Období gravidity a laktace může být pro pacientky s revmatickým onemocněním rizikové. V graviditě dochází k zvýšené zátěži pohybového systému i vnitřních orgánů. U některých onemocnění ke zhoršení stavu vlivem těhotenství obvykle nedochází (např. revmatoidní artritida), u jiných onemocnění však dochází častěji k relapsům (např. systémový lupus erythematodes). Farmakoterapie léky užívanými v revmatologii je rovněž spojena s rizikem pro matku a plod. Stále častěji se uplatňuje biologická léčba, a to i u těhotných žen. V současnosti se uznává, že podávání těchto léků je u žen se závažným onemocněním, které nereagují na jiné imunomodulační léky, možné, protože nepříznivý vliv nedostatečně léčeného základního onemocnění je na zdraví matky a plodu rovněž významný. Klíčová slova: glukokortikoidy – gravidita – revmatická onemocnění – revmatoidní artritida – systémový lupus erythematodes – těhotenství, Pregnancy and lactation in patients with pre-existing rheumatic disease may carry risk for the patients. Pregnancy has a huge impact on the musculoskeletal system and internal organs. Certain rheumatic diseases (e.g. rheumatoid arthritis) are normally not affected negatively by pregnancy. Other diseases including systemic lupus erythematosus may aggravate the course of the disease, with a tendency for more frequent flares of the disease and increased complications in the pregnancy. Drugs used in rheumatology appear to be at higher risk for the mother and foetus. The use of biologic agents becomes more common in these patients including pregnant women. At present use of biological agents throughout pregnancy in patients with severe disease is reserved to those that do not respond to immunosuppressive antirheumatic treatment. Specifically, the use of biological agents is advocated in diseases not properly treated according to the maternal or foetal compromise expected. Key words: pregnancy – rheumatic diseases – systemic lupus erythematosus – rheumatoid arthritis – glucocorticoids, and Jan Vachek, Hana Ciferská, Oskar Zakiyanov, Vladimír Tesař
V článku se popisuje vývoj spotřeby léčiv v ČR ve vztahu k demografické struktuře obyvatel. Na základě vlastního výběrového šetření mezi více než i 700 respondenty ve věku 60 a více let je referováno o průměrné spotřebě léčiv podle pohlaví a věku, je podán přehled nejčastěji předepisovaných léků a léků volně prodejných, výše doplatků za léky. Při preskripci by mělo být vedle hlediska účinnosti a bezpečnosti u předepisovaných léků bráno v úvahu hledisko ekonomické racionality, jako naléhavé se jeví postupné vypracování farmakoterapeutických guidelines pro léčení seniorů, výchova lékařů v klinické farmakoekonomice a prohloubení spolupráce mezi lékari, farmaceuty a pacienty., Changes of drug consumption in relation to the demographical structure of the poplation in Czech Republic are described in the paper. On the basis of own selective examination in more than 1700 respondents of age 60+, mean consumption of drugs accordig to age and gender, summary of most frequent prescribed or over-the-counter drugs and the extent of payments for drugs is referred. Beside effectiveness and safety of prescribed drugs, economical rationality should be taken into account in drug prescription. Gradual elaboration of pharmacotherapeutic guidelines for the treatment of seniors, education of physicians in clinical pharmacoeconomy and extension of collaboration between physicians, pharmacologisats and patients seems very imperative., Lenka Práznovcová, Lit: 12, and Souhrn: eng
Jedním ze základních léčebných postupů u metastatického karcinomu prsu je hormonální léčba. U pacientek s pozitivními estrogenovými receptory by měla být zvažována jako první léčebná možnost, a to hlavně kvůli účinnosti a dobré toleranci. Viscerální metastázy by neměly být kritériem pro upřednostnění chemoterapie před hormonální léčbou. V první linii hormonální léčby postmenopauzálních pacientek je doporučován inhibitor aromatázy, a to hlavně kvůli dobré toleranci. Tamoxifen však zůstává akceptovatelnou možností. Výsledky nejnovějších klinických studií CONFIRM a FIRST podporují použití fulvestrantu v dávce 500 mg každé 4 týdny u pacientek po selhání předchozí hormonální léčby., One of the principal therapeutic procedures in metastatic breast cancer is hormonal therapy. In patients with positive oestrogen receptors, it should be considered as first-line therapy, particularly due to its efficacy and good tolerability. Visceral metastases should not be a criterion in favour of chemotherapy over hormonal therapy. Since they are well tolerated, aromatase inhibitors are recommended as first-line hormonal therapy in postmenopausal patients. However, tamoxifen remains an acceptable option. The results of the recent CONFIRM and FIRST clinical trials support the use of 500 mg fulvestrant every four weeks in patients in whom prior hormonal therapy failed., Katarína Petráková, and Lit.: 14
