In this paper I have introduced one case of modification of articulation at the word-boundary, i. e. the assimilation, which regularly takes place in Dutch, but is impeded in Czech. In Dutch the assimilation of [s] in front of [j] is the result of coarticulation, applied in order to reduce the articulatory effort. It is, however, not an isolated phenomenon, but it is connected with the not clearly defined phonological and phonetic opposition of [s] and [š]. In Czech, despite the presumption that the coarticulation of the [s] in front of [j] also is possible, it is not audible for the speakers as modification, and - most importantly - it does not yield assimilation of the former to the latter, i. e. the realization of [š]. In our opinion the constraints are complex, in the first place we should point to the distinctive role of the /s/ and /š/ in the whole system. The perceptual segmentation in Czech, moreover, is ruled by the distribution of word-stress at the initial syllable of the word (after a pause); this brings about the hyperarticulation of the syllable, so that no need is felt to reduce the articulation. Because of the typological difference between Czech and Dutch, as respectively inflective and not-inflective languages, the phonetic phenomena at the word-end can be very significant and should be examined further.
Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya. To totiž není považováno za cíl daných postupů, ale pouze jako prostředek k realizaci práva na rodinný život či rozvoj vědy, pokud se stane nadbytečným. Cílem tohoto článku bude poukázat na skutečnost, že současný právní stav v oblasti reprodukční medicíny degraduje začínající život na pouhý biologický materiál či předmět smluvního ujednání v podobě surogační dohody, aniž by mu jakožto lidské bytosti poskytoval náležitou právní ochranu. Související zákonná koncepce anonymního dárcovství navíc negativním způsobem navždy ovlivňuje společenský život a osobnostní vývoj takto počatého jedince. Za tímto účelem budeme kriticky analyzovat danou právní úpravu a poukážeme na potřebu celkové změny přístupu zákonodárce, který by měl proporcionálně zohledňovat nejen zájem společnosti, ale také každého (uměle) počatého dítěte. and Problems associated with low birth rates have been a long time a societal issue which, in the context of the development of modern biomedical technologies, is closely related to methods of assisted reproduction, especially artificial insemination, which is considered in the discourse to be the only reliable treatment of infertility. However, people don´t talk too much about the fact, that it is connected to many ethical and legal questations about disrespect the integrity and dignity of the human embryo. He is not considered to be the goal of these procedures but only a means of realizing the right to family life or the development of science if he becomes redundant. The aim of this article will be to point to the fact that the current legal situation in reproductive medicine degrades an unborn child into mere biological material or the subject of a contractual arrangement in the form of a surrogate agreement without providing him with adequate legal protection. The related legal concept of anonymous donation then has negative influence on the social life and the development of identity of the individual, who was conceived by using these methods. For this purpose, we will focus our attention on critical analysis of the legislation and we will also point to the need to reconsider the current approach of the legislator, which should proportionally take into account not only the interest of the society but also of every (artificially) conceived child.
Medicínské technologie dokáží udělat rodiče i z člověka v pozdním seniu. Odborné debaty se soustřeďují nejen na to, jaké metody asistované reprodukce jsou eticky přijatelné, ale i na to, pro jaké skupiny lidí a za jakých okolností jsou přijatelné. Moje analýza je inspirována úmyslem státních orgánů a) zvýšit věkovou hranici pro přístup k léčbě placené ze zdravotního pojištění (ZP), b) zvýšit počty cyklů placených ze ZP; c) zrušit zákonem danou horní věkovou hranici pro samoplátce. Pro rozsáhlost tématu je text rozdělen do dvou samostatných článků. V této první části analyzuji věk pro platbu léčby ze ZP, relevantní argumenty nacházím pouze pro platbu léčby ženám do 40 let. and Medical technology can make parents from persons in their late senium. Bioethical debates focus not only on what methods of assisted reproduction are ethically acceptable, but also for which of group of people and under what circumstances are they acceptable. My analysis is inspired by the intention of government a) to increase the age for access to treatment paid by health insurance (HI), b) to increase the number of cycles paid by HI, c) to abolish the upper age limit, given by law, for paying cash. The analysis is divided into two separate articles, because the topic is very broad. In this first part I analyze the age limit for payment of treatment by HI, I find relevant arguments onlxy for payment of treatment to women up to 40 years.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí. Text volně navazuje na moje dvě předchozí analýzy v minulých číslech ČZPB 2016, první řešící záměr rozšířit platbu ART zdravotními pojišťovnami a legislativně ukotvit náhradní mateřství, druhá zaměřená na věkové limity pro samoplátce. and In recent months, Czech Ministry of Labour and Social Affairs repeatedly informs the public of its intention to make assisted reproduction techniques (ART) to single persons, reasoning that human rights and demographic situation. The article is an analysis of reasons expressed by the Ministry and possible consequences of the steps. Text loosely builds on my two previous analyzes published in ČZPB 2016, the first dealing with the intention to extend the health insurence payment of ART and to anchore legislatively surrogacy in CR. The other analysis is focused on age limits for ART at private patients.
In the submitted article the author compares progress in the area of reproductive medicine in the last 30 years with the status of legislation on assisted reproduction in the Slovak Republic. In the first part she provides details on techniques that are currently available for treatment of infertility (artificial insemination, in vitro fertilization and embryo transfer) and documents its application at the assisted reproduction clinics in Slovakia. In comparison with the established practice she elucidates provisions of the SSR Ministry of Health Measure no. 24/1983 of the Ministry of Health Bulletin on conditions for artificial fertilization, which recognizes only one of the assisted reproduction methods and determines conditions, which must be met by applicants for the treatment. In accordance with the legislation obsolete terminology, the author turns to sources of possible definitions, while she inevitably encounters the legal status problem/the degree of legal protection of embryos, which are handled with during assisted reproduction related treatment.
