The Donation of Stará Boleslav chapter includes statement on duties of several Moravian, i.e. geographically distant subjects, which had to pay to the chapter ‘marchae’ and ‘boves’. The Latin word ‘boves’ (sg. ‘bos’) has been traditionally translated as ‘cattle’. However, this interpretation is not consistent with archeozoological data. It is argued, that ‘bos’was a literal translation of Czech word ‘skot’, which meant both (domestic) cattle and a kind of currency in the Middle Ages. Moravian subjects thus probably paid to the Stará Boleslav chapter taxes in money, not in cattle.
Studie je věnována Kosíkovu výkladu české radikální demokracie, jak jej podal na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Autor předkládá tezi, podle níž byla jedním z cílů Kosíkových textů o tomto politickém hnutí konceptualizace levicového radikalismu. Úvodní část statě rekapituluje a hodnotí historiografické práce mapující vztah umění a politiky, respektive kulturní politiku v období takzvaného stalinismu (knihy Alexeje Kusáka a Jiřího Knapíka), a předkládá základní charakteristiku levicového radikalismu, chápaného jako životní postoj charakteristický pro relativně krátké období počátků totalitního režimu. V oblasti umění se tento utopický, normativně uzavřený koncept projevoval extrémně instrumentálním přístupem k uměleckému dílu, jehož primárním smyslem měla být spoluúčast na budování „nového“ světa. Karel Kosík je ve studii chápán jako čelný představitel generace mladých komunistů, jenž měl zásadní podíl na založení nového filozofického diskurzu a který formuloval nové výkladové paradigma dějin českého politického a filozofického myšlení 19. století. Druhá část studie shrnuje důvody, proč lze Kosíkovým textům o radikální demokracii přikládat v rámci soudobého diskurzu specifické postavení. Hlavním argumentem je skutečnost, že vedle názorů Zdeňka Nejedlého představovaly Kosíkovy texty (vyznačující se v některých případech výraznou ideologičností a spojováním odborného stylu s prvky politické žurnalistiky) nejvýraznější dobovou tematizaci „české otázky“. Kosíkův výklad radikální demokracie je představen v komparaci se staršími marxistickými výklady dějin 19. století (Jana Švermy, Záviše Kalandry, Václava Čejchana). V závěru textu je naznačen Kosíkův konstrukt „pokrokové“ linie českých dějin, který byl založen na představě „revolučnosti“, a jeho pojetí „české otázky“. and The article is concerned with the interpretation of Czech radical democracy as postulated by the Marxist philosopher Karel Kosík (1926–2003) in the late 1940s and early 1950s. It argues that one of the aims of Kosík’s writing about this political movement was to conceptualize leftwing radicalism. It begins with a recapitulation and assessment of historiographical work charting out the relationship between art and politics, particularly policy on culture and the arts in the period of Stalinism (referring to works by Alexej Kusák and Jiří Knapík), and presents the basic feature of leftwing radicalism, which is understood as an attitude characteristic of the relatively short period from the beginning of the totalitarian régime. In the sphere of art this utopian, normatively closed concept was manifested by an extremely utilitarian approach to a work of art, whose primary purpose was meant to be participation in building a “new” world. In this article Kosík is seen as a leading member of the generation of young Communists who had a substantial share in establishing a new philosophical discourse and formulated new criteria for interpreting the history of nineteenth-century Czech political and philosophical thought. The second part of the article summarizes the reasons Kosík’s writings about radical democracy should be given a special status in today’s discourse. The main argument is the fact that, apart from the opinions of Zdeněk Nejedlý, Kosík’s writings (marked in some cases by a strikingly ideological character and the mixing of academic style with elements of political journalism) presented the most sharply defined discussion of the “Czech Question” at the time. Kosík’s interpretation of radical democracy is presented in comparison with earlier Marxist interpretations of the history of the nineteenth century (by Jan Šverma, Záviš Kalandra, and Václav Čejchan). In the conclusion of the article Kosík’s construct is called the “progressive” line of Czech history, which was based on the idea of “revolutionary spirit” (revolučnost) and his understanding of the “Czech Question.”
