrtia u kožných ochorení. V ostatných desaťročiach sa jeho výskyt výrazne zvýšil. Cieľom našej práce bolo porovnať hladinu onkomarkera ľudský epididymálny proteín 4 (HE4) v korelácii s nálezom kostných metastáz zistených pri celotelovej scintigrafii skeletu u pacientov s malígnym melanómom a posúdiť jeho význam v diagnostike malígneho melanómu. Materiál a metódy: U 14 pacientov (4 muži, 10 žien) s malígnym melanómom sme stanovili hladinu HE4 v sére z krvnej vzorky odobratej pred aplikáciou rádiofarmaka v rámci vyšetrenia celotelovej scintigrafie skeletu za použitia hybridnej gamakamery SPECT/CT (single photon emission computed tomography/computed tomography, jednofotónová emisná počítačová tomografia/počítačová tomografia). Výsledky sme porovnali s hodnotami 10 ľudí bez prítomného nádorového ochorenia, ktorí tvorili kontrolnú skupinu. Výsledky: Kostné metastázy zistené pri celotelovej scintigrafii skeletu boli prítomné v 5 prípadoch (35,71 %), pravdepodobné v 3 prípadoch (21,43 %) a 6 pacienti (42,86 %) boli bez nálezu kostných metastáz. Koncentrácia HE4 bola u pacientov signifikantne vyššia ako u kontrolnej skupiny. Nad rozsah referenčných hodnôt bola koncentrácia HE4 zvýšená len u jedného pacienta s melanómom. Koncentrácie HE4 sa u pacientov nelíšili v závislosti od kostných metastáz. Záver: V našej pilotnej štúdii sme u pacientov s malígnym melanómom pozorovali vyššie koncentrácie HE4 v porovnaní s kontrolnou skupinou. Sérové hladiny HE4 nekorelovali s nálezom pri celotelovej scintigrafii skeletu., x, Jaroslav Weissensteiner, Eva Babušíková, and Literatura
Benzén má hematotoxické účinky, poškodzuje centrálnu nervovú sústavu a imunitný systém, je karcinogénom kategórie 1 a mutagénom kategórie 2. Expozícia benzénu je limitovaná hygienickými predpismi. V súbore 99 pracovníkov exponovaných benzénu a 19 neexponovaných (kontrolná skupina) boli v moči stanovené dva biomarkery benzénovej expozície rôznymi analytickými metódami. Kyselina trans,trans-mukonová bola stanovená chromatograficky a fenol spektrofotometricky. Cieľom štúdie bolo porovnať mieru ich vylučovania v oboch sledovaných skupinách a dokázať vhodnosť chromatografického stanovenia kyseliny trans,trans-mukonovej v moči ako rýchly a spoľahlivý biomonitoring pracovného prostredia. Priemerná koncentrácia fenolu v oboch skupinách sa pohybovala na fyziologickej úrovni. V skupine exponovaných benzénu bola priemerná koncentrácia fenolu vyjadrená ako Priemer (SD) 11,07 (8,51) mg.g-1 kreatinínu, v kontrolnej skupine bola 12,16 (11,42) mg.g-1 kreatinínu. Priemerná koncentrácia kyseliny trans,trans-mukonovej exponovaných pracovníkov bola 0,64 (0,95) mg.g-1 kreatinínu, v porovnaní s kontrolnou skupinou 0,29 (0,24) mg.g-1 kreatinínu, jej obsah v moči exponovaných pracovníkov nepresahoval doporučenú hodnotu koncentračného limitu pre úroveň technickej smernej hodnoty benzénu v zmysle legislatívy platnej v SR, ale prekračoval doporučenú biologickú medznú hodnotu podľa Americkej rady vládnych hygienikov pre priemysel. Štatisticky t-testom bol potvrdený signifikantný rozdiel v nameraných hodnotách vylučovanej kyseliny trans,trans-mukonovej medzi kontrolnou skupinou pacientov a pracovníkov exponovaných benzénu, dokazujúci vhodnosť jej stanovenia ako rýchly a spoľahlivý biomonitoring pracovného prostredia., Benzene has hematoxic effects, causes damage to the central nervous system and immune system, is classified as a Category 1 carcinogen, and a Category 2 mutagen. Benzene exposure is limited by public health legislation. A total of 99 biological samples of benzene-exposed workers and 19 biological samples of non-exposed patients in a control group were examined. Concentration determination of two selected biomarkers of benzene exposure was performed using two different analytical methods. Trans,transmuconic acid was determined by chromatography and phenol was determined by spectrophotometry. The purpose of the study was to compare their excretion rate in both monitored groups, and to prove appropriateness of chromatographic determination of trans,trans-muconic acid in urine for quick and reliable biomonitoring of the working environment. The average phenol concentration in both groups varied at physiological levels: mean (SD) was 11.07 (8.51) mg.g-1 creatinine for a benzene-exposed group, and 12.16 (11.42) mg.g-1 creatinine for a control group. As for trans,trans-muconic acid, the average concentration was 0.64 (0.95) mg.g-1 creatinine in case of benzene-exposed workers compared to 0.29 (0.24) mg.g-1 creatinine for a control group. Concentration of trans,trans-muconic acid in urine from exposed workers did not exceed a recommended concentration limit for Threshold Limit Value level for benzene, but exceeded a recommended Biological Exposure Indices value set by the American Conference of Governmental Industrial Hygienists. A statistic t-test revealed a significant difference in measured values of excreted trans,transmuconic acid between a control group of patients and benzene-exposed workers proving appropriateness of determination for quick and reliable bio-monitoring of the working environment., Ivica Bajusová, Peter Kolarčik, Michal Ihnatko, Tatiana Kimáková, Ľubomír Legáth, and Literatura Ivica Bajusová, Peter Kolarčik, Michal Ihnatko, Tatiana Kimáková, Ľubomír Legáth: Porovnanie miery vylučovania vybraných biomarkerov expozície benzénu. Hygiena, 2013, roč. 58, č. 2, str. 70-74.