This review addresses the surrogate motherhood, one of the oldest and most controversial reproduction techniques. First part of the article clarifies actual terminology, second part some ethical aspects, foundations and conditions of surrogacy – especially exploitation, commodification and the possibility of commercial surrogacy. Major differences in approach to such aspects and grounds in different countries through the optics of their economic development will be presented. Third perspective is focused on the Czech legal environment in contrast to the European Court of Human Rights (ECHR) case law based on evolutive decision making derived from the interpretation the European Convention on Human Rights is a “living tool” and transforms over time. On particular case laws reveals how the ECHR stresses the importance of a genetic link to a child born through surrogacy. It also answers questions how is surrogacy embodied in the Czech law and how the case law of the ECHR affects decision making and outlines the need for an active regulation in this area. and Tento článek se zabývá náhradním mateřstvím, jednou z nejstarších a nejkontroverznějších reprodukčních technik. První část článku objasňuje terminologii, druhá etické aspekty a východiska pro náhradní mateřství, především vykořisťování, komodifikaci a možnosti komercionalizace náhradního mateřství a jeho podmínky. Ukazuje značné odlišnosti v přístupu k těmto aspektům optikou vybraných států, především v souvislosti s jejich ekonomickou vyspělostí. Třetí úhel pohledu je zaměřen na české právní prostředí v kontrastu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) založenou na evolutivním rozhodování, které vychází z výkladu ESLP, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv (EÚLP) se v čase mění, že je „živoucím nástrojem“. Na konkrétní judikatuře odhaluje, jak ESLP akcentuje důležitost genetické příbuznosti k dítěti narozenému prostřednictvím náhradního mateřství. Odpovídá na otázky, jak je právně náhradní mateřství uchopeno v České republice, a ukazuje, jak se do této oblasti aktivně promítá judikatura ESLP, a nastiňuje potřebu aktivní regulace této problematiky.
Tento článek se zabývá pojmem srozumitelnosti v právu.Odrazovým můstkem pro tento text bude zakotvení srozumitelnosti v české právní úpravě. V návaznosti na tuto právní úpravu je srozumitelnost diskutována v širším teoretickém kontextu jako požadavek kladený na právní komunikaci a jsou analyzovány její místo, role a obsah v systému práva jako kulturně-diskursním celku. Základem pro diskusi o srozumitelnosti práva je srozumitelnost v kontextu použité formy komunikace práva, tedy právního jazyka. První, teoretická část tohoto článku se tedy zabývá právním jazykem, jeho charakteristikami a funkcemi. Na tuto teoretickou část navazuje praktická analýza pojmu srozumitelnosti a jejího chápání především v judikatuře Ústavního soudu ČR. Tato analýza ukazuje, že tak, jak srozumitelnosti rozumí český právní systém prostřednictvím judikatury vrcholných soudů, se nejedná pouze o pojem, ale o koncept, který je jak
praktickým požadavkem kladeným na právní komunikaci, tak nabývá charakteru principu. and This article deals with the concept of comprehensibility of and in law. It starts by tackling general issues of legal language, its nature and functions. By naming some of the characteristics of the legal language, it proceeds by discussing the concept of comprehensibility as an issue of legal language. Drawing on experience and analyses from English-speaking environments, this article further places the concept of comprehensibility not only in its linguistic but also its legal contexts. Based on this theoretical discussion, this article further proceeds by asking what is the Czech Constitutional Court’s understanding of the concept of comprehensibility. The following analysis shows that comprehensibility is not only a matter of – or a characteristic of – a legal text, but rather a principle. This principle – or a part of the contents of the principle of a democratic and legal state – is understood as one of the basic principles of law and of composition of legal texts.
In the Czech Republic, there is no comprehensive special whistleblowing legislation. If the notificationis made within industrial relations, more precisely within private-law relations, then protection ofwhistleblowers as well as the ones who are notified, provides direct support especially the legislation on protectionof personal data and indirectly also the constitutional foundations of the Czech legal order. TheSupreme Court of the Czech Republic and the Constitutional Court of the Czech Republic have commented,in the context of the principle of employee loyalty, on a practice which could be described as whistleblowingin the area of employment. The courts have in principle confirmed that even without an explicit legal basisit is possible in the legal order of the Czech Republic to found necessary normative basis for this practice.
As a consequence of a unique historical fact – the dissolution of Czechoslovakia – the divergencebetween the two social systems of the successor states occurred and caused unequal treatment of those oldagepensioners, previous citizens of the federal state, whose employer had had, by chance, its seat in the territoryof the other successor state. The subsequent decision-making over the pension claims of these citizensresulted in controversial judgments not only at the national but also at the Union level. The article focuseson the recent evolution in European Union Court of Justice case “Landtova” (C-399-09) as reflected in theCzech Constitutional Court’s judgement (Pl. ÚS 5/12) stating that EU law is inapplicable in these cases andtherefore the above mentioned decision of CJEU is ultra vires. In this context the auricle deals with relationshipof national and EU law in light of the principle of conferral, division of powers and cooperation betweenthe national and European Union courts.