Nárožní pětipodlažní nájemní dům, tzv. "Goldmann-ház", postavený podle projektu G. Karvalyho pro Józsefa Goldmanna roku 1911. Fasádu budovy zdobí naznačené pilastry s kanelováním a reliéfy s figurálními alegorickými výjevy na obou průčelích, na schodišti u vchodu uvnitř domu údajně další majolikové reliéfy z továrny Zsolnay. Některé výjevy z jednoho průčelí se na druhém průčelí opakují. Boční fasádu do ulice Abonyi zdobí osm figurálních kompozic. V přízemí vedle sebe dvojice shodných reliéfů se čtveřicí ženských postav. Dvojice žen v objetí (drží se za ruce a kolem pasu), nahá žena drží levou rukou roušku pozdviženou nad levým ramenem, druhá v antické říze drží velký věnec. Ve druhém patře další čtyři reliéfy: zleva trojice nahých postav, dva muži, jeden drží vavřínovou snítku, žena (scéna Loučení); skupina stojících nahých mužů s býkem, jeden muž drží býka za udidlo, druhý v podřepu pije ze džbánu (Rolnictví); skupina nahých mužů se třemi koňmi, jeden drží koně za opratě, druhý v podřepu pije ze džbánu (Mír); čtveřice postav stojících za sebou, v popředí nahý muž a žena. Ve třetím patře, uprostřed fasády, jeden reliéf s pěti bojovníky - jeden z nich sedí na koni a kopím útočí na ležící postavu (Válka). V pátém patře tři reliéfy: zleva žena s hadem, dvě dvojice ženských postav v antickém oděvu postojem připomínající karyatidy. Fasádu nároží zdobí další reliéfy, většina z nich opakuje výjevy z fasády do ulice Abonyi. V prvním patře skupina postav, v popředí nahý muž a žena; skupinka nahých žen a dětí, uprostřed busta na soklu, žena stojící u busty se otáčí dozadu ke dvěma malým dívkám, první drží nádobu, z níž "tvůrce" nabírá hlínu, druhá stojící žena u busty drží skloněnou palmovou ratolest, za postavami v prvním plánu skupinka žen, jedna z nich drží velký věnec (Umění); skupina tančících nahých dívek (Tanec)., Ráday 1998, s. 307, obr. s. 86-87, and Figurální kompozice reliéfů zdobících tento dům jsou typickým příkladem alegorií vycházejících tématicky i formálně z antického umění. Jsou tu alegorické scény představující boj a život v míru (Umění, Rolnictví, Mír, Válka, Tanec) a kromě heroické nahoty a antikizující drapérie je to i formální zobrazení postav. Například na reliéfu, na němž je zobrazen souboj jezdce s pěšáky jsou to: motiv bojovníka na koni útočícího na ležícího muže, motiv nahého muže zobrazeného zezadu, ale s hlavou otočenou do profilu, nahý bojovník útočící zprava, levá noha pokrčená, pravá natažená, pravá ruka pozdvižená se zbraní nad hlavou. Antická inspirace je zřejmá i u ostatních výjevů (ženy držící věnec, skupiny nahých mužů a žen stojících v kontrapostu, muži s koněm, s býkem, karyatidy). Některé motivy je možné sledovat k původnímu antickému zdroji inspirace, například k reliéfnímu vlysu na athénském Parthenonu. Kopie antických reliéfů patřily v 19. století mezi nejčastěji reprodukované antické památky, které byly veřejně dostupné ve většině evropských metropolí ve sbírkách sádrových odlitků.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, tzv. "Goldmann-ház", postavený podle projektu G. Karvalyho pro Józsefa Goldmanna roku 1911. Fasádu budovy zdobí naznačené pilastry s kanelováním a reliéfy s figurálními alegorickými výjevy na obou průčelích, na schodišti u vchodu uvnitř domu údajně další majolikové reliéfy z továrny Zsolnay. Některé výjevy z jednoho průčelí se na druhém průčelí opakují. Boční fasádu do ulice Abonyi zdobí osm figurálních kompozic. V přízemí vedle sebe dvojice shodných reliéfů se čtveřicí ženských postav. Dvojice žen