Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Olejomalba na dřevě (46, 8 x 70 cm): v popředí tančící oblečené Nymfy, vedou ověnčeného mladíka ke schodům vedoucím k moři, po stranách skupinky putti s košemi s květy. Za tanečnicemi Nymfy nesoucí nádoby k novomanželům. Novomanžel (totožný s mladíkem u moře?) sedí na podiu na křesle před stojící polonahou novomaželkou, za níž putto s košíkem ovoce. Za podiem dvě postele s nebesy, vedle podia a před podiem stoly s nádobami. Výjev se odehrává v architektuře na břehu moře, do kterého vedou schody, pozadí tvoří budova s edikulami, v nichž socha Venuše s Amorem a Diany s lukem. V moři delfín a předek loďky tažené holubicemi, kterou drží na oprati putto. Nahoře orel s Jupiterovými blesky unáší Ganymeda s miskou (nebo mladíka, který s novomanželkou a s nymfami u moře) , vedle poletují tři putti trhající větvičky z olivy. Do přístavu připlouvá loďka., Kaufamnn 1988#, 7.57., Stolárová, Vlnas 2010#, III.11, and Předlohou byly dvě kresby: Albertina, Wien, SR 280, inv. n. 232 (celková kompozice, pár novomanželů, ženy s nádobami a Ganymedes s orlem), Stockholm, Nationalmuseum inv. n. NMH 350/183 (skupina pěti tančících Nymf). Obě kresby byly připsané G. E. Peni, ale v Heintzově době byly považovány za dílo Raffaelovo.
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Bronzový reliéf (59, 5 x 84 cm): Rudolf II. v antické zbroji sedí na koni, v pravé ruce drží maršálskou hůl a palmovou ratolest, druhou rukou obdarovává nahé Malířství (paleta se štětci). Vedle ní Sochařství (kladivo a soška Fortuny) a Architektura (úhelník a kružítko), obě nahé. Za nimi oblečené personifikace svobodných umění: Poesie (kniha), Hudba (trumpeta), Úraníá, Múza hvězdářství (sférický astroláb), Filosofie (vousatý muž s vavřínovým věncem na koni). Vepředu nalevo Vltava - nahý muž s nádobou, z níž vytéká voda, opřený o lva, symbol českého království. Napravo nahá Fama se dvěma trubkami, pod kopyty Rudolfova koně leží Nevědomost. Nad Rudolfem orel s věncem, na pilastru v pozadí monogram R. II. s korunou. Nalevo v pozadí kruhový chrám se sochou (Minerva), nahoře znak Kozoroha. Napravo Herkules (kyj, lví kůže) pronásleduje Fauna, symbol požitkářství. Na pravém okraji voják s koněm., Prag um 1600#, II, č. 539, and Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění. Hlavním pramenem pro Augustovo spojení se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil.