Cílem práce je interpretace struktury a prostorového rozložení nekeramické složky odpadu, který se dochoval v archeologických nálezech neolitického sídliště v Bylanech u Kutné Hory. V rámci problému se soustředíme na tři roviny otázek. První se bude týkat zacházení s odpadem a jeho deponování v okolí domů, druhá rozložení nekeramického odpadu na sídlišti a třetí kvantity a struktury nekeramického odpadu z hlediska dlouhého trvání sídliště. Sledovanými kategoriemi nekeramického odpadu byly: štípaná industrie, broušená industrie, brousky, kameny a zrnotěrky (mlýny). Užitá metoda spočívala v prostorové analýze kvantitativního výskytu těchto druhů nálezů vzhledem k jejich pozici v rámci stavebních komplexů domů (usedlostí), prozkoumaných ploch i délce trvání osídlení. Doložit trend v deponování nekeramických artefaktů uvnitř usedlostí se nepodařilo; byl však prokázán excentrický rozptyl artefaktů vzhledem k pomyslnému středu osídlených ploch jednotlivých časoprostorových úseků. Na počtu domů a délce trvání osídlení je závislý počet artefaktů s výjimkou štípané industrie. Analýza průměrného počtu nekeramických nálezů vztažených na počet domů příslušného chronologického intervalu poukázala na možnost, že opuštěné usedlosti byly na sídlišti dále využívány, např. právě pro deponování odpadu. and This paper aims to provide an interpretation of the structure and spatial patterning of the non-pottery refuse preserved at the Neolithic site of Bylany. The problem is considered at three levels, tackling the questions of refuse management and deposition in the vicinity of houses (households), the spatial distribution of refuse within the settlement area as a whole, and the quantity and structure of non-pottery refuse from a long-term settlement perspective. The entire assemblage of non-pottery finds is divided into five categories: chipped stone industry, polished stone industry, grindstones, millstones and stones without use-wear traces. The method applied is based on GIS and multivariate statistics. The spatial distribution and quantity of refuse are analysed with respect to space (in terms of proximity to Neolithic houses and the whole of the excavated settled area) and time (the duration of settlement in six chronological intervals). No deliberate pattern of refuse management was identified in the vicinity of the houses, but the refuse was found to have a tendency towards eccentric grouping within the settled area as a whole. Refuse quantity is dependent on the number of houses and settlement duration. The negative correlation between the mean density of non-pottery artefacts per house and the number of houses in corresponding chronological intervals may be explained by the interpretation that refuse was commonly deposited within the areas of abandoned houses. These results correspond to ethnoarchaeological observations.
Cílem článku je nové metodické uchopení výzdoby LBK z neolitické lokality v Bylanech u Kutné Hory. Dosavadní interpretace vývoje sídliště je založena na dataci keramického materiálu a trendech vývoje nekeramických artefaktů z tzv. stavebních komplexů. Jedná se o empiricky definované chronologicko-prostorové jednotky, jejichž jádrem je dům. Výchozí otázkou je, zda se jakkoliv změní stávající model sídliště, pokud dojde k dekonstrukci stavebních komplexů. Na základě kvantitativní analýzy stylu keramické výzdoby provedené v úrovni jednotlivých archeologických objektů bylo definováno několik skupin stylu lineární výzdoby. Význam těchto skupin byl validován prostřednictvím prostorové evidence jejich výskytu. Výsledky analýzy umožňují konfrontovat stávající teoretický model neolitických sídlišť s jinou alternativou. and The aim of the article is an innovative methodological understanding of LBK pottery decoration from the site of Bylany, Central Bohemia. The existing interpretation of the settlement development is based on pottery dating and the evolution of non-ceramic artifacts from the so-called “house complexes”. These are empirically defined spatio-temporal units with the house in their centre. The initial question is whether the existing model of the settlement will change in any way if these complexes are deconstructed. Several groups of linear decoration style were defined through quantitative analysis of pottery decoration style performed at the level of individual archaeological features. The meaning of these groups was validated through analysis of their spatial occurrence. The results of the analysis allowed comparison of the existing theoretical model of Neolithic settlements with an alternative.