The present study investigated cardiac function in hearts of mice with total deficiency of the β1-, β2- and β3-adrenoceptors (TKO) in comparison to wildtype mice (WT). We investigated cardiac morphology and echocardiographic function, measured protein expression of Ca2+-regulatory proteins, SERCA 2a activity, myofibrillar function, and performed running wheel tests. Heart weight and heart-to-body weight ratio were significantly smaller in TKO as compared to WT. This was accompanied by a decrease in the size of the cardiomyocytes in TKO. Heart rate and ejection fraction were significantly diminished in TKO as compared to WT. Protein expressions of SERCA 2a, ryanodine receptor and Na+/Ca2+-exchanger were similar in TKO and WT mice, but phospholamban protein expression was increased. PKAdependent phosphorylation of phospholamban at serine 16 was absent and CaMKII-dependent phosphorylation at threonine 17 was decreased in TKO. All alterations were paralleled by a decrease in SERCA 2a-activity. A similar maximal calciumdependent tension but an increased myofibrillar calciumsensitivity was measured in TKO as compared to WT. We did not observe relevant functional impairments of TKO in running wheel tests. In the absence of β-agonistic stimulation, SERCA 2a activity is mainly regulated by alterations of phospholamban expression and phosphorylation. The decreased SERCA 2a activity following β-adrenoceptor deficiency may be partly compensated by an increased myofibrillar calcium-sensitivity., S. Lee ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
It is clear that Levinas’s critique of the dominance within Western philosophy of the concept of totality in Totality and Infinity was intended as a response to totalitarian-ism, but the extent to which this determines the organization of the book and the way in which this takes place has been largely misconceived. This is because of the failure to take seriously the opening question of whether or not we are duped by morality. The ethical resistance of the face of the Other does not adequately address that question until morality is secured against the challenge issued by a philosophy that equates being with war and that takes place only through the account of the infinite time of fecundity. Fecundity concretized in the family is the site of resistance to the totalitarian tendencies of any state that seeks for the sake of its preservation to legislate procreation. Hence fecundity and Eros are “beyond the face.” This reading draws on the important role given to fecundity in Time and the Other as well as the texts newly available in the first three volumes of Levinas’s Oeuvres.
Tento příspěvek přibližuje, jak se měnily interpretace konceptu totalitarismu od dvacátých let minulého století v příslušném ideologickém kontextu. Autoři vidí v Havelkově úvaze pokus o sociologizující redefinici totalitárního konceptu a komentují ji spíše skepticky. Upozorňují na to, že pokud pomineme čistě ideologická tvrzení, dají se za totalitární v pravém slova smyslu označit pouze dvě období v českých dějinách: německý protektorát (1939–1945) a první roky komunistické nadvlády (1948–1953). Pokud jde o pozdější období československého komunismu (od Stalinovy smrti), autoři navrhují uplatňovat na ně koncept posttotalitarismu, jak jej formuloval Juan J. Linz. To by na jednu stranu umožnilo rozlišovat mezi záměry vládnoucího systému a společenskou realitou, a tím také například pomohlo lépe popsat proměnlivý význam ideologie a mobilizace mas. Na druhou stranu nabízí tento model odlišnou terminologii pro ranou, vrcholnou a pozdní („zmraženou“) etapu posttotalitarismu v období takzvané normalizace. and This article traces the changes in interpretations of the concept of totalitarianism in various ideological contexts since the concept emerged in the 1920s. The authors argue that if one discounts claims of a purely ideological nature, only two periods in twentieth-century Czech history were truly totalitarian: the ‘Protectorate’ (1939–45) and the first few years of Communist rule, that is, from 1948 to 1953. Concerning the post-Stalinist period, the authors suggest that the concept of post-totalitarianism proposed by Juan Linz should be applied. This would make it possible, on the one hand, to distinguish between the goals that the system claimed to be putting into practice, and the reality prevailing in society. It would thus describe, for example, the changing importance of ideology and mass mobilization; on the other hand, the model offers a differentiated terminology for the early, mature, and, ultimately, ‘frozen’ stages of post-totalitarianism during the period of ‘normalization’.