v objetí (drží se za ruce a kolem pasu), nahá žena drží levou rukou roušku pozdviženou nad levým ramenem, druhá v antické říze drží velký věnec. Ve druhém patře další čtyři reliéfy: zleva trojice nahých postav, dva muži, jeden drží vavřínovou snítku, žena (scéna Loučení); skupina stojících nahých mužů s býkem, jeden muž drží býka za udidlo, druhý v podřepu pije ze džbánu (Rolnictví); skupina nahých mužů se třemi koňmi, jeden drží koně za opratě, druhý v podřepu pije ze džbánu (Mír); čtveřice postav stojících za sebou, v popředí nahý muž a žena. Ve třetím patře, uprostřed fasády, jeden reliéf s pěti bojovníky - jeden z nich sedí na koni a kopím útočí na ležící postavu (Válka). V pátém patře tři reliéfy: zleva žena s hadem, dvě dvojice ženských postav v antickém oděvu postojem připomínající karyatidy. Fasádu nároží zdobí další reliéfy, většina z nich opakuje výjevy z fasády do ulice Abonyi. V prvním patře skupina postav, v popředí nahý muž a žena; skupinka nahých žen a dětí, uprostřed busta na soklu, žena stojící u busty se otáčí dozadu ke dvěma malým dívkám, první drží nádobu, z níž "tvůrce" nabírá hlínu, druhá stojící žena u busty drží skloněnou palmovou ratolest, za postavami v prvním plánu skupinka žen, jedna z nich drží velký věnec (Umění); skupina tančících nahých dívek (Tanec)., Ráday 1998, s. 307, obr. s. 86-87, and Figurální kompozice reliéfů zdobících tento dům jsou typickým příkladem alegorií vycházejících tématicky i formálně z antického umění. Jsou tu alegorické scény představující boj a život v míru (Umění, Rolnictví, Mír, Válka, Tanec) a kromě heroické nahoty a antikizující drapérie je to i formální zobrazení postav. Například na reliéfu, na němž je zobrazen souboj jezdce s pěšáky jsou to: motiv bojovníka na koni útočícího na ležícího muže, motiv nahého muže zobrazeného zezadu, ale s hlavou otočenou do profilu, nahý bojovník útočící zprava, levá noha pokrčená, pravá natažená, pravá ruka pozdvižená se zbraní nad hlavou. Antická inspirace je zřejmá i u ostatních výjevů (ženy držící věnec, skupiny nahých mužů a žen stojících v kontrapostu, muži s koněm, s býkem, karyatidy). Některé motivy je možné sledovat k původnímu antickému zdroji inspirace, například k reliéfům západního průčelí Parthenonu. Kopie antických reliéfů patřily v 19. století mezi nejčastěji reprodukované antické památky, které byly veřejně dostupné ve většině evropských metropolí ve sbírkách sádrových odlitků.
Kyralová: "Adepti herectví se zajímavou inscenací: Šumperské Trójanky na návštěvě v Praze", Svoboda, Ostrava, 13. 1. 1997Adepti herectví se zajímavou inscenacíŠumperské Trójanky na návštěvě v PrazeŠUMPERK/PRAHA. Inscenaci Eurípidova dramatu Trójanky uvedli včera v podvečer v pražském Divadle v Celetné studenti Střední školy dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku.Režie a úprava byla dílem Václava Martince, scénickou hudbu složili Pavel Jurkovič a David Kotier.V Šumperku má prý tato inscenace nebývalý ohlas, zvláště pak před studentským publikem. Zástupci školy z toho usuzují, že se jim podařilo nalézt v klasické hře polohu, která rezonuje s životními pocity a problémy současných mladých diváků. Dosavadní ohlasy shodně upozorňují na vysokou kvalitu jevištní mluvy posluchačů šumperské divadelní školy. I v tom je její příspěvek k tomuto otevřenému problému českého divadla a divadelního školství.V inscenaci Trójanek hrají Jakub Stránský, Jiří Kraus, Bohdana Pavlíková, Petra Klímová, Michaela Scheibová, Kamila Kalousova a Alena Kastnerová, která školu absolvovala vloni.
Résumé: Zielinského Agamemnón je výborným příkladem prvoplánovitého využití antického dramatu pro účely politické agitace. Z prvního dílu trilogie Oresteia se stala satira na novodobé demokratické vůdce, kteří nemyslí vážně to, co říkají, a kteří své činy ani nemusí ospravedlňovat před lidem (=chór), neboť ten se spokojí s několika banálními frázemi a vtípky. Zielinski nenechává nikoho na pochybách, koho si bere na mušku: George W. Bush se objevuje na plakátu, v programu k inscenaci se rozebírají příčiny války v Iráku, Agamemnónova zajatkyně Kassandra má na sobě tradiční oděv muslimských žen a v samém závěru představení zazní americká hymna. Tato příliš explicitní aktualizace však při interpretaci Oresteie zůstala nutně na povrchu a sama se připravila o důležité významy, které v Aischylově trilogii jsou. DČ
Aischylos, AgamemnónPřeklad M. Havrda a P. BorkovecÚprava divadla ROKOKO HLÁSNÝ PrologBohové, skončete to trápení,které mě moří celý dlouhý rok,a zbavte mě už stráže na střešepaláce Átreových synů,kde ležím jak poslední pes. Tak noc co noc, den po dni, nekonečný rokVyhlížím v dálce světlo pochodně,Záblesky ohně, znamení,Že naše vojsko udolalo Tróju.Musí to být. Vždyť ženě, co mi vládne,Té, která myslí jako muž,Srdce po ničem jiném nežízní. Když polehávám v promáčeném lůžku,Které mi nedá spát a za kterýmNechodívají sladké sny – Vždyť ten můj povedený nocleh hlídáNamísto spánku ostražitý strachA nepovolí unaveným víčkům,Aby se pevně zavřela -,A když si usmyslím, že písnička,Nějaký starý nápěv, dva tři milé tónyBy ulevily tomu souženíA zaplašily neodbytnou dřímotu,Z hrdla mi vyrazí jen pláčA naříkání nad neštěstím domu,Co příliš dlouho není spravovánTak starostlivě jako dřív.Kéž dám už brzy sbohem trápení!Ať tmu rozsvítí oheň, v nějž tak doufám! Plameny! Tam! Buď pozdraveno, světlo,Co slibuješ den našim temnotámA celý Argos voláš do tance!Vítej! Vítej! A teď co nejrychleji za paní,Musí se přece probuditA před očima všech svých poddanýchVykřičet radost nad tím znamením.Vždyť padla Trója! A první tanec bude můj –Ať se pán domu vrátí zpětA já smím stisknout milovanou ruku! O jiném mlčím. Na jazyku klíč.To kdyby palác uměl promluvit,Řekl by celou pravdu, vše.Ti, kteří vědí, rozumějí.Před ostatními paměť selhává. SBOR ParodosDeset let, desátý rokOd chvíle, kdy vzplál strašlivý svár,V němž pohlédli tváří v tvářKrál Trójanů Priamos a mocní vládciMeneláos a Agamemnón,Vůdcové řeckých vojsk. Deset let, desátý rok,Co svorní synové velkého ÁtreaSpustili na tisíc argejských lodíA s vášnivým pokřikem vrhli se do vln.Ať promluví vojsko v tom královském sporu!Byli jak supi, co v šílené bolestiTlučou se ve větru, v zoufalých vírech. Tak Zeus, ochránce hostinných práv,Kvůli ženě, jež patřila mnohým,Za Paridem vyslal argejské králeA s nimi dlouhý boj, vřavu, co zavalíŘekům i Trójanům ruce a nohy.A v čase krvavých obětí,Dřív nežli dojde k naplnění,Kolena padnou do prachu,Kopí se rozletí v tříšť. Teď buď, jak buď – tím, co se stane,Naplní se, co určeno.Ani obětí zažehlou ohněm,Ani úlitbou, obětí plodin,Nesmíří krutý boží hněvTen, kdo se odvážil přestoupit právo. Co ohňů všude! Klytaiméstro!Královno, pověz, proč? Co se stalo?Jaká jen zpráva tě přiměla rozeslat oběti k tolika oltářům?Pověz nám všechno, co svedeš a smíš,A ztiš naši úzkost, Klytaiméstro.Vždyť nevíme kudy kam.Hned toneme v obavách, hned zasNaděje z hořících obětí plašíSžíravý neklid a úmorný žal. Žal, žal, jaký jen žal! Kéž ale zvítězí dobro! Strofa I To Zeus nám smrtelníkům Strofa IIIUrčil cestu k moudrostiPravidlem, co jasně praví:„Trápením se poučíš!!“V srdcích, jež si pamatují,Kape krev – a nedá spát!I ten, který zmoudřet nechce,Nakonec vážněji váží své skutky.Tak bohové s kormidlem v rukouVlídnost zjevují násilím. Právě tehdy Agamemnón, Antistrofa IIIStarší vůdce výpravy,V čase, kdy se AchájovéU Aulidy tísniliV burácivém vlnobití,Naproti vzdáleným chalkidským břehům,Kdy posádkám bezmocných lodíZe zásob nezůstalo nic, Kdy od Strýmonu zadul vítr, Strofa IVS nímž k palubám galér přilétá hladA zlostnou zahálkou trávené týdny,Vítr, co přístav mění v pastA zvlčilé vojsko žene do ulic, Co trhá lana, Nešetří lodě, Znovu a znovu Nastavuje časA souží výkvět argejských mužů,V čase, kdy věštec vůdcům oznámil,Že lék, jenž trpkou bouři utiší,Je tíživější nad nemoc, Tak tehdy řekl starší vládce: Antistrofa IV„Když neposlechnu, strašnou pohromu na sebe přivolám, však stejná zkázačeká, když dítě usmrtím- své dítě, klenot svého paláce - a v horkých proudech panenské krve otcovské ruce
Tvrz (1581) přestavěna na zámek ve stylu saské renesance. Arkádové nádvoří, fasáda byla původně zdobena sgrafity. Na klenutém stropě v přízemí a v 1. patře figurální štuková výzdoba., Poche 1977#, 23., and Tvrz Ahníkov (Hagensdorf), přestavěná na zámek v letech 1615-1620, byla v roce 1986 kvůli těžbě uhlí zdemolována. Původní renesanční klenba z prvního patra budovy (s figurálním motivem) a sochařská výzdoba byla uložena do areálu chomutovského Podkrušnohorského zooparku. V chomutovském muzeu je vystaven model zámku (dokumentace k podobě zámku srov: P. Syrový, Architektura - Svědectví dob, Praha, 1974).
Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Původní pětipodlažní nárožní budovu navrhl pro Alföldi Vásúta architekt Grosse. V roce 1884 došlo k její přestavbě podle plánů Miklóse Ybla (Schubert a Hikisch). Sochařskou výzdobu provedla firma Szándház, bratři Károly a Ferenc. V přízemí nad vchodem proti sobě v obou cviklech dvě dívčí okřídlené postavy v antických řízách - obě mají na hlavě a v ruce vavřínový věnec, dívka vpravo drží v levé ruce plmovou ratolest. Nad vchodem v prvním patře dvě ženské alegorické postavy v antických drapériích (socha typickým způsobem nahozená maltou údajně svědčí pro autorství Károly Szandháze). První žena, levou nohu spočívá na glóbu, drží v pravé ruce hůl se dvěma hady (chybí vršek, kde možná byla křídla, patrně se jedná o kaduceus), v levé ruce drží svitek (Obchod). Druhá žena drží v levé ruce kladivo, v pravé ozubené kolo, pravou nohu má položenou na kovadlině (Průmysl)., Déry 1991, s.112, and Génius symbolizuje sílu plodivého ducha, obdobný význam má jeho ženská podoba, někdy spojovaná s bohyní Juno, s atributy vavřínovým věncem a palmovou ratolestí. Ve spojení s personifikacemi obchodu a průmyslu géniové vyjadřují víru v sílu tvořivého lidského ducha, oslavu podnikání.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Karyatidy, původně oděné ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků řecké architektury, byly převzaty do tvarosloví renesanční, klasicistní a novoklasicistní architektury, kde se však jedná o nefunkční čistě dekorativní prvek. Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě (Maďarsku nejblíže, například vídeňský Parlament a nájemní paláce na Ringstrasse).
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, na nárožích ve druhém patře mezi zdvojenými okny stojící ženská postava v antické drapérii, na hlavě koš z akantových listů ukončený motivem vejcovce (sloupová hlavice) - imituje řeckou karyatidu., Szentpétery 1998, s. 43, and Ve druhé polovině 19. století se karytidy často objevují na fasádách eklektických staveb po celé Evropě, ve Vídni například na budově parlamentu a na palácích na Ringstrasse. Ženské postavy ve funkci sloupových opěrných článků, karyatidy, se poprvé objevily v antickém Řecku a pozdější Evropa je znala především z výzdoby Erechtheionu v Athénách. Jednu z nich přivezl roku 1806 Lord Elgin do Londýna.
Budova radnice s osmibokou věží, na fasádě věže okna schodiště, antikizující portál se štítem. and Rathaus der Stadt Alfeld an der Leine im Stil der Weserrenaissance. Das Gebäude geht auf einen früheren gotischen Bau zurück, im Inneren sind noch verschiedene (überformte) Bauteile erhalten.
Na dřevěné řezbové fasádě alegorické výjevy a antická božstva s atributy: Sluch (žena se psem), Chuť (žena s nádobou), Mars (drží meč a přeslici?), Saturn (vousatý muž s dítětem a kosou), Venuše (drží hořící srdce a šíp) s Amorem (drží luk, toulec a šípy), Sol (kolem hlavy záře, drží kopí a planetu?), Jupiter (sedící vousatý muž, drží blesky), Merkur (okřídlená čapka, drží caduceus), Luna (sedící žena drží měsíc a cíp drapérie),