This study evaluated the photosynthetic responses of Cucumis sativus leaves acclimated to illumination from three-band white fluorescent lamps with a high red:far-red (R:FR) ratio (R:FR = 10.5) and the photosynthetic responses of leaves acclimated to metal-halide lamps that provided a spectrum similar to that of natural light (R:FR = 1.2) at acclimation photosynthetic photon flux density (PPFD) of 100 to 700 μmol m-2 s-1. The maximum gross photosynthetic rate (PG) of the fluorescent-acclimated leaves was approximately 1.4 times that of the metal-halide-acclimated leaves at all acclimation PPFDs. The ratio of quantum efficiency of photosystem II (ΦPSII) of the fluorescent-acclimated leaves to that of the metal-halide-acclimated leaves tended to increase with increasing acclimation PPFD, whereas the corresponding ratios for the leaf mass per unit area tended to decrease with increasing acclimation PPFD. These results suggest that the greater maximum PG of the fluorescent-acclimated leaves resulted from an interaction between the acclimation light quality and quantity, which was mainly caused by the greater leaf biomass for photosynthesis per area at low acclimation PPFDs and by the higher ΦPSII as a result of changes in characteristics and distribution of chloroplasts, or a combination of these factors at high acclimation PPFDs., T. Shibuya .... [et al.]., and Obsahuje bibliografii
Seven polymorphic microsatellite loci were developed for the planthopper Hyalesthes obsoletus, vector of stolbur 16SrXII-A phytoplasma. The loci have di- or trinucleotide repeat motifs and are highly variable with 10 to 22 alleles per locus. Observed heterozygosity ranged from 0.278 to 0.950 for the 78 individuals genotyped. One locus is sex-linked. No linkage between loci was found. All loci amplified consistently among phylogeographic as well as host-plant related samples and proved highly informative for population genetic studies. and Miriam IMO, Julia LÜNEBURG, Thomas HANKELN, Alfred SEITZ, Jes JOHANNESEN.
During an ongoing systematic survey on species diversity of myxozoans parasitising allogynogenetic gibel carp Carassius auratus gibelio (Bloch) in China, plasmodia were detected in the fins, lip, jaw, gill chamber, gill arches, operculum and oral cavity of infected fish. Combining the morphological and molecular data, the present species was identified as Myxobolus turpisrotundus Zhang, Wang, Li et Gong, 2010. Histopathological examination revealed that despite infecting different organs, M. turpisrotundus always occurred in dermis, demonstrating its affinity to this tissue. Histopathological effect of M. turpisrotundus on the host is relatively mild except parasites in the gill arches producing compression of the adipose tissue and heavy adductor muscles deformation with lymphohistiocytic infiltrates. In addition, the plasmodia in different sites were with the same complex structure arrangement: cup-like cells with unknown derivation, a thin collagenous fibril layer, areolar connective tissue, basement membrane and host epithelial cell. Ultrastructural analysis showed that the parasite has monosporic pansporoblast and sporogenesis followed the usual pattern of most of the myxosporeans., Qingxiang Guo, Yanhua Zhai, Zemao Gu, Yang Liu., and Obsahuje bibliografii
Jezerní sedimenty jsou ideálním přírodním archivem, který zachycuje minulé změny nejen samotného jezera, ale i okolního prostředí. Jsou zároveň jedinečné tím, že se v nich zachovávají zbytky těl různých organismů, z čehož lze zrekonstruovat druhové složení celého jezerního ekosystému. Zjištěné druhy nám také poskytují informace o životním prostředí v minulosti. Díky postupnému usazování jezerního sedimentu v průběhu holocénu tak můžeme zaznamenat nejen dlouhodobý vývoj rostlinných společenstev, ale i přírodních podmínek v horizontu tisíců let. V jezeře Šúr se během pozdního glaciálu vyskytovaly vodní rostliny rdesty, stolístky a parožnatky. Od časného holocénu se začaly objevovat na živiny a teplo náročnější druhy, jako např. šejdračka bahenní či růžkatce a během středního holocénu v jezeře expandovala kotvice plovoucí a lekníny. Na konci středního holocénu a během pozdního holocénu postupně došlo k zaplnění jezera organickým materiálem a vzniku ostřicové slatiny a posléze olšového lesa., Lake sediments are natural archives of past changes not only in the lake itself, but also in its surroundings. They preserve remains of numerous organisms, from which the species composition of the entire lake ecosystem can be reconstructed, providing information about the past environment. Thanks to gradual deposition of sediment in the lake Šúr (western Slovakia) during the Holocene period, both the long-term development of plant communities and the environmental conditions over thousands of years can be reconstructed. During the succession, aquatic communities were replaced by sedge fen and alder forest., and Anna Potůčková.
Hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica) je nejnovějším přírůstkem české a slovenské měkkýší fauny. Pozornosti unikal proto, že nebyl rozlišován od velmi podobného a u nás zcela běžného hlemýždě zahradního (H. pomatia). Jeho odlišení umožnily až molekulárněfylogenetické analýzy, ale nakonec se ukázalo, že ho lze dobře poznat i podle ulity a pohlavního ústrojí. V článku jsou detailně popsány všechny determinační znaky odlišující oba druhy, a nově je podrobně zmapováno rozšíření hlemýždě pruhovaného v České republice. Hlemýžď pruhovaný žije především na jihozápadě Balkánského poloostrova, ale podél Karpat zasahuje od Slovenska až na Moravu. Na té se vyskytuje ostrůvkovitě v údolí řeky Jihlavy mezi Mohelnem a Dolními Kounicemi. Na řadě míst se setkává s hlemýžděm zahradním, se kterým se zřejmě kříží. S ohledem na málo známé rozšíření nově nalezeného druhu vyzýváme k jeho dalšímu hledání u nás i na Slovensku., Helix thessalica is the latest addition to Czech molluscan fauna. It has been overlooked because it wasn’t distinguished from the extremely similar and very common Roman Snail (H. pomatia). Only molecular phylogenetics allowed for its recognition, but eventually it turned out to differ in both its shell and genital system. In this paper, the characters differentiating both species are described and the distribution of H. thessalica in the Czech Republic is newly characterised. It lives mainly in the southwestern Balkans, but along the Carpathian Arc it extends up to Slovakia and Moravia, where it occurs in several patches in the Jihlava river valley. Locally, it apparently hybridizes there with H. pomatia. Readers are encouraged to search for new sites of the species in the Czech and Slovak Republics., and Ondřej Korábek, Lucie Juřičková, Adam Petrusek.