Snaha Miloše Havelky charakterizovat období mezi lety 1938/1939 a 1956 jako totalitární období českých dějin vzbuzuje podle autora řadu otázek. Rozdílné přístupy ke konceptualizaci totalitarismu a mnohost různých historických jevů zpochybňují, že by bylo možné ve zkoumaném období nalézt nějakou „vnitřní jednotu“. Teorie totalitarismu mohou spíše než k definování historických období posloužit při srovnávání jednotlivých diktátorských režimů. V kontextu českého diskurzu o totalitarismu, jenž se do značné míry omezuje na komunistickou diktaturu, přináší Havelka důležité postřehy, neboť bere do úvahy i nacistický okupační režim a otevírá tak možnost hovořit o souvislostech mezi oběma diktaturami. Tvrzení Petra Pitharta o důsledcích dezinterpretace povahy „normalizačního“ režimu v letech 1969 až 1989 pro ekonomickou transformaci devadesátých zpochybňuje autor výhradou, že protagonisté transformace vycházeli z neoliberálního myšlení a uvědomovali si často fiktivní povahu státního vlastnictví v pozdním socialismu; jeho relevanci spíše spatřuje pro vysvětlení současného rozšíření patologických společenských jevů, které byly pilířem dřívější diktatury. and Miloš Havelka’s attempt to characterize the years 1939 to 1956 as a ‘totalitarian period’ in Czech history raises a number of questions. Both the wide range of approaches to conceptualizing totalitarianism and the large number of historical phenomena make it unlikely that one can justifiably claim that there was an ‘internal commonality’ for this period. Theories of totalitarianism can be usefully applied in comparisons of dictatorial régimes rather than in the definition of historical periods. In the context of the Czech discourse on totalitarianism, which largely limits itself to Communist dictatorship, Havelka, by taking into account National Socialist rule as well, provides an important impulse, which could lead to some light being shed on the links between the two kinds of dictatorship. Petr Pithart’s claim about the consequences the transformation after 1989 may have for a misinterpretation of totalitarian dictatorship is less relevant to the economic transformation than to the widespread social pathologies that constitute a cornerstone of dictatorial rule.
Hypotéza Miloše Havelky o totalitárním období v českých zemích od roku 1938/1939 do roku 1956 podnítila autora článku, aby se zabýval tím, proč byla v Československu komunistická vláda nastolena tak snadno. Nikterak přitom nezpochybňuje, že tento systém měl skutečně totalitární povahu. Fakt, že česká společnost neprojevila přílišný odpor proti komunismu a že ve zpětném pohledu toto období nehodnotí jednoznačně negativně, souvisí podle Holzera se specificky českým tradičním přístupem k politice. Autor v ní nachází tendenci (projevující se již od 19. století) chápat politiku jako uskutečňování jistých morálních a národních imperativů, zavrhovat otevřeně vyjednaný kompromis mezi protichůdnými společenskými zájmy a namísto toho preferovat národní jednotu. Česká společnost navíc dvakrát – po roce 1918 a po období 1945 až 1948 – radikálně změnila svůj systém hodnot a náhled na realitu. Autor zakončuje svůj text vyzvou k interdisciplinárnímu hodnocení české politické tradice, ale také ke zkoumání možných nových forem totalitárního nebezpečí. and Prompted by Havelka’s having raised the question of a totalitarian era in the Bohemian Lands after 1939, the author of the present contribution asks why Communist rule was so easily established in Czechoslovakia. He does not question that this system was indeed totalitarian. The fact that Czech society did not offer much resistance to Communism and that its retrospective view of the Communist era is not altogether negative is, according to Holzer, accounted for by a specifically Czech traditional conception of politics. Holzer identifies a tendency, which emerged in the nineteenth century, to conceive politics as the realization of certain moral and national imperatives and to reject an openly negotiated compromise between conflicting social interests, favouring national unity instead. Moreover, Czech society twice – after 1918 and after the 1945–48 period – radically altered its system of values and perceptions. The author proposes a scholarly, interdisciplinary evaluation of Czech political tradition, arguing that there is no alternative if one wishes to prevent a return to totalitarian rule.
Let $S$ and $R$ be two associative rings, let $ _{S}C_{R}$ be a semidualizing $(S,R)$-bimodule. We introduce and investigate properties of the totally reflexive module with respect to $_{S}C_{R}$ and we give a characterization of the class of the totally $C_{R}$-reflexive modules over any ring $R$. Moreover, we show that the totally $C_{R}$-reflexive module with finite projective dimension is exactly the finitely generated projective right $R$-module. We then study the relations between the class of totally reflexive modules and the Bass class with respect to a semidualizing bimodule. The paper contains several results which are new in the commutative Noetherian setting.
Úvod: Frekvencia pankreatických metastáz sa pohybuje od 2 % do 5 % všetkých malígnych tumorov pankreasu. Pankreas je elektívnym miestom metastáz renálneho karcinómu a všeobecne sa vyskytujú v siedmej dekáde a sú obyčajne asymptomatické. Kazuistika: V kazuistike prezentujeme prípad 58 ročnej ženy s multifokálnym a izolovaným postihnutím pankreasu metastázami renálneho karcinómu, ktorý sme riešili totálnou duodenopankreatektómiou. Záver: V selektovaných prípadoch považujeme resekčný výkon na pankrease pri metastázach renálneho karcinómu za indikovaný a zlepšujúci celkové prežívanie pacientov. Kľúčové slová: renálny karcinóm – izolované pankreatické metastázy – totálna duodenopankreatektómia, Introduction: The frequency of pancreatic metastases ranges from 2% to 5%. Pancreas is an elective site for metastases from renal carcinoma. Pancreatic metastases from renal cell carcinoma are frequently the only metastatic site and they typically occur in the seventh decade of life. Case report: We report 1 female patient (aged 58 years) with multifocal and isolated pancreatic metastases of renal cell carcinoma. Total duodenopancreatectomy was performed. Conclusion: In selected cases, pancreatic resection due to renal cell cancer metastases is deemed indicated, improving overall patient survival. Key words: renal cell carcinoma (RCC) − isolated pancreatic metastases − total duodenopancreatectomy, and R. Donát, M. Sabol, Š. Durdík