In the other part she contemplates discrepancy in conditions, which are determined for performance of the assisted reproduction by the Ministry of Health Measure, their observation and relevance for the medical practice. Following that she pays heed to general legislation on informed consent and donation of cells in the Health Care Act and determining of parental rights, which closely relate to the performance of assisted reproduction. In conclusion of this part she defines areas, which require more elaborate regulation and formulates issues, which are not settled by the Slovak legal order at all. As a solution, the author submits two possible approaches to regulate assisted reproduction, which could be assumed by the law-maker, – a paternalistic, or liberal approach. and Autorka v predkladanom článku porovnáva pokrok v oblasti reprodukčnej medicíny za posledných 30 rokov so stavom právnej úpravy asistovanej reprodukcie v Slovenskej republike. V prvej časti približuje techniky, ktoré sú v súčasnosti dostupné pri liečbe neplodnosti (artificiálna inseminácia, in vitro fertilizácia a embryotranfer) a dokumentuje ich aplikáciu na klinikách asistovanej reprodukcie na Slovensku. V porovnaní so zavedenou praxou približuje ustanovenia stále platného Opatrenia Ministerstva zdravotníctva SSR č. 24/1983 Vestníka MZ Úprava o podmienkach pre umelé oplodnenie, ktoré pozná len jednu z metód asistovanej reprodukcie a stanovuje podmienky, ktoré musia žiadatelia o zákrok splniť. Autorka sa v súlade s terminologickou zastaralosťou právnej úpravy obracia k zdrojom možných definícií, pričom nevyhnutne naráža na problém právneho statusu/miery právnej ochrany embryí, s ktorými sa pri úkonoch spojených s asistovanou reprodukciou manipuluje.
V ďalšej časti sa zamýšľa nad diskrepanciou medzi podmienkami, ktoré pre výkon asistovanej reprodukcie stanovuje opatrenie Ministerstva zdravotníctva, ich dodržiavaním a aktuálnosťou pre medicínsku prax. Napokon venuje pozornosť všeobecnej právnej úprave informovaného súhlasu a darcovstva buniek v zákone o zdravotnej starostlivosti a určovaniu rodičovských práv, ktoré s výkonom asistovanej reprodukcie úzko súvisia. V závere tejto časti vytyčuje oblasti, ktoré si vyžadujú prepracovanejšiu reguláciu a formuluje otázky, ktoré slovenský právny poriadok neupravuje vôbec. Ako riešenie autorka predkladá dva možné prístupy ktoré by k regulácii asistovanej reprodukcie zákonodarca mohol zaujať - paternalistický alebo liberálny prístup.
The critics of euthanasia and physician-assisted suicide question not only the usual arguments in favor of these controversial methods of assisted dying, based on the principles of autonomy and wellbeing. The critics also claim that these methods contradict either the professional integrity of physicians, or their personal integrity, or both. I examine and critique these claims. As far as the alleged contradiction between euthanasia and the professional medical ethics is concerned, it assumes an essentialist understanding of medicine as a discipline which has not changed for millennia. In fact, medicine has kept changing; if so, why could it not change even further to permit euthanasia? As for an alleged conflict between euthanasia and the personal integrity, or conscience, of physicians, it is first of all important to choose between an appeal to professional integrity and an appeal to personal integrity; one cannot maintain both. On the issue of personal integrity, I am inclined to the view that conscience must not be either absolutized, or ignored. As long as certain medical practices remain ethically controversial—and euthanasia will certainly belong in this category—physicians should have a right to an exception on the grounds of conscience, although no refusal must directly discriminate against any patients, or burden them in a disproportionate way. and Kritici eutanazie či asistovaného sebeusmrcení zpochybňují nejen obvyklé argumenty ve prospěch těchto kontroverzních forem asistované smrti, založené na principech autonomie či prospěchu. Kromě toho rovněž tvrdí, že tyto metody jsou v rozporu s profesionální integritou lékařů, nebo s osobní integritou lékařů, či s obojím. V článku tato tvrzení zkoumám a kritizuji. Pokud jde o údajný rozpor mezi eutanazií a etikou lékařské profese, jejím předpokladem je esencialistické pojetí medicíny jako oboru, který se po tisíciletí nezměnil. Ve skutečnosti se medicína mění. Je-li tomu tak, proč by se medicína nemohla vyvíjet i dále a připustit i eutanazii? Co se týče rozporu mezi praxí eutanazie a osobní integritou lékařů, kteří podobné metody asistované smrti odmítají z důvodu svědomí, je třeba si v první řadě vybrat mezi apelem k profesní integritě a apelem k osobní integritě; obojí zastávat nelze. V otázce osobní integrity se kloním k názoru, že svědomí nelze ani absolutizovat, ale ani ignorovat. Dokud jisté lékařské praktiky zůstanou eticky kontroverzní – a eutanazie k nim jistě bude dlouho patřit – měli by lékaři mít právo na výjimku z důvodu svědomí, ačkoli žádné odmítnutí jakéhokoli úkonu nesmí pacienty otevřeně diskriminovat nebo neúměrně zatěžovat.
Comparative scanning electron microscopical studies were carried out on Chonopeltis australis Boxshall, 1976 collected from different localities in the Orange-Vaal River System in South Africa and on material of Chonopeltis minutus Fryer, 1977 and Chonopeltis australissimus Fryer, 1977 on loan from the Albany Museum, Grahamstown. This elucidates the fine structure of morphological features, which are of taxonomic importance and illustrates the significance of the copulatory structures on the legs as a taxonomic tool. It was also concluded that C. australissimus is the same as C. minutus, with C. australissimus the junior synonym.