In this paper I wish to discuss so-called principles of inheritance and the familiar claim that it leads to deontic paradoxes. By combining two such paradoxes it will be shown that inheritance amounts to a principle of explosion: supposing that in the actual world there is at least one thing that one ought to do, almost anything is something one ought to do. I will then attempt to qualify the principle of inheritance so as to avoid this and other paradoxical results., V této práci chci diskutovat o tzv. Principech dědictví a známém tvrzení, že vede k deontickým paradoxům. Spojením dvou takových paradoxů se ukáže, že dědictví se rovná principu exploze: za předpokladu, že ve skutečném světě existuje alespoň jedna věc, kterou by člověk měl udělat, téměř cokoliv by mělo být. Pak se pokusím o to, aby se princip dědičnosti kvalifikoval tak, aby se tomuto a dalším paradoxním výsledkům vyhnul., and David Botting
HPx is a multicomponent reactive transport model which uses HYDRUS as the flow and transport solver and PHREEQC-3 as the biogeochemical solver. Some recent adaptations have significantly increased the flexibility of the software for different environmental and engineering applications. This paper gives an overview of the most significant changes of HPx, such as coupling transport properties to geochemical state variables, gas diffusion, and transport in two and three dimensions. OpenMP allows for parallel computing using shared memory. Enhancements for scripting may eventually simplify input definitions and create possibilities for defining templates for generic (sub)problems. We included a discussion of root solute uptake and colloid-affected solute transport to show that most or all of the comprehensive features of HYDRUS can be extended with geochemical information. Finally, an example is used to demonstrate how HPx, and similar reactive transport models, can be helpful in implementing different factors relevant for soil organic matter dynamics in soils. HPx offers a unique framework to couple spatial-temporal variations in water contents, temperatures, and water fluxes, with dissolved organic matter and CO2 transport, as well as bioturbation processes.
The ice jam in a river can significantly change the flow field in winter and early spring. The presence of bridge piers further complicates the hydraulic process by interacting between the ice jam and bridge piers. Using the data collected from experiments in a laboratory flume, the evolution of an ice jam around bridge piers having three different diameters has been investigated in this study. Compared to results without-pier, it was found that the formation of an ice jam in the downstream of bridge pier is faster than that in the upstream. The thickness distribution of the ice jam shows clearly different characteristics in front and behind of bridge piers at different stages of the ice jam.
The main objective of this study is to assess the effect of hysteresis of soil hydraulic properties on model predictions of soil water movement in a variably saturated soil. The model predictions are generated by the S1D model, which is based on numerical solution of one-dimensional Richards’ equation. The analysis is made for a loamy sand soil located in a small headwater catchment. The model is used to simulate the development of soil water pressure during three successive vegetation seasons. Three major simulation scenarios are formulated: the first scenario assumes no hysteresis in soil hydraulic properties, the second scenario involves a predefined hypothetical hysteresis, while the third scenario is based on optimized hysteresis, determined through the inverse modeling procedure. The analysis of the simulation results suggests that, in our case, ignoring hysteresis does not lead to any significant deviation of the model predictions from the observed soil water system responses. and Možnosti efektivně matematicky modelovat proudění vody v přirozených půdních formacích omezuje komplikovanost určení půdních hydraulických charakteristik, a to nejen s ohledem na jejich prostorovou a časovou variabilitu, ale také hysterezi. Příspěvek je zaměřen na testování vlivu hystereze na výsledky simulací proudění půdní vody v podmínkách malého horského povodí. Numerický model S1D, řešící Richardsovu rovnici v jednorozměrném tvaru, byl použit k výpočtu sezónního vývoje tlaku půdní vody. V simulacích byla alternativně uvažována hystereze retenční křivky. Odchylky mezi odezvami modelu a měřeními byly minimalizovány optimalizací scaling faktorů. Rozsáhlý srovnávací soubor uskutečněných optimalizací umožnil posoudit rozdíly modelové odezvy dvou hysterezních a jedné nehysterezní varianty a kvantifikovat dopad zanedbání hystereze na přesnost předpovědi modelu. Neuvažování hystereze v našem případě nezhoršuje schopnost modelu popsat změny půdní vlhkosti.
The goal of this study was to evaluate the effect of products from a municipal wastewater treatment plant on the H2O and CO2 effluxes from two soils. The net H2O and CO2 effluxes were measured at the surface of nine beds with two different soils (Cambisol and Arenosol) and two crops (maize or vegetables). Soils in some beds were amended with stabilized sewage sludge (bed with Cambisol and maize) or composted sewage sludge (two beds with Cambisol and both crops) or were irrigated with treated wastewater (two beds with Cambisol and both crops, and one bed with Arenosol and vegetable). Remaining beds were irrigated with tap water (two beds with Cambisol and both crops, and one bed with Arenosol and vegetable). While stabilized and composted sewage sludge positively affected the CO2 emission, the effect of treated wastewater was not confirmed. Different treatments had negligible effect on the water efflux, which was mainly affected by the plant canopy that influence the temperature of the soil surface. Statistical analyses showed that trends of the CO2 efflux with respect to various scenarios measured on different days changed during the season. No significant correlations were found between the average H2O and CO2 effluxes and measured soil properties.
