Cíl: Cílem výzkumného šetření bylo získat informace o protektivních a rizikových faktorech stravování a stravovacích návyků ve vztahu k prevenci kolorektálního karcinomu, a to u záměrně vybrané skupiny adolescentů a dospělých. Výsledky byly porovnávány mezi oběma skupinami a s údaji publikovanými v odborných časopisech. Metodika: Pro výzkum bylo zvoleno kvantitativní dotazníkové šetření za pouţití nestandardizovaného dotazníku vlastní tvorby hodnotícího způsob stravování u obou skupin respondentů. Šetření probíhalo ve dvou záměrně vybraných středních školách a ve čtyřech podnicích v Hradci Králové v období října aţ prosince 2012. Výsledky: Celkem bylo do výzkumného šetření zařazeno 343 respondentů, z toho 123 adolescentů (36 %) a 220 dospělých (64 %). Statistické testování prokázalo, ţe se dospělí stravují kvalitněji neţ adolescenti, přesto však obě skupiny konzumují ovoce a zeleninu v nedostatečném mnoţství a naopak často konzumují červené maso, masné výrobky a potraviny upravené smaţením. Špatné stravovací návyky dosvědčuje i prevalence nadváhy a obezity; 20,4 % dotázaných adolescentů a 63,6 % dospělých má vyšší neţ normální váhu. Třetina adolescentů se navíc stravuje v řetězcích s rychlým občerstvením. Závěr: Zdravá výţiva a vhodné stravovací návyky hrají klíčovou roli v prevenci mnoha onemocnění. Spolu s adekvátní pohybovou aktivitou a nekouřením zásadně sniţují riziko vzniku nejen kolorektálního karcinomu, ale i dalších nádorových i nenádorových onemocnění. Přesto však způsob stravování není ze zdravotního hlediska příznivý a přibývá osob s nadměrnou hmotností., Aim: The aim of the research was to get information about protective and dangerous factors of nutrition and eating habits in relation to the prevention of colorectal cancer. It focuses on intentionally chosen groups of adolescents and adults. The results were compared between both groups of respondents and with information published in professional periodicals. Methods: Quantitative research based on non-standardized questionnaires of own formulation evaluating a way of alimentation of both groups of respondents was chosen. The research took place in two chosen secondary schools and in four companies in Hradec Králové in a period from October to December 2012. Results: The total amount of 343 respondents participated in the research, namely 123 adolescents (36 %) and 220 adults (64 %). Statistical testing has shown that the eating habits of adults are of a higher quality than the eating habits of adolescents. Nevertheless, both groups consume insufficient amount of fruit and vegetables. On the other hand, they frequently consume red meat, meat products and fried food. Bad eating habits are proven even by the quantity of overweight and obesity occurrence; 20,4 % of interviewed adolescents and even 63,6 % of interviewed adults are of a higher than normal weight. Moreover, one third of adolescents eat in fast-foods. Conclusion: Healthy nutrition and correct eating habits play a key role in the prevention of many diseases. Together with adequate physical activity and no smoking they reduce essentially the risk of occurrence not only of colorectal cancer but also of other cancerous and noncancerous diseases. However, the way of alimentation is not beneficial from the point of view of health and the number of people with overweight is increasing., Tereza Dolénková, Pavol Hlúbik, and Literatura
Cieľ: Cieľom práce bolo posúdenie výskytu stresu, stresorov, stratégií zvládania stresu a prediktorov stresu u sestier poskytujúcich paliatívnu starostlivosť (PS). Metodika: V rámci štúdie bol použitý štandardizovaný dotazník – Inventár copingových stratégií a dotazník zameraný na posúdenie stresu a stresujúcich situácií. Pri spracovaní údajov boli použité deskriptívne štatistické metódy a lineárna regresná analýza. Výsledky: Prieskumu sa zúčastnilo 68 sestier poskytujúcich PS s priemerným vekom 37,9 rokov a priemernou dĺžkou praxe v PS 8,22 rokov. Celkovo sme zaznamenali iba zriedkavý výskyt stresu v sledovanej vzorke sestier, pričom reakcie na stres sme zaznamenali najmä v emocionálnej a fyzickej oblasti. Najvýznamnejšími stresormi boli smrť a umieranie pacienta, pracovná záťaž (hlavne nedostatok personálu), pracovné prostredie a rodina pacienta. Sestry v stresových situáciách využívali viac príklonové stratégie zvládania stresu – najmä riešenie problému a sociálnu oporu. Signifikantnými prediktormi stresu boli v tejto vzorke pasívne stratégie zvládania (sebaobviňovanie) a mladší vek. Tieto premenné