CD200 and its receptor were recognized as having the multiple immunoregulatory functions. Their immunoregulatory, suppressive, and tolerogenic potentials could be very effectively exploited in the treatment of many diseases, e.g. Alzheimer disease, rheumatoid arthritis, and allergy to name only some. Many research projects are aimed to develop clinically valuable methods being based on the structure and function of these paired molecules. In this review, we would like to introduce CD200/CD200R functions in a clinical context., Drahomíra Holmannová, Martina Koláčková, Kateřina Kondělková, Pavel Kuneš, Jan Krejsek, Ctirad Andrýs, and Literatura 51
CD200/CD200R are highly conserved type I paired membrane glycoproteins that belong to the Ig superfamily containing a two immunoglobulin‑like domain (V, C). CD200 is broadly distributed in a variety of cell types, whereas CD200R is primarily expressed in myeloid and lymphoid cells. They fulfill multiple functions in regulating inflammation. The interaction between CD200/CD200R results in activation of the intracellular inhibitory pathway with RasGAP recruitment and thus contributes to effector cell inhibition. It was confirmed that the CD200R activation stimulates the differentiation of T cells to the Treg subset, upregulates indoleamine 2,3‑dioxygenase activity, modulates cytokine environment from a Th1 to a Th2 pattern, and facilitates an antiinflammatory IL‑10 and TGF‑β synthesis. CD200/CD200R are required for maintaining self‑tolerance. Many studies have demonstrated the importance of CD200 in controlling autoimmunity, inflammation, the development and spread of cancer, hypersensitivity, and spontaneous fetal loss., Drahomíra Holmannová, Martina Koláčková, Kateřina Kondělková, Pavel Kuneš, Jan Krejsek, Ctirad Andrýs, and Literatura 46
Celiakie je časté celoživotní autoimunitní onemocnění spuštěné konzumací lepku u geneticky predisponovaných jedinců. Chronické zánětlivé změny vedou k poškození sliznice tenkého střeva s následnou vilózní atrofií provázenou chronickou maldigescí a malabsorpcí. Neléčená celiakie je spojena s širokým spektrem střevních a mimostřevních obtíží a komplikací, z nichž nejzávažnější je lymfom tenkého střeva. Zlatým standardem diagnostiky je stanovení specifických autoprotilátek a průkaz vilózní atrofie v biopsii z duodenální sliznice. Kauzální a ve většině případů efektivní léčbou je celoživotní striktní bezlepková dieta, která vede k restituci sliznice tenkého střeva a snížení rizika závažných komplikací., Coeliac disease is a common lifelong autoimmune disorder triggered by gluten consumption in genetically predisposed patients. Chronic inflammatory response damages the mucosa of the small intestine resulting in villous atrophy with chronic maldigestion and malabsorption. Untreated coeliac disease may present with a variety of intestinal and extraintestinal symptoms and complications, the most serious of which is a small intestine lymphoma. The diagnosis is usually established by specific serology markers and villous atrophy in duodenal biopsy. The causal and, in most cases, effective treatment modality is a strict and life‑long gluten‑free diet that leads to regeneration of the intestinal mucosa and reduces the risk of serious complications., and Falt P., Fojtík P., Šmajstrla V.
Cíl: Zjistit prevalenci celiakie u dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Vliv nově zahájené léčby celiakie na kompenzaci diabetu a body mass index (BMI) pacientů. Chování protilátek proti tkáňové transglutamináze (atTG) po roce od zahájení léčby. Metodika: Retrospektivní hodnocení cíleného screeningu na celiakii v období 1. 1. 2007–1. 7. 2011 u 465 dospělých pacientů s DM1T v Diabetologickém centru I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň (80 % všech pacientů s DM1T). Při pozitivitě atTG-A (popř. atTG-G) byla indikována enterobiopsie. U pacientů s nově indikovanou bezlepkovou dietou byl porovnán HbA1c a BMI v průběhu roku před stanovením diagnózy celiakie vs období 1 roku po 6 měsících od zahájení léčby (3–4 kontroly). Po roce od zahájení léčby byla kontrolována hladina atTG. Ke statistice byl použit párový t-test. Výsledky: Prevalence všech forem celiakie v souboru byla 10,5 %. 1,1 % pacientů (5 ze 465) mělo diagnostikovanou celiakii v dětství. Nově byla pozitivita atTG zachycena u 9,5 % (44 ze 465) pacientů – indikováni k enterobiopsii. Z toho 3 pacienti s atTG > 300 kIU/l odmítli enterobiopsii, u těchto pacientů je celiakie vysoce pravděpodobná a pro malkomplianci nešlo hodnotit vliv bezlepkové diety na BMI a HbA1c. 22 pacientů mělo potenciální formu celiakie (negativní histologie). Pozitivní nález z enterobiopsie byl zjištěn u 19 pacientů (4,1 %). Z podsouboru 22 pacientů (nově indikována bezlepková dieta), bylo nutné vyřadit další 3 pacienty (vývoj HbA1c a BMI byl ovlivněn prvozáchytem DM1T). Charakteristika podsouboru: 9 žen a 7 mužů, průměrný věk 38 ? 12 let, trvání diabetu 21 ? 