Fekálna mikrobiálna terapia (FMT) je liečebná metóda, pri ktorej sa prenesie fekálna mikroflóra chorému jedincovi od zdravého darcu, a tým sa obnoví normálne mikrobiálne zloženie čreva. V súčasnosti vzrastá záujem o využitie FMT pri liečbe rôznych chorôb, avšak neexistujú štandardné terapeutické protokoly. Postupy pri realizácii FMT sa líšia vo viacerých aspektoch, ako je výber darcu, príprava fekálnych materiálov, príprava príjemcu a spôsob aplikácie. FMT sa zdá byť najúspešnejšia v liečbe rekurentnej infekcie Clostridium difficile, randomizované kontrolované štúdie dokázali úspešnosť približne 90 %. Existujú aj obmedzené výsledky pre liečbu ulceróznej kolitídy, publikované boli malé série prípadov, ktorých výsledky však nie sú jednotné. Využitie FMT sa skúma aj v liečbe iných chorôb, pri ktorých je narušená črevná mikroflóra, ako sú napr. kardiovaskulárne, autoimunitné a metabolické ochorenia. Nateraz je pri FMT veľa nezodpovedaných otázok, a preto je nevyhnutný ďalší výskum v tejto oblasti., Fecal microbiota transplantation (FMT) is a therapeutic method, in which the fecal microflora from healthy donors is transmitted to the patient to restore the healthy microbial composition of the gut. In the recent years, there is a growing interest in the therapeutic potential of FMT in various diseases. The standard FMT protocols do not exist. Procedures of FMT vary in several aspects such as donor selection, preparation of fecal material, preparation of the recipient and administration way. FMT appears to be the most successful in the treatment of recurrent Clostridium difficile infection (CDI), randomized controlled studies reported 90 % success rate. There is a limited evidence for FMT as a treatment of ulcerative colitis. FMT has been also studied as treatment of diseases with impaired gut microbiota, such as cardiovascular, autoimmune and metabolic diseases. Many unanswered questions with regard to FMT remain and further research is needed., and Igor Šturdík, Tibor Hlavatý, Juraj Payer
Osteochondrom (exostóza) je nejčastějším benigním kostním tumorem. Ve většině případů jde o solitární lézi. Mnohočetná hereditární osteochondromatóza představuje vzácné autozomálně dominantně dědičné onemocnění charakterizované růstem vícečetných exostóz především na metafýzách dlouhých kostí, lopatách kosti kyčelní, žebrech, obratlích a na lopatkách. Cévní komplikace mnohočetné osteochondromatózy jsou velice vzácné, přičemž nejčastěji postihují popliteální tepnu. Autoři popisují případ 27leté pacientky s hereditární mnohočetnou osteochondromatózou, která byla komplikována femoropopliteální žilní trombózou a rozsáhlým pseudoaneuryzmatem popliteální tepny., Osteochondromas (exostoses) are the most common benign bone tumours. In most cases, osteochondroma occurs as a solitary lesion. Hereditary multiple osteochondromatosis is an autosomal dominant disorder manifested by multiple exostoses most commonly located at the metaphyses of long bones, the iliac crest, the ribs, the vertebral borders, and scapulas. Vascular complications of multiple osteochondromatosis are very rare, most frequently affecting the popliteal artery. The authors report the case of a 27-year-old female patient with hereditary multiple osteochondromatosis that was complicated by femoropopliteal deep vein thrombosis and giant popliteal artery pseudoaneurysm., and I. Guňka, M. Leško, P. Janata, O. Renc, J. Raupach
Feochromocytom se může projevit různými příznaky, symptomy na podkladě setrvalého nebo paroxyzmálního uvolňování katecholaminů. Arteriální hypertenze může být trvalá nebo záchvatovitá a palpitace jsou většinou projevem sinusové tachykardie. V některých případech, dokonce jako první projev feochromocytomu, se mohou vyskytnout závažné kardiovaskulární komplikace, jako je hypertenzní emergentní situace, ischemie myokardu, kardiomyopatie a srdeční selhání, multisystémová krize nebo šok. Vylučování katecholaminů může být doprovázeno i arytmiemi – tachykardiemi (supraventrikulárními a komorovými) a méně často i bradykardiemi (AV blokem nebo junkčními). Vliv katecholaminů není omezen jen na myokard, ale může také vést k postižení centrální nervové soustavy, jako je tranzientní ischemická ataka nebo cévní mozková příhoda. Protože většina z těchto komplikací může být i život ohrožující, jedinou prevencí je včasná diagnóza a správná léčba, především ve specializovaných centrech., Pheochromocytoma may present with various clinical signs, symptoms due to continuous and/or paroxysmal release of catecholamines. Arterial hypertension may be sustained and/or paroxysmal and palpitations are mainly due to sinus tachycardia. In some cases, even as the first manifestation of pheochromocytoma, may occur severe cardiovascular complications such as hypertensive emergency, myocardial ischemia, cardiomyopathy and heart failure, multisystem crisis or shock. Catecholamine release may be also associated with arrhythmias – tachycardias (supraventricular or ventricular) or less frequently bradycardias (AV blocks and junctional). The effect of catecholamines is not restricted to myocardium, but may also lead to cerebrovascular impairment such as transient ischemic attack or stroke. As many of these complications may be life-threatening, the only prevention is early diagnosis of pheochromocytoma and proper treatment, in particular in specialized centers., and Tomáš Zelinka, Jiří Widimský Jr
