Differential pulse voltammetry with a carbon fibre microelectrode (ME) was used in pentobarbital- anaesthetized rats for monitoring the stobadine current (STB.C) on both sides of the blood-brain barrier (BBB) in the arterial bloodstream (BS) and in the corpus striatum (CS). The STB.C exhibited a distinct peak at a polarization voltage 540±30 mV (n=4). The maximum of STB.C in BS attained 2-3 min after the STB administration (2.8 mg/100 g in 1.0 ml saline solution i.a.) was followed by a rapid decrease to about 20 % within next 3 min. The STB readily passed across the BBB: the STB.C peak appeared in the CS in the 3rd minute and continued to rise up to the 30th min. The administration of STB did not prevent a large increase (1347±326 %, n=3) of the catechol-oxidative current (CA.OC) occurring in the CS between the 4th and 5th minute after cardiac arrest. However, a decrease of ME sensitivity to CA.OC in the presence of STB was observed. This fact leads to the speculation whether a similar "quenching" of dopamine by STB could not participate in the protective effects of STB observed in the brain exposed to hypoxia-reoxygenation.
The effects of sleepiness, sleep loss and fatigue have been the focus of literally hundreds of studies dating back to 1896. Sleep disorders, like any other medical condition potentially affecting the safe performance of essential job functions or the safety of co-workers or the general public, require an individual assessment of the employee diagnosed with the condition to determine medical fitness for service and the necessity of any appropriate reasonable accommodations. The medical fitness assessment is a tool for maximum possible operational safety and the health and safety of all personnel in the railway industry. The article describes relevant international medical fitness standards for railway staff with special rules recommended for mental disorders, disorders of the central nervous system and use of alcohol, drugs, and other psychotropic substances.
Publikace o prvních transportech Židů v Evropě na podzim 1939 do polského Niska je určena pro širší veřejnost, podle recenzenta jí to však nic neubírá na odborných kvalitách. Svědectví přeživších Borák podkládá důkladnou faktografií a celou historii ilustruje bohatým obrazovým materiálem. Předností knihy je dále širší osvětlení potřebných souvislostí a pluralita pohledů různých aktérů.
V uplynulých 25 letech se průměrná očekávaná délka života mužů prodloužila o čtyři roky, zatímco věk, kdy je u muže detekován karcinom prostaty, se snížil průměrně o deset let. Onemocnění je navíc stále častěji diagnostikováno v časném stadiu, kdy je stále možná kurativní léčba. Tyto změny ve věku a rozsahu maligního onemocnění v době diagnostikování poukázaly na limitace běžných terapeutických modalit pro léčbu karcinomu prostaty s kurativním záměrem, jako jsou např. významné riziko recidivy agresivního karcinomu nebo riziko dlouhodobé morbidity v močopohlavním systému a jejich významný dopad na kvalitu života pacienta (QoL). Větší povědomí o limitacích radikální prostatektomie, ozařování zevním paprskem i brachyterapie podnítilo vývoj alternativních terapií s kurativním záměrem, které by poskytovaly srovnatelnou kontrolu karcinomu při menší morbiditě, což by umožnilo lépe zachovat QoL. Cílený ultrazvuk o vysoké intenzitě (HIFU) disponuje vlastnostmi, které jej řadí mezi atraktivní kurativní terapeutické modality. HIFU je neinvazivní technika, při níž je pomocí přesně cílené ultrazvukové energie dosaženo nekrózy nádorových buněk bez nutnosti provádět ozařování nebo operační excizi. V současné době se v urologické onkologii HIFU využívá při léčbě karcinomu prostaty a v experimentálním stadiu probíhá testování tohoto přístupu u pacientů s karcinomy ledviny a prsu. Klinický výzkum v oblasti využití HIFU pro léčbu lokalizovaného karcinomu prostaty byl zahájen v 90. letech minulého století a v současné době již tuto léčbu podstoupilo přibližně 30 000 pacientů s karcinomem prostaty, ve většině případů pomocí zařízení Ablatherm (EDAP TMS, Lyon, Francie). Od roku 2000 se užívá kombinace transuretrální resekce prostaty a HIFU s cílem redukovat velikost prostaty, usnadnit destrukci tkáně a minimalizovat výskyt vedlejších účinků. Předpokládá se, že zdokonalení zobrazovacích technologií povede k dalšímu zlepšení vynikajících výsledků v oblasti účinnosti a bezpečnosti léčby. Probíhající výzkum testující využití HIFU v rámci fokální, záchranné i paliativní terapie pomůže rozšířit indikace HIFU jako univerzální neinvazivní modality pro léčbu karcinomu prostaty., Over the past 25 years, the average life expectancy for men has increased by four years, and the age of prostate cancer detection has decreased an average of 10 years with diagnosis increasingly made at early‑stage disease where curative therapy is possible. These changing trends in the age and extent of malignancy at diagnosis have revealed limitations in conventional curative therapies for prostate cancer, including a significant risk of aggressive cancer recurrence, and the risk of long‑term genitourinary morbidity and its detrimental impact on patient quality of life (QoL). Greater awareness of the shortcomings in radical prostatectomy, external radiotherapy and brachytherapy have prompted the search for alternative curative therapies that offer comparable rates of cancer control and less treatment‑related morbidity to better preserve QoL. High‑intensity focused ultrasound (HIFU) possesses characteristics that make it an attractive curative therapy option. HIFU is a non‑invasive approach that uses precisely‑delivered ultrasound energy to achieve tumor cell necrosis without radiation or surgical excision. In current urological oncology, HIFU is used clinically in the treatment of prostate cancer, and is under experimental investigation for therapeutic use in renal and breast malignancies. Clinical research on HIFU therapy for localized prostate cancer began in the 1990s, and there have now been approximately 30,000 prostate cancer patients treated with HIFU, predominantly with the Ablatherm (EDAP TMS, Lyon, France) device. Transurethral resection of the prostate has been combined with HIFU since 2000 to reduce prostate size, facilitate tissue destruction, and to minimize side effects. Advances in imaging technologies are expected to further improve the already superior efficacy and morbidity outcomes, and ongoing investigation of HIFU as a focal therapy and in salvage and palliative indications are serving to expand the role of HIFU as a highly versatile non‑invasive therapy for prostate cancer., and Thüroff S., Chaussy C. G.