13 let, celiakie diagnostikována 20,7 ? 13 let od záchytu DM1T. Během sledovaného období nedošlo ke statisticky významné změně bazální hodnoty HbA1c 67 ? 11,4 vs 69 ? 13,9 mmol/mol po sledování a významně se zvýšil BMI z 25,4 ? 4,2 na 25,9 ? 4,3 (p < 0,01). Po roce přetrvávala pozitivita atTG u 47 % (9 z 19) pacientů. Závěr: V souboru dospělých pacientů s DM1T byla zjištěna celková prevalence celiakie 10,5 %. Po zahájení léčby nedošlo k významné změně HbA1c, došlo k významnému vzestupu BMI. Pozitivita atTG přetrvávala po roce u 47 % pacientů., Objective: To assess the prevalence of celiac disease in adult patients with type 1 diabetes mellitus (T1DM). Influence the new started treatment of celiac disease on glycemic control and body mass index (BMI) of the patients. Prevail the anti-transglutaminase antibody (atTG) positivity one year after commencement of the therapy. Methods: A retrospective assessment of celiac disease targeted screening in 465 adult T1DM patients at Diabetes Center, 1st Medical Department, University Hospital in Pilsen (80 % of all T1DM patients) from 1. 1. 2007 until 1. 7. 2011. Enterobiopsy was indicated in case of atTG-A (or atTG-G) positivity. In patients with newly started gluten-free diet, HbA1c and BMI within a year after diagnosis of celiac disease were compared to a year period six months after treatment commencement (3–4 visits), atTG was evaluated one year after treatment beginning. Paired T-test was used for statistical evaluation. Results: The prevalence of all forms of celiac disease in the studied group was 10.5 %. Celiac disease diagnosed in childhood was found in 1.1 % patients (5/465). Positivity of atTG was newly observed in 9.5 % (44/465) patients. Three patients with atTG > 300 kIU/l refused the enterobiopsy examination. Celiac disease is highly plausible. The influence of gluten-free diet on BMI and HbA1c could not be evaluated due to the lack of compliance. 22 patients had a potential form of celiac disease (negative histology). Positive enterobiopsy was found in 19 patients (4.1 %). Another 3 patients had to be excluded from the subgroup of 22 patients (newly indicated gluten-free diet) as the HbA1c values and BMI were affected by the primary diagnosis of T1DM. Subgroup characteristics: 9 women and 7 men, mean age 38 ? 12 years, diabetes duration 21 ? 13 years, celiac disease diagnosed 20.7 ? 13 years since first diagnosis of T1DM. No statistically significant change in HbA1c (67 ? 11.4 vs 69 ? 13.9 mmol/mol) was observed in the studied period, however and a significant change of BMI from 25.4 ? 4.2 to 25.9 ? 4.3 (p < 0.01) was found. The atTG positivity prevailed in 47 % (9/19) of patients after one year. Conclusion: A total prevalence of the celiac disease in the group of adult T1DM patients was 10.5 %. No significant change in HbA1c occurred following treatment, a significant change of BMI was observed. The atTG positivity prevailed in 47 % of patients after one year., and Iva Haladová, Daniela Čechurová, Silvie Lacigová, J. Gruberová, Zdeněk Rušavý, Karel Balihar
The cell culture became an invaluable tool for studying cell behaviour, development, function, gene expression, toxicity of compounds and efficacy of novel drugs. Although most results were obtained from cell cultivation in two-dimensional (2D) systems, in which cells are grown in a monolayer, three-dimensional (3D) cultures are more promising as they correspond closely to the native arrangement of cells in living tissues. In our study, we focused on three types of 3D in vitro systems used for cultivation of one cell type. Cell morphology, their spatial distribution inside of resulting multicellular structures and changes in time were analysed with histological examination of samples harvested at different time periods. In multilayered cultures of WRL 68 hepatocytes grown on semipermeable membranes and non-passaged neurospheres generated by proliferation of neural progenitor cells, the cells were tightly apposed, showed features of cell differentiation but also cell death that was observable in short-term cultures. Biogenic scaffolds composed of extracellular matrix of the murine tibial anterior muscle were colonized with C2C12 myoblasts in vitro. The recellularized scaffolds did not reach high cell densities comparable with the former systems but supported well cell anchorage and migration without any signs of cell regression. and H. Hrebíková, D. Čížková, J. Chvátalová, R. Pisal, R. Adamčik, P. Beznoska, D. Díaz-Garcia, J. Mokrý
Publikace vychází z údajů získaných v rámci Celopopulační studie užívání návykových látek a postojů k němu v ČR v r. 2008. Studie proběhla pod záštitou Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (součást Úřadu vlády České republiky) a ve spolupráci s tehdejším Centrem adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (nyní Klinika adiktologie 1. LF UK) a Lékařským informačn, [autoři Vendula Běláčková ... et al.], and Obsahuje bibliografii