Městské parky, dřeviny a byliny kolem cest a v zahradách. Za vznikem tohoto historického dědictví stáli britští obchodníci s vínem a cukrem z cukrové třtiny, kteří v 18. a 19. stol. zakládali zahrady kolem svých farem a sídel. Později se izolované zahrady spojily a vznikaly první větší zahradní celky kolem hotelů. Ve 20. stol. se zakládaly parky již přístupné veřejnosti. Vznikaly tematické sbírky tropických rostlin, kaktusů a jiných sukulentů. Parků, zahrad a ostatních zelených ploch je jen v hlavním městě Funchalu přes 450 ha. Téměř každý dům, hotel a restaurace má zahrádku. Jsou zde k vidění i keře a stromy prakticky z celého světa. Většinu z nich lze v našich podmínkách pěstovat pouze ve sklenících. Exotické rostliny byly vysazeny i ve volné krajině. Některé druhy jsou velmi agresivní a nekontrolovaně se šíří po ostrovech., In the 18th and 19th centuries, British merchants set up gardens around their settlements. Later, larger gardens appeared around hotels, and in the 20th century, parks were established, maintaining also collections of tropical plants or succulents. Almost 450 ha of these green spaces in the capital city of Funchal host trees and bushes from all over the world. Exotic species were planted even in open countryside. Some of them are invasive, spreading rapidly across the islands., and Miloslav Kuklík, Václav Zelený.
Sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum) patří mezi nejvzácnější druhy naší flóry. Roste v bučinách a jehličnatých lesích s humózní půdou, často na lesních prameništích. Ještě donedávna byl v Čechách hodnocen jako nezvěstný. V r. 2006 se ale podařilo objevit několik malých lokalit na Šumavském Boubíně, poté v r. 2008 i jedna lokalita v Krkonoších. V červnu r. 2013 v náplavech Jizery a hned u cesty nedaleko Kořenova se podařilo objevit další dvě mikrolokality tohoto ohroženého druhu. Bylo by velmi povzbuzující domnívat se, že nárůst počtu lokalit nejen sklenobýlu, ale i jiných ohrožených druhů indikuje zlepšující se stav prostředí., Epipogium aphyllum is one of the rarest plant species of the Czech flora. It grows in humus-rich soil in beech and spruce forests, often in the vicinity of forest springs. The species has been considered missing in Bohemia until recent discoveries of a few sites in Boubín in the Šumava Mts. (Bohemian Forest, 2006) and in the Krkonoše Mts. (Giant Mts., 2008). Two new populations were found in the Giant Mts. in June 2013 - in alluvial deposits of the Jizera river and along the forest road close to the Kořenov village., and Pavla Čížková, Kamila Lencová, Pavel Hubený.
Článek se věnuje nově popsanému rodu Oreojuncus Záveská Drábková et Kirschner, který zahrnuje dva druhy - Oreojuncus trifidus a Oreojuncus monanthos. V České republice se vyskytuje pouze O. trifidus, sítina horská trojklanná, které je věnována větší pozornost. Rod Oreojuncus byl tradičně zařazován mezi sítiny (Juncus) sekce Steirochloa, avšak na základě komplexního výzkumu zahrnujícího fylogenetickou analýzu molekulárních dat a revizi morfologie byl vyčleněn jako samostatný, osmý rod čeledi sítinovitých (Juncaceae)., The new genus Oreojuncus Záveská Drábková et Kirschner has been described, with two species - O. trifidus and O. monanthos. Attention is given to the first species, which occurs in the Czech Republic. The genus Oreojuncus has been traditionally included in the Juncus sect. Steirochloa; however, complex research based on phylogenetic analysis of the molecular data and morphological revision revealed the necessity to establish this eighth genus in the Juncaceae family., and Lenka Záveská Drábková.
Predace semen je strategie, kdy živočich za účelem obživy napadá a zničí mnoho semen rostlin. V tomto krátkém sdělení přibližujeme aktuální poznatky o střevlíkovitých predátorech semen po uvolnění z rostliny. Střevlíkovití brouci zpravidla preferují semena odpovídající velikosti jejich těla, výběr druhů preferovaných semen je však pro daný druh střevlíka typický a během sezony se nemění. Během sezony značně kolísá množství spotřebovaných semen, za optimálních podmínek vysoké hojnosti a aktivity brouků může být denně zničeno až 1000 semen na ploše 1 m2. Střevlíkovití přitom preferují semena hvězdnicovitých rostlin (Asteraceae), jako jsou pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia) nebo pcháč oset (Cirsium arvense), dále semena brukvovitých (Brassicaceae), jako je kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris). Střevlíkovití tak přispívají k udržení biologické rovnováhy., Seed predation is a strategy where an animal attacks and kills the seeds of plants. In this contribution we report on the latest knowledge on carabid beetles (Carabidae) feeding on seeds after dispersal from the plant. In general, carabid beetles prefer seeds of appropriate size to their body size, but the selection of seed species is species-specific and remains stable across the season. The consumption considerably varies throughout the year, and under optimal conditions the carabid beetles may destroy up to 1000 seeds per 1 m2. Carabid beetles prefer seeds of Asteraceae, such as Dandelion (Taraxacum) or Canadian Thistle (Cirsium arvense), and of Brassicaceae, such as the Shepherd’s Purse (Capsella bursa-pastoris). In this way the carabid beetles contribute to the balance in ecosystems., and Pavel Saska, Alois Honěk, Zdenka Martinková.
Přijetím konceptu deskové tektoniky v 60. letech 20. století se od základu změnil náhled na původ latinskoamerické flóry. Zjistilo se, že dnešní kontinent Jižní Ameriky byl před 100 miliony lety součástí pradávného kontinentu Gondwany a její jednotné flóry. Tento poznatek vedl k interpretaci vzniku disjunktních areálů taxonů rozšířených v Jižní Americe a na ostatních částech bývalé Gondwany v důsledku rozpadu dřívějšího kontinuálního areálu výskytu. Po následném oddělení kontinentu Jižní Ameriky od Gondwany přibližně před 100 miliony lety se předpokládalo, že se zde vegetace vyvíjela izolovaně až do vytvoření Panamské šíje před 3 miliony lety. Novější výzkumy a použití tzv. molekulárních hodin však ukazují, že výměna bioty mezi Jižní Amerikou a sousedícími kontinenty v určitých obdobích ještě před uzavřením Panamské šíje přeci jen probíhala., The concept of plate tectonics accepted during the 20th century fundamentally altered general opinion on the origin of Latin American flora. South America formed a part of the ancient continent Gondwana, which had a unique flora. The separation of South America finished about 100 million years ago led to the isolation of its flora until the formation of the Isthmus of Panama about three million years ago. The current disjunctions of widely distributed tropical taxa originated after this disruption. However, recent studies based on molecular clock approaches show that the migration of biota between South America and the rest of the world occurred repeatedly even before the closure of the Isthmus., and Anna Potůčková, Daniel Stančík.
Pro odhad stáří jednotlivých vývojových linií latinskoamerické flóry se dnes využívají také tzv. molekulární hodiny. Výsledky jejich aplikace ukazují, že se řada prvků současné flóry dostala do Latinské Ameriky až po rozpadu prakontinentu Gondawana, tzn. jsou mladšího stáří než by odpovídalo době rozpadu Gondwany. Do Latinské Ameriky se mohly rozšířit dvěma různými mechanismy: migrací rostlin přes pevninu a nebo disperzí diaspor na dlouhou vzdálenost přes oceány. Důkazem migrace tropických čeledí přes kontinenty je i řada fosilních nálezů, které mohou také posloužit jako druhý nezávislý zdroj datování jejich původu., So called molecular clocks are nowadays used to estimate the age of individual lineages of Latin American flora. The results of their application show that a number of elements of current flora came to Latin America after the collapse of the ancient continent of Gondwana. This could be explained by two different mechanisms: by migration of plants across the land or by dispersion of their diasporas across the oceans. The amount of fossils proving migration of tropical families across continents is often used as the second, independent source for dating their origin., and Anna Potůčková, Daniel Stančík.
Současná diverzita tropické flóry a bioty Latinské Ameriky je výsledkem řady historických událostí, ke kterým došlo během jejího dlouhého vývoje. Výskyt stejných či příbuzných čeledí, rodů nebo druhů v oblastech a na kontinentech představujících součásti někdejšího prakontinentu Gondwana jsou výsledkem působení tří mechanismů: rozpadu souvislého areálu výskytu (vikariance) na území někdejší Gondwany, migrací rostlin přes kontinenty severní polokoule a disperzí přes oceány. Při mezikontinentálním rozšíření řady čeledí však často nehrál roli jen jeden z výše uvedených mechanismů, ale často šlo o jejich kombinace. Tím se stává studium historie různých taxonů komplikovanější. K jejímu odhalení je potřeba mít jasnou představu o stáří jejich jednotlivých vývojových linií, umožňující správnou interpretaci působení konkrétního mechanismu na jejich dnešní rozšíření a diverzitu., The tropical flora and biota of Latin America was influenced during its long history by several events that led to their current diversity and disjunct distribution. Three mechanisms have been proposed to explain the occurrence of the same or closely related families, genera and/or species among fragments of former Gondwana: vicariance, migration of plants across the continents and long distance dispersion. Recent intercontinental distribution of several taxa is commonly a result of their combination. Good knowledge of the age of principal lineages is needed for the correct interpretation of the effect of these mechanisms on the distribution and diversity of the investigated lineages., and Anna Potůčková, Daniel Stančík.
Hvězdoše patří k nejběžnějším a přitom nejvíce přehlíženým vodním rostlinám naší květeny. Jsou charakterizovány na jedné straně celkovou redukcí tělní stavby, na druhé straně vysokou měrou fenotypové plasticity – schopností pružně reagovat na změny prostředí změnou habitu. Kvůli těmto vlastnostem patří hvězdoše mezi determinačně obtížné skupiny. Překvapivě však existuje u hvězdošů pozoruhodné množství různých opylovacích způsobů: dokáží se opylovat na vzduchu, po vodní hladině i pod vodou. Kombinace všech těchto tří způsobů opylení není známa u žádných jiných rostlin. Všechny opylovací systémy se pak u hvězdošů kombinují s ojedinělými a kuriózními způsoby samoopylení., Water-starworts (Callitriche) are some of the most common and yet largely overlooked aquatic plants in European flora. They are characterized by overall reduction of the plant body and also exhibit an extraordinary phenotypic plasticity in response to environmental changes, which makes the starwort species very difficult to determine. It is the only genus known to possess all three types of pollination: by air, on the water surface and under water, in addition to some unique self-fertilization mechanisms., and Jan Prančl.