Ženský svět proti mužskému. V Divadle na Vinohradech se obětuje Ifigenie v Aulidě Euripidovo drama Ifigenie v Aulidě je obrazem krajních poloh lidské existence. V Divadle na Vinohradech tuto tragédii režíruje Martin Čičvák. V hlavních rolích se jako Ifigenie představí Sabina Rojková, v roli Klitaimnéstry Kateřina Brožová a krále Agamemnóna hraje Václav Vydra.Antické Řecko, svět hrdinů a svárlivých bohů. Dílo Ifigenie v Aulidě z roku 405 př. n. l. bylo zveřejněno až po Euripidově smrti. Jedná se o zpracování mýtu o obětování Agamemnonovy dcery kvůli usmíření s bohyní Artemis. Hlavní zápletku příběhu vysvětlil režisér Martin Čičvák."Artemis chce oběť, jinak nezvedne vítr. Oběť má být dítě, mladá dívka, tedy Ifigenie. Trojská válka se vede proto, že Helenu, Meneláovu ženu a tedy Agamemnónovu švagrovou, unesl Paris. Ifigenie je tak paradox toho, že jestli chceme, aby byla vrácena děvka, musí být obětována panna. A to dítě se rozhodne, že to podstoupí, rozhodne se, že dospělým nebude stát v cestě a svou obětí jim dobyde Tróju. S touto ironií to formuluje. Je to velké gesto, ale velmi dojemné."Martin Čičvák Děj je spojen se třemi stěžejními postavami - Agamemnonem, Klytaimnéstrou a Ifigenií. Agamemnon, bratr Meneláa, ponížený únosem manželky Heleny, nemůže dál skrývat rozhodnutí bohů, které mu sdělil věštec. Děj se odehrává v přístavu Aulida, kde je shromážděné řecké vojsko a čeká na příznivý vítr k výpravě proti Tróji. Kvůli tomuto příznivému větru má ale mykénský král Agamemnon obětovat svou dceru - bohyni Artemis. Ifigenie se má stát obětí křížících se zájmů dospělých, kteří se zaštiťují nadosobními zájmy. "Hra v tomto překladu byla poprvé uvedena v roce 1984 v Divadle Na zábradlí v režii Jana Kačera. Ifigenie představovala člověka, který je ochoten se obětovat za vyšší ideály. V roce 1984 mladá herečka mluvila o tom, že existuje ještě něco důležitějšího, než jen vlastní zájmy, a to je třeba ideál svobody. Za tento ideál svobody bojovali studenti, když v roce 1989 šli proti policejním obuškům. Tyto okamžiky nás upozorňují na to, že člověk svou existencí ručí za víc, než jen za své pohodlí a za své blaho."Jan Vedral V Euripidově tragédii se střídají dialogy s dlouhými promluvami sboru. Tento sbor většinou jen komentuje odehrané události nebo konstatuje určitá rozhodnutí. Divadlo na Vinohradech uvádí Ifigenii v Aulidě v překladu Josefa Topola, který vzniknul v 80. letech minulého století za filologické spolupráce Karla Hubky.Režisér Martin Čičvák přizval ke spolupráci scénografa Hanse Hoffera, se kterým už v Divadle na Vinohradech vytvořil inscenace Andora, Caligula nebo Peer Gynt. Tentokrát se rozhodli pro jeden monumentální objekt zavěšený nad jevištěm. "Vždycky se snažíme najít jednu jednotící jevištní metaforu. Pro mě jevištní metafora funguje nejlépe, když se nedá vrátit zpátky do slov. Ten náš objekt je taková zvláštní chodba smrti, uprostřed vesmíru. Hra se totiž odehrává na útesu, odkud se Agamemnón dívá na svá vojska, což ten tunel může znázorňovat. A také Ifigenie si tímto tunelem smrti musí projít, až se rozhodne samu sebe obětovat."Martin Čičvák
Řadový pětipodlažní nájemní dům, pod okny třetího patra nad vchodem reliéf s figurálním výjevem. Bojující vojáci - nahé mužské postavy, někteří s pancířem a pláštěm, se štíty, kopími, na hlavách přilbice. and Ráday 1998, s. 89, 318.
Řadový pětipodlažní nájemní dům, pod okny třetího patra nad vchodem reliéf s figurálním výjevem. Bojující vojáci - nahé mužské postavy, někteří s pancířem a pláštěm, se štíty, kopími, na hlavách přilbice. and Ráday 1998, s. 89, 318.
Sochařská výzdoba západního průčelí obráceného směrem do anglického parku. V tympanonu reliéf: oltář s hořícím ohněm..., Hosák, Zemek 1981#, 279-280., and Při barokní přestavbě zámku bylo průčelí vybudováno z opačné strany, směrem do parku (nad vchodem valdštejnský a sinzendorfský znak (1720-1729) Od r. 1743 Dietrichšteinové, úpravy prováděl F. A. Grimm. Klasicistní a novobarokní sjednocení fasád.
Sochařská výzdoba západního průčelí obráceného směrem do anglického parku, na atice čtyři alegorické postavy - Jaro, Léto, Podzim, Zima., Hosák, Zemek 1981#, 279-280., and Při barokní přestavbě zámku bylo průčelí vybudováno z opačné strany, směrem do parku (nad vchodem valdštejnský a sinzendorfský znak (1720-1729) Od r. 1743 Dietrichšteinové, úpravy prováděl F. A. Grimm. Klasicistní a novobarokní sjednocení fasád.
Sochařská výzdoba západního průčelí obráceného směrem do anglického parku, na fasádě šest nik, v nich figury:, Hosák, Zemek 1981#, 279-280., and Při barokní přestavbě zámku bylo průčelí vybudováno z opačné strany, směrem do parku (nad vchodem valdštejnský a sinzendorfský znak (1720-1729) Od r. 1743 Dietrichšteinové, úpravy prováděl F. A. Grimm. Klasicistní a novobarokní sjednocení fasád.
Ze druhé pol. 17. stol., koupil ho rytíř Karel Wesselý, novorenesanční úpravy po 1883 a 1897 (návrh vídeňská stavební kancelář Helmer a Fellner) ve stylu francouzské hradní architektury, park. Novorenesanční fasáda ornamentální i figurální výzdoba. Od 1999 soukromý.
Ornamentální a figurální výzdoba interiéru: grotesky, putti a antické bohyně, Bakchantky s malými Fauny, Venuše s Amorem, Hébé, Pomona. and Novorenesanční úpravy po 1883 a 1897 podle návrhu vídeňské stavební kanceláře Helmer a Fellner ve stylu francouzské hradní architektury,
Zbytky nástěnných maleb se světskou tématikou: Paridův soud, turnaj, lov, milostné výjevy, vojenský tábor v krajině (ve výjevu s Juditou), středověká huť s pecemi na cezení mědi. Paridův soud mohl být chápán jako alegorie alchymistického procesu, což souviselo s předmětem podnikání objednavatele, jímž bylo hutnictví (Homolka 1985, pozn. 93 na s. 312, cituje Klossowski 1973)., Homolka 1985#, 291., and Jeden z prvních dokladů světských žánrových výjevů v monumentální nástěnné malbě.
Zbytky nástěnných maleb se světskou tématikou: Paridův soud, turnaj, lov, milostné výjevy, vojenský tábor v krajině (ve výjevu s Juditou), středověká huť s pecemi na cezení mědi. Paridův soud mohl být chápán jako alegorie alchymistického procesu, což souviselo s předmětem podnikání objednavatele, jímž bylo hutnictví (Homolka 1985, pozn. 93 na s. 312, cituje Klossowski 1973)., Homolka 1985#, 291., and Jeden z prvních dokladů světských žánrových výjevů v monumentální nástěnné malbě.
Na nádvorní fasádě budovy doložena existence iluzivní malované šachovnice, jejíž autentičnost dokazuje malba v tzv. Zelené světnici, kde je takto vyzdobena i vnější fasáda. Malba dokazuje, že tehdejší publikum tento způsob dekorace považovalo za něco nového a tedy hodného zaznamenání., #, and První doklad iluzivní malby na fasádě v českých zemích.
Autor umisťuje antické architektonické motivy do krajiny bez záměru dokumentovat nebo připomenout skutečnou památku. Tématem se zabýval v letech 1806 - 1810, kdy vytvořil skupinu drobných obrazů , kde se v romantické krajině vynořuje motiv chrámku, akvaduktu, obelisk, urna nebo zborcené sloupy.
Znojmo, Městské divadlo, opona U pramene poezie, F. Schallud a K. Frank, 1900, Databáze: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=243 13. 1. 2013)., and Citace databáze: Významným výtvarným dílem interiéru je malovaná opona, zhotovená vídeňskými dekoratéry F. Schalludem a K. Frankem, kteří se rovněž podíleli na tvorbě nástropní malby a dodávkách textilních drapérií lóží.O konečné podobě opony se rozhodovalo ještě v průběhu stavby, o čemž svědčí dochovaná korespondence s vídeňským profesorem Schultessem z února roku 1900. Nejspíš z finančních důvodů se však malířská výzdoba nesvěřila některému z význačných malířů a dala se přednost dekoratérské firmě. Vznikla tak řemeslně kvalitně zhotovená malba v líbivém historizujícím duchu, nazvaná "U pramene poezie". Ústředním motivem obrazu je postava Erató, zosobňující Múzu lyrické a milostné poezie. Dívka v bílé říze, s věnečkem bílých květů na hlavě sedí u lesního pramene, vyvěrajícího po její pravé ruce. Múzu doprovází skupina kupidů, malých nahých dítek, zpodobňujících posly světské lásky, jež drží Eratinu lyru. Jeden z andílků právě připevňuje girlandu z růžových květů na kamennou bystu antického literáta, umístěnou ve stínu starého dubu. Múza podává v mušli doušek inspirace renesančnímu básníkovi. Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 42, 43
Měšťanský dům, fasáda se sgrafitovou výzdobou. Pod okny prvního patra čtyři obdélné rámy s dvojicemi ženských postav sedícíh proti sobě. Zprava doleva: Síla (sloup), Obezřetnost (zrcadlo), Spravedlnost (váhy, meč), Trpělivost (džbán, pohár), Charitas (dítě), další výjevy jsou poškozeny. and Jedná se křesťanské ctnosti, můžeme proto předpokládat, že poškozené figury představují Naději a Víru.
Portál, dvorní loggie s toskánskými sloupky. Portál lemují dvě stojící figury, vlevo nahá žena, kolem boků drapérie, na soklu štít s hlavou Satyra a meč. Vpravo vousatý muž, kolem boků drapérie, na soklu buben a přilba. Na hlavách obou postav volutová sloupová hlavice. V ostění pletenec, ve cviklech medailony s mužskou (přilba) a ženskou hlavou. Kladí s akantovou rozvilinou. and Městský palác (1570-1610)
Po stranách oblouku stojící donátoři s dary. Vlevo Konrád II. Znojemský, po pravé straně Marie, jeho manželka. Konrád drží model kostela, Marie mísu s pokrmem., Stejskal 2001#, s. 108., Bažant 2000#, 60., and Toto ikonografické schéma, zjevně ovlivněné etiketou při panovnických audiencích, se poprvé objevuje v 6. století v S. Vitale v Ravenně. Běžné bylo od 10. do 14. století, přičemž se měnily pouze dary, které drží donátor (kniha, maketa kostela) a osoba příjemce (Kristus, Marie, světci).
Příchod Libušiných poslů k Přemyslovi. Poselstvo přináší vzkaz (věštecké orákulum), na čarodějné otce věští pohan Přemysl budoucnost svého rodu (lýčené střevíce a mošna Přemysla)., Stejskal 2001#, s. 108., and Bažant 2000#, 60.
Příchod Libušiných poslů k Přemyslovi. Poselstvo přináší vzkaz (věštecké orákulum), na čarodějné otce věští pohan Přemysl budoucnost svého rodu, lýčené střevíce a mošna Přemysla jsou zobrazeny na stromě., Stejskal 2001#, s. 108., and Bažant 2000#, 60.
Pohled na Znojmo přes Dyji, vlevo dole loucký klášter, výjev je rámován perspektivně namalovanými korintskými sloupy, Homolka 1985#, 450., and První topograficky přesná městská veduta v čekých zemích.
Obelisk, na jeho vrcholu bronzová socha ženy v antické říze s věncem na hlavě, stojí na glóbu. Okřídlená ženská postava, v levici drží ratolest, v pozdvižené pravici vavřínový věnec. and Pomník generála Kopala se sochou bohyně Vítězství objednala městská rada na počest vítězství císařských vojsk v rakousko-sardinské válce.