Úvod: Příčinou dekompresní nemoci potápěčů (DCS) je tvorba plynových bublin v tkáních a žilní krvi při vynoření. Potápěči s otevřeným foramen ovale (foramen ovale patens ? PFO) mají zvýšené riziko paradoxní vzduchové embolizace do mozku nebo jiných orgánů. Cílem naší studie bylo zjistit výskyt PFO u potápěčů s DCS, srovnat tuto skupinu s kontrolní skupinou asymptomatických potápěčů a porovnat kontrastní ultrazvukové metody vhodné pro screeningové vyšetření. Metodika: Vyšetřili jsme 28 aktivních potápěčů (více než 100 ponorů). U všech pacientů bylo provedeno vyšetření pravolevého zkratu bublinkovým kontrastem na přítomnost PFO transtorakálním echokardiografickým vyšetřením (TTE) a transkraniálním dopplerovským vyšetřením nad arteria cerebri media (TCD). U potápěčů se zkratem bylo provedeno transezofageální echokardiografické vyšetření (TTE) na průkaz PFO. Výsledky: 15 potápěčů mělo v souvislosti s vynořováním DCS. Ve skupině s DCS byl v 53 % (8 z 15) prokázán PFO. Anamnestické údaje u těchto potápěčů vždy svědčily pro paradoxní embolii (neurologickou formu DCS). Ve skupině asymptomatických potápěčů byl PFO na základě screeningu pravolevého zkratu prokázán jen u jednoho potápěče (8 %, 1 z 13). TCD prokázalo pravolevý zkrat u všech potápěčů s PFO. Závěr: Dekompresní příhoda může poukázat na zkratovou vadu, do té doby klinicky němou. PFO je rizikovým faktorem pro paradoxní embolizaci u potápěčů. TCD je vhodným screeningovým vyšetřením, TEE zůstává zlatým standardem. Naše výsledky naznačují, že vyšetření vedoucí k diagnostice PFO je vhodné provést při opakované dekompresní příhodě a rovněž u všech aktivních potápěčů a instruktorů., Tomáš Honěk, Josef Veselka, Aleš Tomek, and Lit. 20
Obezita (především abdominálního typu) byla vždy považována za riziko pro kardiovaskulární nemoci. V posledních letech se ukazuje nový fenomén, tzv. paradox obezity, tj. pacienti s vyšším BMI mají nižší úmrtnost než pacienti s nižším BMI. Nejprve se paradox obezity prokázal u pacientů s chronickým renálním selháním, srdečním selháním a u onkologických pacientů, později i u pacientů s kardiovaskulárními chorobami a nedávno i u pacientů s diabetem 2. typu (DM2T). Ve srovnání s populačními studiemi byl BMI spojený s nejnižší mortalitou u nemocných s DM2T posunut doprava, tj. k vyšším hodnotám BMI. Mechanizmy paradoxu obezity nejsou zcela objasněny., Obesity (esp. abdominal type) was still considered as a risk factor for cardiovascular disease. During the last decade has a new phenomenon appeared: „obesity paradox“, i.e. patients with high BMI die less frequently than patients with low BMI. Obesity paradox was described first in patients with chronic renal failure, heart failure or in oncological patients, later on in patients with cardiovascular disease and now also in patients with type 2 diabetes. In comparison with population studies, BMI associated with low cardiovascular mortality in patients with Type 2 diabetes is shifted to the higher level than in subjects from general population. Mechanisms of obesity paradox is not yet clarified., and Hana Rosolová
In this paper we study parallel and totally geodesic hypersurfaces of two-step homogeneous nilmanifolds of dimension five. We give the complete classification and explicitly describe parallel and totally geodesic hypersurfaces of these spaces. Moreover, we prove that two-step homogeneous nilmanifolds of dimension five which have one-dimensional centre never admit parallel hypersurfaces. Also we prove that the only two-step homogeneous nilmanifolds of dimension five which admit totally geodesic hypersurfaces have three-dimensional centre., Mehri Nasehi., and Obsahuje seznam literatury
Annotation of named entities to the existing source Parallel Global Voices, ces-eng language pair. The named entity annotations distinguish four classes: Person, Organization, Location, Misc. The annotation is in the IOB schema (annotation per token, beginning + inside of the multi-word annotation). NEL annotation contains Wikidata Qnames.
The paper deals with the higher-order ordinary differential equations and the analogous higher-order difference equations and compares the corresponding fundamental concepts. Important dissimilarities appear for the moving frame method.
A new species, Paramarteilia canceri sp. n., is described using light and electron microscopy from the edible crab Cancer pagurus L. captured from the English Channel. No external symptoms were noted, although infected animals were typically lethargic and unresponsive to external stimuli. Organs of infected animals were shrunken and collapsed compared with apparently healthy individuals. Although the infection was systemic, marked host responses were only noted in the hepatopancreas where the parasite induced a pronounced haemocytic infiltration. Prevalence of infection throughout the study was 1.1%, with a maximum monthly prevalence of 3%. The intracellular parasite was typically 15 µm in length and composed of a primary cell containing up to three secondary cells derived by internal cleavage. Each secondary cell contains two bicellular spores. The parasite is readily differentiated from the other described paramyxean species by a combination of the number of secondary and tertiary cells. In light of this new discovery, a revision of the order Paramyxida Chatton, 1911 is proposed based upon comparison to the original descriptions of this parasite group in various species of invertebrate hosts. The proposed classification is based on the number of cells within the spores (tertiary cells), so that only three genera remain within the order, namely Marteilia Grizel, Comps, Bonami, Cousserans, Duthoit et Le Pennec, 1974, Paramarteilia Ginsburger-Vogel et Desportes, 1979 and Paramyxa Chatton, 1911. Subsequent discrimination of species is based on a combination of the number of secondary cells within the primary cell and the number of tertiary cells within secondary cells. It is proposed that the genus Marteilioides Comps, Park et Desportes, 1986 is suppressed and the type species of the genus, M. chungmuensis Comps, Park et Desportes, 1986, is transferred to Marteilia and that the other representative of the genus, M. branchialis Anderson et Lester, 1992, is transferred to Paramarteilia. Further, Paramyxoides Larsson et Køie, 2005 is considered as a junior synonym of Paramyxa and its type and only species, Paramyxoides nephtys Larsson et Køie, 2005, is transferred to Paramyxa.