Karlínský viadukt bývalé severské Rakousko-Uherské státní dráhy. Měří 1111 metrů, nesen 87 klenutými oblouky přes Karlín, ramena a ostrovy řeky Vltavy. and Inspirací této technické stavby jsou antické akvadukty. Vodovody, byly v antickém Římě budovány na stejném pricipu - řady několika stejně širokých oblouků. Přivaděče vody však někdy současně sloužily jako dopravní komunikace. V Českých zemích byly budovány v 19. století pro železniční dopravu (kamenný železniční most na trati Liberec-Česká Lípa v údolí řeky Rokytky, dva viadukty v Praze Hlubočepích (1870-1872), viadukt nedaleko zámku Sychrov (1857-1859), viadukt v Novině (1897), viadukt nad roklí Kocour v Posázaví (1898–1899)).
Dva portály na hlavním průčelí, na obou portálech mužské hermovky nesoucí balkon, na balkonech dvojice putti., Holec 1988#, s. 39-41, 43., Poche 1978#, 89., Kobyláková 2006#, 21., and Zahradní fasáda barokního zámku (1710) stavebně upravena přidáním sloupového portika v 19. století.
Na terase, před zahradním průčelím zámku směrem do parku, kašna s pískovcovou sochou Neptuna, kolem těla rybí ocas, v rukách drží trojzubec., Holec 1988#, s. 39-41, 43., and Kobyláková 2006#.
V parku, na soklu, pískovcová socha sedící ženy, Sibyla Libyjská, s anglickým nápisem: The Libyan Sibyl., Powers, E., "Interrogation of the Past": Henry James and William Wetmore Story", in: Arion (Boston University), Fall 2008, vol.16, 2., and Plastika vznikla podle originálu, jehož autorem byl americký sochař a umělecký kritik William Wetmore Story (1819-1895). Od roku 1856 žil v Římě v Palazzo Barberini, kde měl ateliér. Socha Sibyly byla vymodelována roku 1861, vytesána do mramoru v roce 1868, ve své době byla velice uznávaným dílem (autor byl srovnáván s Canovou), a to spolu s jeho další sochou, Kleopatrou. Obě díla byla roku 1862 vystavena v Londýně (International World Exhibition in London), kde získala cenu. V 19. století pak bylo vytvořeno několik kopií (Smithsonian American Art Museum, The Renwick Gallery, Washington; další mramorová kopie je též v Praze, v zahradě Strakovy akademie).
Pískovcová socha (v. 146 cm). Na skalisku socha nahého vousatého muže (klín zakrytý drapérií), na sehnutých zádech drží globus., Denkstein 1958, 147, č. k. 155, obr. 153)., and Socha Atlanta v Lapidáriu stála původně nad branou v nádvoří Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze čp. 373, po obou stranách byly ležící ženské postavy, Hojnost ? a Bohatství ? Socha Atlanta je dnes na původním místě nahrazena kopií, vzorem byla antická římská socha, Atlas Farnese (dnes v Neapoli) z doby okolo roku 150. Ačkoliv v 17. a 18. století převládala varianta antického sochařského typu, na níž Atlás stojí vzpřímeně, pražský sochař z Braunovy dílny napodobil poměrně přesně postoj antického originálu. Byl to zřejmě záměr, protože nedlouho po vzniku sochy pro Vrtbovskou zahradu, v roce 1727, vznikla v téže dílně socha vzpřímeně stojícího Atlanta pro Astronomickou věž Klementina. Důvody mohly být technické (vzpřímeně stojícího Atlanta nelze vytvořit v kameni) a estetické (socha nebyla určena pro pohled z velké dálky), ale lze také uvažovat o tom, že hrabě Vrtba chtěl antikizující sochařskou a malířskou výzdobu zahrady ohlásit již na vstupní bráně. V 17. a 18. století bylo téma Atlanta spojeno s veřejnými budovami, ale najdeme ho také na vrcholu západního pavilonu Zwingeru (Balthasar Permoser, 1717). Zatímco v Zwingru Atlantovi hrozí, že mu globus každou chvíli vyklouzne, Atlas ve Vrtbovské zahradě se drží antického vzoru a globus pevně podepírá oběma rukama. Stavebník sochou Atlanta nad vstupem do své soukromé zahrady upozorňoval na svoji významnou veřejnou funkci: Jan Josef hrabě z Vrtby byl v letech 1712-1734 nejvyšším purkrabím Království českého. Pravděpodobným ohlasem této sochy je socha Atlanta na průčelí zámku Sloup z doby okolo roku 1736 (Sloup, zámek, Atlás).
Pískovcová socha (v. 192 cm): polonahá bohyně Ceres (věnec z klasů) se srpem, stojí u snopu., Lapidárium 1993, s. 94, č. 332, and Socha pochází patrně ze dvora Braunova domu (Praha 1, Nové Město, Nové Město, dům čp. 730, nároží Jungmanovy a Vodičkovy ul., dům byl zbořen v roce 1910).
Pískovcová socha (v. 195 cm): Juno (čelenka) v šatech odhalujících ňadra, levicí objímá orla, který sedí na pařezu., Denkstein 1958, č. 159., Fajt, Sršeň 1993, s. 95, č. 333., and Socha pochází ze dvora Braunova domu (Praha 1, Nové Město, Nové Město, dům čp. 730, nároží Jungmanovy a Vodičkovy ul., dům byl zbořen v roce 1910).
Pískovcová socha (v. 182 cm): Bakchus (pláštík ze zvířecí kůže), s hroznem vína v ruce stojí opřený o strom., Denkstein, Drobná, Kybalová 1958#,, Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Socha patří do souboru, který byl původně umístěn v zahradě vily Amerika (Praha, Nové Město, Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20), od roku 1909 jsou sochy uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze.
Pískovcová socha (v. 175 cm): Faun (v lidské podobě) se zvířecí kůží přehozenou přes rameno stojí opřený o kmen stromu a hraje na flétnu., Denkstein, Drobná, Kybalová 1958#,, Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Socha patří do souboru, který byl původně umístěn v zahradě vily Amerika (Praha, Nové Město, Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20), od roku 1909 jsou sochy uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Socha je volnou kopií slavné antické sochy z pařížského Louvru, srov. Exemplum: le Petit Faun.