Kašna, uprostřed nádrže sochařská výzdoba tvořená pyramidou z balvanů, v ní jeskyně se sochou Herkula (lví kůže, kyj) s Kerberem. Na pyramidě kamenů ženské figury - alegorie mocných světových říší. Po obou stranách dvě desky s latinským nápisem (Tyto monarchie (tedy sochy znázorněné na sousoší) nechal postavit senát a lid věrného a královského města Brna; Pramen obnovil pouze pro veřejné užívání senát a lid brněnský, v chronogramu letopočet 1696). Na vrcholu skaliska žena, v pravé ruchá žezlo, u nohou okřídlená šelma s deseti rohy. Sedící žena s žezlem. Žena s toulcem a šípy, žezlo, u nohou koruna. Žena s rohem hojnosti, žezlo, ve vlasech diadém, u nohou koruna. Pod ženskými alegoriemi zvířecí obludy, které představují čtyři antické světové říše. Obvykle byly zobrazovány v podobě zvířat s odkazem na Apokalypsu: šelma s deseti rohy jako Řím (Evropa), okřídlený lev jako Babylon, medvěd jako Médská Persie, okřídlený čtyřhlavý leopard jako Řecko., Stehlík, M., Kašna Parnas od Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, Brno 1992., Samek 1994#, 214-215., and Autor projektu brněnské kašny se inspiroval fontánou Čtyř řek v Římě (Bernini, Řím, Piazza Navona, 1651). Alegorické figury zde představují čtyři hlavní řeky světových kontinentů: Nil- Afrika, Dunaj - Evropa, Ganga - Asie, Rio de la Plata - Amerika. Římská fontána je alegorickým vyjádřením dominance katolické víry na všech těchto kontinentech. Brněnská fontána má začleněním alegorických figur (sochaři: A. Riga, T. Kracker ml., Kameník B. Höger a W. Steinböck) podobné ikonografické schéma jako fontána v Římě a jako celek je rovněž alegorií. Ikonografické zpracování v Brně má patrně, kromě zobrazení mocných světových říší, představovat politicky laděné alegorické vyjádření světa, kde hlavní roli hraje Evropa.
Průčelí radnice, zbudované v letech 1727-1730, bylo v roce 1731 doplněno o alegorické plastiky občanských ctností: zleva Spravedlnost, Statečnost, Moudrost a Opatrnost. Na prostředním štítě jsou po obou stranách obrazy hrdinů, kteří jsou připomínkou občanských ctností antické římské republiky., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Sochy byly v roce 1995 nahrazeny kopiemi, originály jsou dnes ve vestibulu radnice.
Na atice průčelí radnice alegorická plastika občanské ctnosti. Moudrost: opuková plastika stojící ženy, v pravé ruce drží zrcadlo a hada., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Socha byla v roce 1995 nahrazena kopií originál je dnes ve vestibulu radnice.
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Na atice průčelí radnice alegorické plastiky občanských ctností. Opatrnost: opuková plastika stojící ženy, v pravici drží džbán, z něhož přelévá vodu do kalicha v levé ruce., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Socha byla v roce 1995 nahrazena kopií, originál je dnes ve dvoraně radnice.
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle drapérie, v levé ruce drží svitek (římský senátor ?), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., Kovář 2005#, 20-21., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely údajně představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby), nebo Marca Curtia vrhajícího se do propasti a Mucia Scaevolu (Kovář 2005, s. 21). Braniš uvádí pouze jméno Curtius (Braniš 1900, 42), což by se mohlo vztahovat na římského historika. Quintus Curtius byl autorem díla o Alexandrovi Velikém (Historiae Alexandri Magni). Zobrazení světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v drapérii, svitek, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - Říman (snad Cato Minor, římský senátor nebo konzul, možná Lucius Quinctius Cincinnatus) a Mucius Scaevola. (Srov. THOMASSIN, Simon, Recueil des statues, groupes, fontaines, termes, vases, et autres magnifiques ornements du chateau & parc de Versailles. Avec les explications en François, Latin, Italien & Hollandois. 1694.)
Opuková socha stojící ženy, na hlavě má přilbici, levé ruce drží váhy, v pravici meč., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Originál sochy dnes stojí ve dvoraně radnice.
Na atice průčelí radnice alegorické plastiky občanských ctností. Statečnost: opuková plastika stojící ženy, na hlavě přilbice, pravicí se opírá o sloup., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Originál sochy dnes stojí ve dvoraně radnice.
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Budova Krajského muzea. Na fasádě průčelí dvě monumentální majolikové plastiky. Na pravé starně vchodu sedící žena, na hlavě hradební koruna, kolem pasu bohatě zdobený pás. Po levé straně žena s hradební korunou na hlavě, na levé ruce drží bronzovou sošku muže., Umělecké památky Čech 1977, 1, 458; Muchka 1990, 62-63., and Alegorická zobrazení průmyslu a historie představují ženské postavy se specifickými atributy vztahujícími se ke konkrétní historii města Hradce Králové. Pás, který drží Historie je kopií pásu ze ženského středověkého oděvu z 15. století, významný muzejní exponát uložený v budově. Druhá postava má symbolizovat zrod nového Hradce " Nový Hradec Králové vycházející z hradeb".