Obraz centra naší galaxie je skryt pod pláštíkem mezihvězdných mračen. Ostrých obrysů nabírá s tím, jak se prohlubuje naše poznání. Takto nám bylo zjeveno i relativistické stáčení dráhy hvězdy centru nejbližší, jež výrazně překonává klasickou hodnotu Merkurovu., The true nature of the galaxy centre has been unknown for a long time, in fact the centre itself is occulted by opaque interstellar clouds. This contribution briefly presents the history of uncovering of the central engine as a parallel for the development of both science and technology, along with the increase of general knowledge during the past century. Recently, an observation of the orbitral relativistic precession of a star in the close vicinity of the central black hole yielded a value beyond the classical result for Mercury., and Filip Hroch.
Hrdiny exkurze do počátků výzkumu řízené termojaderné fúze netřeba dlouze představovat. Takže stručně. Oleg Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného výzkumu řízené termojaderné fúze v Sovětském svazu, se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise ovládající výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství, a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Marylandské univerzitě a autorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Článek popisuje jejich setkávání z pohledu obou protagonistů, jen v případě Beriji jeho pohled na Lavrentěva zprostředkoval spisovatel Jurij Muchin., Oleg Alexandrovich Lavrentev initiated research on controlled thermonuclear fusion in the Soviet Union. Likely, he also participated in the use of lithium-6 deuteride as an explosive in the hydrogen bomb. This article confronts Lavrentev’s views on L. P. Beria (the chairman of the Special Commission for Atomic Energy), with impressions of A. D. Sakharov (co-author of the most successful thermonuclear facility tokamak) and R. Z. Sagdeev (a leading theorist of thermonuclear plasma)., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii
Damage induced in DNA by numerous chemical and physical factors as well as spontaneously formed imperfections in DNA structure pose a threat to all organisms. To counteract this threat, living cells have evolved a series of DNA repair pathways to correct DNA lesions affecting base pairings or the structure of DNA. Today we understand, in a large part, the molecular mechanisms of these pathways in detail due to the pioneering studies by Tomas LIndahl, Paul Modrich and Aziz Sancar, which opened up this field of research. Tomas Lindahl discovered the molecular machinery of base excision repair - the main cell defence against endogeneous DNA damage. Aziz Sancar characterised, at the molecular level, details of the mechanisms of nucleotide excision repair - the major repair system of DNA damage caused by environmental factors such as UV-irradiation and various genotoxic chemicals including chemotherapeutic agents. Paul Modrich uncovered a mismatch repair - the way how cells resolve errors which occur during DNA replication. Therefore, the Royal Swedish Academy of Sciences awarded jointly Lindahl, Modrich, and Sancar the Nobel Prize in Chemistry 2015 for their "Mechanistic studies of DNA repair". In this paper, we briefly summarise the results of their work., Miroslav Piršel., and Obsahuje seznam literatury
Díky optické mikroskopii mohla vzniknout buněčná biologie. Významnou roli hraje tato mikroskopie též v materiálovém výzkumu a dalších vědních oborech, jakož i mnoha praktických činnostech. Od konce 19. století je zásluhou Lorda Rayleigha a Ernsta Abbeho známo, že rozlišovací schopnost standardních optických mikroskopů je rovna zhruba polovině vlnové délky použitého světla. V uplynulém čtvrtstoletí však vzniklo několik převratných metod, které zlepšily rozlišovací schopnost optických mikroskopů natolik, že místo o mikroskopii můžeme dnes již mluvit o nanoskopii., The invention of light microscope belongs to one of the most fundamental contributions ever made to the advancement of biology. This imaging technique played also an important role in material science and other disciplines, as well as in many practical applications. Before the end of the 19th century. Lord Rayleigh and Ernst Abbe recognised that the resolution limit of optical microscopes is about half the wavelength of the light used. In the past two decades, however, several revolutionary methods were established which improved the resolution of optical microscopes to such an extent that, instead of microscopy, we can now talk about optical nanoscopy., Jaromír Plášek., and Obsahuje seznam literatury