Autor vychází z předpokladu, že raně novověcí filosofové byli ve svých úvahách o zdravém rozumu při svém zacházení s latinskými termíny „sensus communis“, „bona mens“ a „recta ratio“ a jejich francouzskými nebo anglickými protějšky podstatně formováni Senekovými texty, jež patřily k běžné četbě tehdejších vzdělanců. Z tohoto předpokladu pak následně dovozuje, že je zcela namístě podívat se blíže na Senekovo vlastní zacházení s těmito termíny, abychom zjistili, jestli tam nelze nalézt materiál, který by nám pomohl raně filosofickým reflexím zdravého rozumu lépe porozumět. Další část textu stati se pak pokouší ukázat, co v Senekově zacházení s takovými termíny, jako jsou „bona mens“, „recta ratio“ a „sensus communis“, opravňuje raně novověké odkazy na něj tam, kde jsou explicitní, a předpoklad jeho implicitního vlivu tam, kde explicitní nejsou., The author operates from the assumption that early modern philosophers’ reflections on common sense were substantially shaped by Seneca’s texts (which belonged to the common reading of the scholars of the time) in the course of their treatment of the Latin terms “sensus communis”, “bona mens” and “recta ratio” and the French and English counterparts of these terms. From this he concludes that it is entirely appropriate to take a closer look at Seneca’s own treatment of these terms to see if we can find material there that would help us better understand early philosophical reflections about common sense. The next part of the article attempts therefore to show what in Seneca’s treatment of such terms as “bona mens”, “recta ratio“ and “sensus communis” can justify, when they are explicit, the early modern references to him, and the suspicion of his influence when they are not explicit., and Der Autor geht von der Voraussetzung aus, dass die Philosophen der frühen Neuzeit in ihren Gedanken zum gesunden Menschenverstand in Bezug auf die lateinischen Begriffe „sensus communis“, „bona mens“ und „recta ratio“ sowie auf deren französischen und englischen Pendants durch Senecas Texte, die zur Standardlektüre damaliger Gelehrter gehörten beeinflusst waren. Vor diesem Hintergrund schließt der Autor, dass Senecas eigenes Verständnis dieser Begriffe näher betrachtet werden sollte, um festzustellen, ob in Senecas Verwendung dieser Begriffe nicht vielleicht Hinweise zu finden seien, die uns ein besseres Verständnis der frühen philosophischen Reflexionen des gesunden Menschenverstandes ermöglichten. Im weiteren Teil der Abhandlung versucht der Autor zu zeigen, das Senecas Verwendung von Begriffen wie „bona mens“, „recta ratio“ und „sensus communis“ frühneuzeitliche Verweise auf ihn dort ermöglichen, wo es sich um ausdrückliche Verweise handelt. Bei nicht ausdrücklichen Verweisen ist die Vermutung von Senecas Einfluss angebracht.