Benzén má hematotoxické účinky, poškodzuje centrálnu nervovú sústavu a imunitný systém, je karcinogénom kategórie 1 a mutagénom kategórie 2. Expozícia benzénu je limitovaná hygienickými predpismi. V súbore 99 pracovníkov exponovaných benzénu a 19 neexponovaných (kontrolná skupina) boli v moči stanovené dva biomarkery benzénovej expozície rôznymi analytickými metódami. Kyselina trans,trans-mukonová bola stanovená chromatograficky a fenol spektrofotometricky. Cieľom štúdie bolo porovnať mieru ich vylučovania v oboch sledovaných skupinách a dokázať vhodnosť chromatografického stanovenia kyseliny trans,trans-mukonovej v moči ako rýchly a spoľahlivý biomonitoring pracovného prostredia. Priemerná koncentrácia fenolu v oboch skupinách sa pohybovala na fyziologickej úrovni. V skupine exponovaných benzénu bola priemerná koncentrácia fenolu vyjadrená ako Priemer (SD) 11,07 (8,51) mg.g-1 kreatinínu, v kontrolnej skupine bola 12,16 (11,42) mg.g-1 kreatinínu. Priemerná koncentrácia kyseliny trans,trans-mukonovej exponovaných pracovníkov bola 0,64 (0,95) mg.g-1 kreatinínu, v porovnaní s kontrolnou skupinou 0,29 (0,24) mg.g-1 kreatinínu, jej obsah v moči exponovaných pracovníkov nepresahoval doporučenú hodnotu koncentračného limitu pre úroveň technickej smernej hodnoty benzénu v zmysle legislatívy platnej v SR, ale prekračoval doporučenú biologickú medznú hodnotu podľa Americkej rady vládnych hygienikov pre priemysel. Štatisticky t-testom bol potvrdený signifikantný rozdiel v nameraných hodnotách vylučovanej kyseliny trans,trans-mukonovej medzi kontrolnou skupinou pacientov a pracovníkov exponovaných benzénu, dokazujúci vhodnosť jej stanovenia ako rýchly a spoľahlivý biomonitoring pracovného prostredia., Benzene has hematoxic effects, causes damage to the central nervous system and immune system, is classified as a Category 1 carcinogen, and a Category 2 mutagen. Benzene exposure is limited by public health legislation. A total of 99 biological samples of benzene-exposed workers and 19 biological samples of non-exposed patients in a control group were examined. Concentration determination of two selected biomarkers of benzene exposure was performed using two different analytical methods. Trans,transmuconic acid was determined by chromatography and phenol was determined by spectrophotometry. The purpose of the study was to compare their excretion rate in both monitored groups, and to prove appropriateness of chromatographic determination of trans,trans-muconic acid in urine for quick and reliable biomonitoring of the working environment. The average phenol concentration in both groups varied at physiological levels: mean (SD) was 11.07 (8.51) mg.g-1 creatinine for a benzene-exposed group, and 12.16 (11.42) mg.g-1 creatinine for a control group. As for trans,trans-muconic acid, the average concentration was 0.64 (0.95) mg.g-1 creatinine in case of benzene-exposed workers compared to 0.29 (0.24) mg.g-1 creatinine for a control group. Concentration of trans,trans-muconic acid in urine from exposed workers did not exceed a recommended concentration limit for Threshold Limit Value level for benzene, but exceeded a recommended Biological Exposure Indices value set by the American Conference of Governmental Industrial Hygienists. A statistic t-test revealed a significant difference in measured values of excreted trans,transmuconic acid between a control group of patients and benzene-exposed workers proving appropriateness of determination for quick and reliable bio-monitoring of the working environment., Ivica Bajusová, Peter Kolarčik, Michal Ihnatko, Tatiana Kimáková, Ľubomír Legáth, and Literatura Ivica Bajusová, Peter Kolarčik, Michal Ihnatko, Tatiana Kimáková, Ľubomír Legáth: Porovnanie miery vylučovania vybraných biomarkerov expozície benzénu. Hygiena, 2013, roč. 58, č. 2, str. 70-74.
