Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Tepané stříbro (průměr 20, 3 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, II, č. 530 s. 61-62., and Přípravná kresba z doby před rokem 1607 je v Paříži (École des Beaux-Arts inv. n. M 705).
Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Grisaille na dřevě (66 x 61 cm). V malovaném rámu, zdobeném hermovkami s festony, je scéna představující Marta odzbrojovaného Amorem a Gracií a Venuši, kterou svlékají dvě Grácie. V pravém dolním rohu si putti hrají s Martovým štítem a přilbou, dole uprostřed putto s Martovým mečem. Nahoře uprostřed rej šeti Amorů, střílející z luku a rozhazují růže a lilie, v pravém rohu znamení zvěrokruhu, váhy a štír (symbol rovnováhy)., Pujmanová 2008#, 383-384., and Malba byla v 17. století pravděpodobně ještě ve Fontainebleau, v roce 1931 byla v Arthur Kay Collection (Dodswell, Edinburgh), v roce 1946 na zámku v Koryčanech a od roku 1950 v Bučovicích. Malba imituje kresbu Rossa Fiorentina ze sbírek Louvre (srov. Rosso Fiorentino, Louvre, Cabinet des dessins, inv. no. 1575 ), kterou proslavila rytina (Jacob Binck ?, Paris, Bibliotheque Nationale, inv. no. Ba 12), podle které vznikla celá řada děl, mezi nimiž se ale jako jediná malba dochoval exemplář v Bučovicích. Rám je rovněž imitace dvorského umění krále Františka I. (styl Fontainebleau). Malba bývá interpretována jako alegorie násilí přemoženého láskou - bůh války Mars se zamiloval do Venuše, symbolický význam výjevu zdůrazňuje znamení zvěrokruhu, která přípravw na milostný akt dává kosmický rozměr.
Nástropní freska ve štukovém rámu (poškozená). Figurální scéna v oblacích, v popředí sedí Minerva ve zbroji (sova, přilba, kopí), vpravo Paris vztahuje ruku se zlatým jablkem k nahé sedící Venuši, za ní Amor střílící z luku na Parida, nad Venuší sedí Juno (páv) se vzdutou drapérií nad hlavou, vedle ní zleva putto s věncem, dole po pravici Venuše sedí nymfa., Vlček 2001#, 202., and Ryšavý 2005#.
Figurální scéna v krajině. Střed kompozice tvoří postavy Venuše s Amorem a Paris se zlatým jablkem v pravé ruce, za Paridem Merkur. V popředí zleva za závěsem bohyně Eris, v ruce drží srdce, dále postavy bohyně Juno a Minerva, sedí zády k divákovi, u jejích nohou štít s tváří Medúzy, v ruce kopí. Vpravo ležící socha - postava vodního božstva se džbánem, z něhož vytéká voda, patrně personifikace Cebrena., Radostová, 2017, I/1, s. 243-246., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (118 x 160 cm). Scéna v krajině, v popředí vpravo ležící socha říčního boha, vlevo štít s hlavou Medúzy. Vpravo nad sochou Paris, Venuše a Merkur, vlevo Minerva a Juno, za ní Eris s jablkem., Vacková 1989, 176-177, 213., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Olejomalba na plátně (163 x 105 cm): nahá Venuše si sedá na klín nahého Marta, v pravém dolním rohu sedí na přilbě Amor s lukem. V levém rohu štít. Výjev je situován do architektonického rámce, sloup s patkou v pravém horním rohu, závěs nahoře. and Kaufmann 1988#, 20.58