Pískovcová socha na soklu. Vousatý Asklépios stojí na pravé noze, levá mírně pokrčená v kontrapostu. Tělo má zahaleno do himatia, levé podpaždí se opírá o hůl, kterou ovíjí had, v pravé ruce muž drží misku na úlitbu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížského Asklépia vytvořil podle římské sochy se stejným námětem ve vile Doria-Pamphilj v Římě, která byla vytvořena ve 2. století podle řeckého originálu z poloviny 4. století př. Kr. (Calza 1977, č. 33a tab. XXIV). Mandík sochu zjevně znal Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 20), odkud převzal i název sochy.
Pískovcová socha na soklu: stojící Minerva (přilba, dlouhý chitón, na prsou aegis s gorgoneionem) v kontrapostu, pravá noha mírně pokrčená, levá ruka pozvižená na hruď, přidružuje oděv. Pravá ruka pozdvižená k rameni (originální socha v ní drží kopí), u pravé nohy had, jehož konec je vidět u levé nohy., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Minervu vytvořil podle antické sochy známé jako Minerva Giustiniani, kterou znal patrně z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 71, zrcadlově převráceno). Socha byla objevena na místě antického chrámu Minerva Medica v Římě před rokem 1632, kdy je poprvé doložena v majetku rodiny Giustiniani. V římském palazzo Giustiniani byla až do roku 1804, později se stala součástí vatikánských sbírek. Had byl jedním z nejdůležitejších atributů řecké bohyně Athény, a proto zaujímal prominentní místo i na nejslavnější kultovní soše Athény, kterou zhotovil Feidiás pro Parthenon na athénské Akropoli (447-438 př. Kr.). Pausaniás v Cestě po Řecku vykládal hada jako Kekropa (1, 24), jehož historie je zaznamenána v Knihovně z 2. stol. připisované Apollodórovi (3.14.6).
Pískovcová socha na soklu. Diana (krátký chitón přepásaný a dole podkasaný, řemen šikmo přes prsa, boty) stojí na pravé noze, levá v kontrapostu mírně pokrčená. Ve vlasech půlměsíc, levá paže pozdvižená se zbytkem luku nebo oštěpu v ruce, na pravé paži, ohnuté v lokti, spočívá drapérie himatia., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Dianu vytvořil podle antické římské sochy se stejným námětem, která byla variací na řecký praxitelovský typ. Socha byla kdysi ve vile Doria-Pamphilj v Římě, dnes je v Palazzo Doria v Římě (Calza 1977, č. 113 tab. LXXIII). Mandík sochu znal Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 27), odkud převzal i název sochy (další antická kopie tohoto konkrétního typu není známa).
Pískovcová soch na soklu. Říman v toze stojí na levé noze, pravá v kontrapostu uvolněná, drží v levé ruce větvičku vavřínových listů. Na hlavě má vavřínový věnec, na nohou sandály., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík se nedržel rytiny podle sochy, ale podle rmramorového reliéfu z Titova triumfálního oblouku na Foru Romanu v Římě (po 80), v jehož průchodu je na jihovýchodní straně zobrazen průvod Římanů a zajatců nesoucích kořist ze Šalamounova chrámu po dobytí Jeruzaléma. Sochař jednu z postav rytiny, která dnes na reliéfu chybí, převedl do volně stojící sochy. Reliéf byl velmi dobře znám z kreseb a také grafik, které byly publikovány několikrát v průběhu 17. století. Jako předloha Mandíkovi mohla posloužit například Perrierova grafika (Bellori 1645, zrcadlově převráceno). Zájem o reliéf pramenil především z toho, že zobrazoval porážku Židů a vyplenění Jeruzalémského chrámu, což zdůrazňoval i text pod Perrierovou grafikou, jenž je zkrácenou verzí příslušné pasáže z Války židovské od Josepha Flavia (7, 148-150). Kroměřížský Říman patrně rovněž nezobrazoval triumfujícího Římana obecně, ale Římana triumfujícího nad Židy, což by vysvětlovalo, proč se v tomto případě Mandík nedržel volně stojící antické sochy, ale reliéfu. Navíc byly do kroměřížské galerie začleněny dva citáty z jeruzalémského triumfu, v obou případech se jednalo o klíčové postavy, zatímco první (Triumfující Říman 1) ukazoval vavřínovou ratolestí na ukořistěnou archu úmluvy, druhý (Triumfující Říman 2) stejným způsobem upozorňoval na svícen z Šalamounova chrámu.
Pískovcová socha na soklu. Oblečená ženská postava, stojí na pravé noze, levá v kontrapostu lehce uvolněná. Pravá ruka ovinutá drapérií, levá paže volně podél těla spuštěná., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou "Livii" vytvořil podle antické sochy, jež tehdy byla ve vile Doria-Pamphilj v Římě, jedná se o římskou kopii podle řeckého helénistického originálu, jehož ohlas najdeme i mezi Múzami na Apoteóze Homéra v Britském muzeu. Socha patrně původně představovala Múzu (atribut v levé ruce se nedochoval), v antickém Římě byl řecký sochařský typ byla adaptován na portrétní sochu, rysy tváře sochy ze sbírky Doria-Pamphilj (nepatří k tělu) připomínají Faustinu Minor (Calza 1977, č. 71, tab. XLVI). Mandík sochu znal Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 27), odkud převzal i označení sochy jako Livie. Livia byla třetí ženou Augusta, která měla velký politický vliv, po císařově smrti získala podle jeho závěti čestný titul Iulia Augusta (Tacitus, Letopisy 1, 8).
Pískovcová socha na soklu. Stojící nahý vousatý muž, na bedrech svázaná drapérie s uzlem na břiše. V levé ruce drží košík, pravá paže napřažená kupředu. U jeho levé nohy pahýl kmene stromu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha "Umírajícího Seneky" je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Senekova smrt byla v 17. století dobře známým tématem a byla předvedena na jevišti, v opeře ("L'incoronazione di Poppea/ Poppeaina korunovace") připsané Claudiovi Monteverdimu, k níž napsal libreto G. F. Busenello (premiéra byla v Benátkách roku 1643 a později byla tato opera často předváděna). Mandík kroměřížskou sochu "Seneky" vytvořil podle antické sochy starého rybáře považované za Seneku umírajícího v lázni. Kdysi se nacházela ve vile Doria-Pamphilj v Římě, A. Doria ji daroval do Vatikánských muzejí (Calza 1977 č. 104 tab. LXVI). Mandík sochu zjevně znal z Barrierovy rytiny (De Rossi 1665, tab. 27), odkud převzal i název sochy. Nejznámější antická socha tohoto typu je v Louvru (Haskell, Penny 1981 č. 77), za Seneku byl považován už od 16. století kvůli podobnosti tváře s údajným portrétem slavného filosofa. Realistické žánrové postavy tohoto typu byly oblíbené v řeckém hellénistickém sochařství a v Římě byly často kopírovány, exemplář ze sbírky Doria-Pamphilj, který pochází z Anzia, vznikl patrně za Traiana (98-117).
Pískovcová socha na soklu: ženská postava stojící na levé noze, pravá mírně pokrčená. Na sobě má tuniku a pallium, pravicí skrytou pod pláštěm si přidržuje drapérii, levá ruka na prsou, přes ní přehozený cíp pláště. Hlava míně natočená k levé straně., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek, v 16.-17. byly antické sochy důstojných žen bez atributů často označovány jako portrét Sabiny. Mandík kroměřížskou "Sabinu" vytvořil podle antické sochy, kterou znal z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 75, zrcadlově převráceno), z indexu Perrierova alba opsal i název sochy. Tuto sochu získal v letech 1623-1633 do své sbírky kardinál Lodovico Ludovisi a až do konce 19. století byla socha v římské vile Ludovisi ( srov. http://mora.sns.it/_portale/scheda_opera.asp?Lang=ITA&GroupId=1&id_obj=287).
Pískovcová socha na soklu. Muž v tunice, himatiu a sandálech s vavřínovým věncem na hlavě stojí na levé noze, pravá v kontrapostu odlehčená. Levá ruka drží drapérii, v pravé napřažené ruce drží vavřínovou větvičku., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík jako vzor pro sochu použil rytinu podle mramorového reliéfu z Titova triumfálního oblouku na Foru Romanu v Římě (po 80), v jehož průchodu je na jihovýchodní straně zobrazen průvod Římanů a zajatců nesoucích kořist ze Šalamounova chrámu po dobytí Jeruzaléma. Reliéf byl velmi dobře znám z kreseb a také grafik, které byly publikovány několikrát v průběhu 17. století. Jako předloha Mandíkovi mohla posloužit například Perrierova grafika (Bellori 1645, tab. 1, zrcadlově převráceno). Zájem o reliéf pramenil především z toho, že zobrazoval porážku Židů a vyplenění Jeruzalémského chrámu, což zdůrazňoval i text pod Perrierovou grafikou, jenž je zkrácenou verzí příslušné pasáže z Války židovské od Josepha Flavia (7, 148-150). Kroměřížský Říman patrně rovněž nezobrazoval triumfujícího Římana obecně, ale Římana triumfujícího nad Židy, což by vysvětlovalo, proč se v tomto případě Mandík nedržel volně stojící antické sochy, ale reliéfu. Navíc byly do kroměřížské galerie začleněny dva citáty z jeruzalémského triumfu, v obou případech se jednalo o klíčové postavy, zatímco první (Triumfující Říman 1) ukazoval vavřínovou ratolestí na ukořistěnou archu úmluvy, druhý (Triumfující Říman 2) stejným způsobem upozorňoval na svícen z Šalamounova chrámu.
Pískovcová socha na soklu. "Cassandra" s dlouhými vlasy, v chitónu bez rukávu s himatiem přehozeným přes rameno stojí otočená doleva, v pravé ruce drží draperii, v levé ovocný plod., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík se držel grafické předlohy Pietra Santi Bartoliho (Bellori s.d. /1657/ tab. 70, Bellori 1693, tab. 42), která byla publikována také v Sandrartově albu (Sandrart 1692, obr. 98). Reliéf nemá s Cassandrou nic společného, zobrazuje jeden z reliéfů na Nervově foru v Římě (zasvěceno 97), který podle dobového komentáře k Bartoliho rytinám oslavoval péči císaře o zásobování Říma vodou. Protější postavu z Bartoliho grafiky Mandík použil v kroměřížské kolonádě jako model pro zobrazení "Medulíny" (socha č. 39). Mandík se od grafiky odchýlil tim, že postavě přidal do ruky ovocný plod (jablko ?). V antických pramenech o Cassandře, nejmladší dceři trójského krále Priama, však není nikde v souvislosti s touto tragickou postavou žádná zmínka o ovocném plodu.
Pískovcová socha. Nahý Bacchus kozí kůží přehozenou přes rameno, věnec z vinné révy a hroznů na hlavě, stojí na pravé noze, levá lehce pokrčená. V pravé ruce drží thyrsos, v levé ruce drží hrozen vína. K hroznu vína se po kmeni šplhá panter, který se do něj zakusuje., Daniel, Perůtka, Togner 2009, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížského Baccha vytvořil podle antické sochy, kterou znal z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 46, zrcadlově převráceno), od rytiny i originálu se odchýlil tím, že bohovi zakryl genitálie listem. Antická socha Baccha, která tu posloužila za vzor, byla v Římě již před rokem, 1609, kdy se dostala do Palazzo Borghese, kde zůstala až do roku 1786, nyní je v římské vile Borghese. Jedná se o římskou kopiii řeckého originálu ze 4. století před Kristem (hlava není původní).