The sequence diversity in the mitochondrial cytochrome-c oxidase I (COI) gene was evaluated as a tool for resolving differences among species of European adelgids collected from several localities across the Czech Republic. Members of 7 genera and 16 species were examined, and as outgroups, two species of Phylloxeridae were used. Sequence divergences within species were on average less than 0.15%, whereas divergences between species ranged from 0.0 to 4.12% for congeneric and to 13.24% for intergeneric comparisons. It is concluded that DNA barcoding of Adelgidae is a powerful tool for identifying genera, but at the species level it works only in those cases where there are no species complexes. Nevertheless, it can be used as a complement to traditional, morphological taxonomy.
A hybrid approach to elephant trunk technique for treatment of thoracic aortic aneurysms combines a conventional surgical and endovascular therapy. Compared to surgery alone, there is a presumption that mortality and morbidity is reduced. We present a case report of a 42-year-old man with a giant aneurysm of the entire thoracic aorta, significant aortic and tricuspid regurgitation and ventricular septum defect. The patient underwent multiple consecutive operations and interventions having, among others, finally replaced the entire thoracic aorta with the use of the hybrid elephant trunk technique. and T. Holubec, J. Raupach, J. Dominik, J. Vojácek
The main aim of this paper is to propose an adequate interpretation of the concept esse apparens (apparent being) which was used by Franciscan philosopher and theologian Peter Auriol (c. 1280-1322), especially focusing on his account of sensory perception. Drawing on an analysis of the relevant passages of the commentary on the Sentences by Auriol, first, I introduce his famous account of sensory illusions, and then his own claims about the nature of esse appparens (Auriol refuses to treat it either as a separate entity serving as a mediator of perception, or as only an extrinsic denomination of the perceived object). In the next part, I reject the interpretation which identifies esse apparens with mental representation. In my opinion, it is more appropriate to place this concept into the context of scholastic doctrine of objectiver or intentional being (popularized mainly by Duns Scotus and his disciples). At the end of the paper, I return to Auriol's account of illusions and show that it is compatible with esse apparens being understood as mode of being., Lukáš Lička., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Autoři prezentují případ vzácného ?inverzního? syndromu Fostera-Kennedyho, který byl zpočátku zdrojem diagnostických rozpaků. Na základě klinických příznaků a výsledků grafických vyšetření autoři diskutují původ klinických projevů, jehož příčinou byl nitrolební meningeom. Pokud se nepodaří uspokojivě vysvětlit klinické příznaky ? centrální skotom s atrofií papily nebo druhostranné městnání na očním pozadí očním původem, je třeba včas indikovat grafická vyšetření mozku a vyloučit intrakraniální tumor., Zlatica Dúbravská, S. Řehák, V. Korda, H. Langrová, J. Studnička, J. Řehák, R. Malec, and Lit.: 10
Oba historici, tentokrát jako pamětníci, si kladou otázku, které se dotkl Petr Pithart ve své memoárové knize Devětaosmdesátý (Praha, Academia 2009): co se dalo udělat, aby se na konci roku 1989 v Československu zabránilo svévolnému ničení a rozkrádání materiálů Státní bezpečnosti a jiných archivních dokumentů? Zpochybňují přitom Pithartovo konstatování, že tento stav byl důsledkem daných společenských poměrů a že nebylo možné jej zásadně ovlivnit. Řešení podle jejich přesvědčení nabízela Historická komise Občanského fóra, jejímiž členy sami byli a jejíž koncepční návrhy na zabezpečení a uchování archivních dokumentů i další aktivity z prosince 1989 a ledna 1990 připomínají. Zamýšlejí se také nad tím, proč tyto návrhy nebyly v Koordinačním centru Občanského fóra vyslyšeny., In this contribution, the authors, both historians, but this time as eye-witnesses, ask the question that Petr Pithart touched upon in his memoirs, Devětaosmdesátý (Eighty-nine; 2009): What could have been done to prevent the widespread destruction and theft of secret-police files and other archive records in Czechoslovakia in late 1989? The authors cast doubt on Pithart’s claim that this state of affairs was a result of the situation in society and that it was impossible to influence it in any fundamental way. The solution, the authors believe, was offered by the Historical Commission of the Civic Forum, of which they were members, whose draft proposals for the security and preservation of archive records, as well as other work from December 1989 and January 1990, they discuss here. They also discuss why these proposals were not given a fair hearing in the Coordinating Centre of the Civic Forum., and Diskuse