We cannot definitely determine precise boundaries of application of vague terms like ''tall''. Since it is only a height of a person that determines whether that person is tall or not, we can count ''tall'' as an example of a linear vague term. That means that all objects in a range of significance of ''tall'' can be linearly ordered. Linear vague terms can be used to formulate three basic versions of the sorites paradox – the conditional sorites, the mathematical induction sorites, and the line-drawing sorites. In this paper I would like to explore a possibility of formulating sorites paradoxes with so called multi-dimensional and combinatory vague terms – terms for which it is impossible to create a linear ordering of all objects in their range of significance. Therefore, I will show which adjustments must be made and which simplifications we must accede to in order to formulate any version of the sorites paradox with multi-dimensional or combinatory vague terms. I will also show that only the conditional version of the sorites paradox can be construed with all three kinds of vague terms., Nemůžeme rozhodně určit přesné hranice aplikace neurčitých termínů jako ,,vysoký''. Jelikož je to pouze výška osoby, která určuje, zda je tato osoba vysoká nebo ne, můžeme jako příklad lineárního neurčitého termínu počítat ,,vysoký''. To znamená, že všechny objekty v rozsahu významu ,,vysokého'' mohou být lineárně uspořádány. Lineární neurčité termíny mohou být použity pro formulaci tří základních verzí paradoxů soritů - podmíněných soritů, matematických indukčních soritů a soritů pro kreslení čar. V této práci bych chtěl prozkoumat možnost formulování paradoxů soritů s takzvanými vícerozměrnými a kombinatorickými neurčitými termíny - termíny, pro které není možné vytvořit lineární uspořádání všech objektů v rozsahu jejich významu. Proto, Ukážu, jaké úpravy je třeba provést a jaká zjednodušení musíme přistoupit, abychom mohli formulovat jakoukoli verzi paradoxů soritů s vícerozměrnými nebo kombinatorickými neurčitými termíny. Ukážu také, že pouze podmíněnou verzi paradoxu soritů lze chápat se všemi třemi druhy neurčitých termínů., and Jan Štěpánek
Much recent neuroscientific work, and in particular the programme initiated by Benjamin Libet, seeks to show ''the causal closure of the physical''-that mental events never cause physical events, and in particular that our intentions never cause brain events and thereby our intentional bodily actions. But no one is justified in believing any scientific theory unless they are justified in believing that it successfully predicts certain events. Someone is justified in believing that certain events predicted by some theory did occur, if they apparently remember having perceived these events or if some other scientist apparently testifies that they have perceived these events. But we believe our apparent memories of our past perceptions of events because we believe that perceiving those events has caused brain events which have caused our present apparent memories of them; and we believe the apparent testimony of others because we believe that their intentions to testify have caused brain events in them which in turn have caused the words of their testimony to come out of their mouths. So someone could only justifiably believe the theory that mental events never cause physical events if they believe that either their past perceptions or the intentions of other scientists to tell them what they perceived, both of which are kinds of mental events, have caused brain events, which are physical events. So that theory is self-defeating; no one could ever be justified in believing it, or more generally be justified in believing the theory of the causal closure of the physical., Hodně nedávná neurovědní práce, a zejména program iniciovaný Benjaminem Libetem, se snaží ukázat ,,kauzální uzavření fyzického'' - to, že duševní události nikdy nezpůsobují fyzické události, a zejména to, že naše záměry nikdy nezpůsobují mozkové příhody a tím naše úmyslné tělesné akcí. Nikdo však není oprávněn věřit žádné vědecké teorii, pokud nejsou oprávněni věřit, že úspěšně předpovídá určité události. Někdo je oprávněn věřit, že určité události předvídané nějakou teorií se vyskytly, pokud si zřejmě pamatují, že tyto události vnímaly, nebo pokud nějaký jiný vědec zřejmě svědčí o tom, že tyto události vnímaly. Ale věříme, že naše zjevné vzpomínky na naše minulé vnímání událostí, protože jsme přesvědčeni, že vnímání těchto událostí způsobilo události mozku, které způsobily naše současné zjevné vzpomínky na ně; a věříme, že zjevné svědectví druhých, protože jsme přesvědčeni, že jejich záměry svědčit způsobily v nich mozkové události, které zase způsobily, že slova jejich svědectví vyšla z úst. Tak někdo mohl jen oprávněně věřit teorii, že duševní události nikdy nezpůsobí fyzické události, pokud se domnívají, že buď jejich minulé vnímání, nebo záměry jiných vědců, jim řekly, co vnímají, což jsou oba druhy duševních událostí, které způsobily mozkové příhody, fyzické události. Takže tato teorie je samo-porážející; nikdo nemohl být ospravedlněn, když tomu věřil,nebo obecněji být oprávněn věřit teorii kauzálního uzavření fyzické., and Richard Swinburne
It was shown that the use of biochar provides many benefits to agriculture by improving the whole complex of soil properties, including soil structure. However, the diverse range of biochar effects depends on its physicochemical properties, its application rates, soil initial properties etc. The impacts of biochar, mainly its reapplication to soils and its interaction with nitrogen in relation to water-stable aggregates (WSA) did not receive much attention to date. The aims of the study were: (1) to evaluate the effect of initial application (in spring 2014) and reapplication (in spring 2018) of different biochar rates (B0, B10 and B20 t ha–1) as well as application of biochar with N-fertilizer (40 to 240 kg N ha–1 depending on the requirement of the cultivated crop) on the content of WSA as one of the most important indicators of soil structure quality, (2) to assess the interrelationships between the contents of soil organic matter (SOM) and WSA. The study was conducted in 2017–2019 as part of the field experiment with biochar on Haplic Luvisol at the experimental station of SUA in Nitra, Slovakia. Results showed that initial application as well as reapplication of biochar improved soil structure. The most favorable changes in soil structure were found in N0B20B treatment (with biochar reapplication) at which a significantly higher content of water-stable macro-aggregates (WSAma) (+15%) as well as content of WSAma size fractions of > 5 mm, 5–3 mm, 3–2 mm and 2–1 mm (+72%, +65%, +57% and +64%, respectively) was observed compared to the control. An increase in SOM content, due to both, initial biochar application and its reapplication, significantly supported the stability of soil aggregates, while organic matter including humic substances composition did not.