Kdyby na začátku třetího tisíciletí proběhla mezi fyziky anketa o tom, kterého objevu by se v něm rádi dožili, jedna z nejčastějších odpovědí by jistě byla zaznamenání průchodu gravitační vlny. To se stalo 14. září 2015 a bylo oznámeno a publikováno 11. února 2016 [1]. Pamětníci si vzpomenou, jak jsme se z ohlášeného objevu gravitačních vln po nějakou dobu těšili od roku 1969. Můžeme si nyní být opravdu jisti? Gravitační vlna znamená deformaci prostoročasové geometrie, kterou přímo pozorovat neumíme, víme jen, že asi 3300 kilometrů od sebe vzdálené detektory zaznamenaly s časovým rozdílem 7 mililsekund velmi dokonale korelované vzplanutí interferenčního jevu způsobené nepochybně malými posunutími zrcadel. Už ze samotného jevu je zřejmé, že je prakticky nemožné jej připsat náhodě či pozemským příčinám. Znamená to však, že jediným původcem může být gravitační vlna? Toto přesvědčení je nesmírně posíleno tím, že objevitelé jsou schopni stanovit zdroj - vlnu vyslala těsně před svým splynutím dvojice černých děr o hmotnostech 29 a 36 hmotností Slunce, přičemž přesnost odhadu činí z 4 hmotností Slunce. Lze také, i když už méně přesně, předpovědět, ve kterém směru na obloze a v jaké vzdálenosti se děl odehrál. Široká důvěra v tato data může zarazit, zvláště srovnáme-li to s postojem odborníků i médií k jinému nedávno oznámenému objevu - deváté planetě. Všeobecně se prosadil názor, že nápovědy, které skýtají nepravděpodobně sladěné hodnoty parametrů jiných, menších těles, jež by mohly mít původ v působení planety, nestačí a nepostačí ani zvýšení jejich počtu - co se týče samotné planety, držíme se skeptické zásady: dokud neuvidíme, neuvěříme. V čem je rozdíl? Možná čtenáři pomůže utvořit si o tom úsudek následující procházka historií objevu a vyhlídkami, které přináší., Jan Novotný., and Obsahuje bibliografii
The short notice evokes memories of an experimental observation published in 1920 by B. Gudden and R. W. Pohl, and since known as the Gudden-Pohl effect. The important role played by the effect during the development of quantum solid state physics between 1920 and 1950 is stressed. Other scientific activities of B. Gudden are briefly mentioned as well., Ivan Pelant., and Obsahuje bibliografii
H3+, nejjednodušší mnohoatomový iont, je klíčovým prekurzorem řady chemických reakcí vedoucích ke vzniku komplexních sloučenin v mezihvězdných oblacích plynu. Experimentální studium reakcí provázejících jeho tvorbu a zánik za astrofyzikálně relevantních podmínek poskytuje důležité vstupy pro astrochemické modely a pro pochopení chemických procesů probíhajících v mezihvězdném prostoru., H3+, the simplest polyatomic ion, is a key precursor in many chemical reaction chains leading to the formation of complex molecules in interstellar molecular clouds. The experimental study of reactions leading to its formation and destruction at astrophysically relevant conditions gives important information for astrochemical models and enhanced our understanding of chemical processes occurring in the interstellar medium., Radek Plašil, Petr Dohnal, Štěpán Roučka, Juraj Glosík., and Obsahuje bibliografii
Pod hallovskou magnetometriou rozumieme meranie a zobrazovanie magnetického poĺa pomocou Hallových senzorov. Tá zaznamenala v posledných rokoch prudký rozmach aj vďaka kvalitným nízkošumovým Hallovým senzorom s aktívnou vrstvou na báze kvantových polovodičových heteroštruktúr, najmä GaAs/AlGaAs, pripravených pomocou epitaxných metód. Vďaka neinvazívnosti sa Hallové senzory uplatňujú v rôznych typoch experimentov a našli si svoje miesto aj medzi skenovacími technikami. Súčasné skenovací techniky s Hallovými senzormi dokážu zobrazovať magnetické pole s vysokým rozlíšením a veĺkým rozsahom meraných polí a priestorových súradnic ako pri izbových teplotách, tak aj v oblasti nízkych teplôt. Ďalej pokračuje vývoj týchto senzorov pre priestorové rozlíšenie na úrovni desiatok nanometrov, aj vývoj submikrónového vektorového Hallovho senzora., Vladimír Cambel, Ján Fedor, Dagmar Gregušová, Róbert Kúdela., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek je věnován životu a dílu britského fyzika Henryho Moseleyho a připomíná sté výročí jeho smrti na bitevním poli první světové války. Vzhledem k tomu, že studoval a svůj nejdůležitější objev, který dnes nazýváme Moseleyho zákonem, učinil v Oxfordu (práce v daném směru zahájil v Manchesteru), je tento článek zařazen do bloku textů o této starobylé univerzitě., Ivo Kraus., and Obsahuje bibliografii
Termovize se stala běžně používaným nástrojem pro sledování úniku tepla a termosnímky dokladují účinky tepelné izolace budov. Termokamera je nyní dostupná i pro školy. Snímky pořízené termokamerou mohou napomoci při výuce fyziky jak na základní, tak i střední škole. Článek vychází z příspěvku, který byl prezentován na 18. veletrhu nápadů učitelů fyziky v Hradci Králové., Josef Hubeňák., and Obsahuje seznam literatury