Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Nárožní čtyřpodlažní nájemní dům, dnes sídlo Goethe institutu. Ve třetím patře, uprostřed na průčelní fasádě do Andrássyho třídy, jsou mezi naznačenými balkony čtyři alegorické postavy v antikizující drapérii. První zleva vousatý muž, drží pravou rukou na prsou větévku; vedle něho prostovlasá dívka v dlouhé říze, v pravici drží neidentifikovatelný předmět (?); třetí dívka v drapérii s ňadry odhalenými, drží v pravé ruce květinu, u pravé nohy velký stvol slunečnice; poslední je stojící mladík, v pravé ruce drží oštěp, kolem beder kůži, u nohou má jelení hlavu s parožím.
Nárožní nájemní dům (A MÁV Nyugdijintézeti berház). Obě průčelí jsou bohatě zdobena (festony, vázy, rostlinné ornamenty, figurální motivy). Dekorace vytvořil Lajos Rauscher a figury Bertalan Székely, malíř, který patřil k nejvýznamějším soudobým uherským umělcům. Mezi zdvojenými okny prvního patra jsou v nikách ženské alegorické postavy v antické drapérii: mladá žena se snopem v pravici a obilnými klasy v levé ruce (Zemědělství); žena v pancíři, v pravé ruce kopí, u pasu meč, v levé štít, na hlavě přilbici (Vojenství); žena drží v pravé ruce globus, v levé kružidlo (Věda); žena držící v levé ruce kaduceus, na hlavě okřídlená čelenka, na nohou okřídlené boty (Obchod); ženská postava s rolverkovým štítem v levici (Historie), žena s konvicí v pravici a v levé ruce za zády drží (?) (Obezřetnost ?); žena držící v levé ruce zrcadlo (Pravda); žena s přeslicí a vřetenem (Píle); žena stojí na vodním netvorovi (Odvaha ?); žena držící před obličejem divadelní masku (Klam); další dvě ženské postavy bez atributů (?)., Gábor 2002, s. 40, and Budova, včetně výzdoby fasády, je typickým příkladem stavby ve stylu paláce toskánské renesance. Ženské postavy představují Ctnosti a Nectnosti a různé alegorie zemědělství, vojenství, obchodu a historie.
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Révay Mór János /Rosenberg; Révai/ (1860 - 1926) byl politik a publicista. Náhrobek v podobě antické stély s reliéfem, sedící mužská postava, v ruce drží knihu, za ní stojící žena v drapérii, v ruce drží květinu, na štítě latinský nápis., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat054.htm (13.06.2006), and Atributy jsou připomínkou poslání politika.
Žena v dlouhých šatech s dlouhými rukávy s manžetami, šál okolo krku, jde doprava a v pravé ruce před sebou drží květinu (?). Za ní jde koza, před ní jde nahý faun, obrací se dozadu, v levé ruce drží větev položenou přes rameno, na klacku visí za nohy ulovený zajíc. Nalevo strom., Bažant 2006#., and Antický reliéf, který posloužil jako vzor pro pražské zobrazení, byl na začátku šestnáctého století v Římě k vidění jednak ve vile Madama, na mramorových reliéfech s Horami, bohyněmi času a ročních období, zdobícími bázi antického kandelábru, ale především ve slavné římské sbírce de'Rosi. Její součástí byl soubor tří antických svatebních reliéfů z terakoty. Jejich ohlasy najdeme na různých místech pražského Belvedéru. Sbírka de'Rosi vznikla již před rokem 1454 a je nejstarší římskou kolekcí antických starožitností (byla rozpuštěna v roce 1517). Pražský reliéf byl patrně inspirován druhým reliéfem ze sbírky de'Rosi, na němž byla Hora zimy, která měla přes ramena hůl, na jejímž zadním konci byl zavěšený zajíc. Antický reliéf s Horou zimy byl často kreslen a napodobován, přičemž se vědělo, že se jedná o obětní scénu - jednak je tak charakterizována v inventáři z roku 1517, jednak je v parafrázi tohoto výjevu od Giovanni da Udine rituální charakter explicitně zdůrazněn. Tuto parafrázi da Udine začlenil do štukové výzdoby ve Villa Lante v Římě, muž a Hora zimy tu nejdou za sebou jako na antickém vzoru, ale přistupují z obou stran k oltáři se zapáleným obětním ohněm. Pražský sochař umístil motivy antického obětního reliéfu ze sbírky de'Rosi na několik desek, díky čemuž se můžeme právem domnívat, že reliéfy soklů sloupů jižní a východní fasády Belvedéru byly ve své době interpretovány jako obětní průvod.