Incidence karcinomu endometria ve věkové skupině žen mladších 40 let narůstá, a proto roste i zájem o fertilitu šetřící léčbu. Nejčastěji používaná konzervativní léčba progestiny může být zvážena u pečlivě selektovaných pacientek s grade 1, stage IA karcinomem endometria bez myometriální invaze, které si přejí zachovat reprodukční funkce, a jsou ochotny podstoupit intenzivní léčbu a sledování a také určité riziko chirurgicky nestážovaného onemocnění. Před léčbou je potřeba co nejpřesněji zhodnotit biologický charakter a rozsah onemocnění. Hormonální terapie je aplikována obvykle 6 měsíců. Response rate se pohybuje přibližně v hodnotách 60–80 %, recurrence rate 25–40 %. Live birth rate je uváděn okolo 30 %. Je potřeba informovat pacientky o reálné možnosti recidivy, obvykle dobře léčitelné, i o výhodě použít metody asistované reprodukce, o potřebě intenzivního follow-up a doporučení definitivní léčby po dokončení reprodukčních plánů., The diagnosis of endometrial carcinoma in young women of childbearing age is rare, but the incidence in growing. Fertility-preserving therapy of endometrial carcinoma could be considered in patients with a histological diagnosis of grade 1 stage IA endometrial carcinoma without myometrial invasion who wish to preserve their fertility, are willing to accept intensive treatment, close follow-up and risk of unstaged disease. Conservative treatment is based on 6 months medical treatment with high-dose oral progestins. Response rate is referred between 60 and 80 %, recurrence rate 25–40 %; live birth rate around 30 %. Patients should be informed about real risk of recurrence and the need of future hysterectomy., and Pavla Svobodová
The important biological role of saliva in maintaining of the homeostasis of the oral cavity environment, preventing infection and tooth decay is widely accepted. Salivary glands insufficiency may violate the balance between health and disease. Clinical data indicated that the destruction, agenesis and aplasia of salivary gland commonly followed with hypo salivation, low salivary flow, which resulted in severe caries and periodontal disease. Salivary gland dysfunction also frequently found in preterm and low birth weight newborns. But the information about structural background of abnormal salivation in early childhood is still limited. A presence of any correlation between salivary glands structural development and intrauterine restrictions of fetal growth (IUGR) is unclear. The aim of present study was to determine morphological and morphometric peculiarities of human parotid gland in case of IUGR at late gestation. Material and methods: Parotid glands of twenty human fetuses 2022 weeks of gestation with diagnosed IUGR from late abortions material were compared with ten fetal glands in cases of induced abortions due to psychological reasons (control group). Tissue samples were immersionfixed in 10% buffered formalin solution, embedded in paraffin wax. Histological slides were stained routinely with hematoxylin & eosin, with Van Gieson's Stain. Microscopical examination was performed on magnification x 40 and x 100. Stereometric study by point count method at magnification x 40 allowed finding out volume fractions (VF) of glands parenchyma and stroma. VF of lobules components (glands wall, glands lumen, ducts wall, ducts lumen, vessels, intralobular connective tissue) were registered at magnification x100. Morphometry of the secretory portion of the parotid gland was conducted on the Zeiss microscope with the help of the AxioVision Rel.4.8 program. The mature (differentiated) end pieces were measured, including their area (in mkm2), width, height, perimeter (all in mkm). Similar measurements were done in the foci of immature secretory ends of a gland. Additionally the mean height of the epithelial cells layer within the mature secretory end pieces was measured. The differences were analyzed by methods of mathematical statistics using the software Microsoft Excel; data was compared with control measurements by Students ttest. Results: The results of present research have shown the delayed differentiation of fetal parotid glands parenchymal components in case of IUGR. The parenchymal VF did not reach control values. Furthermore, VF of lobules components was also decreased. Ducts lumens appeared to be significantly narrower than at physiological gestation. Interlobular and intralobular connective tissue stroma, in contrast to the controls, occupied vast areas, and their volume fraction was increased. Deficit of the parenchymal components of the gland was enhanced by slower maturation of glands. In cases with IUGR, differentiated glands occupied smaller area, with reduced width, height and perimeter. Epithelium lining the differentiated glands is characterized by significantly lower height compared to the control group. Delayed differentiation resulted in higher proportion of immature glands. Their area, width, height and perimeter increased. IUGR was also accompanied with a variety of pathological changes. Conclusion: Present evidences suggest that IUGR leads to impaired growth and maturation of the parotid gland. Structural immaturity and lack of differentiated parenchymal elements of the organ may form the basis of its secretory functions lesion. The finding tends to support the hypothesis that the mechanism behind the increased risk of dental pathology in preterm, low birth weight and retarded children is centred at structural and functional immaturity of salivary gland., Sergiy Morozov, Olga Reshetnikova, and Literatura