Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Eklektická budova Hudební akademie. Interiér: proti vchodu je umístěna fontána, po její levé straně obdélný reliéf - uprostřed kompozice vavřínový věnec s maskou, z levé strany faun - pištec, hraje na diaulos, za ním puto s věncem, z pravé strany středového věnce múza s kytarou (Polyhymnia (?)), vedle ní na soklu masky, hůl a feston. Pod reliéfem na obou stranách medailony s hlavami múz (zleva Erató (múza milostné poezie a lyriky), zprava Polyhymnia (múza rétoriky). Na pravé straně kašny druhý figurální reliéf: uprostřed věnec s maskou, vlevo Dionýsos doprovázený panterem, napravo od věnce tančící bakchantka, v levé ruce má bubínek, v pravé thyrsos, vedle ní na zemi koš s vinnými hrozny. Pod reliéfem medailony s hlavami múz - Euterpé (múza milostného lyrického básnictví) a Terpsichoré (múza tance). Další medailony jsou nad vchody do sálu. Nad postranním vchodem s číslem 7: zleva Thalia (múza dramatických umění), zprava Polyhymnia (múza sborového a hymnického zpěvu). Nad vchodem č. 11: Melpomené (múza tragedie) a vpravo opět Terpsichoré. Dekorativní drobné detaily ve vstupní hale zobrazují Kentaury a Fauny s lyrou a Panovou flétnou., Architectural Guide 1997, s. 42, č. 050; Dent 2002, and Reliéfy nad vchody jsou inspirovány antickými reliéfy, a to konkrétními nálezy, dnes vesměs ve sbírkách v Louvru v Paříži. Tančící faun s panterem, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 70, obr. 179); Faun hrající na diaulos, reliéf z Louvre (Reinach, I., 1906, s. 24, 29)
Kresba: nahá Venuše (plášť na zádech) sedí v lese pod improvozovaným stanem u nádoby s ohněm, vedle ní Amor (luk). Bohyně vztahuje ruku k Ceres (cornucopia) a Bacchovi (věnec), kteří odcházejí., Kaufmann 1988#, 7.26., and Přípravná kresba (další verze je ve švýcarské soukromé sbírce) k obrazu, který byl patrně v Rudolfově pražské sbírce. Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15), která mohla být zprostředkována pražskými obrazy na stejné téma od Bartolomea Sprangera, Hanse von Aachena nebo rytinami Jana Mullera.
Olej na plátně: nalevo sedící polonahá Venuše, obrácená zády k divákovi, ale otáčející se k němu. Napravo Bacchus (zvířecí kůže), dívá se na Venuši, v pravé pozdvižené ruce drží hrozen vína, v levici konvici. Mezi Venuší a Bacchem stojí čelem k divákovi Ceres (klasy ve vlasech, šaty s odhalenými ňadry), pravou ruku na rameni Venuše, levou ruku s ovocem na rameni Baccha. Za Venuší na zemi párek bílých holubic., Fučíková 1997#, I/87., and Patrně součást cyklu věnovaného Venuši a určeného pro některou z císařových komnat.
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Stojící figura nahého mladíka, kolem beder lví kůže, v pravé ruce hrozen vína., Samek 1999#, 64-65, Schemper-Sparholz 2003#, 37-38., and Socha Bakcha, jako alegorie podzimu, stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Alabastrová soška: nahý Bakchus (věnec z révy, kůže šelmy, kterou drží pásek přes hruď) s nádobou v levé ruce. Za Bakchem jde polonahá stará žena (náramek), chce jej chytit za ruku, ve zdvižené ruce drží měšec. Bakchovy nohy se drží putto, mezi Bakchantkou a Bakchem sedí na zemi Amor na toulci a luku, ruce má zdvižené (na znamení smutku)., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Stařena je inspirována antickou hellénistickou plastikou, kde staré ženy často zobrazovány. Měšec ve stařenině ruce ukazuje na to, že antická mytologie byla v tomto případě sekundární (sousoší bylo také interpretováno jako Chronos a Niobé), hlavním námětem byla alegorie nerovného páru, bohaté nevěsty a muže, který dává přednost vínu před jejím náručím. Na alegorický výklad ukazuje truchlící Amor. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Stařec a mladá žena).
Alabastrová soška (v. 140 cm): dole v popředí sedí polonahá žena s dítětem na klíně, napravo stojí dítě, nalevo dítě skloněné nad kolébkou se spícím nemluvnětem. Na válcovém sloupku s hlavami satyrů a ovocnými girlandami vlčice kojí Romula a Rema. V pozadí na kladí ruiny iónského chrámu stojí Saturn s bederní rouškou (věnec, plnovous), ruce ulomeny. Vedle sloupku se Saturnem váza s Bakchem na voze taženém pantherem. okolo putti., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Říma či Tiberu, ale pouze na základě přítomnosti vlčice kojící Romula a Rema. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž zcela chybí odkaz na řeku. Vlčice s Romulem a Remem mohla být nejen symbolem Říma či Tiberu, ale také Saturnova Zlatého věku, který mělo římské císařství obnovit (e.g. Sambucus 1564, A5r). Saturn byl rovněž součástí obrazové tradice zobrazení Zlatého věku (e.g. rytina z roku 1589, k níž vytvořil návrh Goltzius, Saturn je na oblaku nahoře). Widmannovo sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Potopu - Kozel, Potopa (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.