Fasáda s bohatou sochařskou výzdobou. Na nárožní kupoli ženská postava sedící na vyvýšeném trůnu, drží v obou rukách věnec - Hungária, vedle ní alegorické postavy. Po pravici: žena s velkou kytící plodů - Zemědělství (Mezögazdaság), muži s kolem a kleštěmi - Průmysl (Ipar). Po levici muž s knihou - Věda (Tudomány), skupina mužů podavajících si ruce nad balíkem - Obchod (Ipar) a Doprava (Közlekedés). Nad hlavním vchodem na atice čtyři plastiky: nahý muž opírající se o úl (Prosperita), žena se svitkem (Umění), žena s květinami - (Příroda), a nahý mladík s tabulkou (Právo). Nad vchodem trojúhelníkový štít se sochařskou výzdobou: dvojice géniů s maďarským zemským znakem a po jejich stranách alegorie Obchodu (dítě s balíkem), Práva (dítě s fasces), Zemědělství (žena obětující na oltáři obilí, muž sklízející obilí) a Průmyslu (muž s kovadlinou, dítě s ozubeným kolem). Plastickou dekoraci doplňuje na nároží rolverkový štít s dvojicí géniů držících vavřínovou snítku, postavy puttů s různým náčiním (kosa, hrábě, květiny, úl, kladivo, kovadlina, kleště, okřídlené kolo, lokomotiva, sistrum), festony, motivy orlů, mužských okřídlených postav s okřídlenou čapkou na hlavě, fasces a helmicí (?) v ruce, uprostřed kruhových medailonů z vavřínových věnců., Medvey 1939, s. 43., and Původně stála na tomto místě budova Dianiných lázní. Po jejím zboření vznikala nová budova poměrně dlouho za účasti dvou architektů (Alpár, 1906, Quittner 1909, Alpár 1913 - 1918). Původně komerční banka ("Pesti magyar kereskedelmi bank"), dnes Ministerstvo vnitra ("Belűgyminisztérium"). Bohatá sochařská výzdoba odkazuje na tradiční alegorické kompozice ilustrující prosperitu, která je důsledkem činnosti bankovního domu.
Jednopatrový dům z doby po polovině 16. století. Nad portálem letopočet 1573, znak kožešnického cechu nesený dvěma lvy a iniciály HL. Výzdoba rozdělena do pravoúhlých polí. Okna rámována rolverkovou ornamentikou prostřídanou květy. Nad okny patra pás potrétů šesti učenců v kruhových medailonech, třetí patrně podle portréty Erasma Rotterdamského, pátý patrně podle portrétu Luthera a šestý patrně podle portrétu Jana Husa. Okna patra oddělena kandelábrovou úponkou v květináci. Pod oknem přízemí znak okžešnického cechu a tři medailony s učenci doprovázené poškozenými nápisy, první zobrazuje Martina Luthera s knihou, druhý patrně Philippa Melanchtona se svitkem, třetí patrně Pietra Matthioliho s květinou. Vjezd rámován hermovkami, okno přízemí lemují ozbrojenci v iluzívní bráně.
Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Budova v neorenesančním stylu, nad okny v přízemí řada osmi reliéfů. Figurální výjevy zachycují skupinky dovádějících a hrajících si putti. Putto se srpem a čutorou, putto hrající na dudy, putti pojídající vinné hrozny, putti vylévající víno z číší, troubící putto, putti krmící beránka, koupající se putti, putti s květinami, putti hřející se u ohně., Déry 1991, s. 96., and Typická výzdoba navazující na výjevy tzv. renesančních "spiritelli", dětí, které tropí neplechy (putto troubící druhému do ucha). Některé ze skupin lze však také interpretovat jako alegorické výjevy ročních dob (putti s kyticí - Jaro, putti u ohníčku - Zima).