vysvetľovali 26,6 % variability stresu u sestier poskytujúcich PS. Záver: Ako optimálne sa javia programy zamerané na znižovanie vulnerability sestier, efektívnejšie využívanie aktívnych stratégií zvládania stresu a účinnejšiu komunikáciu s rodinou pacienta., Aim: The aim of this study is to assess the occurrence of stress, stressors, and stress coping strategies and stress predictors in nurses providing palliative care (PC). Methods: The study used a standardized questionnaire – Coping Strategies Inventory and a questionnaire aimed to assess stress and stressful situations. Data were processed by descriptive statistical methods and a linear regression analysis. Results: Sixty eight nurses working in PC at the average age of 37.9 years and the average term of practice in PC of 8.22 years participated in the survey. Overall, we only observed rare occurrence of stress in the study sample of nurses, and stress and we have noted responds to stress particularly in the physical and emotional area. The highest stressors were patient’s death and dying, workload (particularly staff shortages), working environment and relations with patient’s family. Nurses rather used active stress coping strategies in stressful situations, especially problem-solving and social support. Passive stress-coping strategies (self-criticism) and younger age were significant predictors of stress in this sample group. These variables explained 26.6% of stress variability in nurses working in PC. Conclusion: Training focused on decreasing vulnerability of nurses, more efficient using of active stress-coping strategies, and more efficient communication with patient’s family seems to be an appropriate solution to reduce stress., Mária Sováriová Soósová, Jana Sušinková, Mária Cenknerová, and Literatura
Cieľ: Cieľom práce bolo posúdenie výskytu stresu, stresujúcich situácií, stratégií zvládania stresu a prediktorov stresu u sestier pracujúcich na oddeleniach anestéziológie a intenzívnej medicíny (OAIM). Metodika: V rámci štúdie bol emitovaný štandardizovaný dotazník – Inventár copingových stratégií a dotazník vlastnej konštrukcie zameraný na posúdenie stresu a stresujúcich situácií. Pri spracovaní údajov boli použité deskriptívne štatistické metódy a lineárna regresná analýza. Výsledky boli spracované na hladine štatistickej významnosti α ≤ 0,05. Výsledky: Prieskumu sa zúčastnilo 42 sestier z východoslovenského regiónu s pracovným zaradením na OAIM, ktorých priemerný vek bol prepočítaný na 35,6 roka a priemernou dĺžkou praxe na OAIM 11,5 rokov. V sledovanom súbore bol zaznamenaný iba zriedkavý výskyt stresu, pričom relevantné hodnoty stresu boli zistené najmä vo fyzickej a emocionálnej oblasti. Najviac vyskytujúcimi sa ochoreniami u tejto skupiny sestier boli bolesti chrbtice, migrény, vysoký krvný tlak a poruchy menštruačného cyklu. Najviac stresujúco na sestry pôsobili: pracovná záťaž, najmä nedostatok personálu, smrť a umieranie pacienta a pracovné prostredie (hlavne neadekvátne vybavenie). Sestry v stresových situáciách využívali viac príklonové – aktívne stratégie zvládania stresu – riešenie problému, sociálnu oporu a kognitívnu reštrukturalizáciu. Pracovná záťaž a využívanie pasívnych copingových stratégií sa ukázali ako signifikantné prediktory stresu. Tieto premenné vysvetľovali 30 % variability stresu u sestier pracujúcich na OAIM. Záver: Z prieskumu vyplýva, že jedným z optimálnych spôsobov, ako redukovať stres sestier je zabezpečenie adekvátneho personálneho obsadenia. Vhodným postupom sa javia aj tréningy zamerané na manažment a zvládanie stresu na individuálnej úrovni., Aim: The objective of this study was to assess the prevalence of stress, stressful situations, coping strategies and stress predictors of stress in nurses working in departments of anaesthesiology and intensive medicine (OAIM). Methods: The study used a standardized questionnaire – Coping Strategies Inventory and questionnaire of own design aimed to assess stress and stressful situations. For data processing were used descriptive statistical methods and linear regression analysis. The results were processed for statistical significance level α ≤ 0.05. Results: The survey was attended by 42 nurses working on OAIM from Eastern Slovakia with an average age of 35.6 years and average length of practice on OAIM 11.5 years. Overall, we observed only rare occurrence of stress in the study sample, whereas relevant values of stress were particularly in the physical and emotional area. The most occurring diseases in this group of nurses were back pain, migraines, high blood pressure and impairment of menstrual cycle. The highest stressful influence on nurses was: workload (particularly staff shortages), death and dying patient and working environment (especially inadequate equipment). In stressful situations nurses use more active stress coping strategies – problem solving, social support and cognitive restructuring. Workload and the use of passive coping strategies have proved to be significant predictors of stress. These variables explained 30% of the variability of stress in nurses working on OAIM. Conclusion: The results show that the optimal way to reduce stress is to ensure adequate nurse staffing. Training focused on stress management at the individual level seems to be an appropriate solution to reduce stress., Mária Sováriová Soósová, Anna Varadyová, and Literatura
Lipokaliny tvoří velkou skupinu malých extracelulárních proteinů. Vykazují velkou rozmanitost na úrovni sekvenčního uspořádání, terciární struktura je oproti tomu vysoce konzervovaná a představuje ji β-válec tvořený osmi antiparalelními strukturami β-skládaného listu. Vazebné místo ligandu se nachází uvnitř β-válce. Zastávají rozličné funkce, např. transportují retinoidy, steroidy, biliny, feromony, účastní se syntézy prostaglandinů, tvorby ochranného zbarvení bezobratlých, vytváření čichových vjemů, jsou zapojené do regulace buněčné homeostázy a modulace imunitní odpovědi. Lipokalin-2 (neutrofilní s gelatinázou asociovaný lipokalin), časný marker různých typů renálního poškození, vykazuje pleiotropní biologické aktivity v různých typech buněk a tkání. Hraje významnou roli v angiogenezi, apoptóze, organogenezi, zánětu, hematopoeze, v procesu hojení ran, v renální fyziologii, v nádorové a reprodukční biologii., The lipocalin protein family is a large group of small extracellular proteins. The family demonstrates great diversity at sequence level; however, lipocalin crystal structures are highly conserved and comprise a single eight-stranded antiparallel β-barrel, which encloses an internal ligand-binding site. They have been associated with a variety of different functions, among them transport of retinoids, steroids, bilins, pheromones, enzymic synthesis of prostaglandins, cryptic coloration, olfaction, immune response, cell regulation. Lipocalin-2 (also known as neutrophil gelatinase-associated lipocalin), which is a useful biomarker for early detection of various renal injuries, shows pleiotropic bioactivities in a variety of different cell types and tissues. It plays important roles in angiogenesis, apoptosis, organogenesis, inflammation, hematopoiesis, wound healing, renal physiology, tumor and reproductive biology., Fořtová M., Průša R., Vajtr D., and Literatura
Studie PATHWAY-2, financována Britskou nadací pro srdce (British Heart Foundation), randomizovala 335 pacientů s rezistentní hypertenzí (léčených již podle současných guidelines léčbou A + C + D na 12týdenní léčbu spironolaktonem (25–50 mg), bisoprololem (5–10 mg), doxazosinem (4–8 mg s modifikovaným uvolňováním) a placebem. Plán studie dovoloval porovnání léků u každého pacienta, 230 pacientů dokončilo všechny cykly. Výsledky ukázaly, že podávání spironolaktonu snížilo domácí systolický tlak o 8,70 mm Hg více než placebo (< 0,001), o více než 4,26 mm Hg než bisoprolol/doxazosin (< 0,001), o 4,03 mm Hg více než doxazosin (< 0,001) a o 4,48 mm Hg více než bisoprolol (< 0,001). Na konci studie bylo zjištěno jen 15 pacientů vhodných k zařazení do studie o renální denervaci u nekontrolované hypertenze. Studie PATHWAY-2 bude mít velký dopad pro nábor pacientů do studií sledujících význam renální denervace., The PATHWAY-2 study, funded by the British Heart Foundation, randomised 335 patients with resistant hypertension (already treated according to guidelines) to sequentially receive 12 weeks of spironolactone (25–50 mg), bisoprolol (5–10 mg), doxazosin (4–8 mg modified release) and placebo. The study design allowed drug comparisons in each patient, with 230 patients completing all cycles. Results showed that spironolactone reduced home systolic BP by 8.70 mm Hg more than placebo (< 0.001), 4.26 mmHg more than bisoprolol/doxazosin (< 0.001), 4.03 mm Hg more than doxazosin (< 0.001), and by 4.48 mm Hg more than bisoprolol. By the end of the trial, there would only be 15 patients considered eligible for renal denervation trials in uncontrolled hypertension. PATHWAY-2 will have significant implications for patient recruitment in to other trials., and Jiří Widimský
Úvod: Observační, prospektivní a neintervenční projekt SOLOSTAR měl za cíl získat informace z klinické praxe v České republice o spokojenosti pacientů s používáním předplněného inzulinového pera SoloStar. Metodika: 1 805 pacientů s diabetem 1. nebo 2. typu bylo po zahájení používání pera SoloStar sledováno 3–4 měsíce. Spokojenost pacientů s perem SoloStar a s jeho jednotlivými parametry byla posuzována ve skupině všech pacientů a v podskupinách rozdělených dle demografických parametrů včetně zdravotního omezení. Pacienti také porovnávali pero SoloStar s pery používanými před vstupem do projektu. Výsledky: 98,3 % pacientů ohodnotilo celkovou spokojenost s perem SoloStar jako „výbornou“ a „dobrou“ (nejlepší a druhé nejlepší hodnocení na 5stupňové škále). Na celkovou spokojenost s perem SoloStar nemělo statisticky významný vliv žádné z demografických kritérií, a to ani zrakový handicap či omezení manuální zručnosti. Parametry pera SoloStar byly u více než 90 % pacientů hodnoceny jako „výborné“ a „dobré“. Lépe byly některé parametry hodnoceny zejména pacienty bez předchozí zkušenosti s aplikací inzulinu. Pacienti, kteří používali jiný typ aplikátoru před zařazením do projektu, byli více spokojeni s perem SoloStar než s předchozím aplikátorem a většina z nich ohodnotila používání pera SoloStar (93,1 %) a aplikaci inzulinu perem SoloStar (83,5 %) v porovnání s původním perem jako „mnohem jednodušší“ a „jednodušší“ (nejlepší a druhé nejlepší hodnocení na 5stupňové škále). Závěr: Používání pera SoloStar je v běžné klinické praxi v České republice spojeno s vysokou spokojeností pacientů, a to včetně pacientů se zdravotním omezením. Pacienti navíc pero SoloStar upřednostňovali před inzulinovými pery používanými před vstupem do projektu. Klíčová slova: diabetes mellitus – inzulinové pero – spokojenost pacientů, Introduction: The aim of the observational, prospective and non-interventional survey SOLOSTAR was to obtain, in a clinical practice setting in the Czech Republic, information about patient satisfaction with the use of the pre-filled insulin pen SoloStar. Methodology: 1 805 patients suffering from type 1 or 2 diabetes who began using the pen SoloStar were observed for 3 to 4 months. Satisfaction of patients with SoloStar and with its particular features was evaluated in the group of all patients and in subgroups defined by demographic parameters including the type of handicap. Patients also compared SoloStar with the pens used before the entry into the survey. Results: 98.3 % of patients rated overall satisfaction with the pen SoloStar as “excellent” and “good” (the highest and second highest rating on a 5-point scale). Demographic criteria, including visual handicap and manual dexterity handicap, did not have any statistically significant effect on the rating of the overall satisfaction with SoloStar. Features of SoloStar were rated as “excellent” and “good” by more than 90% of patients. Higher rating of some of the features of SoloStar was awarded mostly by patients without prior experience with insulin application. Patients who used other insulin applicators before entering into the survey were more satisfied with the pen SoloStar than with the previously used applicator and most of them rated the use of SoloStar (93.1 %) and insulin application with SoloStar (83.5 %) as “much easier” and “easier” (the highest and second highest rating on a 5-point scale) in comparison with the previously used pen. Conclusion: The use of the pen SoloStar in a clinical practice setting in the Czech Republic is associated with high levels of satisfaction of patients, including handicapped patients. In addition, patients preferred SoloStar over insulin pens used before the entry into the survey. Key words: diabetes mellitus – insulin pen – patient satisfaction, and Tomáš Edelsberger, Michal Policar, Dita Pospíšilová, Jana Psottová, Jana Houdová, Denisa Janíčková Žďarská
Článek sleduje problematiku stydlivosti jako emocion álního osobnostního rysu, pro který je typický strach z negativního hodnocení doprováze ný emoční nepohodou. Nejvýznamnější emocí uplatňující se při zaměření pozo rnosti na vlastní selhání a je stud. Stydlivost, která se stane negativní součá stí sebepojetí, působí negativně na životní spokojenost člověka a má rovněž úzký vztah k psychickým poruchám. K posouzení míry stydlivosti lze využít čes ký překlad „Dotazníku stydlivosti“ (2002). Dále sledujeme vztah stydlivosti k rysům pětifaktorového modelu. Výzkumný soubor tvořilo 51 osob se smíšenou úzkostně depresivní poruchou a 50 osob se z ávislostí na alkoholu., Our paper analyses the issues of shyness as emotiona l personality trait for which the fear of negative judgement is typical, accompanied by emo tional discomfort. The most significant emotion when focusing on our own failure s and functioning is shame. The shyness which becomes part of negative self-image has adverse impact on individual’s life satisfaction and also has close relationship t o mental disorders. To assess the degree of shyness the Czech translation of "Questionnaire of shyness" by Lynne Henderson and Philip Zimbardo (2002) may be used. Furthermore, we study the relationship between shyness and personality traits using the five-facto r model. The research sample consisted of 51 people with mixed anxiety and depressive diso rders and 50 people with alcohol dependence., Juračková P., and Literatura
Cíl: Cílem našeho příspěvku bylo zjistit vztah mezi konstrukty kvality života související se zdravím Health Related Quality of Life, používaný ve standardní zkratce HRQoL a subjektivní pohody Subjective well-being, používaný ve standardně zavedené zkratce SWB, u pacientů s chronickým onemocněním, konkrétně bronchiálním astmatem. Zaměřujeme se na diskriminační validitu obou konstruktů. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 316 pacientů, kteří byli vyšetřeni na plicní ambulanci ve Fakultní nemocnici Ostrava. HRQoL byla hodnocena prostřednictvím zkrácené verze Dotazníku kvality života astmatiků (Mini Asthma Quality of Life Questionnaire, Mini AQLQ), SWB prostřednictvím Indexu osobní pohody (Personal Wellbeing Index, PWI). Ke zjištění závislosti mezi vybranými proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient a lineární regresní analýza. Diskriminační validitu jsme zkoumali prostřednictvím zkoumání rozdílů v HRQoL a SWB z hlediska vybraných klinických proměnných. Rozdíly v HRQoL a SWB byly zjišťovány vícefaktorovou analýzou rozptylu (ANOVA). Výsledky: Korelace mezi HRQoL (operacionalizované prostřednictvím Mini AQLQ) a SWB (operacionalizované prostřednictvím PWI) jsou pozitivní a středně silné. Percepce kontroly astmatu byla identifikovaná jako signifikantní prediktor obou konstruktů, avšak vytvářela vyšší míru variability v rámci HRQoL. Závěr: SWB a HRQoL představují související, avšak odlišné konstrukty. Výsledky podporují chápání HRQoL jako konstruktu založeném na větší míře klinických proměnných než je tomu u SWB., Aim: The goal of the study was to determine the relationship between the health-related quality of life (usually abbreviated as HRQoL) and subjective well-being (usually abbreviated as SWB) of patients with chronic disease, namely bronchial asthma. The focus was on discriminative validity of both constructs. Methods: The research sample consisted of 316 patients examined at the Pulmonary Clinic of the University Hospital Ostrava. HRQoL was assessed by a short version of the Asthma Quality of Life Questionnaire (Mini AQLQ) and SWB was assessed by the Personal Wellbeing Index (PWI). Pearson’s correlation coefficient and linear regression analysis were used for evaluation of dependencies between selected variables. Discriminative validity was explored by examination of differences between HRQoL and SWB relevant to selected clinical variables. Differences in HRQoL and SWB were detected by multi-factor analysis of variance (ANOVA). Results: The correlations between HRQoL (assessed by the Mini AQLQ) and SWB (assessed by the PWI) are positive and moderate. Perception of asthma control was identified as a significant predictor of both constructs. However, it produced greater variance in the context of HRQoL. Conclusion: SWB and HRQoL are related but distinct constructs. The results support the notion of HRQoL as a construct based on a larger set of clinical variables as compared to SWB., Patricie Popelková, Elena Gurková, and Literatura
Behçet's disease is a multisystem chronic inflammatory disease generally presenting as recurrent oral-genital ulcers and uveitis. Vascular involvement is a common presentation. However, cardiac involvement is rare in this disorder. In this case report, we present a large right ventricular thrombus detected both in computed tomography and echocardiography in a 32 year-old male patient with complaints of fever, haemoptysis and weight loss. Intracardiac thrombus showed both clinical and radiological regression with oral anticoagulant and immunosuppressive therapy. and U. Canpolat, H. Yorgun, A. Akdoğan, K. Aytemir