Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., byl hlavním pořadatelem konference „Minulost je bitevním polem současníků“, která se konala ve dnech 24. a 25. ledna 2013 u příležitosti osmdesátých narozenín historika Viléma Prečana, prvního ředitele ústavu a současného předsedy správní rady Československého dokumentačního střediska. Pracovní program konference se odbýval v pražském Černínském paláci, společenský večer v Muzeu hudby mělo v režii Národní muzeum. Autor přibližuje všechny referáty přednesené v pěti konferenčních blocích a závěrem nechává zaznít v delší citaci slova, v nichž se nad některými příspěvky a tématy konference zamyslel Vilém Prečan., Organized chiefly by the Institute of Contemporary History, Prague, a conference, ‘The Past is the Battlefield of the Our Contemporaries’, was held in the Czernin Palais, Prague, on 24 and 25 January 2013, to mark the eightieth birthday of the historian Vilém Prečan, the first director of the Institute and the current Chairman of the Board of the Czechoslovak Documentation Centre. The conference was accompanied by an evening of music and a buffet dinner at the Museum of Music, organized by the National Museum, Prague. The author reports here on all the papers given in the five conference blocks, and concludes with a long quotation of Vilém Prečan’s views on some of the papers and topics presented at the conference., and Jiří Hoppe.
Hanuš Jelínek, Skizza vznikla ze starších statí a přednášky a byla doplněna dne 17. března 1930, v den kremace Aloise Jiráska, and Pozůstalost prof. Černého, sign. E0-2171
Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“., Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý raises some fundamental questions, according to Olšáková, which Czech historians have not yet been able to deal with properly. Particularly striking is the contradiction between Nejedlý’s actually weak influence on public events, as is increasingly suggested by Křesťan’s interpretation, and his image in contemporary Czech society, which, because of the frameworks of collective memory, has outlasted all the historical watersheds, and Nejedlý has come to look like a ‘demon’ of the arts and sciences in Czechoslovakia in the post-war period. First and foremost, he left his mark in this period by his conception of Czech history, which for a long time became part of school curricula, but also with his promoting Bedřich Smetana as the ‘most national’ of Czech composers, or his running the Czech school system after the Communist takeover in February 1948, which was perceived as synonymous with Sovietization. But it was, according to Olšáková, Nejedlý’s ideological conception of Czech national traditions which provoked the resistance of specialists and stimulated critical research and the formulation of different views of the past. For sociologists of memory, Křesťan’s understanding of the ‘second life’ of Nejedlý then raises questions, such as whether in Czech society’s attitude to the man a desire for the continuity of Czechoslovakia before and after the Second World War is not projected, or whether his exclusively collective image was not derived from the First Republic’s reverence for ‘Daddy Masaryk’ or from the ‘cult of the personality’ of the Soviet leader Stalin. Olšáková states that in terms of treatment and conception Křesťan’s biography is far superior to the usual Czech histories, but she ultimately has doubts about Křesťan’s assessment of Nejedlý as a politician and scholar ‘all alone., [autor recenze] Doubravka Olšáková., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize