Biografii jednoho z nejvýznačnějších českých básníků dvacátého století Vladimíra Holana (1905-1980) z pera francouzského bohemisty překladatele, profesora pařížské Sorbonny Xaviera Galmiche, vydanou v původním znění pod názvem Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905-1980 (Paris, Institut d’études slaves 2009), hodnotí recenzent jako inspirativní a zdařilou. Autor se vydal nejen cestou syntetizující analýzy jeho díla a podrobné interpretace některých jeho textů, ale i rekonstrukce kontinuity jeho básnické dráhy v historickém kontextu. Nosný pilíř propojující tyto dvě roviny přitom našel v rozboru žánrových proměn Holanovy tvorby. Jeho společnská role podle něj oscilovala mezi polohami „básníka revolty“ a „básníka na cestě za spásou“. Za interpretačně odvážné, ale podnětné a vyargumentované považuje recenzent Galmichovo hodnocení Holana jako velkého barokního básníka moderní doby, který sice po určitou sdílel komunistické přesvědčení své generace, svým duchovním založením ale tíhl ke katolicitě., The book under review, originally published as Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905-1980 (Paris, Institut d’études slaves, 2009), is a biography of one of the most notable Czech poets of the twentieth century, Vladimír Holan (1905-1980). The author, Xavier Galmiche, is a French scholar of Czech language and literature, a translator, and a professor at the Sorbonne. The publication, the reviewer argues, is an inspiring success. According to him, the author has set out not only to provide a comprehensive analysis of Holan’s works and an in-depth interpretation of some of his writing, as well as a reconstruction of the continuity of his career as a poet in the historical context. These two levels are supported by an analysis of the changing genres of Holan’s work. His social role, according to the reviewer, oscillated between being a ‘poet of revolt’ and a ‘poet on the road to salvation’. According to the reviewer, Galmiche’s assessment of Holan as a great Baroque poet of modern times, who for a while shared the Communist convictions of his generation but was eventually drawn by his spiritual disposition to Roman Catholicism, is bold but inspiring and well-argued., [autor recenze] Jiří Křesťan., and Obsahuje bibliografii
This paper focuses on the memoirs of František Ježek, politician and member of the Czechoslovak National Democratic Party (after 1935 the National Union). In 1938 Ježek was a member of the Czechoslovak cabinet as the Minister of Public Health. His text is one of the most important unpublished Czechoslovak memoirs dealing with the topic of the Munich Agreement in 1938. This manuscript provides detailed information on the activities of the Czechoslovak government and political parties in the critical year of 1938. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
Poznání vývoje moravského pravěku ve fázi přechodu z časného do starého eneolitu naráží na řadu problémů, zejména však na omezený počet spolehlivých nálezových celků. Typo-chronologie není, stejně jako radiokarbonová data a genetika, samospasitelná. Je jen jednou z mnoha součástí komplexního pohledu, nicméně součástí, bez níž se v archeologii neobejdeme. Avšak řešení založená na nesprávné práci s radiokarbonovými daty posouvají diskusi mimo mantinely důvěryhodných formulací představ o minulosti. Tento článek diskutuje oba aspekty a na příkladech odhalujících chyby F. Trampoty a P. Květiny v postupu zpracování 14C dat a v interpretaci modelovaných dat ukazuje, že některé jejich závěry nelze považovat za podložené. and Gaining an understanding of the history of Moravian prehistory in the phase of the transition from the proto-Eneolithic to the Early Eneolithic runs headlong into a range of problems, not least of which is the limited number of reliable find units. Like radiocarbon dating and genetics, typo-chronology is no end-all in this situation, merely one of many parts of a complex view, albeit one that it critical to archaeology. An interpretation based on incorrect work with radiocarbon dates pushes the discussion beyond the threshold of credible picture of the past. This article discusses both aspects and, based on examples exposing errors made by F. Trampota and P. Květina in the course of processing 14C dates and interpreting modelled data, demonstrates that some of their conclusions cannot be regarded as sufficiently supported.