Pozornost věnovaná účinku bisfosfonátů v léčbě kostního postižení je zaměřena především na kostní postižení u karcinomu prsu a prostaty, výjimečně i u jiných solidních nádorů. Nové informace o bisfosfonátech přináší každoročně sympozium ZENITH Meeting. Tématem jednání během posledních let byly především důkazy o protinádorovém účinku bisfosfonátů a jejich možném použití v adjuvantním podání. A bylo překvapením, že letošní téma ZENITH Meetingu bylo zaměřeno na kostní postižení u maligního myelomu, tedy oblast, která je diskutovaná spíše hematology. V březnu 2012 se sešlo v Mnichově 150 odborníků z celého světa, věnujících se problematice bisfosfonátů, aby pohovořili o současném postavení bisfosfonátů v léčbě kostního postižení maligního myelomu. Většina sdělení prezentovala nové údaje, ve snaze přehlédnout současný stav v dané indikaci. V následujícím je uveden výběr z přednesených sdělení., The attention devoted to the effect of bisphosphonates in treating bone disease is particularly focused on bone disease in breast and prostate cancer and only exceptionally in other solid tumours. Every year, new information on bisphosphonates is presented at the ZENITH Meeting. In recent years, the meetings’ topics have centred around evidence of antitumour activity of bisphosphonates and their potential use in adjuvant therapy. Surprisingly, this year’s topic of the ZENITH Meeting was focused on bone disease in malignant myeloma, i.e. an area more likely debated by haematologists. In March 2012, 150 bisphosphonates experts from all over the world met in Munich, Germany, to discuss the current role of bisphosphonates in treating bone disease in malignant myeloma. The majority of the papers presented new data in an effort to synthesise the current status in this area. This paper provides a selection of the papers presented., Zdeněk Mechl, and Literatura
Bisphosphonates (BP) are potent inhibitors of bone resorption used mainly in the treatment of metastatic bone disease and osteoporosis. By inhibiting bone resorption, they prevent complications as pathological fracture, pain, tumor-induced hypercalcemia. Even though patient’s benefit of BP therapy is huge, various side effects may develop. Bisphosphonate-related osteonecrosis of the jaws (BRONJ) is among the most serious ones. Oncologic patients receiving high doses of BP intravenously are at high risk of BRONJ development. BPs impair bone turnover leading to compromised bone healing which may result in the exposure of necrotic bone in the oral cavity frequently following tooth extraction or trauma of the oral mucosa. Frank bone exposure may be complicated by secondary infection leading to osteomyelitis development with various symptoms and radiological findings. In the management of BRONJ, conservative therapy aiming to reduce the symptoms plays the main role. In patients with extensive bone involvement resective surgery may lead to complete recovery, provided that the procedure is correctly indicated. Since the treatment of BRONJ is difficult, prevention is the main goal. Therefore in high risk patients dental preventive measures should be taken prior to bisphosphonate administration. This requires adequate communication between the prescribing physician, the patient and the dentist., Zuzana Janovská, and Literatura 46
Cíl: Cílem příspěvku je literární analýza dosavadních nejvíce využívaných nefarmakologických metod tlumících bolest u novorozencůpro nejlepší praxi založenou na důkazech. Metodika: Pro získání dat za období 2000–2012 byly použity elektronické licencované a volně přístupné databáze. Hodnocení nalezených důkazů bylo realizováno dle metodiky Fineout-Overholt, Johnstona (2005), kteří řadí studie dle specifi ckých kritérií do sedmi kategorií. Do výběru předkládaného příspěvku byly zařazeny důkazy úrovně I, II, III. Zvolená kritéria splňovalo 42 studií (4 meta-analýzy, 6 systematických přehledů, 1 multicentrická studie a 31 randomizovaných kontrolovaných studií). Výsledky: Nefarmakologické metody využívané k tlumení bolesti u novorozenců jsou mnohem více efektivní, pokud jsou použity v kombinaci s dalšími nefarmakologickými metodami, jako jsou muzikoterapie, zavinutí, usnadněné zasunutí, multisenzorická stimulace, klokánkování a non-nutritivní a nutritivní sání. Závěr: Nefarmakologické postupy jsou účinné a vedou k efektivnímu zmírnění bolesti především při drobných procedurálních výkonech jako je odběr krve z patičky pomocí lancety, venepunkce, apod. Léčba bolesti a řízení její prevence by měla být nezbytnou součástí standardní i intenzivní zdravotní péče o novorozence., Aim: The aim of study is a literary analysis of the current most used non-pharmacological methods of relieving pain in neonates for the best evidence-based practice. Methods: For obtain data for the period 2000–2012 were used e-licensed and freely accessible database. Evaluation of the evidence found was carried out according to the methodology Fineout-Overholt, Johnston (2005), who put the study according to specifi c criteria in seven categories. The selection of the present study were classifi ed evidence level I, II, III. Selected criteria met the 42 studies (4 meta-analyzes, 6 systematic reviews, 1 multicenter study and 31 randomized controlled study). Results: Non-pharmacological methods used to control pain in neonates are much more eff ective when used in combination with other non-pharmacological methods, such as swaddling, facilitated tucking, multisensory stimulation, kangaroo care and non-nutritive and nutritive sucking. Conclusion: Non-pharmacological methods are eff ective and lead to eff ective pain relief especially when minor procedural performance as the heel lanceting, venipuncture, etc. Treatment of pain and management prevention should be an essential part of the standard and intensive care of the newborn., Jana Chromá, Lucie Sikorová, and Literatura
Brachyterapie je metoda léčby zářením, při které se radioaktivní zdroje zavádějí přímo do oblasti nádoru. Umožňuje aplikaci vysoké dávky záření v krátkém čase a dosažení vysokého stupně lokální kontroly nádoru. Největší klinická zkušenost byla získána s brachyterapií s kontinuálním nízkým dávkovým příkonem (0,4–2,0 Gy/hod), kdy se zářiče zaváděly manuálně. V současně době byla tato metoda nahrazena na většině pracovišť automatickými afterloadingovými přístroji využívajícími vysoký dávkový příkon (> 12 Gy/hod) a frakcionaci. U časných ORL nádorů lze užít brachyterapii jako samostatnou léčebnou metodu. Její výhodou v porovnání s chirurgickou léčbou je většinou lepší kosmetický a funkční efekt, v porovnání se zevním ozařováním lepší kontrola nádoru a eliminace postradiační xerostomie. U rozsáhlejších nádorů je brachyterapie indikována k navýšení dávky po zevní radioterapii. Lze ji použít i pro léčbu recidiv v ozářeném terénu. Klasickými indikacemi jsou nádory dutiny ústní, orofaryngu a nasofaryngu. Přes současný technologický pokrok metod zevní radioterapie zůstává brachyterapie důležitou léčebnou modalitou u nádorů ORL., Brachytherapy is a method of radiation treatment, when the radioactive sources are directly applicated into the tumor region. Brachytherapy allows to deliver high doses to the tumor in a short time with excellent local tumor control. The largest experience was achieved with continual low dose rate brachytherapy (0.4–2Gy/hr) and manual insertion of sources. Recently this method was mostly replaced by automatic afterloading devices and high dose rate (> 12Gy/hr) fractionated treatment. Brachytherapy can be used in early stages of head and neck cancer as a sole treatment method. The advantage in comparison with surgery is a better functional and cosmetic outcome and in comparison with external beam radiotherapy a better tumor control and absence of xerostomia. In locally advanced tumors brachytherapy can be used for dose escalation of external beam radiotherapy. Brachytherapy is also useful for salvage treatment of recurrences after previous radiotherapy. Classical indications are oral cancer, oropharyngeal and nasopharyngeal tumors. Despite technological advances of external beam radiotherapy brachytherapy remains a very important treatment method in head and neck tumors., Jiří Petera, and Literatura 13