Je popsán případ legionelózy u staršího muže, který začal chřipkovými symptomy s následným zhoršováním a hospitalizací a při další progresi pokračoval umístěním na ARO fakultní nemocnice. Až zde byla diagnostikována legionelóza. Epidemiologické šetření se zaměřilo na vodovodní vodu v bytě nemocného a odebrané vzorky potvrdily podezření na akviraci nákazy v místě bydliště. Izoláty z pitné a teplé vody obsahovaly bakterii Legionella pneumophila s denzitou 102–103 KTJ/100 ml. Za jednoznačnou příčinu kontaminace vody byl označen nedostatečný ohřev vody v nezaregulovaném teplovodním systému. Účinným opatřením k nápravě byla termodezinfekce domovního vodovodního systému a chemodezinfekce pomocí instalovaného generátoru chlordioxidu., Described is a case of legionellosis in an elderly male, that began with flu symptoms with consequent deterioration and hospitalization progressing to the IC unit. Only then was legionellosis diagnosed. Epidemiological investigations were focused on tap water in the patient's flat; samples taken confirmed the suspicion. Isolates from drinking water as well as warm tap water contained Legionella pneumophila organisms at 102–103 CFU/100 ml. The unequivocal cause of water contamination was the insufficient heating of the water in the unregulated hot water meins system. An effective remedy was thermal disinfection of the water mains system in the building and chemical disinfection with the aid of an installed generator of chlorine dioxide., Helena Šebáková, Radim Mudra, Irena Martinková, Marie Fiedorová, Danuše Hanslíková, and Literatura
Cíl: Informace o preanalytických podmínkách pro stanovení cystatinu C jsou rozporuplné a často si protiřečí. Snažili jsme se proto ověřit stabilitu cystatinu C ve vzorcích moče za různých podmínek. Metodika: Analyzováno bylo 15 vzorků ranní moče. Bezprostředně po odběru a označení byl každý vzorek rozdělen na 4 díly, přičemž vzorek 1 byl ponechán bez úpravy (bez přídavku stabilizačního činidla), vzorek 2 byl stabilizován Tencerovým činidlem, vzorek 3 byl stabilizován stabilizačním činidlem připraveným podle vlastního návrhu a vzorek 4 byl stabilizován komerčním činidlem StabilZyme Select. Každý z těchto 4 vzorků byl dále ještě rozdělen na 3 díly (A–C), které byly různým způsobem zatíženy. První byl bezprostředně zmražen při -80 °C (A), druhý byl zatížen 5 cykly zmražení a rozmražení (B) a třetí inkubován 15 dnů při laboratorní teplotě a následně zmražen při -80 °C (C). Od každého pacienta bylo tak připraveno 12 různě upravených a/nebo zatížených vzorků, ve kterých byl následně stanoven cystatin C. Výsledky: Bylo provedeno 171 měření v dubletu, průměrný variační koeficient stanovení činil 5,6 %, přičemž jeho hodnota se mezi jednotlivými testovanými skupinami (1–4, A–C) nelišila. Přestože bylo možné sledovat po několikatýdenním skladování vzorku při laboratorní teplotě pokles koncentrací cystatinu C, nebyly změny ve srovnání s koncentrací cystatinu C ve vzorku zamraženém při -80 °C statisticky významné. Také opakované zmražení a rozmražení vzorku nemělo na hodnoty cystatinu C v moči významný vliv. I když změřené rozdíly nebyly statisticky významné, lze při individuálním hodnocení pacientů usuzovat, že nejvhodnější postup pro uskladnění vzorků po jejich příjmu do laboratoře je jejich zmražení. Závěr: Bezprostřední zmražení vzorku moče určeného pro analýzu cystatinu C při teplotě -80 °C bez přidání stabilizačního činidla lze považovat za dostatečné preanalytické opatření. Použití Tencerova nebo jiného stabilizačního koktejlu nepřineslo žádné podstatné výhody., Objective: Information about pre-analytical preparation for urine cystatin C measurement is often contradictory; verification of cystatin C stability in urine samples. Methods: Each urine sample collected from 15 individuals was divided into 4 parts and 3 parts were treated with various stabilizers: 1-sample without stabilizer; 2-sample stabilized with Tencer reagent; 3-sample stabilized with reagent according to our own design (thimerosal-anitimicrobial agent; benzamidin-serine proteases inhibitor; aminocapronic acid-lysine proteases inhibitor, citrate buffer-modulator of pH value; BSA-suppressor of non-specific adsorption and protective colloid effect); 4-sample stabilized with StabilZyme Select. All parts were further divided into 3 aliquots and frozen at -80 °C, or treated by 5 cycles of freezing and thawing, or incubated at room temperature for 15 days. Cystatin C was subsequently determined in all samples. Results: We did not observe any significant change in samples after 5 cycles of freezing and thawing, or incubation at room temperature in samples without as well with stabilizing agent. However, storage at room temperature led to a nonsignificant reduction in cystatin C level by 13% in samples without stabiliser, by 18% with Tencer stabilizer, by 13% with our own designed stabilizer, and by 3% with StabilZyme. Conclusion: Urine samples may be frozen at -80 °C without lost of cystatin C level in that kind of sample and it may be a convenient pre-analytical precaution. Application of Tencer or other tested stabilizers does not significantly improve sample handling., David Stejskal, M. Karpíšek, P. Solichová, and Lit. 13